Renforcements allemands en 1916
En 1914, les forts sont abandonnés et à peine gardés par l'envahisseur. En 1915, les Allemands étudient les forts de Liège, Namur et Anvers et écrivent une étude détaillée de chaque ville fortifiée. Ils pensent réarmer les forts pour s'en servir comme positions d'appui pour leur infanterie.

En 1916, les Allemands réarment les forts de la Meuse pour l'infanterie. Divers aménagements ont lieu. Les coupoles sont souvent encore en place, mais sans artillerie.

Les latrines sont transférées à l'escarpeLa boulangerie est transférée à l'escarpeLe débouché d'infanterie est renforcé par un gros bunker en béton armé avec quatre entrées, et l'intérieur garni de tôles ondulées cintrées, le tout avec des créneaux de tir pour fusil.Le corps de garde est renforcé, on bouche avec du béton les grandes fenêtres, et parfois des projecteurs sont installésModification des cheminées de chauffage de l'escarpe et de la contrescarpe trop visibles pour des artilleurs ennemisModification de l'entrée d'escarpe par une chicane en béton armé et suppression du pont roulant escamotableAnneau de béton armé autour des voussoirs des coupoles abîméesVentilation forcée électrique et creusement d'une galerie d'air et de communication entre l'escarpe et la contrescarpe, et construction de deux prises d'air sur le glacis du fortRenforcement de galeries par des tôles ondulées cintrées qui servent de coffrage perdu pour du béton arméSur les côtés du massif bétonné, pose de guérite blindée d'observationSur le trou d'aération de 1891, installation d'une cloche de guet allemande de petit modèle.
En 1918, novembre, les forts sont rendus aux Belges dans un meilleur état qu'après les combats de 1914. Après guerre, on va décider de réarmer les forts et de créer des bunkers pour protéger la frontière est. Deutsche Verstärkungen 1916
1914 werden die Forts aufgegeben und kaum vom Eindringling bewacht. 1915 untersuchen die Deutschen die Forts von Lüttich, Namur und Antwerpen und verfassen eine detaillierte Studie jeder befestigten Stadt. Sie denken daran, die Forts wieder zu bewaffnen, um sie als Stützpunkte für ihre Infanterie zu nutzen.

1916 bewaffnen die Deutschen die Maasforts für die Infanterie wieder. Verschiedene Anpassungen werden vorgenommen. Die Kuppeln sind oft noch vorhanden, aber ohne Artillerie.

Die Latrinen werden an die Eskarpe verlegtDie Bäckerei wird an die Eskarpe verlegtDer Infanterieausgang wird durch einen großen Bunker aus Stahlbeton mit vier Eingängen verstärkt, das Innere mit gebogenen Wellblechen ausgekleidet, das Ganze mit Gewehrschießscharten.Die Wachstube wird verstärkt, die großen Fenster werden mit Beton zugemauert, und manchmal werden Scheinwerfer installiertÄnderung der zu auffälligen Heizungskamine der Eskarpe und Kontreskarpe für feindliche ArtilleristenUmbau des Eskarpeneingangs durch eine Stahlbetonschikane und Entfernung der versenkbaren RollbrückeStahlbetonring um die beschädigten Wölbsteine der KuppelnElektrische Zwangsbelüftung und Anlage eines Luft- und Verbindungsstollens zwischen Eskarpe und Kontreskarpe sowie Bau von zwei Luftansaugstellen auf dem Glacis des FortsVerstärkung von Galerien durch gebogene Wellbleche, die als verlorene Schalung für Stahlbeton dienenAn den Seiten des betonierten Massivs Anbringung eines gepanzerten BeobachtungsständchensAuf dem Belüftungsloch von 1891 Installation einer kleinen deutschen Wachkuppel.
Im November 1918 werden die Forts den Belgiern in einem besseren Zustand zurückgegeben als nach den Kämpfen von 1914. Nach dem Krieg wird beschlossen, die Forts wieder zu bewaffnen und Bunker zum Schutz der Ostgrenze zu errichten. Duitse versterkingen in 1916
In 1914 worden de forten verlaten en nauwelijks bewaakt door de binnenvaller. In 1915 bestuderen de Duitsers de forten van Luik, Namen en Antwerpen en schrijven een gedetailleerde studie van elke versterkte stad. Ze denken erover de forten te herbewapenen om ze te gebruiken als steunpunten voor hun infanterie.

In 1916 herbewapenen de Duitsers de Maasforten voor de infanterie. Er vinden verschillende aanpassingen plaats. De koepels zijn vaak nog aanwezig, maar zonder artillerie.

De latrines worden overgebracht naar de escarpeDe bakkerij wordt overgebracht naar de escarpeDe infanterie-uitgang wordt versterkt door een grote bunker van gewapend beton met vier ingangen, en de binnenkant bekleed met gebogen golfplaten, alles met geweerschietgaten.De wachtpost wordt versterkt, de grote vensters worden met beton dichtgemaakt, en soms worden zoeklichten geïnstalleerdWijziging van de te zichtbare verwarmingsschoorstenen van de escarpe en contrescarpe voor vijandelijke artilleristenWijziging van de escarpe-ingang door een versperring van gewapend beton en verwijdering van de wegklapbare rolburgRing van gewapend beton rond de beschadigde wiggen van de koepelsElektrische geforceerde ventilatie en het graven van een lucht- en verbindingsgalerij tussen de escarpe en de contrescarpe, en de bouw van twee luchtinlaten op het glacis van het fortVersterking van galerijen met gebogen golfplaten die dienen als verloren bekisting voor gewapend betonAan de zijkanten van de betonnen massief, plaatsing van gepantserd observatiehuisjeOp het ventilatiegat van 1891, installatie van een kleine Duitse wachtkoepel.
In november 1918 worden de forten aan de Belgen teruggegeven in betere staat dan na de gevechten van 1914. Na de oorlog wordt besloten de forten te herbewapenen en bunkers te bouwen ter bescherming van de oostgrens. German reinforcements in 1916
In 1914, the forts are abandoned and barely guarded by the invader. In 1915, the Germans study the forts of Liège, Namur and Antwerp and write a detailed study of each fortified city. They consider rearming the forts to use them as support positions for their infantry.

In 1916, the Germans rearm the Meuse forts for infantry. Various modifications take place. The cupolas are often still in place, but without artillery.

Latrines are transferred to the escarpThe bakery is transferred to the escarpThe infantry exit is reinforced by a large reinforced concrete bunker with four entrances, and the interior lined with curved corrugated iron, all with rifle loopholes.The guardroom is reinforced, the large windows are bricked up with concrete, and sometimes searchlights are installedModification of the heating chimneys of the escarp and counterscarp, too visible to enemy artillerymenModification of the escarp entrance by a reinforced concrete chicane and removal of the retractable rolling bridgeReinforced concrete ring around the damaged voussoirs of the cupolasElectric forced ventilation and excavation of an air and communication gallery between the escarp and the counterscarp, and construction of two air intakes on the fort's glacisReinforcement of galleries with curved corrugated iron serving as lost formwork for reinforced concreteOn the sides of the concrete massif, installation of an armored observation sentry boxOn the 1891 ventilation hole, installation of a small German observation cupola.
In November 1918, the forts are returned to the Belgians in better condition than after the fighting of 1914. After the war, it will be decided to rearm the forts and create bunkers to protect the eastern border. Německá zesílení v roce 1916
V roce 1914 jsou pevnosti opuštěny a okupantem jen stěží střeženy. V roce 1915 Němci studují pevnosti Lutychu, Namuru a Antverp a píší podrobnou studii každého opevněného města. Uvažují o přezbrojení pevností, aby je mohli použít jako opěrné body pro svou pěchotu.

V roce 1916 Němci přezbrojují mézské pevnosti pro pěchotu. Probíhají různé úpravy. Kopule jsou často stále na místě, ale bez dělostřelectva.

Latríny jsou přemístěny do eskarpyPekárna je přemístěna do eskarpyPěchotní východ je zesílen velkým železobetonovým bunkrem se čtyřmi vchody a vnitřek je vyložen obloukovitým vlnitým plechem, vše s puškovými střílnami.Strážnice je zesílena, velká okna jsou zazděna betonem a někdy jsou instalovány reflektoryÚprava příliš nápadných komínů vytápění eskarpy a kontreskarpy pro nepřátelské dělostřelceÚprava vstupu do eskarpy pomocí železobetonové zatarasovací zdi a odstranění zasouvacího otočného mostuŽelezobetonový prstenec kolem poškozených klenáků kopulíElektrické nucené větrání a vyražení vzdušné a spojovací galerie mezi eskar-pou a kontreskarpou a výstavba dvou sacích otvorů vzduchu na glacis pevnostiZesílení galerií obloukovitým vlnitým plechem, který slouží jako ztracené bednění pro železobetonNa bocích betonového masivu osazení pancéřové pozorovací budkyNa větracím otvoru z roku 1891 instalace malé německé pozorovací kopule.
V listopadu 1918 jsou pevnosti vráceny Belgičanům v lepším stavu než po bojích v roce 1914. Po válce se rozhodne o přezbrojení pevností a vybudování bunkrů na ochranu východní hranice. Documents © Paul Charlier