La réorganisation des forts de la Meuse.

Dès la fin de la guerre, la défense du territoire belge est remise à l'étude par les militaires et par la "Commission des Fortifications" (instaurée en 1930). Déjà en 1927 ont lieu des états des lieux, des inventaires et une étude de la réorganisation des forts de Liège, Namur et Anvers. En 1928 commence le réarmement des forts de Liège et de Namur. Dans les années 1935 et 1936, après de multiples discussions politiques et militaires, il est décidé d'organiser la défense en régions fortifiées. Le plus près de la frontière est le mieux, tout en profitant un maximum des deux obstacles que sont la Meuse et l'Escaut.

Voici les différentes lignes de défense prévues :

Défense de la frontière orientale, depuis Beusdael à la frontière des Pays-Bas jusqu'à Vance près de la frontière française.La défense de LiègeLa défense de NamurLa position fortifiée d'Anvers (réduit national)Le canal Albert, la Meuse, le canal Meuse-EscautLa ligne KW qui doit relier Anvers via Louvain et Wavre à NamurLa position sud de BruxellesLa tête de pont de GandLa préparation de "zones étanches" (éboulement, destructions de ponts, tunnels, abattis d'arbres) et des zones d'inondation.
Dans la structure défensive du territoire, la position fortifiée de Namur a un rôle et des moyens clairement prévus :

Couvrir la mobilisation et la concentration de l'armée en campagne, en arrêtant les irruptions lointaines ayant pour objectif les nœuds routiers et ferroviaires importants de NamurFormer tête de pont offensive, permettant à l'armée de déboucher et de manœuvrer en toute sécurité au sud de la ligne Meuse-SambreFormer tête de pont de retraite, en cas d'échec éventuel subi au sud de cette ligneConstituer pivot de manœuvre, comme appui d'aile droite de la position Meuse-Aval, ou d'aile gauche de l'une des positions Meuse-Amont ou Sambre ; enfin, comme appui d'aile droite de la position Namur-Anvers.
Étant donné l'éloignement de cette position à la frontière, et son importance relativement moindre que celle de Liège au point de vue stratégique, les organisations permanentes ont été poussées moins loin qu'à Liège. Elles ne comportent que :

7 forts réarmés de l'ancienne place de Namurdes abris d'intervalledes abris contre-irruptionun réseau téléphonique enterré.
Les sept forts réarmés sont Marchovelette, Maizeret, Andoy, Dave, Saint-Héribert, Malonne et Suarlée. Les forts de Cognelée et Emines sont conservés comme dépôts de munitions et postes de commandement sans être beaucoup réarmés. Un nouvel armement remplace celui des coupoles et des coffres de 1891.

Pour les travaux de renforcement, ils consistent principalement à mieux protéger le personnel en creusant des galeries de communication plus profondes, à mieux protéger les munitions en les plaçant dans le quadrilatère (fort creusé en dessous du fort). Pour les travaux de modernisation, ils consistent principalement à remplacer l'installation électrique, placer des nouveaux groupes électrogènes, organiser une bonne ventilation de l'ouvrage et mieux protéger les communications avec l'extérieur (téléphone et radio).

Au niveau de la ventilation, le fort va être doté d'un puissant ventilateur-aspirateur de 27 000 m³/h qui pompe de l'air frais via une gaine d'air souterraine qui débouche sur une tour en béton armé située à 1 km vers l'intérieur de la position fortifiée de Namur au lieu-dit Bossimé. La tour aspire l'air frais par une porte située à 14 m de hauteur. Mais si c'est nécessaire, on peut puiser l'air au sommet de la tour, à 18 m de haut. Ladite tour est équipée également de six créneaux d'observation et tir au fusil-mitrailleur, ainsi que de six goulottes lance-grenades. Au pied de la tour se trouve encore un bunker en béton armé qui protège l'entrée de guerre qui permet la relève de la garnison via la gaine d'air.

La défense du secteur d'Andoy est encore renforcée par la construction de petits abris bétonnés pour arme automatique (fusil-mitrailleur ou mitrailleuse).

Intervalle Maizeret-Andoy : 7 abris pour mitrailleuse, 2 abris pour mitrailleuse avec cloche de guet et fusil-mitrailleur ; 1 abri pour mitrailleuse avec 1 cloche de guet. En 2e ligne, encore 5 abris pour mitrailleuseIntervalle Andoy-Dave : 6 abris pour mitrailleuse, 1 abri pour mitrailleuse avec 1 cloche de guet et fusil-mitrailleur, et 2 abris pour mitrailleuse avec 1 cloche de guet. En 2e ligne, encore 4 abris.La route de Marche, sous la surveillance des forts d'Andoy et de Dave, est encore surveillée par deux abris de contre-irruption équipés de canon antichar de 47 mm, mitrailleuse, projecteur et cloche de guet.
Pour l'observation, le Capitaine-Commandant Pinchard (muté après 1939) fait installer des postes d'observations en divers points dominants du paysage :

À Mont-Sainte-MarieAu lieu-dit "La Sapinière"Au lieu-dit "Le Gros Chêne"À LimoyÀ la "Cloche 30"À l'abri 24B (contre-irruption)À la tour d'air de BossiméDans le clocher de CourrièreDans le clocher de l'église de Maillen
Le secteur va également être protégé contre les attaques de chars. On creuse un profond fossé antichar près de la sablière du Hambeau, on installe des tétraèdres et des barrières Cointet.

Pendant les aménagements des forts de la position fortifiée de Namur, l'état-major s'active

1932 : Création du Régiment de Forteresse de Namur, ce qui amène au mois de juin la première garnison de 180 soldats.1937 : De grandes manœuvres militaires sont organisées sur le thème de l'attaque de la position fortifiée de Namur1938 : Construction de baraquements et casernements de sûreté pour les garnisons du régiment de forteresse de Namur1939, en septembre, mobilisation générale, les effectifs des forts sont doublés… Et la Reine Élisabeth vient visiter le fort d'Andoy.
Régulièrement, des exercices sont organisés, les alertes se succèdent depuis septembre 1938, temps de la crise des territoires sudètes en Tchécoslovaquie. Des mesures de sécurité supplémentaires sont prises, les exercices et alertes continuent, et le personnel se lasse, ne croit plus à une invasion de notre territoire, et à une guerre éventuelle. Les forts d'Andoy, de Maizeret et de Dave coordonnent leurs exercices avec les 12e et 13e de ligne qui occupent les intervalles de ces forts. C'est la "drôle de guerre".

Conception de la défense :

Les forts sont utilisés comme batteries d'artillerie avec défense rapprochée, mais sans fantassins dans la garnison. Le Régiment de Forteresse fournit les artilleurs. Les forts sont seulement une batterie d'appui-feu pour l'infanterie qui défend le terrain situé en avant de la position et entre les forts.

Réarmement des coupoles et coffres

Sur le massif central bétonné et les saillants : beaucoup de coupoles de 1914 sont réutilisables, mais en 1928, elles sont sans canons. On récupère alors des tubes allemands du butin de guerre qui sont retravaillés par la Fonderie Royale des Canons à Liège. Les quatre autres coupoles 5,7 cm sont transformées pour l'obusier de 75 mm à portée maximale de 5 200 m. Ce sont des pièces allemandes fournies au Portugal et récupérées en 1918. Les coupoles sont motorisées à l'électricité et reçoivent des monte-charges pour les munitions.Défense des fossés : les coffres de contrescarpe voient leurs embrasures armées de mitrailleuses Maxim et un projecteur par direction de tir, et une goulotte lance-grenades.Défense de l'entrée : le coffre d'alerte reçoit une mitrailleuse, un projecteur et une goulotte lance-grenades. Les coffres d'escarpe de gorge reçoivent deux mitrailleuses, un projecteur et une goulotte lance-grenades pour la défense du fossé de gorge.Défense du corps de garde de la poterne : la moitié de la poterne est rebétonnée, rendue hermétique aux gaz, et reçoit une mitrailleuse et une goulotte lance-grenades, un projecteur cuirassé et une issue de secours.Sur le massif : la coupole éclipsable pour projecteur cuirassé devient un observatoire fixe : c'est le poste d'observation cuirassé.Les deux guérites allemandes de guet sur les côtés du massif bétonné et la cloche de guet du saillant II sont conservées en fonction.
Travaux généraux

Suite aux expériences de Verdun, il est décidé de creuser sous les forts des galeries renforcées en béton armé doublé de tôle ondulée. Ce sera le "quadrilatère"Les terres de fouilles sont réutilisées pour remblayer les locaux non utilisés, afin de les renforcerUne gaine d'air et une prise d'air extérieure au fort sont réalisées : c'est la "tour de Bossimé", équipée de 7 fusils-mitrailleurs et de goulottes lance-grenades.Les galeries sont renforcées par des tôles ondulées cintrées qui servent de coffrage perdu pour le béton armé remis par-dessus. La hauteur et la largeur des galeries et des locaux s'en trouvent ainsi réduites, mais cela devrait permettre de résister aux obus de 220 mm ou aux bombes de 500 kgLes forts reçoivent des sas étanches pour la surpression de l'air intérieur, ce qui permet de lutter contre la contamination par des gaz de combat et par le monoxyde de carbone dégagés par les armes.
Locaux d'escarpe

Renforcés en béton armé et tôle ondulée en acier 3 mm galvanisé 2 faces par la firme JOWA de HerstalLocaux de détente : locaux de 1914 laissés à l'état d'origineChambres de repos renforcées, ainsi que l'hôpitalAccès aux coupoles obusier 75 mm de gorge (saillants I et IV) renforcés et pressurisés avec sasInfirmerie, WC, réserve à mazout, issue de secours, coffre de gorge, entrée avec sas et local de décontamination, caponnière d'escarpe du saillant IVBureau de tir situé dans l'escarpe droite ; Il est composé de : 1 chambre pour le commandant et les officiers, 1 bureau de tir pour la défense rapprochée, 1 bureau de tir pour la défense éloignée, 1 central téléphonique
Massif central

Le massif en béton non armé reste dans l'état de réparation laissé par les Allemands. Pour Andoy, les coupoles obusier 21 cm non utilisées disparaissent et leur puits est comblé et rebétonné par-dessus.Les locaux non utilisés sont partiellement ou totalement comblésLe quadrilatère est creusé profondément sous le massifL'accès aux locaux de 1891 est condamné par des barrages de poutrelles d'acier et des portes hermétiques à charnières. Pour les tourelles, on y accède par des puits à échelle depuis le quadrilatèreLe débouché d'infanterie est fermé par les portes blindées à deux battants installées par les Allemands, et ne doit servir que pour des missions bien précises, et comme sortie de secours. Il est accessible depuis le quadrilatère, ainsi que le poste d'observation cuirassé.
Quadrilatère

Creusé à environ 12 m de profondeur, il abrite les munitions des coupoles, dans des armoires métalliques, est équipé de monte-charges pour ces coupoles, et sert de galerie de bombardement (abri) pour les hommes non occupés à un poste de combatIl est construit en béton armé avec tôles ondulées 3 mm d'épaisseur, galvanisées des deux faces
Circuit d'eau et drainage

L'accès au puits de 1914 et à la citerne haute de gauche a été maintenu, mais l'eau est stockée dans des citernes galvanisées placées dans cette citerne. De là, l'eau est distribuée aux différents locaux. Un local de pompage se trouvait également au quadrilatère. L'eau servait pour le refroidissement des moteurs, pour la cuisine et pour l'usage de la troupe. Le drainage des locaux d'escarpe et de contrescarpe se faisait de la même manière qu'en 1891.

Nouvelle salle des machines : Située bien à l'abri dans le quadrilatère. Prévision : deux moteurs Walschaert monocylindre horizontal diesel de 75 cv à 500 t/m, avec un volant d'inertie. Tension 220/380 V. Et deux alternateurs ACEC de probablement 65 kVA à 500 t/m.

Dans la salle des machines, on trouve également :

1 compresseur et des bonbonnes pour le démarrage des moteurs à l'air comprimé1 compresseur à main de secoursLes citernes d'eau de refroidissementLes nourrices à combustible de chaque moteurLes tableaux électriques centraux avec voltmètres, ampèremètresLes pots d'échappement calorifugés
Ventilation

Un gros ventilateur à pales appelé "aspirateur" pompe l'air par la prise d'air et la gaine d'air (en dépression) et refoule l'air en surpression par des caniveaux à réglage par vanne pour le distribuer dans les différents locaux. Les deux coffres de contrescarpe et la prise d'air ont leur propre ventilateur de surpression. Le corps de garde, situé loin de l'aspirateur, a un ventilateur de relais. La pression d'air est réglée au départ du local de l'aspirateur. Les surpressions minimales nécessaires sont :

15 mm de colonne d'eau pour les coupoles10 mm de colonne d'eau pour les coffres3 à 4 mm de colonne d'eau pour les autres locaux
Contrairement aux forts modernes, les forts réarmés de Liège et de Namur n'ont pas de filtres à air. À Flémalle, on avait testé des filtres à charbon actif et à papier : l'air passait à la vitesse de 2 cm/s, ce qui est largement en dessous des besoins du fort.

L'évacuation de l'air vicié se faisait :

Du quadrilatère vers les anciens locaux du massif central via des tuyaux, et puis au travers des grilles blindées allemandes de 1916De l'escarpe vers le fossé, au travers de papillons, registres et plaques blindées allemandes.
La salle de ventilation contenait :

1 ventilateur aspirateur-refouleur à pales fourni par la firme Constant de Raedt de Bierges, du type ADRA AA n° 4, débit de 27 000 m³/h à 600 t/m, moteur 26 cv relié par courroie pour 130 mm H₂O de surpression, à 725 t/m, moteur 40 cv en prise directe pour 200 mm H₂O de surpression1 batterie de réfrigération prévue pour un échange de chaleur de 45 000 calories, capable de refroidir 1 500 l d'eau par heure de 60 à 30° C. Résistance au passage de l'air de 12 mm H₂ODes tuyaux, des registres, vannes avec manomètres pour la régulation de la surpression de l'air.
Prise d'air

Les forts réarmés reçoivent une tour d'aspiration d'air en béton armé, avec six créneaux d'observation et fusil-mitrailleur, et six goulottes lance-grenades.

Galerie d'air

Hauteur 1,80 m, réalisée en béton armé, avec passage sous le fossé du fort renforcé par de la tôle cintrée ondulée galvanisée en 3 mm d'épaisseurMène aux locaux d'artifices, aux coffres de contrescarpeRelie le fort au bunker de la tour d'air et apporte l'air frais au ventilateur aspirateur. Die Reorganisation der Maasforts.

Gleich nach Kriegsende wurde die Verteidigung des belgischen Territoriums vom Militär und von der "Kommission für Befestigungen" (1930 eingesetzt) neu überdacht. Bereits 1927 fanden Bestandsaufnahmen, Inventare und eine Studie zur Reorganisation der Forts von Lüttich, Namur und Antwerpen statt. 1928 begann die Wiederbewaffnung der Forts von Lüttich und Namur. In den Jahren 1935 und 1936 wurde nach zahlreichen politischen und militärischen Diskussionen beschlossen, die Verteidigung in befestigten Regionen zu organisieren. Je näher an der Grenze, desto besser, unter maximaler Nutzung der beiden Hindernisse Maas und Schelde.

Hier sind die verschiedenen vorgesehenen Verteidigungslinien:

Verteidigung der Ostgrenze von Beusdael an der niederländischen Grenze bis Vance nahe der französischen Grenze.Die Verteidigung von LüttichDie Verteidigung von NamurDie befestigte Stellung Antwerpen (Nationales Reduit)Der Albert-Kanal, die Maas, der Kanal Maas-ScheldeDie KW-Linie, die Antwerpen über Löwen und Wavre mit Namur verbinden sollDie Südstellung von BrüsselDer Brückenkopf von GentDie Vorbereitung von "Sperrzonen" (Erdrutsche, Zerstörung von Brücken, Tunneln, Holzverhauen) und Überflutungszonen.
In der Verteidigungsstruktur des Territoriums hat die Befestigte Stellung Namur eine klar definierte Rolle und verfügt über entsprechende Mittel:

Deckung der Mobilmachung und Konzentration der Feldarmee durch Unterbindung weitreichender Vorstöße, die auf die wichtigen Straßen- und Eisenbahnknotenpunkte von Namur abzielenBildung eines offensiven Brückenkopfes, der es der Armee ermöglicht, südlich der Linie Maas-Sambre sicher auszuschwenken und zu manövrierenBildung eines Rückzugsbrückenkopfes für den Fall eines eventuellen Rückschlags südlich dieser LinieBildung eines Manövrierdrehpunkts als rechter Flügelstütze der Stellung Untere Maas oder als linker Flügelstütze einer der Stellungen Obere Maas oder Sambre; schließlich als rechter Flügelstütze der Stellung Namur-Antwerpen.
Angesichts der Entfernung dieser Stellung von der Grenze und ihrer im strategischen Vergleich zu Lüttich geringeren Bedeutung wurden die ständigen Anlagen weniger weit ausgebaut als in Lüttich. Sie umfassen nur:

7 wiederbewaffnete Forts des alten Platzes NamurIntervallunterständeGegenstoßunterständeein unterirdisches Telefonnetz.
Die sieben wiederbewaffneten Forts sind Marchovelette, Maizeret, Andoy, Dave, Saint-Héribert, Malonne und Suarlée. Die Forts Cognelée und Emines wurden als Munitionsdepots und Kommandostellen beibehalten, ohne stark wiederbewaffnet zu werden. Eine neue Bewaffnung ersetzt die der Kuppeln und Kasematten von 1891.

Die Verstärkungsarbeiten bestehen hauptsächlich darin, das Personal durch den Bau tieferer Verbindungsgänge besser zu schützen und die Munition durch Unterbringung im Viereck (unter dem Fort ausgehobener Raum) besser zu schützen. Die Modernisierungsarbeiten bestehen hauptsächlich darin, die elektrische Anlage zu ersetzen, neue Stromaggregate zu installieren, eine gute Belüftung des Werks zu organisieren und die Kommunikation mit der Außenwelt (Telefon und Funk) besser zu schützen.

In Bezug auf die Belüftung wird das Fort mit einem leistungsstarken Saug- und Druckventilator von 27.000 m³/h ausgestattet, der über einen unterirdischen Luftschacht frische Luft ansaugt, der an einem 1 km ins Landesinnere der Befestigten Stellung Namur gelegenen Stahlbetonturm im Ort Bossimé endet. Der Turm saugt frische Luft durch eine Tür in 14 m Höhe an. Bei Bedarf kann die Luft auch an der Turmspitze in 18 m Höhe entnommen werden. Dieser Turm ist ebenfalls mit sechs Beobachtungsschießscharten und Feuer mit leichtem Maschinengewehr sowie sechs Granatwerferschächten ausgestattet. Am Fuße des Turms befindet sich noch ein Stahlbetonbunker, der den Kriegseingang schützt, der die Ablösung der Garnison über den Luftschacht ermöglicht.

Die Verteidigung des Sektors Andoy wird weiter durch den Bau kleiner Betonunterstände für automatische Waffen (leichtes Maschinengewehr oder Maschinengewehr) verstärkt.

Intervall Maizeret-Andoy: 7 MG-Unterstände, 2 MG-Unterstände mit Wachkuppel und leichtem Maschinengewehr; 1 MG-Unterstand mit 1 Wachkuppel. In der 2. Linie weitere 5 MG-UnterständeIntervall Andoy-Dave: 6 MG-Unterstände, 1 MG-Unterstand mit 1 Wachkuppel und leichtem Maschinengewehr, und 2 MG-Unterstände mit 1 Wachkuppel. In der 2. Linie weitere 4 Unterstände.Die Straße von Marche, unter der Überwachung der Forts Andoy und Dave, wird zusätzlich durch zwei Gegenstoßunterstände überwacht, die mit 47-mm-Pak, Maschinengewehr, Scheinwerfer und Wachkuppel ausgestattet sind.
Für die Beobachtung ließ Hauptmann-Kommandant Pinchard (nach 1939 versetzt) Beobachtungsposten an verschiedenen dominanten Punkten der Landschaft einrichten:

Auf Mont-Sainte-MarieAn der Ortsstelle "La Sapinière"An der Ortsstelle "Le Gros Chêne"In LimoyAn der "Cloche 30"Am Unterstand 24B (Gegenstoß)Am Luftturm von BossiméIm Kirchturm von CourrièreIm Kirchturm der Kirche von Maillen
Der Sektor soll auch gegen Panzerangriffe geschützt werden. Es wird ein tiefer Panzergraben nahe der Sandgrube von Hambeau ausgehoben, es werden Tetraeder und Cointet-Sperren installiert.

Während der Ausbauarbeiten der Forts der Befestigten Stellung Namur ist der Stab aktiv

1932: Gründung des Festungsregiments Namur, das im Juni die erste Garnison von 180 Soldaten einbringt.1937: Es werden große Militärmanöver zum Thema Angriff auf die Befestigte Stellung Namur organisiert1938: Bau von Baracken und Sicherheitskasernen für die Garnisonen des Festungsregiments Namur1939, im September, allgemeine Mobilmachung, die Stärke der Forts wird verdoppelt… Und Königin Elisabeth besucht das Fort Andoy.
Regelmäßig werden Übungen organisiert, seit September 1938, zur Zeit der Sudetenkrise in der Tschechoslowakei, folgen die Alarme aufeinander. Es werden zusätzliche Sicherheitsmaßnahmen ergriffen, die Übungen und Alarme dauern an, und das Personal wird müde, glaubt nicht mehr an eine Invasion unseres Territoriums und an einen eventuellen Krieg. Die Forts Andoy, Maizeret und Dave koordinieren ihre Übungen mit dem 12. und 13. Linienregiment, die die Intervalle dieser Forts besetzen. Es ist der "Sitzkrieg".

Verteidigungskonzept:

Die Forts werden als Artilleriebatterien mit Nahverteidigung genutzt, jedoch ohne Infanteristen in der Besatzung. Das Festungsregiment stellt die Artilleristen. Die Forts sind nur eine Feuerunterstützungsbatterie für die Infanterie, die das Gelände vor der Stellung und zwischen den Forts verteidigt.

Wiederbewaffnung der Kuppeln und Kasematten

Auf dem betonierten Zentralmassiv und den Saillants: Viele Kuppeln von 1914 sind wiederverwendbar, aber 1928 sind sie ohne Kanonen. Man verwendet dann deutsche Rohre aus Kriegsbeute, die von der Königlichen Kanonengießerei in Lüttich überarbeitet werden. Die vier anderen 5,7-cm-Kuppeln werden für die 75-mm-Haubitze mit einer Höchstschussweite von 5.200 m umgebaut. Es handelt sich um deutsche Geschütze, die an Portugal geliefert und 1918 zurückerhalten wurden. Die Kuppeln werden elektrisch motorisiert und erhalten Munitionsaufzüge.Grabenverteidigung: Die Kontreskarpenkasematten erhalten in ihren Schießscharten Maxim-Maschinengewehre und einen Scheinwerfer pro Feuerrichtung sowie einen Granatwerferschacht.Eingangsverteidigung: Die Alarmkasematte erhält ein Maschinengewehr, einen Scheinwerfer und einen Granatwerferschacht. Die Kehleskarpenkasematten erhalten zwei Maschinengewehre, einen Scheinwerfer und einen Granatwerferschacht für die Verteidigung des Kehlgrabens.Verteidigung der Poternenwachstube: Die Hälfte der Poterne wird neu betoniert, gasdicht gemacht und erhält ein Maschinengewehr und einen Granatwerferschacht, einen gepanzerten Scheinwerfer und einen Notausgang.Auf dem Massiv: Die versenkbare Kuppel für den gepanzerten Suchscheinwerfer wird zu einem festen Beobachtungsstand: dies ist der gepanzerte Beobachtungsposten.Die beiden deutschen Beobachtungsständchen an den Seiten des betonierten Massivs und die Wachkuppel des Saillants II werden in Funktion belassen.
Allgemeine Arbeiten

Aufgrund der Erfahrungen von Verdun wird beschlossen, unter den Forts verstärkte Galerien aus Stahlbeton mit Wellblechauskleidung zu graben. Dies wird das "Viereck" sein.Das Aushubmaterial wird verwendet, um nicht genutzte Räume zu verfüllen und sie so zu verstärken.Ein Luftschacht und eine äußere Luftansaugstelle des Forts werden angelegt: dies ist der "Turm von Bossimé", ausgestattet mit 7 leichten Maschinengewehren und Granatwerferschächten.Die Galerien werden mit gebogenen Wellblechen verstärkt, die als verlorene Schalung für den darüber angebrachten Stahlbeton dienen. Höhe und Breite der Galerien und Räume werden dadurch verringert, aber dies sollte dem Widerstand gegen 220-mm-Granaten oder 500-kg-Bomben dienen.Die Forts erhalten gasdichte Schleusen für die Überdruckbelüftung des Innenraums, was die Bekämpfung der Kontamination durch Kampfgase und durch die von Waffen freigesetzte Kohlenmonoxid ermöglicht.
Eskarpenräume

Verstärkt mit Stahlbeton und 3 mm starkem, beidseitig verzinktem Wellblech durch die Firma JOWA aus HerstalAufenthaltsräume: Räume von 1914 im Originalzustand belassenVerstärkte Ruheräume, sowie das KrankenrevierZugänge zu den 75-mm-Haubitzenkuppeln der Kehle (Saillants I und IV) verstärkt und mit Schleuse druckbelüftetKrankenstation, WC, Heizölvorrat, Notausgang, Kehlkasematte, Eingang mit Schleuse und Entgiftungsraum, Eskarpenkaponniere des Saillants IVFeuerleitstand in der rechten Eskarpe; Er besteht aus: 1 Raum für den Kommandanten und die Offiziere, 1 Feuerleitstand für die Nahverteidigung, 1 Feuerleitstand für die Fernverteidigung, 1 Telefonzentrale
Zentralmassiv

Das Massiv aus unbewehrtem Beton bleibt im von den Deutschen hinterlassenen Reparaturzustand. Für Andoy verschwinden die nicht genutzten 21-cm-Haubitzenkuppeln, und ihr Schacht wird verfüllt und darüber neu betoniert.Die nicht genutzten Räume werden teilweise oder vollständig verfüllt.Das Viereck wird tief unter dem Massiv ausgehoben.Der Zugang zu den Räumen von 1891 wird durch Barrieren aus Stahlträgern und dichte Klapptüren versperrt. Zu den kleinen Kuppeln gelangt man über Leitterschächte vom Viereck aus.Der Infanterieausgang ist durch die von den Deutschen installierten zweiflügeligen Panzertüren verschlossen und soll nur für ganz bestimmte Einsätze und als Notausgang dienen. Er ist vom Viereck aus zugänglich, ebenso wie der gepanzerte Beobachtungsposten.
Viereck

In etwa 12 m Tiefe ausgehoben, beherbergt es die Munition der Kuppeln in Metallschränken, ist mit Munitionsaufzügen für diese Kuppeln ausgestattet und dient als Schutzgalerie (Unterstand) für die nicht an einem Kampfstand tätigen Männer.Es ist aus Stahlbeton mit 3 mm dicken, beidseitig verzinkten Wellblechen erbaut.
Wasserversorgung und Entwässerung

Der Zugang zum Brunnen von 1914 und zur linken Hochzisterne wurde beibehalten, aber das Wasser wird in verzinkten Behältern gespeichert, die in dieser Zisterne aufgestellt sind. Von dort wird das Wasser an die verschiedenen Räume verteilt. Im Viereck befand sich auch ein Pumpenraum. Das Wasser diente zur Kühlung der Motoren, für die Küche und für den Gebrauch der Truppe. Die Entwässerung der Eskarpen- und Kontreskarpenräume erfolgte auf die gleiche Weise wie 1891.

Neuer Maschinenraum: Gut geschützt im Viereck gelegen. Vorgesehen: zwei Walschaert-Einzylinder-Horizontal-Dieselmotoren mit 75 PS bei 500 U/min, mit einem Schwungrad. Spannung 220/380 V. Und zwei ACEC-Generatoren von vermutlich 65 kVA bei 500 U/min.

Im Maschinenraum befinden sich außerdem:

1 Kompressor und Druckluftflaschen zum Starten der Motoren mit Druckluft1 Handkompressor als ReserveDie KühlwassertanksDie Kraftstoffbehälter für jeden MotorDie zentralen Schalttafeln mit Volt- und AmperemeternDie wärmeisolierten Auspufftöpfe
Belüftung

Ein großer Flügelventilator, "Absauger" genannt, saugt die Luft über die Luftansaugstelle und den Luftschacht (im Unterdruck) an und drückt die Luft mit Überdruck durch regelbare Kanäle mit Ventilen in die verschiedenen Räume. Die beiden Kontreskarpenkasematten und die Luftansaugstelle haben ihren eigenen Überdruckventilator. Die Wachstube, weit vom Absauger entfernt, hat einen Relaisventilator. Der Luftdruck wird am Standort des Absaugers eingestellt. Die erforderlichen Mindestüberdrücke sind:

15 mm Wassersäule für die Kuppeln10 mm Wassersäule für die Kasematten3 bis 4 mm Wassersäule für die übrigen Räume
Im Gegensatz zu den modernen Forts haben die wiederbewaffneten Forts von Lüttich und Namur keine Luftfilter. In Flémalle hatte man Aktivkohle- und Papierfilter getestet: die Luft strömte mit einer Geschwindigkeit von 2 cm/s, was weit unter dem Bedarf des Forts liegt.

Die Abluft wurde abgeführt:

Vom Viereck zu den alten Räumen des Zentralmassivs über Rohre und dann durch die deutschen Panzergitter von 1916Von der Eskarpe in den Graben durch Klappen, Schieber und deutsche Panzerplatten.
Der Lüftungsraum enthielt:

1 Saug-Druck-Flügelventilator geliefert von der Firma Constant de Raedt de Bierges, Typ ADRA AA Nr. 4, Leistung 27.000 m³/h bei 600 U/min, Motor 26 PS mit Riemenantrieb für 130 mm WS Überdruck, bei 725 U/min, Motor 40 PS direktgekuppelt für 200 mm WS Überdruck1 Kühlbatterie vorgesehen für einen Wärmeaustausch von 45.000 Kalorien, fähig, 1.500 l Wasser pro Stunde von 60 auf 30° C zu kühlen. Luftwiderstand 12 mm WSRohre, Schieber, Ventile mit Manometern zur Regelung des Luftüberdrucks.
Luftansaugstelle

Die wiederbewaffneten Forts erhalten einen Turm zur Luftansaugung aus Stahlbeton, mit sechs Beobachtungsschießscharten und leichtem Maschinengewehr, und sechs Granatwerferschächten.

Luftgalerie

Höhe 1,80 m, aus Stahlbeton, mit einer unter dem Graben des Forts verlaufenden, durch 3 mm dickes, gebogenes, verzinktes Wellblech verstärkten PassageFührt zu den Feuerwerksräumen, zu den KontreskarpenkasemattenVerbindet das Fort mit dem Bunker des Luftturms und führt die Frischluft zum Absaugventilator. De reorganisatie van de Maasforten.

Vanaf het einde van de oorlog wordt de verdediging van het Belgische grondgebied opnieuw bestudeerd door de militairen en door de "Commissie voor Versterkingen" (opgericht in 1930). Reeds in 1927 vinden plaatsbeschrijvingen, inventarissen en een studie plaats naar de reorganisatie van de forten van Luik, Namen en Antwerpen. In 1928 begint de herbewapening van de forten van Luik en Namen. In de jaren 1935 en 1936 wordt, na talrijke politieke en militaire discussies, besloten de verdediging te organiseren in versterkte regio's. Hoe dichter bij de grens, hoe beter, waarbij optimaal gebruik wordt gemaakt van de twee obstakels de Maas en de Schelde.

Hier zijn de verschillende voorziene verdedigingslijnen:

Verdediging van de oostgrens, van Beusdael aan de Nederlandse grens tot Vance nabij de Franse grens.De verdediging van LuikDe verdediging van NamenDe versterkte stelling Antwerpen (nationaal reduit)Het Albertkanaal, de Maas, het Kanaal Maas-ScheldeDe KW-linie die Antwerpen via Leuven en Waver met Namen moet verbindenDe zuidstelling van BrusselHet bruggenhoofd van GentDe voorbereiding van "waterdichte zones" (aardverschuivingen, vernieling van bruggen, tunnels, hakhout) en overstromingszones.
In de defensieve structuur van het grondgebied heeft de Versterkte Stelling Namen een duidelijk voorziene rol en middelen:

De mobilisatie en concentratie van het veldleger dekken door verre uitbraken met als doel de belangrijke weg- en spoorwegknooppunten van Namen te stoppenEen offensief bruggenhoofd vormen, waardoor het leger ten zuiden van de lijn Maas-Samber veilig kan uitvallen en manoeuvrerenEen terugtrekkingsbruggenhoofd vormen, in geval van een eventueel geleden mislukking ten zuiden van deze lijnEen manoeuvreerspil vormen, als rechterflanksteun van de stelling Maas-Stroomafwaarts, of als linkerflanksteun van een van de stellingen Maas-Stroomopwaarts of Samber; ten slotte, als rechterflanksteun van de stelling Namen-Antwerpen.
Gezien de afstand van deze stelling tot de grens, en haar relatief geringer strategisch belang dan dat van Luik, zijn de permanente organisaties minder ver doorgevoerd dan in Luik. Ze omvatten slechts:

7 herbewapende forten van de oude vesting Namenintervalschuilkeldertegeninbraak-schuilkeldereen ondergronds telefoonnetwerk.
De zeven herbewapende forten zijn Marchovelette, Maizeret, Andoy, Dave, Saint-Héribert, Malonne en Suarlée. De forten Cognelée en Emines worden behouden als munitiedepots en commandoposten zonder veel herbewapend te worden. Een nieuwe bewapening vervangt die van de koepels en kazematten van 1891.

De versterkingswerken bestaan hoofdzakelijk uit het beter beschermen van het personeel door diepere communicatiegalerijen te graven, en het beter beschermen van de munitie door deze in de vierhoek (fort uitgegraven onder het fort) te plaatsen. De moderniseringswerken bestaan hoofdzakelijk uit het vervangen van de elektrische installatie, het plaatsen van nieuwe elektrische aggregaten, het organiseren van een goede ventilatie van het werk en het beter beschermen van de communicatie met de buitenwereld (telefoon en radio).

Wat de ventilatie betreft, wordt het fort uitgerust met een krachtige zuig-drukventilator van 27.000 m³/h die via een ondergrondse luchtkoker verse lucht aanzuigt die uitmondt in een toren van gewapend beton gelegen op 1 km landinwaarts van de Versterkte Stelling Namen ter plaatse Bossimé. De toren zuigt verse lucht aan via een deur op 14 m hoogte. Indien nodig kan de lucht ook aan de top van de toren op 18 m hoogte worden opgenomen. Deze toren is eveneens uitgerust met zes observatieschietgaten en vuur met mitrailleur, en zes granaatwerper-goten. Aan de voet van de toren bevindt zich nog een bunker van gewapend beton die de oorlogsingang beschermt, die de aflossing van de garnizoen via de luchtkoker mogelijk maakt.

De verdediging van de sector Andoy wordt nog versterkt door de bouw van kleine betonnen schuilkelder voor automatische wapens (mitrailleur of mitrailleur).

Interval Maizeret-Andoy: 7 mitrailleurschuilkelder, 2 mitrailleurschuilkelder met wachtkoepel en mitrailleur; 1 mitrailleurschuilkelder met 1 wachtkoepel. In 2e lijn nog 5 mitrailleurschuilkelderInterval Andoy-Dave: 6 mitrailleurschuilkelder, 1 mitrailleurschuilkelder met 1 wachtkoepel en mitrailleur, en 2 mitrailleurschuilkelder met 1 wachtkoepel. In 2e lijn nog 4 schuilkelder.De weg van Marche, onder de bewaking van de forten Andoy en Dave, wordt nog bewaakt door twee tegeninbraak-schuilkelder uitgerust met 47 mm-antitankkanon, mitrailleur, zoeklicht en wachtkoepel.
Voor de observatie liet Kapitein-Commandant Pinchard (na 1939 overgeplaatst) observatieposten installeren op verschillende dominante punten van het landschap:

Op Mont-Sainte-MarieOp de plaats "La Sapinière"Op de plaats "Le Gros Chêne"In LimoyAan de "Cloche 30"Aan de schuilkelder 24B (tegeninbraak)Aan de luchttoren van BossiméIn de kerktoren van CourrièreIn de kerktoren van de kerk van Maillen
De sector zal ook worden beschermd tegen tankaanvallen. Er wordt een diepe antitankgracht gegraven nabij de zandgroeve van Hambeau, er worden tetraëders en Cointet-versperringen geïnstalleerd.

Tijdens de aanpassingswerken van de forten van de Versterkte Stelling Namen is de staf actief

1932: Oprichting van het Vestingregiment Namen, wat in juni de eerste garnizoen van 180 soldaten brengt.1937: Er worden grote militaire manoeuvres georganiseerd op het thema van de aanval op de Versterkte Stelling Namen1938: Bouw van barakken en veiligheidskazernes voor de garnizoenen van het Vestingregiment Namen1939, in september, algemene mobilisatie, de sterkte van de forten wordt verdubbeld… En Koningin Elisabeth komt het fort Andoy bezoeken.
Regelmatig worden oefeningen georganiseerd, sinds september 1938, ten tijde van de Sudeten-crisis in Tsjecho-Slowakije, volgen de alarmen elkaar op. Er worden extra veiligheidsmaatregelen genomen, de oefeningen en alarmen duren voort, en het personeel wordt moe, gelooft niet meer in een invasie van ons grondgebied en in een eventuele oorlog. De forten Andoy, Maizeret en Dave coördineren hun oefeningen met de 12e en 13e Linie die de intervallen van deze forten bezetten. Het is de "Schemeroorlog".

Verdedigingsconcept:

De forten worden gebruikt als artilleriebatterijen met nabijverdediging, maar zonder infanteristen in de garnizoen. Het Vestingregiment levert de artilleristen. De forten zijn slechts een vuursteunbatterij voor de infanterie die het terrein voor de stelling en tussen de forten verdedigt.

Herbewapening van de koepels en kazematten

Op de betonnen centrale massief en de saillants: veel koepels van 1914 zijn herbruikbaar, maar in 1928 zijn ze zonder kanonnen. Men gebruikt dan Duitse buizen uit de oorlogsbuit die worden bewerkt door de Koninklijke Kanongieterij te Luik. De vier andere 5,7 cm-koepels worden omgebouwd voor de 75 mm-houwitser met een maximaal bereik van 5.200 m. Het zijn Duitse stukken die aan Portugal werden geleverd en in 1918 werden teruggevorderd. De koepels worden elektrisch gemotoriseerd en krijgen munitieliften.Grachtverdediging: de contrescarpe-kazematten krijgen in hun schietgaten Maxim-mitrailleurs en een zoeklicht per vuurrichting, en een granaatwerper-goot.Ingangsverdediging: de alarmkazemat krijgt een mitrailleur, een zoeklicht en een granaatwerper-goot. De keelescarpe-kazematten krijgen twee mitrailleurs, een zoeklicht en een granaatwerper-goot voor de verdediging van de keelgracht.Verdediging van de wachtpost van de poterne: de helft van de poterne wordt opnieuw betonnerd, gasdicht gemaakt en krijgt een mitrailleur en een granaatwerper-goot, een gepantserde zoeklicht en een nooduitgang.Op de massief: de verschietbare koepel voor gepantserde zoeklicht wordt een vaste observatiepost: dit is de gepantserde observatiepost.De beide Duitse wachtposten aan de zijkanten van de betonnen massief en de wachtkoepel van saillant II worden in functie behouden.
Algemene werken

Naar aanleiding van de ervaringen van Verdun wordt besloten onder de forten versterkte galerijen van gewapend beton met golfplaten bekleding te graven. Dit zal het "Vierhoek" zijn.De uitgegraven aarde wordt hergebruikt om ongebruikte lokalen op te vullen, om ze te versterken.Een luchtkoker en een externe luchtinlaat van het fort worden gerealiseerd: dit is de "toren van Bossimé", uitgerust met 7 mitrailleurs en granaatwerper-goten.De galerijen worden versterkt met gebogen golfplaten die dienen als verloren bekisting voor het erboven aangebrachte gewapend beton. De hoogte en breedte van de galerijen en lokalen worden hierdoor verminderd, maar dit zou weerstand moeten bieden aan granaten van 220 mm of bommen van 500 kg.De forten krijgen gasdichte sluizen voor de overdruk van de binnenlucht, wat de bestrijding van verontreiniging door strijdgassen en door koolmonoxide vrijgekomen bij wapens mogelijk maakt.
Escarpelokalen

Versterkt met gewapend beton en 3 mm dik, dubbelzijdig gegalvaniseerd golfplaat door de firma JOWA uit HerstalOntspanningslokalen: lokalen van 1914 in oorspronkelijke staat gelatenVersterkte slaapzalen, alsook het hospitaalToegangen tot de 75 mm-houwitserkoepels van de keel (saillants I en IV) versterkt en met sluis onder druk gezetZiekenboeg, WC, stookoliereserve, nooduitgang, keelkazemat, ingang met sluis en ontsmettingslokaal, escarpe-kaponière van saillant IVVuurleidingspost gelegen in de rechter escarpe; Hij is samengesteld uit: 1 kamer voor de commandant en de officieren, 1 vuurleidingspost voor de nabijverdediging, 1 vuurleidingspost voor de verre verdediging, 1 telefooncentrale
Centrale massief

De massief van ongewapend beton blijft in de door de Duitsers achtergelaten herstellingstoestand. Voor Andoy verdwijnen de niet-gebruikte 21 cm-houwitserkoepels en wordt hun schacht opgevuld en opnieuw betonneerd.De niet-gebruikte lokalen worden gedeeltelijk of volledig opgevuld.De vierhoek wordt diep onder de massief uitgegraven.De toegang tot de lokalen van 1891 wordt afgesloten door versperringen van stalen liggers en hermetische scharnierende deuren. Voor de torentjes bereikt men ze via laddersschachten vanuit de vierhoek.De infanterie-uitgang is afgesloten door de door de Duitsers geïnstalleerde tweevleugelige pantserdeuren, en mag alleen worden gebruikt voor zeer specifieke missies en als nooduitgang. Hij is toegankelijk vanuit de vierhoek, evenals de gepantserde observatiepost.
Vierhoek

Op ongeveer 12 m diepte uitgegraven, herbergt het de munitie van de koepels in metalen kasten, is uitgerust met munitieliften voor deze koepels, en dient als bombardementsgalerij (schuilkelder) voor de mannen die niet aan een gevechtspost zijn.Het is gebouwd in gewapend beton met 3 mm dikke, dubbelzijdig gegalvaniseerde golfplaten.
Watercircuit en drainage

De toegang tot de put van 1914 en de linker hoge waterreservoir is behouden, maar het water wordt opgeslagen in gegalvaniseerde tanks geplaatst in deze waterreservoir. Van daaruit wordt het water verdeeld naar de verschillende lokalen. Een pomplokaal bevond zich ook in de vierhoek. Het water diende voor de koeling van de motoren, voor de keuken en voor gebruik door de troep. De drainage van de escarpe- en contrescarpe-lokalen gebeurde op dezelfde manier als in 1891.

Nieuwe machinekamer: Goed beschut gelegen in de vierhoek. Voorziening: twee Walschaert-eencilinder horizontale dieselmotoren van 75 pk bij 500 t/min, met een vliegwiel. Spanning 220/380 V. En twee ACEC-alternatoren van vermoedelijk 65 kVA bij 500 t/min.

In de machinekamer vindt men ook:

1 compressor en flessen voor het starten van de motoren met perslucht1 handcompressor als reserveDe koelwatertanksDe brandstoftanks voor elke motorDe centrale elektrische schakelborden met voltmeters, ampèremetersDe warmtegeïsoleerde uitlaatdempers
Ventilatie

Een grote schoepenventilator, "afzuiger" genaamd, pompt de lucht via de luchtinlaat en de luchtkoker (in onderdruk) en perst de lucht onder overdruk via regelbare goten met afsluiters naar de verschillende lokalen. De beide contrescarpe-kazematten en de luchtinlaat hebben hun eigen overdrukventilator. De wachtpost, ver van de afzuiger gelegen, heeft een relaisventilator. De luchtdruk wordt ingesteld bij de ruimte van de afzuiger. De benodigde minimale overdrukken zijn:

15 mm waterkolom voor de koepels10 mm waterkolom voor de kazematten3 tot 4 mm waterkolom voor de overige lokalen
In tegenstelling tot de moderne forten hebben de herbewapende forten van Luik en Namen geen luchtfilters. Te Flémalle had men actieve kool- en papieren filters getest: de lucht stroomde met een snelheid van 2 cm/s, wat ruim onder de behoefte van het fort ligt.

De afvoer van vervuilde lucht gebeurde:

Van de vierhoek naar de oude lokalen van de centrale massief via leidingen, en dan door de Duitse pantserroosters van 1916Van de escarpe naar de gracht, via kleppen, schuiven en Duitse pantserplaten.
De ventilatieruimte bevatte:

1 aanzuig- perschoepenventilator geleverd door de firma Constant de Raedt de Bierges, type ADRA AA nr. 4, debiet 27.000 m³/h bij 600 t/min, motor 26 pk met riemaandrijving voor 130 mm wk overdruk, bij 725 t/min, motor 40 pk direct aangedreven voor 200 mm wk overdruk1 koelbatterij voorzien voor een warmtewisseling van 45.000 calorieën, in staat om 1.500 l water per uur te koelen van 60 tot 30° C. Luchtweerstand 12 mm wkLeidingen, schuiven, afsluiters met manometers voor de regeling van de luchtoverdruk.
Luchtinlaat

De herbewapende forten krijgen een luchtaanzuigtoren in gewapend beton, met zes observatieschietgaten en mitrailleur, en zes granaatwerper-goten.

Luchtgalerij

Hoogte 1,80 m, uitgevoerd in gewapend beton, met doorgang onder de gracht van het fort versterkt door 3 mm dik gebogen gegalvaniseerd golfplaatLeidt naar de vuurwerklokalen, naar de contrescarpe-kazemattenVerbindt het fort met de bunker van de luchttoren en brengt de frisse lucht naar de afzuigventilator. The reorganization of the Meuse forts.

From the end of the war, the defense of Belgian territory was re-examined by the military and by the "Commission on Fortifications" (established in 1930). As early as 1927, inventories, assessments and a study of the reorganization of the forts of Liège, Namur and Antwerp took place. In 1928, the rearmament of the Liège and Namur forts began. In 1935 and 1936, after numerous political and military discussions, it was decided to organize the defense into fortified regions. The closer to the border, the better, while making maximum use of the two obstacles of the Meuse and the Scheldt.

Here are the different planned defense lines:

Defense of the eastern border from Beusdael on the Dutch border to Vance near the French border.The defense of LiègeThe defense of NamurThe fortified position of Antwerp (National Redoubt)The Albert Canal, the Meuse, the Meuse-Scheldt CanalThe KW line which is to link Antwerp via Leuven and Wavre to NamurThe southern position of BrusselsThe Ghent bridgeheadThe preparation of "sealed zones" (landslides, destruction of bridges, tunnels, tree felling) and flood zones.
In the defensive structure of the territory, the Fortified Position of Namur has a clearly defined role and resources:

Cover the mobilization and concentration of the field army by stopping long-range incursions targeting the important road and rail junctions of NamurForm an offensive bridgehead, allowing the army to deploy and maneuver safely south of the Meuse-Sambre lineForm a retreat bridgehead, in case of a possible setback suffered south of this lineServe as a maneuver pivot, as a right-wing support for the Lower Meuse position, or as a left-wing support for one of the Upper Meuse or Sambre positions; finally, as a right-wing support for the Namur-Antwerp position.
Given the distance of this position from the border, and its relatively lesser strategic importance than that of Liège, the permanent organizations were developed less extensively than in Liège. They comprise only:

7 rearmed forts of the old Namur fortressinterval shelterscounter-assault sheltersan underground telephone network.
The seven rearmed forts are Marchovelette, Maizeret, Andoy, Dave, Saint-Héribert, Malonne and Suarlée. The forts of Cognelée and Emines were retained as ammunition depots and command posts without being heavily rearmed. New armament replaced that of the cupolas and casemates of 1891.

The reinforcement works mainly consist of better protecting personnel by digging deeper communication galleries, and better protecting ammunition by placing it in the quadrilateral (fort excavated below the fort). The modernization works mainly consist of replacing the electrical installation, installing new generating sets, organizing good ventilation of the work, and better protecting communications with the outside (telephone and radio).

In terms of ventilation, the fort was equipped with a powerful 27,000 m³/h suction-pressure fan that draws fresh air via an underground air duct that ends at a reinforced concrete tower located 1 km inland from the Fortified Position of Namur at a place called Bossimé. The tower draws fresh air through a door at a height of 14 m. If necessary, air can also be taken from the top of the tower, 18 m high. This tower is also equipped with six observation embrasures and light machine gun fire, as well as six grenade launcher chutes. At the foot of the tower is a reinforced concrete bunker that protects the wartime entrance, which allows the relief of the garrison via the air duct.

The defense of the Andoy sector was further reinforced by the construction of small concrete shelters for automatic weapons (light machine gun or machine gun).

Maizeret-Andoy interval: 7 machine gun shelters, 2 machine gun shelters with observation cupola and light machine gun; 1 machine gun shelter with 1 observation cupola. In the 2nd line, another 5 machine gun sheltersAndoy-Dave interval: 6 machine gun shelters, 1 machine gun shelter with 1 observation cupola and light machine gun, and 2 machine gun shelters with 1 observation cupola. In the 2nd line, another 4 shelters.The Marche road, under the surveillance of the forts of Andoy and Dave, is further monitored by two counter-assault shelters equipped with 47 mm anti-tank gun, machine gun, searchlight and observation cupola.
For observation, Captain-Commander Pinchard (transferred after 1939) had observation posts installed at various dominant points of the landscape:

At Mont-Sainte-MarieAt the locality "La Sapinière"At the locality "Le Gros Chêne"At LimoyAt the "Cloche 30"At shelter 24B (counter-assault)At the air tower of BossiméIn the steeple of CourrièreIn the steeple of the church of Maillen
The sector was also to be protected against tank attacks. A deep anti-tank ditch was dug near the Hambeau sand quarry, tetrahedrons and Cointet barriers were installed.

During the development of the Fortified Position of Namur forts, the staff was active

1932: Creation of the Namur Fortress Regiment, which brings the first garrison of 180 soldiers in June.1937: Large military maneuvers are organized on the theme of the attack on the Fortified Position of Namur1938: Construction of barracks and security quarters for the garrisons of the Namur Fortress Regiment1939, in September, general mobilization, the strength of the forts is doubled… And Queen Elisabeth visits Fort Andoy.
Regularly, exercises are organized, alerts follow one another since September 1938, during the Sudetenland crisis in Czechoslovakia. Additional security measures are taken, exercises and alerts continue, and the personnel become weary, no longer believe in an invasion of our territory, or in a possible war. The forts of Andoy, Maizeret and Dave coordinate their exercises with the 12th and 13th Line Regiments occupying the intervals of these forts. It is the "Phoney War".

Defense concept:

The forts are used as artillery batteries with close defense, but without infantrymen in the garrison. The Fortress Regiment provides the artillerymen. The forts are only a fire support battery for the infantry defending the terrain in front of the position and between the forts.

Rearmament of cupolas and casemates

On the concrete central massif and the salients: many cupolas from 1914 are reusable, but in 1928, they are without guns. German tubes from war booty are then recovered and reworked by the Royal Cannon Foundry in Liège. The four other 5.7 cm cupolas are converted for the 75 mm howitzer with a maximum range of 5,200 m. These are German pieces supplied to Portugal and recovered in 1918. The cupolas are electrically motorized and receive ammunition hoists.Ditch defense: the counterscarp casemates have their embrasures armed with Maxim machine guns and one searchlight per direction of fire, and a grenade launcher chute.Entrance defense: the alert casemate receives a machine gun, a searchlight and a grenade launcher chute. The gorge escarp casemates receive two machine guns, one searchlight and one grenade launcher chute for the defense of the gorge ditch.Defense of the postern guardroom: half of the postern is re-concreted, made gas-tight, and receives one machine gun and one grenade launcher chute, an armored searchlight and an emergency exit.On the massif: the disappearing cupola for armored searchlight becomes a fixed observation post: this is the armored observation post.The two German observation sentry boxes on the sides of the concrete massif and the observation cupola of salient II are retained in service.
General works

Following the experiences of Verdun, it is decided to dig reinforced concrete galleries lined with corrugated iron under the forts. This will be the "Quadrilateral".Excavated earth is reused to backfill unused rooms, in order to reinforce them.An air duct and an external air intake for the fort are constructed: this is the "Bossimé tower", equipped with 7 light machine guns and grenade launcher chutes.The galleries are reinforced with curved corrugated iron sheets which serve as lost formwork for the reinforced concrete placed over them. The height and width of the galleries and rooms are thus reduced, but this should allow resistance to 220 mm shells or 500 kg bombs.The forts receive airtight airlocks for overpressure of the interior air, which allows combating contamination by combat gases and by carbon monoxide released by weapons.
Escarp rooms

Reinforced with reinforced concrete and 3 mm thick, double-sided galvanized corrugated steel sheet by the JOWA company of HerstalRecreation rooms: rooms from 1914 left in their original stateReinforced rest rooms, as well as the hospitalAccesses to the 75 mm howitzer cupolas of the gorge (salients I and IV) reinforced and pressurized with airlockInfirmary, toilets, fuel oil reserve, emergency exit, gorge casemate, entrance with airlock and decontamination room, escarp caponier of salient IVFire control room located in the right escarp; It is composed of: 1 room for the commander and officers, 1 fire control room for close defense, 1 fire control room for long-range defense, 1 telephone exchange
Central massif

The unreinforced concrete massif remains in the state of repair left by the Germans. For Andoy, the unused 21 cm howitzer cupolas disappear and their shaft is filled in and re-concreted over.Unused rooms are partially or completely filled in.The quadrilateral is excavated deep under the massif.Access to the 1891 rooms is blocked by barriers of steel beams and airtight hinged doors. For the turrets, they are accessed via ladder shafts from the quadrilateral.The infantry exit is closed by the double-leaf armored doors installed by the Germans, and should only be used for very specific missions and as an emergency exit. It is accessible from the quadrilateral, as is the armored observation post.
Quadrilateral

Excavated to a depth of about 12 m, it houses the cupola ammunition in metal cabinets, is equipped with hoists for these cupolas, and serves as a bombardment gallery (shelter) for men not occupied at a combat post.It is built of reinforced concrete with 3 mm thick, double-sided galvanized corrugated iron sheets.
Water system and drainage

Access to the 1914 well and the left high cistern was maintained, but water is stored in galvanized tanks placed in this cistern. From there, water is distributed to the various rooms. A pumping room was also located in the quadrilateral. Water was used for engine cooling, for the kitchen and for troop use. Drainage of the escarp and counterscarp rooms was done in the same manner as in 1891.

New engine room: Located well sheltered in the quadrilateral. Planned: two Walschaert single-cylinder horizontal diesel engines of 75 hp at 500 rpm, with a flywheel. Voltage 220/380 V. And two ACEC alternators of probably 65 kVA at 500 rpm.

In the engine room, one also finds:

1 compressor and cylinders for starting the engines with compressed air1 hand-operated backup compressorThe cooling water tanksThe fuel tanks for each engineThe central electrical panels with voltmeters, ammetersThe heat-insulated exhaust mufflers
Ventilation

A large bladed fan called an "extractor" pumps air through the air intake and the air duct (under negative pressure) and forces the air under overpressure through channels adjustable by valve to distribute it to the various rooms. The two counterscarp casemates and the air intake have their own overpressure fan. The guardroom, located far from the extractor, has a relay fan. Air pressure is regulated at the extractor room. The necessary minimum overpressures are:

15 mm of water column for the cupolas10 mm of water column for the casemates3 to 4 mm of water column for other rooms
Unlike modern forts, the rearmed forts of Liège and Namur have no air filters. At Flémalle, activated carbon and paper filters were tested: air passed at a speed of 2 cm/s, which is far below the fort's needs.

Exhaust of vitiated air was done:

From the quadrilateral to the old rooms of the central massif via pipes, and then through the German armored grilles of 1916From the escarp to the ditch, through butterfly valves, dampers and German armored plates.
The ventilation room contained:

1 suction-pressure bladed fan supplied by the firm Constant de Raedt de Bierges, type ADRA AA No. 4, flow rate 27,000 m³/h at 600 rpm, 26 hp motor belt-driven for 130 mm H₂O overpressure, at 725 rpm, 40 hp motor direct-coupled for 200 mm H₂O overpressure1 cooling battery designed for a heat exchange of 45,000 calories, capable of cooling 1,500 l of water per hour from 60 to 30° C. Air resistance 12 mm H₂OPipes, dampers, valves with manometers for regulating air overpressure.
Air intake

The rearmed forts receive an air intake tower in reinforced concrete, with six observation embrasures and light machine guns, and six grenade launcher chutes.

Air gallery

Height 1.80 m, made of reinforced concrete, with a passage under the fort ditch reinforced by 3 mm thick curved galvanized corrugated ironLeads to the pyrotechnic rooms, to the counterscarp casematesConnects the fort to the air tower bunker and brings fresh air to the extractor fan. Reorganizace mézských pevností.

Ihned po válce byla obrana belgického území znovu prostudována vojáky a "Komisí pro opevnění" (zřízenou v roce 1930). Již v roce 1927 proběhly prohlídky, inventury a studie reorganizace pevností Lutychu, Namuru a Antverp. V roce 1928 začalo přezbrojování pevností Lutychu a Namuru. V letech 1935 a 1936 bylo po mnoha politických a vojenských diskuzích rozhodnuto organizovat obranu do opevněných regionů. Čím blíže k hranici, tím lépe, přičemž se co nejvíce využilo dvou překážek – Mázy a Šeldy.

Zde jsou různé plánované obranné linie:

Obrana východní hranice od Beusdaelu na hranici s Nizozemskem až po Vance poblíž francouzské hranice.Obrana LutychuObrana NamuruOpevněná pozice Antverpy (národní reduita)Albertův kanál, Mása, kanál Mása-ŠeldaLinie KW, která má spojovat Antverpy přes Lovaň a Wavre s NamuremJižní postavení BruseluPředmostí GentuPříprava "nepropustných zón" (sesuvy, destrukce mostů, tunelů, kácení stromů) a záplavových zón.
V obranné struktuře území má Opevněná pozice Namur jasně stanovenou roli a prostředky:

Krytí mobilizace a koncentrace polní armády zastavením vzdálených průniků zaměřených na důležité silniční a železniční uzly NamuruVytvoření útočného předmostí, umožňujícího armádě bezpečně vyrazit a manévrovat jižně od linie Mása-SambreVytvoření ústupového předmostí v případě případného neúspěchu jižně od této linieTvořit manévrovací osu jako oporu pravého křídla postavení Dolní Mása nebo levého křídla jednoho z postavení Horní Mása nebo Sambre; konečně jako oporu pravého křídla postavení Namur-Antverpy.
Vzhledem ke vzdálenosti tohoto postavení od hranice a jeho relativně menšímu strategickému významu než Lutych, byly stálé organizace vybudovány méně rozsáhle než v Lutychu. Zahrnují pouze:

7 přezbrojených pevností starého namurského opevněného místaintervalové pěchotní srubyprotivýpadové pěchotní srubypodzemní telefonní síť.
Sedmi přezbrojenými pevnostmi jsou Marchovelette, Maizeret, Andoy, Dave, Saint-Héribert, Malonne a Suarlée. Pevnosti Cognelée a Emines byly zachovány jako muniční sklady a velitelská stanoviště bez většího přezbrojení. Nová výzbroj nahradila výzbroj kopulí a kasemat z roku 1891.

Zesilovacím práce spočívají hlavně v lepší ochraně personálu vyhloubením hlubších komunikačních galerií a v lepší ochraně munice umístěním do čtyřúhelníku (prostoru vyhloubeného pod pevností). Modernizační práce spočívají hlavně ve výměně elektrické instalace, umístění nových elektroagregátů, organizaci dobrého větrání objektu a lepší ochraně komunikace s vnějškem (telefon a rádio).

Co se týče větrání, byla pevnost vybavena výkonným sacím-tlakovým ventilátorem o výkonu 27 000 m³/h, který nasává čerstvý vzduch podzemním vzduchovým kanálem, který ústí do železobetonové věže umístěné 1 km do vnitrozemí Opevněné pozice Namur v místě zvaném Bossimé. Věž nasává čerstvý vzduch dveřmi ve výšce 14 m. V případě potřeby lze vzduch odebírat i na vrcholu věže, ve výšce 18 m. Tato věž je také vybavena šesti pozorovacími střílnami a palbou z lehkého kulometu a šesti granátometnými žlaby. Na úpatí věže se nachází železobetonový bunkr, který chrání válečný vchod umožňující střídání posádky vzduchovým kanálem.

Obrana sektoru Andoy byla dále posílena výstavbou malých betonových úkrytů pro automatické zbraně (lehké kulomety nebo kulomety).

Interval Maizeret-Andoy: 7 kulometných srubů, 2 kulometné sruby s pozorovacím zvonem a lehkým kulometem; 1 kulometný srub s 1 pozorovacím zvonem. V 2. linii dalších 5 kulometných srubůInterval Andoy-Dave: 6 kulometných srubů, 1 kulometný srub s 1 pozorovacím zvonem a lehkým kulometem, a 2 kulometné sruby s 1 pozorovacím zvonem. V 2. linii další 4 sruby.Silnice na Marche, pod dohledem pevností Andoy a Dave, je dále střežena dvěma protivýpadovými sruby vybavenými 47mm protitankovým kanónem, kulometem, světlometem a pozorovacím zvonem.
Pro pozorování nechal kapitán-velitel Pinchard (po roce 1939 přeložen) instalovat pozorovatelny na různých dominantních bodech krajiny:

Na Mont-Sainte-MarieV místě "La Sapinière"V místě "Le Gros Chêne"V LimoyU "Cloche 30"U srubu 24B (protivýpadový)U vzdušné věže BossiméVe zvonici CourrièreVe zvonici kostela v Maillen
Sektor měl být také chráněn proti tankovým útokům. Byl vyhlouben hluboký protitankový příkop poblíž pískovny Hambeau, byly instalovány čtyřstěny a Cointetovy zábrany.

Během úprav pevností Opevněné pozice Namur byl štáb aktivní

1932: Vytvoření Pevnostního pluku Namur, což v červnu přináší první posádku 180 vojáků.1937: Jsou organizovány velké vojenské manévry na téma útoku na Opevněnou pozici Namur1938: Výstavba baráků a bezpečnostních kasáren pro posádky Pevnostního pluku Namur1939, v září, všeobecná mobilizace, stavy pevností jsou zdvojnásobeny… A královna Alžběta navštěvuje pevnost Andoy.
Pravidelně jsou organizována cvičení, od září 1938, v době sudetské krize v Československu, se střídají poplachy. Jsou přijímána další bezpečnostní opatření, cvičení a poplachy pokračují a personál je unavený, nevěří již v invazi na naše území ani v případnou válku. Pevnosti Andoy, Maizeret a Dave koordinují svá cvičení s 12. a 13. plukem řadové pěchoty, které obsazují intervaly těchto pevností. Je to "podivná válka".

Koncepce obrany:

Pevnosti jsou využívány jako dělostřelecké baterie s blízkou obranou, ale bez pěšáků v posádce. Pevnostní pluk poskytuje dělostřelce. Pevnosti jsou pouze baterií palebné podpory pro pěchotu, která brání terén před postavením a mezi pevnostmi.

Přezbrojení kopulí a kasemat

Na betonovém centrálním masivu a saliantech: mnoho kopulí z roku 1914 je znovupoužitelných, ale v roce 1928 jsou bez děl. Používají se pak německé hlavně z válečné kořisti, které jsou přepracovány Královskou slévárnou děl v Lutychu. Další čtyři kopule ráže 5,7 cm jsou přestavěny pro 75mm houfnici s maximálním dostřelem 5 200 m. Jsou to německé zbraně dodané Portugalsku a získané zpět v roce 1918. Kopule jsou elektrifikovány a dostávají muniční výtahy.Obrana příkopů: kontreskarpové kasematy mají své střílny vyzbrojeny kulomety Maxim a jeden světlomet na směr palby a granátometný žlab.Obrana vchodu: výstražná kasemata dostává jeden kulomet, jeden světlomet a jeden granátometný žlab. Krční eskarpové kasematy dostávají dva kulomety, jeden světlomet a jeden granátometný žlab pro obranu krčního příkopu.Obrana strážnice u poterny: polovina poterny je přebetonována, utěsněna proti plynům a dostává jeden kulomet a jeden granátometný žlab, pancéřový světlomet a nouzový východ.Na masivu: výsuvná kopule pro pancéřový světlomet se stává pevnou pozorovatelnou: toto je pancéřová pozorovatelna.Obě německé pozorovací budky po stranách betonového masivu a pozorovací zvon salientu II jsou zachovány v provozu.
Obecné práce

Na základě zkušeností z Verdunu je rozhodnuto vyhloubit pod pevnostmi zesílené galerie ze železobetonu s vlnitým plechem. Toto bude "Čtyřúhelník".Vytěžená zemina je znovu použita k zasypání nevyužívaných prostor za účelem jejich zesílení.Je proveden vzdušný kanál a vnější sání vzduchu pevnosti: toto je "věž Bossimé", vybavená 7 lehkými kulomety a granátometnými žlaby.Galerie jsou zesíleny obloukovitým vlnitým plechem, který slouží jako ztracené bednění pro železobeton nanesený navrch. Výška a šířka galerií a místností se tím zmenšují, ale to by mělo umožnit odolat granátům ráže 220 mm nebo bombám o hmotnosti 500 kg.Pevnosti dostávají plynotěsné přechodové komory pro přetlak vnitřního vzduchu, což umožňuje bojovat proti kontaminaci bojovými plyny a oxidem uhelnatým uvolňovaným zbraněmi.
Eskarpové prostory

Zesíleny železobetonem a 3 mm silným, oboustranně pozinkovaným vlnitým plechem firmou JOWA z HerstaluOdpočinkové prostory: prostory z roku 1914 ponechány v původním stavuZesílené odpočívárny, stejně jako nemocnicePřístupy k 75mm houfnicovým kopulím krku (salianty I a IV) zesíleny a přetlakovány s přechodovou komorouOšetřovna, WC, zásoba topného oleje, nouzový východ, krční kasemata, vchod s přechodovou komorou a dekontaminační místností, eskarpová kaponiéra salientu IVPalebné stanoviště umístěné v pravé eskarpě; Skládá se z: 1 místnosti pro velitele a důstojníky, 1 palebného stanoviště pro blízkou obranu, 1 palebného stanoviště pro dálkovou obranu, 1 telefonní ústředny
Centrální masiv

Masiv z nevyztuženého betonu zůstává ve stavu oprav zanechaném Němci. Pro Andoy, nepoužívané 21cm houfnicové kopule mizí a jejich šachta je zasypána a nahoře přebetonována.Nepoužívané místnosti jsou částečně nebo zcela zasypány.Čtyřúhelník je vyhlouben hluboko pod masivem.Přístup do místností z roku 1891 je zatarasen zábranami z ocelových nosníků a hermetickými sklopnými dveřmi. K věžičkám se přistupuje žebříkovými šachtami ze čtyřúhelníku.Pěchotní východ je uzavřen dvoukřídlými pancéřovými dveřmi instalovanými Němci a má sloužit pouze pro velmi specifické úkoly a jako nouzový východ. Je přístupný ze čtyřúhelníku, stejně jako pancéřová pozorovatelna.
Čtyřúhelník

Vyvážený do hloubky asi 12 m, ukrývá munici pro kopule v kovových skříních, je vybaven výtahy pro tyto kopule a slouží jako bombardovací galerie (úkryt) pro muže nezaujaté na bojovém stanovišti.Je postaven ze železobetonu s 3 mm silným, oboustranně pozinkovaným vlnitým plechem.
Vodní okruh a odvodnění

Přístup ke studně z roku 1914 a k levé horní nádrži byl zachován, ale voda je skladována v pozinkovaných nádržích umístěných v této cisterně. Odtud je voda rozváděna do různých místností. Čerpací místnost se nacházela také ve čtyřúhelníku. Voda sloužila k chlazení motorů, pro kuchyni a pro potřebu vojska. Odvodnění eskarpových a kontreskarpových prostor probíhalo stejně jako v roce 1891.

Nová strojovna: Nachází se dobře chráněna ve čtyřúhelníku. Předpoklad: dva jednoválcové horizontální diesely Walschaert o výkonu 75 k při 500 ot/min, se setrvačníkem. Napětí 220/380 V. A dva alternátory ACEC pravděpodobně 65 kVA při 500 ot/min.

Ve strojovně se dále nachází:

1 kompresor a tlakové láhve pro spouštění motorů stlačeným vzduchem1 ruční kompresor jako zálohaNádrže na chladicí voduZásobníky paliva pro každý motorCentrální elektrické rozvaděče s voltmetry, ampérmetryTepelně izolované výfukové tlumiče
Větrání

Velký lopatkový ventilátor nazývaný "odsávač" nasává vzduch přes sání vzduchu a vzduchovou šachtu (v podtlaku) a vhání vzduch pod přetlakem kanály s regulačními ventily do různých místností. Obě kontreskarpové kasematy a sání vzduchu mají svůj vlastní přetlakový ventilátor. Strážnice, umístěná daleko od odsávače, má reléový ventilátor. Tlak vzduchu se nastavuje u místnosti odsávače. Potřebné minimální přetlaky jsou:

15 mm vodního sloupce pro kopule10 mm vodního sloupce pro kasematy3 až 4 mm vodního sloupce pro ostatní místnosti
Na rozdíl od moderních pevností, znovu vyzbrojené pevnosti Lutychu a Namuru nemají vzduchové filtry. Ve Flémalle byly testovány filtry s aktivním uhlím a papírové filtry: vzduch procházel rychlostí 2 cm/s, což je hluboko pod potřebou pevnosti.

Odvod znečištěného vzduchu se prováděl:

Ze čtyřúhelníku do starých prostor centrálního masivu potrubím a pak přes německé pancéřové mříže z roku 1916Z eskarpy do příkopu, přes klapky, šoupátka a německé pancéřové desky.
Větrací místnost obsahovala:

1 sací-tlakový lopatkový ventilátor dodaný firmou Constant de Raedt de Bierges, typ ADRA AA č. 4, průtok 27 000 m³/h při 600 ot/min, motor 26 k s řemenovým pohonem pro přetlak 130 mm H₂O, při 725 ot/min, motor 40 k s přímým náhonem pro přetlak 200 mm H₂O1 chladicí baterie určená pro tepelnou výměnu 45 000 kalorií, schopná chladit 1 500 l vody za hodinu z 60 na 30 °C. Odpor vzduchu 12 mm H₂OPotrubí, šoupátka, ventily s manometry pro regulaci přetlaku vzduchu.
Sání vzduchu

Znovu vyzbrojené pevnosti dostávají věž pro nasávání vzduchu ze železobetonu, se šesti pozorovacími střílnami a lehkým kulometem a šesti granátometnými žlaby.

Vzdušná galerie

Výška 1,80 m, provedena ze železobetonu, s průchodem pod příkopem pevnosti zesíleným 3 mm silným, ohýbaným pozinkovaným vlnitým plechemVede k pyrotechnickým prostorám, ke kontreskarpovým kasematámPropojuje pevnost s bunkrem vzdušné věže a přivádí čerstvý vzduch k odsávacímu ventilátoru. Documents © Paul Charlier