Position fortifiée de Liège, deuxième ligne de résistance, fort d'Embourg, 222 m/alt. Embourg est une localité située non loin du centre de la ville de Liège et à proximité de Chênée et de Chaudfontaine. La région est privilégiée par deux cours d'eau importants: l'Ourthe et la Vesdre. Embourg est un endroit assez élevé qui permet de porter les regards vers de belles vallées faisant l'admiration des touristes et de ce fait, possédait un avantage stratégique indéniable. Dans le programme de construction d'une ceinture de forts, Embourg avait été retenu comme lieu pouvant répondre aux besoins suivants: défendre la vallée de l'Ourthe (route de Tilff à Liège et chemin de fer de Jemelle à Liège), protéger la route de Liège à Spa et assurer la défense de la vallée de la Vesdre (route et ligne de chemin de fer de Verviers à Liège). Ces opérations devaient être faites en liaison avec les forts de Boncelles, Chaudfontaine et Fléron. Quoique des variantes furent apportées aux diverses configurations de certains forts de la PFL de 1914 au nombre de douze, celle de l'ancien Fort d'Embourg fut conservée. Les autorités supérieures décidèrent la remise en état et la réoccupation de l'ouvrage qui allait servir en 1940. À cette époque, le Régiment de Forteresse de Liège comptait douze forts dont quatre gros: Eben-Emael, Neufchâteau, Battice et Tancrémont-Pepinster. Huit petits étaient chargés de les soutenir: Pontisse, Flémalle, Evegnée, Barchon, Fléron, Boncelles, Chaudfontaine et Embourg. À Embourg, dès 1930 fut commencée la recherche d'endroits d'où l'observation de tirs éventuels du fort serait la mieux assurée. Entre autres le "Trihay" fut retenu car, outre qu'il disposait d'une très bonne vue sur la vallée de la Vesdre, il permettait en cas de nécessité, l'observation de tirs de dégagement du fort de Chaudfontaine éventuellement assiégé. Et c'est ainsi que dès avant 1938 les autorités militaires décidèrent qu'à cet emplacement serait construit un abri bétonné surmonté d'une cloche d'observation. Cette cloche pesait 17 tonnes et avait une épaisseur de 30 centimètres. Un câble téléphonique devait relier l'abri au fort d'Embourg. En mai 1940, l'ouvrage fortifié était constitué de quatre coupoles de 75 mm. L'équipage comptait 327 hommes dont la moitié constituait l'équipe de réserve cantonnée à Sauheid. Pendant l'assaut de mai 1940, la garnison était composée de quatre officiers, un adjudant, trois officiers médecins, dix-sept sous-officiers et cent trente-huit brigadiers et soldats, soit un total de cent soixante-trois défenseurs. Les observatoires extérieurs étaient occupés par six sous-officiers et seize soldats. En plus des canons de 75 sous coupoles, l'armement était complété par des mitrailleuses légères contre avions et des fusils mitrailleurs (FM.30). Chaque artilleur possédait une carabine personnelle Mauser 89. L'aménagement du fort avait demandé des soins particuliers concernant divers locaux intérieurs et l'exécution d'installations électriques et de ventilation. La réalisation d'une prise d'air suffisante et la pose des coupoles de tirs et d'observation avaient demandé des efforts techniques considérables pour l'époque. Un central téléphonique permettait le contact immédiat avec les autres forts. En temps de paix, les bureaux, les chambres de la troupe, une cantine, le mess des officiers et celui des sous-officiers se trouvaient dans des baraquements situés sur les glacis. Pour y accéder, il fallait monter par une rampe assez abrupte au-dessus de laquelle se trouvait une guérite où la plupart des anciens se souviennent avoir monté la garde. Le corps de garde se trouvait dans la poterne d'entrée du fort qui permettait l'accès aux fossés entourant le massif central.

Befestigte Stellung Lüttich, zweite Widerstandslinie, Fort Embourg, 222 M/ü. M. Embourg ist eine Ortschaft nicht weit vom Zentrum der Stadt Lüttich und in der Nähe von Chênée und Chaudfontaine. Die Region wird durch zwei wichtige Wasserläufe begünstigt: die Ourthe und die Vesdre. Embourg ist ein ziemlich hoher Ort, der den Blick auf schöne Täler freigibt, die die Bewunderung der Touristen erregen, und besaß daher einen unbestreitbaren strategischen Vorteil. Im Bauprogramm eines Festungsgürtels war Embourg als Ort ausgewählt worden, der den folgenden Anforderungen genügen konnte: das Ourthetal zu verteidigen (Straße von Tilff nach Lüttich und Eisenbahn von Jemelle nach Lüttich), die Straße von Lüttich nach Spa zu schützen und die Verteidigung des Vesdretals zu gewährleisten (Straße und Eisenbahnlinie von Verviers nach Lüttich). Diese Operationen sollten in Verbindung mit den Forts Boncelles, Chaudfontaine und Fléron durchgeführt werden. Obwohl bei den verschiedenen Konfigurationen einiger der zwölf Forts der VSL von 1914 Varianten angebracht wurden, wurde die des alten Forts Embourg beibehalten. Die vorgesetzten Behörden beschlossen die Instandsetzung und Wiederbesetzung des Werks, das 1940 dienen sollte. Zu dieser Zeit zählte das Festungsregiment Lüttich zwölf Forts, darunter vier große: Eben-Emael, Neufchâteau, Battice und Tancrémont-Pepinster. Acht kleine waren mit ihrer Unterstützung beauftragt: Pontisse, Flémalle, Evegnée, Barchon, Fléron, Boncelles, Chaudfontaine und Embourg. In Embourg wurde bereits 1930 mit der Suche nach Orten begonnen, von denen aus die Beobachtung eventueller Schüsse des Forts am besten gewährleistet wäre. Unter anderem wurde der "Trihay" ausgewählt, weil er nicht nur eine sehr gute Sicht auf das Vesdretal bot, sondern im Bedarfsfall auch die Beobachtung von Entlastungsfeuer des möglicherweise belagerten Forts Chaudfontaine ermöglichte. Und so beschlossen die Militärbehörden schon vor 1938, an dieser Stelle einen betonierten Unterstand zu errichten, der mit einer Beobachtungskuppel gekrönt war. Diese Kuppel wog 17 Tonnen und hatte eine Dicke von 30 Zentimetern. Ein Telefonkabel sollte den Unterstand mit dem Fort Embourg verbinden. Im Mai 1940 bestand das befestigte Werk aus vier 75-mm-Kuppeln. Die Besatzung zählte 327 Mann, von denen die Hälfte die in Sauheid einquartierte Reservegruppe bildete. Während des Angriffs im Mai 1940 bestand die Garnison aus vier Offizieren, einem Feldwebel, drei Sanitätsoffizieren, siebzehn Unteroffizieren und hundertachtunddreißig Korporalen und Soldaten, also insgesamt einhundertdreiundsechzig Verteidiger. Die Außenbeobachtungsstellen waren mit sechs Unteroffizieren und sechzehn Soldaten besetzt. Neben den 75-mm-Kanonen unter Kuppeln wurde die Bewaffnung durch leichte Maschinengewehre gegen Flugzeuge und Maschinengewehre (FM.30) ergänzt. Jeder Artillerist besaß einen persönlichen Mauser-89-Karabiner. Die Einrichtung des Forts hatte besondere Sorgfalt hinsichtlich verschiedener Innenräume und der Ausführung von Elektro- und Lüftungsanlagen erfordert. Die Schaffung einer ausreichenden Luftzufuhr und der Einbau der Feuer- und Beobachtungskuppeln hatten für die damalige Zeit beträchtliche technische Anstrengungen erfordert. Eine Telefonzentrale ermöglichte den sofortigen Kontakt mit den anderen Forts. In Friedenszeiten befanden sich die Büros, die Mannschaftsunterkünfte, eine Kantine, das Offizierskasino und das der Unteroffiziere in Baracken auf den Glacis. Um dorthin zu gelangen, musste man eine ziemlich steile Rampe hinaufsteigen, über der sich ein Wachhäuschen befand, in dem die meisten der Alten sich erinnern, Wache gestanden zu haben. Das Wachlokal befand sich in der Eingangspoterne des Forts, die den Zugang zu den den Zentralmassiv umgebenden Gräben ermöglichte.

Versterkte stelling Luik, tweede weerstandslijn, fort Embourg, 222 m/TAW. Embourg is een plaats niet ver van het centrum van de stad Luik en nabij Chênée en Chaudfontaine. De regio wordt bevoordeeld door twee belangrijke waterlopen: de Ourthe en de Vesder. Embourg is een vrij hoge plaats die het uitzicht biedt op mooie valleien die de bewondering van toeristen wekken en bezat dan ook een onmiskenbaar strategisch voordeel. In het bouwprogramma van een fortengordel was Embourg geselecteerd als plaats die aan de volgende behoeften kon voldoen: de Ourthevallei verdedigen (weg van Tilff naar Luik en spoorlijn van Jemelle naar Luik), de weg van Luik naar Spa beschermen en de verdediging van de Vesdervallei verzekeren (weg en spoorlijn van Verviers naar Luik). Deze operaties moesten worden uitgevoerd in verbinding met de forten Boncelles, Chaudfontaine en Fléron. Hoewel variaties werden aangebracht aan de verschillende configuraties van sommige van de twaalf forten van de VSL van 1914, werd die van het oude Fort Embourg behouden. De hogere overheden besloten tot het herstel en de herbezetting van het werk dat in 1940 zou dienen. In die tijd telde het Vestingregiment Luik twaalf forten waaronder vier grote: Eben-Emael, Neufchâteau, Battice en Tancrémont-Pepinster. Acht kleine waren belast met hun ondersteuning: Pontisse, Flémalle, Evegnée, Barchon, Fléron, Boncelles, Chaudfontaine en Embourg. Te Embourg werd vanaf 1930 begonnen met het zoeken naar plaatsen van waaruit de observatie van eventueel vuur van het fort het best verzekerd zou zijn. Onder andere werd de "Trihay" weerhouden omdat het, naast een zeer goed uitzicht op de Vesdervallei, in geval van nood de observatie van ontzettingsvuur van het eventueel belegerde fort Chaudfontaine mogelijk maakte. En zo beslisten de militaire overheden reeds vóór 1938 dat op deze plaats een betonnen schuilkelder zou worden gebouwd, bekroond met een observatiekoepel. Deze koepel woog 17 ton en had een dikte van 30 centimeter. Een telefoonkabel moest de schuilkelder met het fort Embourg verbinden. In mei 1940 bestond het versterkte werk uit vier 75 mm-koepels. De bemanning telde 327 man waarvan de helft het reservedetachement vormde dat te Sauheid was ingekwartierd. Tijdens de aanval in mei 1940 bestond de garnizoen uit vier officieren, een adjudant, drie officieren van gezondheid, zeventien onderofficieren en honderdachtendertig brigadiers en soldaten, dus in totaal honderddrieënzestig verdedigers. De externe observatieposten waren bezet door zes onderofficieren en zestien soldaten. Naast de 75 mm-kanonnen onder koepels werd de bewapening aangevuld met lichte mitrailleurs tegen vliegtuigen en mitrailleurs (FM.30). Elke artillerist bezat een persoonlijk Mauser 89-karabijn. De inrichting van het fort had bijzondere zorg gevergd wat betreft diverse binnenlokalen en de uitvoering van elektrische installaties en ventilatie. De verwezenlijking van voldoende luchttoevoer en de plaatsing van de vuur- en observatiekoepels hadden voor die tijd aanzienlijke technische inspanningen gevergd. Een telefooncentrale maakte onmiddellijk contact met de andere forten mogelijk. In vredestijd bevonden de burelen, de manschappenverblijven, een cantine, de officiersmess en die van de onderofficieren zich in barakken op de glacis. Om er te komen moest men een vrij steile helling opgaan waarboven zich een wachthuisje bevond waar de meesten van de oudgedienden zich herinneren de wacht te hebben gehouden. De wachtpost bevond zich in de ingangspoterne van het fort die de toegang verschafte tot de grachten rondom de centrale massief.

Fortified Position of Liège, second line of resistance, Fort Embourg, 222 m/asl. Embourg is a locality situated not far from the center of the city of Liège and near Chênée and Chaudfontaine. The region is privileged by two important watercourses: the Ourthe and the Vesdre. Embourg is a fairly elevated place which allows views over beautiful valleys that arouse the admiration of tourists and therefore possessed an undeniable strategic advantage. In the construction program of a fort belt, Embourg had been selected as a place that could meet the following needs: defend the Ourthe valley (road from Tilff to Liège and railway from Jemelle to Liège), protect the road from Liège to Spa and ensure the defense of the Vesdre valley (road and railway line from Verviers to Liège). These operations were to be carried out in liaison with the forts of Boncelles, Chaudfontaine and Fléron. Although variants were made to the various configurations of some of the twelve forts of the FPL of 1914, that of the old Fort Embourg was retained. The higher authorities decided on the restoration and reoccupation of the work that would serve in 1940. At that time, the Fortress Regiment of Liège comprised twelve forts including four large ones: Eben-Emael, Neufchâteau, Battice and Tancrémont-Pepinster. Eight small ones were responsible for supporting them: Pontisse, Flémalle, Evegnée, Barchon, Fléron, Boncelles, Chaudfontaine and Embourg. At Embourg, from 1930 the search began for places from which the observation of possible fire from the fort would be best assured. Among others the "Trihay" was retained because, besides having a very good view over the Vesdre valley, it allowed, if necessary, the observation of relief fire from the possibly besieged Fort Chaudfontaine. And so it was that from before 1938 the military authorities decided that at this location a concrete shelter would be built, surmounted by an observation cupola. This cupola weighed 17 tons and had a thickness of 30 centimeters. A telephone cable was to connect the shelter to Fort Embourg. In May 1940, the fortified work consisted of four 75 mm cupolas. The crew numbered 327 men, half of whom constituted the reserve team quartered at Sauheid. During the assault in May 1940, the garrison consisted of four officers, one warrant officer, three medical officers, seventeen non-commissioned officers and one hundred and thirty-eight corporals and soldiers, a total of one hundred and sixty-three defenders. The exterior observation posts were occupied by six non-commissioned officers and sixteen soldiers. In addition to the 75 mm guns under cupolas, the armament was completed by light anti-aircraft machine guns and machine rifles (FM.30). Each artilleryman possessed a personal Mauser 89 carbine. The fitting out of the fort had required particular care concerning various interior rooms and the execution of electrical and ventilation installations. The achievement of sufficient air intake and the installation of the firing and observation cupolas had required considerable technical efforts for the time. A telephone exchange allowed immediate contact with the other forts. In peacetime, the offices, the troop quarters, a canteen, the officers' mess and that of the non-commissioned officers were in barracks situated on the glacis. To reach them, one had to go up a fairly steep ramp above which there was a sentry box where most of the veterans remember having stood guard. The guardroom was in the entrance postern of the fort which provided access to the ditches surrounding the central massif.

Opevněná pozice Lutych, druhá obranná linie, pevnost Embourg, 222 m/n. m. Embourg je lokalita nacházející se nedaleko centra města Lutychu a v blízkosti Chênée a Chaudfontaine. Region je zvýhodněn dvěma významnými vodními toky: Ourthe a Vesdre. Embourg je dosti vyvýšené místo, které umožňuje výhledy na krásná údolí vzbuzující obdiv turistů, a proto mělo nespornou strategickou výhodu. V programu výstavby pásu pevností byl Embourg vybrán jako místo, které by mohlo splňovat následující potřeby: bránit údolí Ourthe (silnice z Tilff do Lutychu a železnice z Jemelle do Lutychu), chránit silnici z Lutychu do Spa a zajistit obranu údolí Vesdre (silnice a železniční trať z Verviers do Lutychu). Tyto operace měly být prováděny ve spojení s pevnostmi Boncelles, Chaudfontaine a Fléron. Ačkoli byly provedeny varianty různých konfigurací některých z dvanácti pevností OPL z roku 1914, konfigurace staré pevnosti Embourg byla zachována. Vyšší orgány rozhodly o obnově a opětovném obsazení objektu, který měl sloužit v roce 1940. V té době zahrnoval Pevnostní pluk Lutych dvanáct pevností, z toho čtyři velké: Eben-Emael, Neufchâteau, Battice a Tancrémont-Pepinster. Osm malých bylo pověřeno jejich podporou: Pontisse, Flémalle, Evegnée, Barchon, Fléron, Boncelles, Chaudfontaine a Embourg. V Embourgu se od roku 1930 začalo s hledáním míst, odkud by bylo nejlépe zajištěno pozorování případné palby pevnosti. Mimo jiné byl vybrán "Trihay", protože kromě velmi dobrého výhledu na údolí Vesdre umožňoval v případě potřeby pozorování vyprošťovací palby případně obléhané pevnosti Chaudfontaine. A tak se stalo, že již před rokem 1938 vojenské orgány rozhodly, že na tomto místě bude postaven betonový úkryt převýšený pozorovacím zvonem. Tento zvon vážil 17 tun a měl tloušťku 30 centimetrů. Telefonní kabel měl spojovat úkryt s pevností Embourg. V květnu 1940 se opevněný objekt skládal ze čtyř 75mm kopulí. Posádka čítala 327 mužů, z nichž polovina tvořila záložní tým ubytovaný v Sauheid. Během útoku v květnu 1940 se garnizona skládala ze čtyř důstojníků, jednoho adjutanta, tří lékařských důstojníků, sedmnácti poddůstojníků a sto třiceti osmi brigadýrů a vojínů, tedy celkem sto šedesáti tří obránců. Vnější pozorovatelny byly obsazeny šesti poddůstojníky a šestnácti vojáky. Kromě 75mm kanónů pod kopulemi byla výzbroj doplněna lehkými kulomety proti letadlům a kulomety (FM.30). Každý dělostřelec měl osobní karabinu Mauser 89. Úprava pevnosti vyžadovala zvláštní péči ohledně různých vnitřních prostor a provedení elektrických a ventilačních instalací. Realizace dostatečného přívodu vzduchu a instalace palebných a pozorovacích kopulí si pro tehdejší dobu vyžádaly značné technické úsilí. Telefonní ústředna umožňovala okamžitý kontakt s ostatními pevnostmi. V době míru se kanceláře, ubytovny mužstva, kantýna, důstojnická jídelna a jídelna poddůstojníků nacházely v barácích na glacis. Pro přístup k nim bylo nutné vyjít po poměrně prudké rampě, nad níž se nacházela strážní budka, kde si většina pamětníků pamatuje, že drželi stráž. Strážnice se nacházela ve vstupní poterně pevnosti, která umožňovala přístup do příkopů obklopujících centrální masiv.