Comme pour la Première Guerre mondiale, de nombreux écrits ont raconté en divers lieux, des événements concernant la deuxième tragédie que connut l'Europe entre 1938 et 1945. La Belgique ne fut guère épargnée et a payé un lourd tribut en vies humaines dans des conflits injustifiables. Par deux fois, la neutralité de notre pays, reconnue officiellement, fut exploitée aux fins d'atteindre nos pays voisins. En 1940, l'effet de surprise fut tel qu'en peu de jours, la Belgique envahie dut subir l'humiliation d'une occupation cruelle tandis qu'une grande partie de son armée était déportée en Allemagne. Très rapidement, des mouvements de Résistance se constituèrent et démontrèrent à l'occupant que la partie serait plus difficile que prévue. Beaucoup de résistants furent arrêtés, perdirent leur santé et souvent leur vie dans des camps de concentration. Nous ne voulons pas oublier l'ignoble holocauste de certains de nos concitoyens, hommes, femmes et enfants, dont le seul crime était d'être de confession juive. Peu furent ceux qui parvinrent à survivre aux atrocités des camps d'extermination. La relation que nous faisons est centrée sur les premiers jours de la résistance armée du Régiment de Forteresse de Liège (R.F.L.) et particulièrement celle de nos camarades du Fort d'Embourg dont plusieurs, à ce jour, sont encore en vie. Ces lignes sont écrites pour témoigner d'une époque que nous avons vécue et racontent un événement parmi tant d'autres dans lequel se réalisèrent des actes de dévouement et de bravoure. Intentionnellement, afin que soit respecté l'esprit de solidarité et de complémentarité dans l'action, nous ne citerons qu'occasionnellement les noms de ceux qui participèrent à l'action de notre Fort. Pour faire comprendre au lecteur certaines circonstances, nous donnerons quelques indications sur la vie menée par les artilleurs de forteresse en temps de paix. Nous définirons succinctement le matériel dont nous disposions et rapporterons certains faits de la situation politique de l'Europe d'alors ainsi que la mobilisation de notre garnison. Une importante partie de cette narration sera consacrée à la bataille qui se déroula du 10 au 17 mai 1940. Il sera intéressant de consulter, non seulement des rapports de combattants belges, mais aussi d'entendre la relation faite par les autorités de l'unité allemande qui fit l'assaut de notre ouvrage défensif. Mais avant d'aller plus loin, nous rappellerons que le Fort d'Embourg, construit en 1888 et ayant servi en 1914 fut transformé et réarmé en 1928. Sa devise était: "S'ensevelir sous les ruines du Fort plutôt que de se rendre." (Capitaine Bovier 1914). La citation 119 à l'Ordre de l'Armée prouve que ceux de 1940 n'ont pas démérité du courage de leurs pères de 1914:

LE FORT D'EMBOURG - LIÈGE 1940 Sous la conduite énergique de son Capitaine-Commandant JACO, a résisté vaillamment avec un moral élevé, à une importante attaque de l'ennemi et n'a succombé qu'après la destruction totale des coupoles par l'artillerie et l'aviation ennemies, au cours d'un siège de cinq jours. (ar 4982 du 12 mai 1948)

Wie schon im Ersten Weltkrieg haben zahlreiche Schriften an verschiedenen Orten über Ereignisse der zweiten Tragödie berichtet, die Europa zwischen 1938 und 1945 erlebte. Belgien wurde kaum verschont und zahlte einen hohen Tribut an Menschenleben in ungerechtfertigten Konflikten. Zweimal wurde die offiziell anerkannte Neutralität unseres Landes ausgenutzt, um unsere Nachbarländer zu erreichen. 1940 war die Überraschung so groß, dass das überfallene Belgien binnen weniger Tage die Demütigung einer grausamen Besatzung erleiden musste, während ein großer Teil seiner Armee nach Deutschland deportiert wurde. Sehr schnell bildeten sich Widerstandsbewegungen und zeigten dem Besatzer, dass es schwieriger werden würde als erwartet. Viele Widerstandskämpfer wurden verhaftet, verloren ihre Gesundheit und oft ihr Leben in Konzentrationslagern. Wir wollen den abscheulichen Holocaust nicht vergessen, der einige unserer Mitbürger, Männer, Frauen und Kinder, traf, deren einziges Verbrechen ihr jüdischer Glaube war. Nur wenige überlebten die Gräuel der Vernichtungslager. Unser Bericht konzentriert sich auf die ersten Tage des bewaffneten Widerstands des Festungsregiments Lüttich (R.F.L.) und insbesondere auf den unserer Kameraden vom Fort Embourg, von denen mehrere bis heute noch leben. Diese Zeilen sind geschrieben, um von einer Zeit zu zeugen, die wir erlebt haben, und erzählen ein Ereignis unter vielen, in dem sich Akte der Hingabe und Tapferkeit verwirklichten. Absichtlich, um den Geist der Solidarität und Ergänzung im Handeln zu wahren, werden wir nur gelegentlich die Namen derer nennen, die an der Aktion unseres Forts teilnahmen. Um dem Leser bestimmte Umstände verständlich zu machen, geben wir einige Hinweise auf das Leben der Festungsartilleristen in Friedenszeiten. Wir werden kurz das Material definieren, über das wir verfügten, und einige Fakten zur damaligen politischen Lage Europas sowie die Mobilisierung unserer Garnison berichten. Ein wichtiger Teil dieser Erzählung wird der Schlacht gewidmet sein, die vom 10. bis 17. Mai 1940 stattfand. Es wird interessant sein, nicht nur Berichte belgischer Kämpfer einzusehen, sondern auch die Darstellung der Behörden der deutschen Einheit zu hören, die unseren Verteidigungsbau angriff. Doch bevor wir fortfahren, erinnern wir daran, dass das Fort Embourg, 1888 erbaut und 1914 im Einsatz, 1928 umgebaut und wiederbewaffnet wurde. Sein Wahlspruch war: "Sich unter den Trümmern des Forts begraben lassen, anstatt sich zu ergeben." (Hauptmann Bovier 1914). Die Zitierung 119 im Armeebefehl beweist, dass die von 1940 dem Mut ihrer Väter von 1914 nicht nachstanden:

FORT EMBOURG - LÜTTICH 1940 Unter der energischen Führung seines Hauptmann-Kommandanten JACO hat es tapfer und mit hoher Moral einem bedeutenden feindlichen Angriff widerstanden und ist erst nach der vollständigen Zerstörung der Kuppeln durch feindliche Artillerie und Luftwaffe während einer fünftägigen Belagerung gefallen. (ar 4982 vom 12. Mai 1948)

Net als voor de Eerste Wereldoorlog hebben talrijke geschriften op verschillende plaatsen verhaald over gebeurtenissen betreffende de tweede tragedie die Europa tussen 1938 en 1945 meemaakte. België werd nauwelijks gespaard en betaalde een zware tol aan mensenlevens in onrechtvaardige conflicten. Tweemaal werd de officieel erkende neutraliteit van ons land uitgebuit om onze buurlanden te bereiken. In 1940 was het verrassingseffect zodanig dat België, overvallen, binnen enkele dagen de vernedering van een wrede bezetting moest ondergaan terwijl een groot deel van zijn leger naar Duitsland werd gedeporteerd. Zeer snel vormden zich Verzetsbewegingen en toonden de bezetter dat het moeilijker zou worden dan verwacht. Veel verzetsstrijders werden gearresteerd, verloren hun gezondheid en vaak hun leven in concentratiekampen. Wij willen de afschuwelijke holocaust niet vergeten van sommige van onze medeburgers, mannen, vrouwen en kinderen, wier enige misdaad was van joodse belijdenis te zijn. Weinigen waren zij die erin slaagden de wreedheden van de vernietigingskampen te overleven. Het relaas dat wij doen is toegespitst op de eerste dagen van de gewapende weerstand van het Vestingregiment Luik (R.F.L.) en in het bijzonder die van onze kameraden van het Fort Embourg waarvan verscheidene tot op heden nog in leven zijn. Deze regels zijn geschreven om te getuigen van een tijdperk dat wij hebben meegemaakt en vertellen een gebeurtenis temidden van zoveel andere waarin daden van toewijding en moed werden verricht. Opzettelijk, opdat de geest van solidariteit en complementariteit in het handelen wordt gerespecteerd, zullen wij slechts occasioneel de namen noemen van hen die aan de actie van ons Fort deelnamen. Om de lezer bepaalde omstandigheden te doen begrijpen, zullen wij enkele aanwijzingen geven over het leven dat de vestingartilleristen in vredestijd leidden. Wij zullen beknopt het materiaal definiëren waarover wij beschikten en enkele feiten rapporteren over de toenmalige politieke situatie in Europa alsook de mobilisatie van ons garnizoen. Een belangrijk deel van deze vertelling zal gewijd zijn aan de slag die plaatsvond van 10 tot 17 mei 1940. Het zal interessant zijn niet alleen verslagen van Belgische strijders te raadplegen, maar ook het relaas te horen van de autoriteiten van de Duitse eenheid die de aanval op ons verdedigingswerk uitvoerde. Maar alvorens verder te gaan, herinneren wij eraan dat het Fort Embourg, gebouwd in 1888 en in 1914 in gebruik, werd verbouwd en herbewapend in 1928. Zijn devies was: "Zich onder de ruïnes van het Fort begraven liever dan zich over te geven." (Kapitein Bovier 1914). De eervolle vermelding 119 in het Legerorder bewijst dat die van 1940 niet hebben ondergedaan voor de moed van hun vaders van 1914:

FORT EMBOURG - LUIK 1940 Onder de energieke leiding van zijn Kapitein-Commandant JACO heeft het dapper met hoog moreel weerstand geboden aan een belangrijke aanval van de vijand en is pas bezweken na de totale vernietiging van de koepels door vijandelijke artillerie en luchtmacht, tijdens een beleg van vijf dagen. (ar 4982 van 12 mei 1948)

As for the First World War, numerous writings in various places have recounted events concerning the second tragedy that Europe experienced between 1938 and 1945. Belgium was hardly spared and paid a heavy toll in human lives in unjustifiable conflicts. Twice, the officially recognized neutrality of our country was exploited to reach our neighboring countries. In 1940, the surprise effect was such that within a few days, invaded Belgium had to suffer the humiliation of a cruel occupation while a large part of its army was deported to Germany. Very quickly, Resistance movements formed and demonstrated to the occupant that it would be more difficult than expected. Many resisters were arrested, lost their health and often their lives in concentration camps. We do not want to forget the vile holocaust of some of our fellow citizens, men, women and children, whose only crime was being of Jewish faith. Few were those who managed to survive the atrocities of the extermination camps. Our account is focused on the first days of the armed resistance of the Fortress Regiment of Liège (R.F.L.) and particularly that of our comrades of Fort Embourg, several of whom, to this day, are still alive. These lines are written to bear witness to an era we lived through and tell an event among many others in which acts of devotion and bravery were realized. Intentionally, so that the spirit of solidarity and complementarity in action be respected, we will only occasionally cite the names of those who participated in the action of our Fort. To make the reader understand certain circumstances, we will give some indications about the life led by fortress artillerymen in peacetime. We will succinctly define the equipment we had and report some facts of the political situation in Europe at that time as well as the mobilization of our garrison. An important part of this narrative will be devoted to the battle that took place from May 10 to 17, 1940. It will be interesting to consult not only reports from Belgian combatants, but also to hear the account given by the authorities of the German unit that assaulted our defensive work. But before going further, we will recall that Fort Embourg, built in 1888 and having served in 1914, was transformed and rearmed in 1928. Its motto was: "To be buried under the ruins of the Fort rather than surrender." (Captain Bovier 1914). The citation 119 in the Army Order proves that those of 1940 did not fall short of the courage of their fathers of 1914:

FORT EMBOURG - LIÈGE 1940 Under the energetic leadership of its Captain-Commander JACO, it valiantly resisted with high morale a major enemy attack and only succumbed after the total destruction of the cupolas by enemy artillery and aviation, during a five-day siege. (ar 4982 of 12 May 1948)

Stejně jako pro první světovou válku, mnohé spisy na různých místech vyprávěly o událostech týkajících se druhé tragédie, kterou Evropa zažila mezi lety 1938 a 1945. Belgie nebyla ušetřena a zaplatila těžkou daň na lidských životech v neospravedlnitelných konfliktech. Dvakrát byla oficiálně uznaná neutralita naší země zneužita k dosažení našich sousedních zemí. V roce 1940 byl efekt překvapení takový, že napadená Belgie musela během několika dnů snášet ponížení kruté okupace, zatímco velká část její armády byla deportována do Německa. Velmi rychle se zformovala hnutí odporu a ukázala okupantovi, že to bude obtížnější, než se čekalo. Mnoho odbojářů bylo zatčeno, ztratilo své zdraví a často životy v koncentračních táborech. Nechceme zapomenout na ohavný holokaust některých našich spoluobčanů, mužů, žen a dětí, jejichž jediným zločinem byl židovský původ. Jen málokdo přežil hrůzy vyhlazovacích táborů. Naše vyprávění je zaměřeno na první dny ozbrojeného odporu Pevnostního pluku Lutych (R.F.L.) a zejména na odpor našich kamarádů z pevnosti Embourg, z nichž mnozí jsou dodnes naživu. Tyto řádky jsou napsány, aby svědčily o době, kterou jsme prožili, a vyprávějí událost mezi mnoha jinými, v níž se uskutečnily činy oddanosti a statečnosti. Záměrně, aby byl respektován duch solidarity a spolupráce v akci, budeme jen příležitostně uvádět jména těch, kteří se na akci naší pevnosti podíleli. Abychom čtenáři objasnili některé okolnosti, poskytneme několik informací o životě, který vedli pevnostní dělostřelci v míru. Stručně definujeme materiál, který jsme měli k dispozici, a uvedeme některá fakta o tehdejší politické situaci v Evropě a mobilizaci naší posádky. Důležitá část tohoto vyprávění bude věnována bitvě, která proběhla od 10. do 17. května 1940. Bude zajímavé prostudovat nejen zprávy belgických bojovníků, ale také slyšet vyprávění orgánů německé jednotky, která naše obranné dílo napadla. Ale než půjdeme dál, připomeneme, že pevnost Embourg, postavená v roce 1888 a sloužící v roce 1914, byla přestavěna a znovu vyzbrojena v roce 1928. Jejím heslem bylo: "Pohřbít se pod troskami pevnosti, než se vzdát." (Kapitán Bovier 1914). Citace 119 v armádním rozkazu dokazuje, že ti z roku 1940 nezůstali pozadu za odvahou svých otců z roku 1914:

PEVNOST EMBOURG - LUTYCH 1940 Pod energickým vedením svého kapitána-velitele JACO statečně s vysokou morálkou odolávala významnému nepřátelskému útoku a podlehla až po úplném zničení kopulí nepřátelským dělostřelectvem a letectvem během pětidenního obléhání. (ar 4982 ze dne 12. května 1948)