Racontée par ses défenseurs et par des documents de l'armée allemande. Grâce à des extraits de carnets de campagne, des récits d'hommes de la garnison ayant vécu les journées tragiques de mai 1940 et d'extraits de rapports allemands, il est possible de se faire une idée très précise du déroulement des opérations militaires. Reprenant jour après jour les divers événements, nous préciserons les extraits de rapports par les appellations "version belge" et "version allemande". Soyez attentif que la version belge se trouve tantôt d'un côté tantôt de l'autre… heu la version allemande aussi et tenez compte du décalage horaire qui fait que les Allemands comptaient une heure de plus que les Belges.
Erzählt von seinen Verteidigern und anhand von Dokumenten der deutschen Armee. Dank Auszügen aus Feldtagebüchern, Berichten von Männern der Garnison, die die tragischen Tage im Mai 1940 erlebten, und Auszügen aus deutschen Berichten ist es möglich, sich ein sehr genaues Bild vom Ablauf der militärischen Operationen zu machen. Indem wir Tag für Tag die verschiedenen Ereignisse aufgreifen, werden wir die Berichtsauszüge mit den Bezeichnungen "belgische Version" und "deutsche Version" versehen. Beachten Sie, dass die belgische Version manchmal auf der einen, manchmal auf der anderen Seite steht… äh die deutsche Version auch, und berücksichtigen Sie die Zeitverschiebung, aufgrund derer die Deutschen eine Stunde mehr zählten als die Belgier.
Verteld door zijn verdedigers en aan de hand van documenten van het Duitse leger. Dankzij uittreksels uit velddagboeken, verhalen van mannen van de garnizoen die de tragische dagen van mei 1940 meemaakten, en uittreksels uit Duitse rapporten, is het mogelijk een zeer nauwkeurig beeld te krijgen van het verloop van de militaire operaties. Dag na dag de verschillende gebeurtenissen opnemend, zullen we de rapportuittreksels preciseren met de benamingen "Belgische versie" en "Duitse versie". Wees erop bedacht dat de Belgische versie zich eens aan de ene kant, dan weer aan de andere kant bevindt… eh de Duitse versie ook, en hou rekening met het tijdsverschil dat maakte dat de Duitsers een uur meer telden dan de Belgen.
Told by its defenders and by documents from the German army. Thanks to extracts from campaign diaries, accounts of garrison men who experienced the tragic days of May 1940, and extracts from German reports, it is possible to get a very precise idea of the course of military operations. Taking up the various events day by day, we will specify the report extracts with the designations "Belgian version" and "German version". Be aware that the Belgian version is sometimes on one side, sometimes on the other… um the German version too, and take into account the time difference which meant that the Germans counted one hour more than the Belgians.
Vyprávěno jeho obránci a z dokumentů německé armády. Díky výňatkům z polních deníků, vyprávěním mužů z posádky, kteří prožili tragické dny května 1940, a výňatkům z německých hlášení je možné si udělat velmi přesnou představu o průběhu vojenských operací. Při přebírání různých událostí den po dni upřesníme výňatky z hlášení označeními "belgická verze" a "německá verze". Buďte pozorní, že belgická verze se nachází někdy na jedné straně, jindy na druhé… ehm německá verze také a berte v úvahu časový posun, který znamenal, že Němci počítali o hodinu více než Belgičané.
| Vendredi 10 mai 1940 | |
| Version allemande | Version belge |
| Régiment d'infanterie 471. Commandant de février 1939 à août 1941: Lieutenant Colonel von Schneidemesser. À côté de l'instruction de combat, en vue de la prise de fortifications permanentes, le Régiment fut entraîné à fond sur les particularités des combats à travers des zones couvertes d'obstacles de tous genres, et instruit sur la façon de les surmonter et de passer à travers les champs de mines. L'ordre de franchir la frontière germano-belge le 10 mai 1940 à 05:35 arriva dans l'après-midi du 9 mai 1940. Le 10 mai 1940 à 04:30 le Régiment d'Infanterie 471 renforcé avait terminé son installation sur les positions d'attente dans la partie nord de Kalterherberg prêt pour le passage de la frontière. À 05:35 le RI 471 passe la frontière germano-belge. Il a pour mission de surmonter les obstacles de la zone frontière dans sa marche en avant. La performance de marche de cette journée fut un total de 48 km. Suivent de nombreux détails concernant cette avance, la composition des unités combattantes et les différents lieux atteints unité par unité. Document secret. Le Front Sud: région Vesdre-Meuse. Description du paysage. La ligne de combat traverse les contreforts très escarpés et richement boisés des Ardennes. Le sud est donc surélevé. Entre la Vesdre et l'Ourthe, le terrain est plus dégagé et moins boisé. Entre l'Ourthe et la Meuse, de profonds ravins très boisés avec des sous-bois très denses réduisent les possibilités d'observation et le champ de tir du défenseur mais rendent plus pénible les mouvements de l'assaillant. Des localités industrielles très peuplées s'étendent au Nord jusque près de la ligne des forts. Un déploiement sous couvert et le déplacement de réserves n'est possible qu'à une assez grande distance de la ligne principale de combat. Après deux jours de marche, nous atteignons notre premier lieu de combat: Liège. Je reçois l'ordre de faire des reconnaissances d'un des forts de Liège, des plus modernes. Notre principe: arriver le plus près possible de l'ouvrage sur base des prises de vues aériennes. L'ordre d'attaquer le fort d'Embourg est donné à ma compagnie qui, à cet effet, est renforcée par des armes lourdes. La position s'étend de la Vesdre à l'ouest du fort de Chaudfontaine par le fort d'Embourg, Tilff, le fort de Boncelles jusqu'à la Meuse au sud-est de Flémalle-Grande. Au nord d'Embourg, un obstacle anti-infanterie a été placé devant des fortifications de campagne. Entre l'Ourthe et le fort de Boncelles, il existe quelques abris armés. Il faut compter avec un grand nombre de barrages parfois minés dans, devant et derrière l'ancienne ligne de forts. Dans ce secteur se trouvent les forts d'Embourg et de Chaudfontaine. Fort d'Embourg: À cause des ravins profondément encaissés, la domination du terrain juste devant le fort est difficile. La vue sur la route de Beaufays est gênée par un promontoire du Bois d'Oblusteine et par des maisons massives. De plus, les routes Beaufays-Aywaille et Beaufays-Louveigné ne peuvent être atteintes qu'indirectement. Dans la vallée de l'Ourthe se trouvent l'île près de Tilff, le village de Tilff avec sa gare et son pont massif sur la rivière ainsi que des pentes boisées dont l'ascension est très difficile. Tous ces objectifs sont exposés au feu direct du fort. La vue depuis la gorge est meilleure. On peut voir le fort de Chaudfontaine à 1900 mètres mais pas celui de Boncelles à 6300 mètres. Le fort se trouve sur un éperon abrupt. De ce fait, le glacis a été établi sur un remblai dont il est pratiquement impossible d'escalader les talus. | Régiment de Forteresse de Liège. Commandant: Colonel d'artillerie Modard (déjà officier du fort de Loncin en 1914). Au chapitre 5, nous avons donné un aperçu des événements qui se précipitèrent à partir de l'alerte de la nuit du 9 au 10 mai. Des troupes importantes d'infanterie et d'artillerie étaient prévues pour être postées entre les forts, mais l'EM, suite à la percée ennemie au nord de Liège, ne put pas les maintenir à leur position initiale. À noter aussi qu'il n'y avait pas de défense antiaérienne valable pour défendre les forts contre les attaques aériennes. Au fort d'Embourg sont présents et ne doivent pas être relevés: le Commandant Huber JACO, le Lieutenant Jean Schiffers, officier n°2 et le sous-lieutenant de réserve Marcel Dumont, officier électricien. Les lieutenants-médecins sont au nombre de trois: docteur Léon Valkeners, Erasmes Feroumont et Désiré Daumeries. L'aumônier est l'Abbé Hubert Daxhelet. L'après-midi du 10 mai se passe dans le calme. On attend toujours le passage de l'arrière-garde du 1er Lanciers qui doit donner l'ordre de faire sauter la route. On entend les tirs des 150 des grands forts et, au loin, la canonnade vers le Canal Albert. La nuit tombe doucement sur le premier jour de guerre. Au nord, le ciel est illuminé d'éclairs, ainsi que vers le plateau de Herve; les forts y sont en action. Vers 21:30 arrive le Lieutenant Poswick du 1er Lanciers. Il revient de la frontière où il était en reconnaissance. Le commandant JACO demande au III/CA s'il doit mettre à feu le dispositif de destruction des routes d'Embourg et de Beaufays. La réponse est affirmative. Malencontreusement, les câbles téléphoniques du réseau enterré sont coupés par les destructions routières. Les équipes de TS (téléphonistes-signaleurs) travailleront toute la nuit. Avant l'aube, les transmissions sont rétablies sauf avec Pepinster. Ce sera pour les observatoires de Beaufays, Bois-les-Dames et Avister la source de nombreux ennuis. Heureusement, la radio fonctionnera à merveille et jusqu'au bout. Au cours de la nuit, l'infanterie qui couvrait l'intervalle Embourg-Boncelles a quitté ses positions et s'est repliée derrière la Meuse. Un peu plus tard, on apprend que le colonel Modard a installé son PC à Flémalle et que le major Parmentier, notre major, s'est installé à Chaudfontaine. Puis changement de mission, nous devenons un fort d'arrêt. Heureusement que le téléphone et la radio nous tiennent en liaison avec les autres forts. Et l'aube se lève sur la deuxième journée de guerre. |
| Samedi 11 mai 1940 | |
| Version belge | Version allemande |
| À l'aube, les tranchées sont désertes. Les observatoires EC1bis et BE8 signalent le départ de l'infanterie d'intervalles. La journée se passe assez calmement mais il y a toujours beaucoup de civils qui fuient l'avance des troupes allemandes. Le fort a exécuté ses tirs de réglage sur Dolembreux et Croix-Michel. On est prêt. Dans le PO les observateurs guettent l'approche de l'ennemi. Au PO de Beaufays, une équipe surveille les routes. La ligne téléphonique vers le fort est fréquemment en panne. À 19:00 elle est coupée. Le PO se déplace à 300 mètres en arrière des Bruyères, à l'entrée d'une drève où la liaison est rétablie. Le soldat Marcel Paquay, à la demande du commandant du fort, est envoyé en reconnaissance vers Croix-Michel sur la route de Beaufays à Louveigné. Au cours de la nuit, la ligne est de nouveau coupée. La liaison est rétablie en plein champ à quelques centaines de mètres de l'hôtel Bonzo. La nuit du 11 au 12 s'écoule, troublée par l'écho d'une fusillade en direction de la vallée de l'Ourthe. Nous avons appris que notre garnison de relève a évacué le cantonnement de Sauheid et que l'ordre a été donné de s'embarquer à Liers. Pendant toute la journée, des vagues d'avions déferlent au nord et bombardent. Nos MiCA tirent sur des avions trimoteurs de transport Junker 52 qui passent à leur portée. L'ennemi est à hauteur de Tancrémont et de Remouchamps. L'artillerie du fort d'Embourg est prête à intervenir. Nous apprenons la situation dramatique du fort d'Eben-Emael. Ce gros ouvrage défensif a été investi. Dans l'après-midi, les guetteurs ont signalé un bombardement intensif en direction de Liers. Le défilé des civils qui évacuent offre un spectacle navrant. Nous craignons que des pionniers allemands se glissent dans le flot des réfugiés. La nuit tombe et l'ennemi progresse toujours. Les équipes de réparation rétablissent les communications avec les PO de Beaufays et de Bois-les-Dames. | Toute la soirée et une partie de la nuit, l'artillerie de Tancrémont et de Chaudfontaine harcela notre régiment. En fin de compte, on peut considérer que le 11 mai 1940, les Belges devaient avoir été si surpris par l'avance des troupes allemandes qu'ils n'avaient, en aucun point, opposé de résistance organisée. Presque toute la population civile avait abandonné ses villages. Les Belges avaient organisé un service de renseignements téléphoniques qui dirigeait les tirs des forts sur des points précis dès que les troupes allemandes y arrivaient. L'avance fut rendue particulièrement difficile par le mauvais état des chemins, en grande partie marécageux ainsi qu'à cause du grand nombre d'obstacles et d'entonnoirs laissés par les mines sautées. Le contournement des obstacles nous prit beaucoup plus de temps que le jour précédent ce qui retarda considérablement la marche en avant. Ce 11 mai, on avança de 21 kilomètres. Contre toutes les prévisions de la veille, le régiment n'eut à subir aucune attaque aérienne. |
| Dimanche 12 mai 1940 | |
| Version allemande | Version belge |
| La situation de l'ennemi au matin du 12 mai est jugée comme suit: au vu des rapports reçus, il ne fallait pas compter ce jour non plus sur une quelconque résistance sérieuse des Belges. Il fut admis qu'avec l'approche de la ville, le feu de la ceinture intérieure fortifiée de Liège augmenterait. À cause de cela, la seule avance déployée venait en ligne de compte, pour pouvoir atteindre le but de la journée, c'est-à-dire les hauteurs de Sendrogne-Ogne. Sur l'occupation belge des forts de Liège, nous n'avions aucun rapport. Il fut même admis qu'en partie les ouvrages belges ne seraient que faiblement occupés, voire même pas occupés du tout et que, dans certains cas, ils pourraient être enlevés en un coup de main. À 07:55 le régiment reçut l'ordre d'avancer déployé, en partant de la ligne La Reid-Hauregard, pour occuper les hauteurs de Sprimont. Plus tard, l'attaque devait se faire des deux côtés de la route Sprimont-Chaudfontaine. À 08:30, rassemblement du régiment; l'avance s'effectuera comme suit: (ici le rapport allemand donne tous les détails des mouvements des unités au combat). Les bombardements par l'ennemi du croisement de route de Hauregard et celui situé à 800 mètres sur-ouest des Cours, se firent plus denses et occasionnèrent de forts retards dans l'avance des troupes. À 09:15, la 9e compagnie fut désignée pour attaquer Tancrémont. Vers 19:15, la 9e s'était avancée jusqu'au fort à travers les réseaux de barbelés, profonds de 30 mètres. Avec le peu d'explosif que nous avions à notre disposition, il fut impossible de prendre le fort. Lorsque les forts voisins, pour couvrir l'ouvrage attaqué, entamèrent un violent tir d'artillerie, le commandant de la 9e compagnie ordonna le retrait vers 20:15, afin d'éviter des pertes inutiles. La proposition d'attaquer le fort de Tancrémont avec tout le IIIe bataillon fut rejetée par le régiment qui considérait la chose comme insensée. L'ordre du régiment de suspendre l'action contre le fort de Tancrémont n'atteignit pas la 9e compagnie. L'attaque fut reprise et échoua. Le feu de l'artillerie belge, se déplaçant peu, restait pratiquement toujours concentré sur les croisements de routes. À 19:00, les premières patrouilles du IIe bataillon, qui avaient effectué les reconnaissances de Chaudfontaine et d'Embourg ainsi que du secteur Vesdre, rentrèrent. Sur la base des renseignements qu'elles apportaient, la situation de l'ennemi se présentait comme suit: Chaudfontaine et Embourg étaient occupés par l'ennemi, mais les positions de campagne situées devant ces ouvrages ne l'étaient pas. La patrouille qui reconnut Embourg fut prise sous le feu. Celle qui reconnut Chaudfontaine s'approcha si près du fort qu'elle ne pouvait pas ne pas avoir été vue. Les Belges n'ouvrirent cependant pas le feu, probablement pour ne pas dévoiler l'emplacement de leurs armes. | L'aube du 12 mai se lève. On est le dimanche de Pentecôte. Sept heures du matin. Le PO est installé à l'angle droit de la route de Beaufays-Tilff, face au Bonzo. La présence d'un civil suspect est signalée. Le commandant décide d'envoyer une patrouille pour se saisir de l'individu et pour le ramener au fort. Le brigadier Adolphe Spineux et les soldats Marchandise, Schinler et Warzee partent. Le maréchal des logis Halleux, chef du PO de Beaufays, signale l'apparition de quelques éléments cyclistes allemands sur la route Beaufays-Sprimont. Warzee abat deux Allemands avant d'être touché lui-même. D'autres Allemands arrivent. Les deux Belges valides emmènent le blessé et battent en retraite vers le fort. Pendant ce temps le fort exécute des tirs d'interdiction sur les destructions et obstructions à l'Air Pur et à la Maison Communale. Halleux annonce qu'il est attaqué. Le fort tire immédiatement sur le tronçon de la route au sud-est de Bonzo. Les Allemands se dispersent. De nouveau attaqués, Halleux et son brigadier Piedsel tirent depuis une fenêtre sur les Allemands. Ceux-ci ripostent à la mitraillette. La maison est encerclée. Les pièces tirent autour du PO et, peu de temps après, le maréchal des logis et ses deux hommes rejoignent le fort, sains et saufs. Spineux est tué dans l'escarmouche. Le fort continue l'interdiction dans Beaufays et Louveigné. Dans la soirée, Avister-Boncelles signale une colonne cycliste allemande descendant d'Esneux. Les coupoles d'Embourg exécutent un tir remarquable à l'entrée de Méry. Vers 20:00 le soldat Merlan est envoyé pour obtenir des renseignements. Il rentre peu après au fort. Il a vu des cadavres allemands aux Cours. Il a voulu s'en approcher, mais on a tiré sur lui. À la tombée de la nuit, le brigadier-armurier Léon Bovy sort et va vers l'Air Pur. L'ennemi y est également. En revenant par les prairies au nord de Beaufays, le brigadier a trouvé le corps de Spineux. Celui-ci a une grande tache de sang au ventre. C'est notre premier tué. Jamais on ne retrouvera son corps. Et la nuit est là. Des recommandations sont faites aux postes de guet. Les patrouilles circulent autour du fort qui, au cours de la nuit, exécute des tirs d'interdiction et de harcèlement sur les voies de communication. Avister-Boncelles signale des lumières au pied de la côte d'Esneux. Nos coupoles tirent à cet endroit. |
| Freitag, 10. Mai 1940 | |
| Deutsche Version | Belgische Version |
| Infanterie-Regiment 471. Kommandeur von Februar 1939 bis August 1941: Oberstleutnant von Schneidemesser. Neben der Gefechtsausbildung im Hinblick auf die Einnahme ständiger Befestigungen wurde das Regiment eingehend in den Besonderheiten des Kampfes durch mit Hindernissen aller Art bedeckte Zonen geschult und darüber unterrichtet, wie man sie überwindet und Minenfelder durchquert. Der Befehl, die deutsch-belgische Grenze am 10. Mai 1940 um 05:35 Uhr zu überschreiten, traf am Nachmittag des 9. Mai 1940 ein. Am 10. Mai 1940 um 04:30 Uhr hatte das verstärkte Infanterie-Regiment 471 seine Bereitstellung im nördlichen Teil von Kalterherberg abgeschlossen und war bereit zum Grenzübertritt. Um 05:35 Uhr überschreitet das IR 471 die deutsch-belgische Grenze. Es hat den Auftrag, die Grenzraumhindernisse im Vormarsch zu überwinden. Die Marschleistung dieses Tages betrug insgesamt 48 km. Es folgen zahlreiche Einzelheiten zu diesem Vormarsch, der Zusammensetzung der Kampfeinheiten und den verschiedenen, einheitsweise erreichten Orten. Geheime Dokumentation. Die Südfront: Raum Vesdre-Maas. Geländebeschreibung. Die Kampflinie durchquert die sehr steilen und reich bewaldeten Ausläufer der Ardennen. Der Süden ist daher erhöht. Zwischen Vesdre und Ourthe ist das Gelände offener und weniger bewaldet. Zwischen Ourthe und Maas erschweren tiefe, stark bewaldete Schluchten mit sehr dichtem Unterholz die Beobachtungsmöglichkeiten und das Schussfeld des Verteidigers, erschweren aber die Bewegungen des Angreifers. Stark besiedelte Industriestädte erstrecken sich im Norden bis nahe an die Fortlinie. Eine gedeckte Aufstellung und das Verschieben von Reserven ist nur in ziemlich großer Entfernung von der Hauptkampflinie möglich. Nach zwei Tagen Marsch erreichen wir unseren ersten Kampfplatz: Lüttich. Ich erhalte den Befehl, Aufklärungen eines der Lütticher Forts, eines der modernsten, durchzuführen. Unser Grundsatz: aufgrund von Luftbildern so nah wie möglich an das Werk heranzukommen. Der Befehl, das Fort Embourg anzugreifen, wird meiner Kompanie erteilt, die zu diesem Zweck mit schweren Waffen verstärkt wird. Die Stellung erstreckt sich von der Vesdre westlich des Forts Chaudfontaine über das Fort Embourg, Tilff, das Fort Boncelles bis zur Maas südöstlich von Flémalle-Grande. Nördlich von Embourg wurde vor Feldbefestigungen ein Infanteriehindernis angelegt. Zwischen Ourthe und dem Fort Boncelles gibt es einige bewaffnete Unterstände. Es ist mit einer großen Anzahl von Sperren zu rechnen, die teilweise in, vor und hinter der alten Fortlinie vermint sind. In diesem Abschnitt befinden sich die Forts Embourg und Chaudfontaine. Fort Embourg: Aufgrund der tief eingeschnittenen Schluchten ist die Beherrschung des Geländes unmittelbar vor dem Fort schwierig. Die Sicht auf die Straße von Beaufays wird durch eine Landzunge des Bois d'Oblusteine und massive Häuser behindert. Außerdem können die Straßen Beaufays-Aywaille und Beaufays-Louveigné nur indirekt erreicht werden. Im Ourthetal befinden sich die Insel bei Tilff, das Dorf Tilff mit seinem Bahnhof und seiner massiven Brücke über den Fluss sowie bewaldete Hänge, deren Anstieg sehr schwierig ist. Alle diese Ziele sind dem direkten Feuer des Forts ausgesetzt. Die Sicht von der Kehle ist besser. Man kann das Fort Chaudfontaine auf 1900 Meter sehen, nicht aber das Fort Boncelles auf 6300 Meter. Das Fort liegt auf einem steilen Sporn. Daher wurde das Glacis auf einer Aufschüttung angelegt, deren Böschungen praktisch unüberwindbar sind. | Festungs-Regiment Lüttich. Kommandeur: Oberst der Artillerie Modard (bereits 1914 Offizier des Forts Loncin). In Kapitel 5 haben wir einen Überblick über die Ereignisse gegeben, die sich ab dem Alarm in der Nacht vom 9. auf den 10. Mai überschlugen. Starke Infanterie- und Artilleriekräfte sollten zwischen den Forts in Stellung gebracht werden, doch der Stab konnte sie aufgrund des feindlichen Durchbruchs nördlich von Lüttich nicht auf ihren Ausgangsstellungen halten. Zu bemerken ist auch, dass es keine nennenswerte Flugabwehr gab, um die Forts gegen Luftangriffe zu verteidigen. Im Fort Embourg sind anwesend und werden nicht abgelöst: Kommandant Huber JACO, Leutnant Jean Schiffers, Offizier Nr. 2, und Reserveunterleutnant Marcel Dumont, Elektrooffizier. Es gibt drei Sanitätsoffiziere: Dr. Léon Valkeners, Erasmes Feroumont und Désiré Daumeries. Der Kaplan ist Abbé Hubert Daxhelet. Der Nachmittag des 10. Mai vergeht ruhig. Wir warten immer noch auf den Durchzug der Nachhut des 1. Lanzenreiter-Regiments, die den Befehl zur Sprengung der Straße geben soll. Man hört das Feuer der 150er der großen Forts und in der Ferne die Kanonade in Richtung Albert-Kanal. Die Nacht senkt sich sanft über den ersten Kriegstag. Im Norden ist der Himmel von Blitzen erhellt, ebenso in Richtung des Herver Plateaus; die Forts sind dort im Einsatz. Gegen 21:30 Uhr trifft Leutnant Poswick vom 1. Lanzenreiter-Regiment ein. Er kehrt von der Grenze zurück, wo er auf Erkundung war. Kommandant JACO fragt beim III/CA an, ob er die Sprengvorrichtungen der Straßen von Embourg und Beaufays zünden soll. Die Antwort ist bejahend. Unglücklicherweise werden die Telefonkabel des Erdnetzes durch die Straßensprengungen durchtrennt. Die Fernsprecher- und Signaltrupps werden die ganze Nacht arbeiten. Vor der Morgendämmerung sind die Verbindungen wiederhergestellt, außer mit Pepinster. Das wird für die Beobachtungsstellen Beaufays, Bois-les-Dames und Avister die Quelle zahlreicher Schwierigkeiten sein. Glücklicherweise funktioniert das Radio hervorragend und bis zuletzt. Im Laufe der Nacht hat die Infanterie, die den Zwischenraum Embourg-Boncelles deckte, ihre Stellungen verlassen und sich hinter die Maas zurückgezogen. Wenig später erfahren wir, dass Oberst Modard seinen Gefechtsstand in Flémalle eingerichtet hat und dass Major Parmentier, unser Major, sich in Chaudfontaine niedergelassen hat. Dann Missionswechsel, wir werden zu einem Sperrfort. Zum Glück halten uns Telefon und Radio in Verbindung mit den anderen Forts. Und die Morgendämmerung bricht über den zweiten Kriegstag herein. |
| Samstag, 11. Mai 1940 | |
| Belgische Version | Deutsche Version |
| Im Morgengrauen sind die Schützengräben verlassen. Die Beobachtungsstellen EC1bis und BE8 melden das Abrücken der Intervallinfanterie. Der Tag vergeht ziemlich ruhig, aber es sind immer noch viele Zivilisten auf der Flucht vor dem Vormarsch der deutschen Truppen. Das Fort hat seine Einschießfeuer auf Dolembreux und Croix-Michel durchgeführt. Wir sind bereit. Im Beobachtungsposten lauern die Beobachter auf das Nahen des Feindes. Im Beobachtungsposten von Beaufays überwacht ein Team die Straßen. Die Telefonleitung zum Fort ist häufig gestört. Um 19:00 Uhr ist sie unterbrochen. Der Beobachtungsposten verlegt 300 Meter zurück hinter Les Bruyères an den Eingang einer Allee, wo die Verbindung wiederhergestellt wird. Auf Befehl des Fortkommandanten wird der Soldat Marcel Paquay zur Aufklärung in Richtung Croix-Michel auf der Straße von Beaufays nach Louveigné geschickt. Im Laufe der Nacht wird die Leitung erneut unterbrochen. Die Verbindung wird auf freiem Feld einige hundert Meter vom Hotel Bonzo wiederhergestellt. Die Nacht vom 11. auf den 12. vergeht, gestört durch das Echo von Schießereien in Richtung des Ourthetals. Wir haben erfahren, dass unsere Ablösungsgarnison das Quartier Sauheid geräumt hat und der Befehl zum Einschiffen in Liers gegeben wurde. Den ganzen Tag über branden Flugzeugwellen im Norden und bombardieren. Unsere Flieger-MG schießen auf dreimotorige Junker-52-Transportflugzeuge, die in ihre Reichweite kommen. Der Feind steht auf der Höhe von Tancrémont und Remouchamps. Die Artillerie des Forts Embourg ist bereit einzugreifen. Wir erfahren von der dramatischen Lage des Forts Eben-Emael. Dieses große Verteidigungswerk ist eingenommen worden. Am Nachmittag meldeten die Beobachter ein intensives Bombardement in Richtung Liers. Der Zug der evakuierenden Zivilisten bietet einen erbärmlichen Anblick. Wir befürchten, dass deutsche Pioniere sich in den Flüchtlingsstrom mischen. Die Nacht bricht herein und der Feind rückt immer weiter vor. Die Reparaturtrupps stellen die Verbindungen zu den Beobachtungsposten von Beaufays und Bois-les-Dames wieder her. | Den ganzen Abend und einen Teil der Nacht belästigte die Artillerie von Tancrémont und Chaudfontaine unser Regiment. Letztlich kann man davon ausgehen, dass die Belgier am 11. Mai 1940 vom Vormarsch der deutschen Truppen so überrascht gewesen sein müssen, dass sie an keinem Punkt organisierten Widerstand geleistet hatten. Fast die gesamte Zivilbevölkerung hatte ihre Dörfer verlassen. Die Belgier hatten einen telefonischen Nachrichtendienst organisiert, der das Feuer der Forts auf bestimmte Punkte lenkte, sobald die deutschen Truppen dort eintrafen. Der Vormarsch wurde besonders erschwert durch den schlechten Zustand der Wege, die größtenteils sumpfig waren, sowie durch die große Anzahl von Hindernissen und Trichtern, die von gesprengten Minen hinterlassen wurden. Die Umgehung der Hindernisse nahm uns viel mehr Zeit in Anspruch als am Vortag, was den Vormarsch erheblich verzögerte. An diesem 11. Mai kamen wir 21 Kilometer voran. Entgegen allen Erwartungen des Vortages hatte das Regiment keine Luftangriffe zu erleiden. |
| Sonntag, 12. Mai 1940 | |
| Deutsche Version | Belgische Version |
| Die Lage des Feindes am Morgen des 12. Mai wird wie folgt beurteilt: Angesichts der eingegangenen Meldungen war auch an diesem Tag nicht mit einem ernsthaften Widerstand der Belgier zu rechnen. Es wurde angenommen, dass mit der Annäherung an die Stadt das Feuer des inneren Festungsgürtels von Lüttich zunehmen würde. Deshalb kam nur ein entfalteter Vormarsch in Frage, um das Tagesziel, die Höhen von Sendrogne-Ogne, zu erreichen. Über die belgische Besetzung der Lütticher Forts hatten wir keine Meldungen. Es wurde sogar angenommen, dass die belgischen Werke zum Teil nur schwach oder gar nicht besetzt seien und dass sie in einigen Fällen im Handstreich genommen werden könnten. Um 07:55 Uhr erhielt das Regiment den Befehl, entfaltet vorzurücken, ausgehend von der Linie La Reid-Hauregard, um die Höhen von Sprimont zu besetzen. Später sollte der Angriff beiderseits der Straße Sprimont-Chaudfontaine erfolgen. Um 08:30 Uhr erfolgte die Bereitstellung des Regiments; der Vormarsch wird wie folgt durchgeführt: (hier gibt der deutsche Bericht alle Einzelheiten der Bewegung der Kampfeinheiten). Die feindlichen Bombardierungen der Straßenkreuzung von Hauregard und der 800 Meter südwestlich von Les Cours gelegenen wurden dichter und verursachten starke Verzögerungen im Vormarsch der Truppen. Um 09:15 Uhr wurde die 9. Kompanie zum Angriff auf Tancrémont bestimmt. Gegen 19:15 Uhr war die 9. bis zum Fort durch die 30 Meter tiefen Drahthindernisse vorgedrungen. Mit dem wenigen Sprengstoff, den wir zur Verfügung hatten, war es unmöglich, das Fort zu nehmen. Als die benachbarten Forts zur Deckung des angegriffenen Werks ein heftiges Artilleriefeuer eröffneten, befahl der Kommandeur der 9. Kompanie gegen 20:15 Uhr den Rückzug, um unnötige Verluste zu vermeiden. Der Vorschlag, das Fort Tancrémont mit dem gesamten III. Bataillon anzugreifen, wurde vom Regiment abgelehnt, das dies für sinnlos hielt. Der Befehl des Regiments, die Aktion gegen das Fort Tancrémont einzustellen, erreichte die 9. Kompanie nicht. Der Angriff wurde wieder aufgenommen und scheiterte. Das belgische Artilleriefeuer blieb, da es sich wenig verlagerte, praktisch immer auf die Straßenkreuzungen konzentriert. Um 19:00 Uhr kehrten die ersten Patrouillen des II. Bataillons zurück, die Aufklärungen von Chaudfontaine und Embourg sowie des Vesdre-Abschnitts durchgeführt hatten. Aufgrund der von ihnen mitgebrachten Informationen ergab sich folgende Feindlage: Chaudfontaine und Embourg waren vom Feind besetzt, die davor liegenden Feldstellungen jedoch nicht. Die Patrouille, die Embourg erkundete, geriet unter Feuer. Diejenige, die Chaudfontaine erkundete, näherte sich dem Fort so weit, dass sie nicht übersehen werden konnte. Die Belgier eröffneten jedoch kein Feuer, wahrscheinlich um die Lage ihrer Waffen nicht preiszugeben. | Der 12. Mai dämmert. Es ist Pfingstsonntag. Sieben Uhr morgens. Der Beobachtungsposten befindet sich an der rechten Ecke der Straße Beaufays-Tilff, gegenüber dem Bonzo. Die Anwesenheit eines verdächtigen Zivilisten wird gemeldet. Der Kommandant beschließt, eine Patrouille auszusenden, um die Person zu ergreifen und zum Fort zu bringen. Brigadier Adolphe Spineux und die Soldaten Marchandise, Schinler und Warzee brechen auf. Wachtmeister Halleux, Chef des Beobachtungspostens Beaufays, meldet das Auftauchen einiger deutscher Radfahrerelemente auf der Straße Beaufays-Sprimont. Warzee erschießt zwei Deutsche, bevor er selbst getroffen wird. Weitere Deutsche treffen ein. Die beiden unverletzten Belgier bringen den Verwundeten in Sicherheit und ziehen sich zum Fort zurück. In der Zeit führt das Fort Sperrfeuer auf die Straßensprengungen und Hindernisse an Air Pur und am Gemeindehaus. Halleux meldet, dass er angegriffen wird. Das Fort feuert sofort auf den Straßenabschnitt südöstlich von Bonzo. Die Deutschen zerstreuen sich. Erneut angegriffen, feuern Halleux und sein Brigadier Piedsel aus einem Fenster auf die Deutschen. Diese erwidern das Feuer mit Maschinenpistolen. Das Haus wird umzingelt. Die Geschütze schießen um den Beobachtungsposten herum, und kurz darauf erreichen der Wachtmeister und seine beiden Männer unversehrt das Fort. Spineux wird bei dem Scharmützel getötet. Das Fort setzt die Sperrfeuer in Beaufays und Louveigné fort. Am Abend meldet Avister-Boncelles eine deutsche Radfahrerkolonne, die von Esneux herabkommt. Die Kuppeln von Embourg führen ein bemerkenswertes Feuer am Eingang von Méry durch. Gegen 20:00 Uhr wird Soldat Merlan ausgesandt, um Informationen zu beschaffen. Er kehrt kurz darauf zum Fort zurück. Er hat deutsche Leichen bei Les Cours gesehen. Er wollte sich ihnen nähern, aber man schoss auf ihn. Bei Einbruch der Dunkelheit geht der Büchsenmacher-Brigadier Léon Bovy hinaus und geht in Richtung Air Pur. Der Feind ist ebenfalls dort. Auf dem Rückweg über die Wiesen nördlich von Beaufays findet der Brigadier die Leiche von Spineux. Dieser hat einen großen Blutfleck am Bauch. Es ist unser erster Toter. Seine Leiche wird nie gefunden werden. Und die Nacht ist da. Den Wachposten werden Anweisungen erteilt. Patrouillen patrouillieren um das Fort, das im Laufe der Nacht Sperr- und Störungsfeuer auf die Verkehrswege ausführt. Avister-Boncelles meldet Lichter am Fuß des Hügels von Esneux. Unsere Kuppeln feuern an dieser Stelle. |
| Vrijdag 10 mei 1940 | |
| Duitse versie | Belgische versie |
| Infanterieregiment 471. Commandant van februari 1939 tot augustus 1941: Luitenant-kolonel von Schneidemesser. Naast de gevechtsopleiding met het oog op de inname van permanente fortificaties, werd het Regiment grondig getraind in de bijzonderheden van gevechten door gebieden bedekt met allerlei hindernissen, en onderwezen in de manier om ze te overwinnen en door mijnenvelden te trekken. Het bevel om de Duits-Belgische grens op 10 mei 1940 om 05:35 uur te overschrijden, arriveerde in de namiddag van 9 mei 1940. Op 10 mei 1940 om 04:30 uur had het versterkte Infanterieregiment 471 zijn opstelling op de wachtposities in het noordelijk deel van Kalterherberg voltooid, klaar voor de grensoverschrijding. Om 05:35 uur overschrijdt het IR 471 de Duits-Belgische grens. Het heeft de opdracht de hindernissen van het grensgebied tijdens de opmars te overwinnen. De marsafstand van deze dag bedroeg in totaal 48 km. Talrijke details over deze opmars, de samenstelling van de gevechtseenheden en de verschillende per eenheid bereikte plaatsen volgen. Geheim document. Het Zuidfront: gebied Vesder-Maas. Landschapsbeschrijving. De gevechtslijn doorkruist de zeer steile en rijk beboste uitlopers van de Ardennen. Het zuiden is dus verhoogd. Tussen de Vesder en de Ourthe is het terrein opener en minder bebost. Tussen de Ourthe en de Maas verminderen diepe, zeer beboste ravijnen met dicht kreupelhout de observatiemogelijkheden en het schootsveld van de verdediger, maar bemoeilijken de bewegingen van de aanvaller. Dichtbevolkte industriële plaatsen strekken zich in het noorden uit tot dicht bij de fortenlijn. Een gedekte opstelling en verplaatsing van reserves is slechts op vrij grote afstand van de hoofdgevechtslijn mogelijk. Na twee dagen mars bereiken we onze eerste gevechtsplaats: Luik. Ik krijg het bevel verkenningsacties uit te voeren van een van de Luikse forten, een van de modernste. Ons principe: op basis van luchtfoto's zo dicht mogelijk bij het werk komen. Het bevel om het fort Embourg aan te vallen wordt aan mijn compagnie gegeven, die daartoe versterkt wordt met zware wapens. De stelling strekt zich uit van de Vesder ten westen van het fort Chaudfontaine via het fort Embourg, Tilff, het fort Boncelles tot aan de Maas ten zuidoosten van Flémalle-Grande. Ten noorden van Embourg is een infanteriehindernis geplaatst voor veldversterkingen. Tussen de Ourthe en het fort Boncelles bestaan enkele gewapende schuilkelder. Er moet rekening worden gehouden met een groot aantal versperringen, soms met mijnen in, voor en achter de oude fortenlijn. In deze sector bevinden zich de forten Embourg en Chaudfontaine. Fort Embourg: Door de diep ingesneden ravijnen is de beheersing van het terrein vlak voor het fort moeilijk. Het zicht op de weg van Beaufays wordt belemmerd door een uitloper van het Bois d'Oblusteine en door massieve huizen. Bovendien kunnen de wegen Beaufays-Aywaille en Beaufays-Louveigné slechts indirect worden bereikt. In het Ourthedal bevinden zich het eiland bij Tilff, het dorp Tilff met zijn station en zijn massieve brug over de rivier, evenals beboste hellingen die zeer moeilijk te beklimmen zijn. Al deze doelen zijn blootgesteld aan direct vuur van het fort. Het zicht vanuit de keel is beter. Men kan het fort Chaudfontaine op 1900 meter zien, maar niet het fort Boncelles op 6300 meter. Het fort ligt op een steile uitloper. Daardoor is het glacis aangelegd op een ophoging waarvan de taluds praktisch onbeklimbaar zijn. | Vestingregiment Luik. Commandant: Kolonel der Artillerie Modard (reeds officier van het fort Loncin in 1914). In hoofdstuk 5 hebben we een overzicht gegeven van de gebeurtenissen die zich vanaf het alarm in de nacht van 9 op 10 mei overhaastten. Belangrijke infanterie- en artillerietroepen waren voorzien om tussen de forten gestationeerd te worden, maar de staf kon ze, als gevolg van de vijandelijke doorbraak ten noorden van Luik, niet op hun beginposities handhaven. Ook dient opgemerkt dat er geen noemenswaardige luchtverdediging was om de forten tegen luchtaanvallen te beschermen. In het fort Embourg zijn aanwezig en worden niet afgelost: Commandant Huber JACO, Luitenant Jean Schiffers, officier nr. 2 en reserveonderluitenant Marcel Dumont, elektriciteitsofficier. De luitenant-artsen zijn met drie: Dr. Léon Valkeners, Erasmes Feroumont en Désiré Daumeries. De aalmoezenier is Abbé Hubert Daxhelet. De namiddag van 10 mei verloopt rustig. We wachten nog steeds op de doortocht van de achterhoede van de 1e Lansiers, die het bevel moet geven de weg te laten springen. Men hoort het vuur van de 150 van de grote forten en in de verte het kanongebulder richting Albertkanaal. De nacht valt zachtjes over de eerste oorlogsdag. In het noorden is de hemel verlicht met flitsen, alsook richting het plateau van Herve; de forten zijn daar in actie. Rond 21:30 uur arriveert Luitenant Poswick van de 1e Lansiers. Hij keert terug van de grens waar hij op verkenning was. Commandant JACO vraagt aan het III/CA of hij de vernietigingsinrichtingen van de wegen van Embourg en Beaufays tot ontploffing moet brengen. Het antwoord is bevestigend. Ongelukkigerwijs worden de telefoonkabels van het ondergrondse netwerk doorgesneden door de wegsprongen. De telefoonisten-seinjaarsteams zullen de hele nacht werken. Voor de dageraad zijn de verbindingen hersteld, behalve met Pepinster. Dit zal voor de observatieposten Beaufays, Bois-les-Dames en Avister de bron van talrijke problemen zijn. Gelukkig zal de radio uitstekend en tot het einde werken. In de loop van de nacht heeft de infanterie die de tussenruimte Embourg-Boncelles dekte haar posities verlaten en zich achter de Maas teruggetrokken. Even later vernemen we dat kolonel Modard zijn commandopost in Flémalle heeft gevestigd en dat majoor Parmentier, onze majoor, zich in Chaudfontaine heeft gevestigd. Dan verandert de missie, we worden een sperfort. Gelukkig houden telefoon en radio ons in verbinding met de andere forten. En de dageraad breekt aan over de tweede oorlogsdag. |
| Zaterdag 11 mei 1940 | |
| Belgische versie | Duitse versie |
| Bij dageraad zijn de loopgraven verlaten. De observatieposten EC1bis en BE8 melden het vertrek van de intervalinfanterie. De dag verloopt vrij rustig, maar er zijn nog steeds veel burgers die vluchten voor de opmars van de Duitse troepen. Het fort heeft zijn inschietvuur op Dolembreux en Croix-Michel uitgevoerd. We zijn klaar. In de observatiepost loeren de waarnemers op het naderen van de vijand. In de observatiepost van Beaufays bewaakt een team de wegen. De telefoonlijn naar het fort is vaak defect. Om 19:00 uur is ze verbroken. De observatiepost verplaatst zich 300 meter terug achter Les Bruyères, aan de ingang van een dreef waar de verbinding wordt hersteld. Op verzoek van de fortcommandant wordt soldaat Marcel Paquay op verkenning gestuurd richting Croix-Michel op de weg van Beaufays naar Louveigné. In de loop van de nacht wordt de lijn opnieuw verbroken. De verbinding wordt hersteld in open veld op enkele honderden meters van hotel Bonzo. De nacht van 11 op 12 verloopt, verstoord door de echo van geweervuur in de richting van het Ourthedal. We hebben vernomen dat onze aflossingsgarnizoen het kantonnement Sauheid heeft geëvacueerd en dat het bevel is gegeven zich in Liers in te schepen. De hele dag over golven vliegtuiggolven in het noorden en bombarderen. Onze luchtafweer-mitrailleurs schieten op driemotorige Junker 52-transportvliegtuigen die binnen hun bereik komen. De vijand staat ter hoogte van Tancrémont en Remouchamps. De artillerie van het fort Embourg staat klaar om in te grijpen. We vernemen de dramatische situatie van het fort Eben-Emael. Dit grote verdedigingswerk is ingenomen. In de namiddag meldden de wachters een intensief bombardement in de richting van Liers. De stoet van evacuerende burgers biedt een bedroevend schouwspel. We vrezen dat Duitse pioniers zich in de vluchtelingenstroom mengen. De nacht valt en de vijand rukt nog steeds op. De herstellingsteams herstellen de verbindingen met de observatieposten van Beaufays en Bois-les-Dames. | De hele avond en een deel van de nacht bestookte de artillerie van Tancrémont en Chaudfontaine ons regiment. Uiteindelijk kan men ervan uitgaan dat de Belgen op 11 mei 1940 zo verrast moeten zijn geweest door de opmars van de Duitse troepen dat ze op geen enkel punt georganiseerd verzet hadden geboden. Bijna de gehele burgerbevolking had haar dorpen verlaten. De Belgen hadden een telefonische inlichtingendienst georganiseerd die het vuur van de forten op specifieke punten richtte zodra de Duitse troepen daar aankwamen. De opmars werd bijzonder bemoeilijkt door de slechte staat van de wegen, die grotendeels moerassig waren, en door het grote aantal hindernissen en trechters achtergelaten door gesprongen mijnen. Het omzeilen van de hindernissen kostte ons veel meer tijd dan de vorige dag, wat de opmars aanzienlijk vertraagde. Op deze 11 mei rukten we 21 kilometer op. Tegen alle verwachtingen van de vorige dag in had het regiment geen lucht aanvallen te verduren. |
| Zondag 12 mei 1940 | |
| Duitse versie | Belgische versie |
| De vijandelijke situatie op de ochtend van 12 mei wordt als volgt beoordeeld: gezien de ontvangen rapporten was ook op deze dag niet te rekenen op enig serieus verzet van de Belgen. Aangenomen werd dat met de nadering van de stad het vuur van de binnenste versterkte gordel van Luik zou toenemen. Daarom kwam alleen een ontplooide opmars in aanmerking om het dagdoel, de hoogten van Sendrogne-Ogne, te bereiken. Over de Belgische bezetting van de Luikse forten hadden we geen berichten. Er werd zelfs aangenomen dat de Belgische werken gedeeltelijk slechts zwak of helemaal niet bezet waren en dat ze in sommige gevallen in een handstreek konden worden genomen. Om 07:55 uur kreeg het regiment het bevel ontplooid op te rukken, uitgaande van de lijn La Reid-Hauregard, om de hoogten van Sprimont te bezetten. Later moest de aanval aan weerszijden van de weg Sprimont-Chaudfontaine plaatsvinden. Om 08:30 uur was de verzameling van het regiment; de opmars zal als volgt worden uitgevoerd: (hier geeft het Duitse rapport alle details van de bewegingen van de gevechtseenheden). De vijandelijke bombardementen op het wegt kruispunt van Hauregard en dat 800 meter zuidwest van Les Cours werden dichter en veroorzaakten sterke vertragingen in de opmars van de troepen. Om 09:15 uur werd de 9e compagnie aangewezen om Tancrémont aan te vallen. Tegen 19:15 uur was de 9e tot aan het fort gevorderd door de 30 meter diepe prikkeldraadversperringen. Met de weinige explosieven die we tot onze beschikking hadden, was het onmogelijk het fort te nemen. Toen de naburige forten ter dekking van het aangevallen werk een hevig artillerievuur openden, beval de commandant van de 9e compagnie rond 20:15 uur de terugtocht om onnodige verliezen te voorkomen. Het voorstel om het fort Tancrémont met het gehele IIIe bataljon aan te vallen werd door het regiment verworpen, dat dit als zinloos beschouwde. Het bevel van het regiment om de actie tegen het fort Tancrémont te staken bereikte de 9e compagnie niet. De aanval werd hervat en mislukte. Het Belgische artillerievuur bleef, omdat het zich weinig verplaatste, praktisch altijd geconcentreerd op de wegt kruispunten. Om 19:00 uur keerden de eerste patrouilles van het IIe bataljon terug, die verkenningen van Chaudfontaine en Embourg en van de Vesdresector hadden uitgevoerd. Op basis van de door hen meegebrachte inlichtingen zag de vijandelijke situatie er als volgt uit: Chaudfontaine en Embourg waren door de vijand bezet, maar de ervoor gelegen veldstellingen niet. De patrouille die Embourg verkende kwam onder vuur. Degene die Chaudfontaine verkende naderde het fort zo dicht dat ze niet over het hoofd kon worden gezien. De Belgen openden echter geen vuur, waarschijnlijk om de ligging van hun wapens niet prijs te geven. | De dageraad van 12 mei breekt aan. Het is Pinksterzondag. Zeven uur 's ochtends. De observatiepost is gevestigd aan de rechterhoek van de weg Beaufays-Tilff, tegenover de Bonzo. De aanwezigheid van een verdachte burger wordt gemeld. De commandant besluit een patrouille te sturen om de persoon te grijpen en naar het fort te brengen. Brigadier Adolphe Spineux en de soldaten Marchandise, Schinler en Warzee vertrekken. Wachtmeester Halleux, chef van de observatiepost Beaufays, meldt het verschijnen van enkele Duitse wielrijderelementen op de weg Beaufays-Sprimont. Warzee schiet twee Duitsers neer voordat hij zelf wordt geraakt. Andere Duitsers arriveren. De twee ongedeerde Belgen nemen de gewonde mee en trekken zich terug naar het fort. Ondertussen voert het fort spervuur uit op de wegsprongen en versperringen aan Air Pur en aan het Gemeentehuis. Halleux meldt dat hij wordt aangevallen. Het fort vuurt onmiddellijk op het weggedeelte ten zuidoosten van Bonzo. De Duitsers verspreiden zich. Opnieuw aangevallen, vuren Halleux en zijn brigadier Piedsel vanuit een raam op de Duitsers. Dezen antwoorden met mitrailleurs. Het huis wordt omsingeld. De stukken schieten rond de observatiepost en korte tijd later bereiken de wachtmeester en zijn twee mannen ongedeerd het fort. Spineux wordt bij de schermutseling gedood. Het fort zet het spervuur in Beaufays en Louveigné voort. 's Avonds meldt Avister-Boncelles een Duitse wielrijderskolonie die van Esneux afdaalt. De koepels van Embourg voeren een opmerkelijk vuur uit aan de ingang van Méry. Rond 20:00 uur wordt soldaat Merlan uitgezonden om inlichtingen te verkrijgen. Hij keert kort daarna terug naar het fort. Hij heeft Duitse lijken gezien bij Les Cours. Hij wilde dichterbij komen, maar er werd op hem geschoten. Bij het vallen van de avond gaat wapenmeester-brigadier Léon Bovy naar buiten en gaat richting Air Pur. De vijand is er ook. Op de terugweg over de weiden ten noorden van Beaufays vindt de brigadier het lichaam van Spineux. Deze heeft een grote bloedvlek op de buik. Het is onze eerste dode. Zijn lichaam zal nooit worden teruggevonden. En de nacht is daar. Er worden aanbevelingen gedaan aan de wachtposten. Patrouilles patrouilleren rond het fort, dat in de loop van de nacht sper- en harrelvuur uitvoert op de verkeerswegen. Avister-Boncelles meldt lichten aan de voet van de helling van Esneux. Onze koepels vuren op die plaats. |
| Friday 10 May 1940 | |
| German version | Belgian version |
| Infantry Regiment 471. Commander from February 1939 to August 1941: Lieutenant Colonel von Schneidemesser. In addition to combat training aimed at capturing permanent fortifications, the Regiment was thoroughly trained in the specifics of combat through areas covered with obstacles of all kinds, and instructed on how to overcome them and pass through minefields. The order to cross the German-Belgian border on 10 May 1940 at 05:35 arrived in the afternoon of 9 May 1940. On 10 May 1940 at 04:30 the reinforced Infantry Regiment 471 had completed its assembly on the waiting positions in the northern part of Kalterherberg, ready to cross the border. At 05:35 IR 471 crosses the German-Belgian border. Its mission is to overcome the border area obstacles during its advance. The march performance that day totalled 48 km. Numerous details follow concerning this advance, the composition of the combat units and the different places reached unit by unit. Secret document. The Southern Front: Vesdre-Meuse area. Description of the landscape. The combat line crosses the very steep and richly wooded foothills of the Ardennes. The south is therefore elevated. Between the Vesdre and the Ourthe, the terrain is more open and less wooded. Between the Ourthe and the Meuse, deep, heavily wooded ravines with very dense undergrowth reduce the observation possibilities and the defender's field of fire but make the attacker's movements more difficult. Densely populated industrial towns extend northwards close to the fort line. A covered deployment and the movement of reserves is only possible at a fairly great distance from the main combat line. After two days of marching, we reach our first place of combat: Liège. I receive the order to carry out reconnaissances of one of the Liège forts, one of the most modern. Our principle: get as close as possible to the work based on aerial photographs. The order to attack Fort Embourg is given to my company, which is reinforced with heavy weapons for this purpose. The position extends from the Vesdre west of Fort Chaudfontaine via Fort Embourg, Tilff, Fort Boncelles to the Meuse southeast of Flémalle-Grande. North of Embourg, an anti-infantry obstacle has been placed in front of field fortifications. Between the Ourthe and Fort Boncelles, there are a few armed shelters. Numerous barriers, sometimes mined, must be expected in, in front of, and behind the old fort line. In this sector are the forts of Embourg and Chaudfontaine. Fort Embourg: Because of the deeply cut ravines, dominating the ground just in front of the fort is difficult. The view of the Beaufays road is obstructed by a promontory of the Bois d'Oblusteine and by massive houses. Furthermore, the Beaufays-Aywaille and Beaufays-Louveigné roads can only be reached indirectly. In the Ourthe valley are the island near Tilff, the village of Tilff with its station and its massive bridge over the river as well as wooded slopes whose ascent is very difficult. All these targets are exposed to direct fire from the fort. The view from the gorge is better. Fort Chaudfontaine can be seen at 1900 metres but not Fort Boncelles at 6300 metres. The fort is located on a steep spur. Therefore, the glacis was built on an embankment whose slopes are practically impossible to climb. | Fortress Regiment of Liège. Commander: Colonel of Artillery Modard (already an officer of Fort Loncin in 1914). In chapter 5, we gave an overview of the events that accelerated from the alert on the night of 9-10 May. Significant infantry and artillery troops were planned to be positioned between the forts, but the staff, following the enemy breakthrough north of Liège, could not hold them at their initial positions. It should also be noted that there was no effective anti-aircraft defense to protect the forts against aerial attacks. At Fort Embourg, present and not to be relieved: Commander Huber JACO, Lieutenant Jean Schiffers, officer no. 2, and Reserve Second Lieutenant Marcel Dumont, electrical officer. The medical lieutenants number three: Dr. Léon Valkeners, Erasmes Feroumont and Désiré Daumeries. The chaplain is Abbé Hubert Daxhelet. The afternoon of 10 May passes quietly. We are still waiting for the passage of the rearguard of the 1st Lancers which is to give the order to blow up the road. The fire of the 150mm guns of the large forts is heard and, in the distance, the cannonade towards the Albert Canal. Night falls gently on the first day of war. To the north, the sky is lit up by flashes, as well as towards the Herve plateau; the forts are in action there. Around 21:30, Lieutenant Poswick of the 1st Lancers arrives. He returns from the border where he was on reconnaissance. Commander JACO asks III/CA whether he should activate the demolition devices of the Embourg and Beaufays roads. The answer is affirmative. Unfortunately, the telephone cables of the buried network are cut by the road demolitions. The TS (telephonists-signallers) teams will work all night. Before dawn, communications are restored except with Pepinster. This will be the source of numerous troubles for the observatories of Beaufays, Bois-les-Dames and Avister. Fortunately, the radio will work wonderfully and to the very end. During the night, the infantry covering the Embourg-Boncelles interval left its positions and withdrew behind the Meuse. A little later, we learn that Colonel Modard has set up his CP at Flémalle and that Major Parmentier, our major, has set up at Chaudfontaine. Then mission changes, we become a blocking fort. Fortunately, the telephone and radio keep us in contact with the other forts. And dawn breaks on the second day of war. |
| Saturday 11 May 1940 | |
| Belgian version | German version |
| At dawn, the trenches are deserted. Observatories EC1bis and BE8 report the departure of the interval infantry. The day passes quite calmly but there are still many civilians fleeing the advance of the German troops. The fort has carried out its registration fire on Dolembreux and Croix-Michel. We are ready. In the OP, observers watch for the enemy's approach. At the Beaufays OP, a team watches the roads. The telephone line to the fort is frequently out of order. At 19:00 it is cut. The OP moves 300 metres back behind Les Bruyères, at the entrance to a lane where communication is restored. At the fort commander's request, Private Marcel Paquay is sent on reconnaissance towards Croix-Michel on the Beaufays-Louveigné road. During the night, the line is cut again. Communication is restored in the open field a few hundred metres from the Bonzo hotel. The night of 11-12 passes, disturbed by the echo of gunfire in the direction of the Ourthe valley. We have learned that our relief garrison evacuated the Sauheid cantonment and that the order was given to embark at Liers. Throughout the day, waves of aircraft pour over the north and bomb. Our anti-aircraft machine guns fire on three-engined Junker 52 transport aircraft that come within range. The enemy is level with Tancrémont and Remouchamps. The artillery of Fort Embourg is ready to intervene. We learn of the dramatic situation at Fort Eben-Emael. This large defensive work has been taken. In the afternoon, lookouts reported an intensive bombardment towards Liers. The procession of evacuating civilians is a pitiful sight. We fear that German pioneers might slip into the flow of refugees. Night falls and the enemy is still advancing. Repair teams restore communications with the OPs at Beaufays and Bois-les-Dames. | All evening and part of the night, the artillery of Tancrémont and Chaudfontaine harassed our regiment. In the end, it can be considered that on 11 May 1940, the Belgians must have been so surprised by the advance of the German troops that they had not, at any point, offered organized resistance. Almost all the civilian population had abandoned their villages. The Belgians had organized a telephone intelligence service that directed the fire of the forts on specific points as soon as German troops arrived there. The advance was made particularly difficult by the poor state of the roads, largely marshy, and because of the large number of obstacles and craters left by exploded mines. Bypassing the obstacles took us much longer than the previous day, which considerably delayed the advance. This 11 May, we advanced 21 kilometres. Contrary to all expectations of the previous day, the regiment suffered no air attack. |
| Sunday 12 May 1940 | |
| German version | Belgian version |
| The enemy situation on the morning of 12 May is assessed as follows: in view of the reports received, no serious resistance from the Belgians was to be expected that day either. It was admitted that with the approach to the city, the fire of the inner fortified belt of Liège would increase. Because of this, only an advance in deployment came into question, to be able to reach the day's objective, the heights of Sendrogne-Ogne. We had no reports on the Belgian occupation of the Liège forts. It was even assumed that some of the Belgian works were only weakly occupied, if at all, and that in some cases they could be taken by a coup de main. At 07:55 the regiment received the order to advance deployed, starting from the La Reid-Hauregard line, to occupy the heights of Sprimont. Later, the attack was to be made on both sides of the Sprimont-Chaudfontaine road. At 08:30, assembly of the regiment; the advance will be carried out as follows: (here the German report gives all the details of the movements of the units in combat). The enemy bombardments of the road junction at Hauregard and the one located 800 metres south-west of Les Cours became denser and caused heavy delays in the advance of the troops. At 09:15, the 9th company was designated to attack Tancrémont. By 19:15, the 9th had advanced up to the fort through the 30-metre deep barbed wire entanglements. With the little explosive we had at our disposal, it was impossible to take the fort. When the neighbouring forts, to cover the attacked work, began a violent artillery fire, the commander of the 9th company ordered a withdrawal around 20:15, to avoid unnecessary losses. The proposal to attack Fort Tancrémont with the entire IIIrd battalion was rejected by the regiment, which considered it senseless. The regiment's order to suspend the action against Fort Tancrémont did not reach the 9th company. The attack was resumed and failed. The Belgian artillery fire, moving little, remained practically always concentrated on the road junctions. At 19:00, the first patrols of the IInd battalion, which had carried out reconnaissances of Chaudfontaine and Embourg as well as of the Vesdre sector, returned. Based on the information they brought back, the enemy situation presented itself as follows: Chaudfontaine and Embourg were occupied by the enemy, but the field positions in front of these works were not. The patrol that reconnoitred Embourg came under fire. The one that reconnoitred Chaudfontaine approached so close to the fort that it could not have been overlooked. The Belgians did not open fire, however, probably to avoid disclosing the location of their weapons. | Dawn breaks on 12 May. It is Whit Sunday. Seven o'clock in the morning. The OP is installed at the right angle of the Beaufays-Tilff road, opposite the Bonzo. The presence of a suspect civilian is reported. The commander decides to send a patrol to seize the individual and bring him back to the fort. Corporal Adolphe Spineux and Privates Marchandise, Schinler and Warzee depart. Sergeant Halleux, head of the Beaufays OP, reports the appearance of some German cyclist elements on the Beaufays-Sprimont road. Warzee shoots two Germans before being hit himself. Other Germans arrive. The two able-bodied Belgians take the wounded man and retreat towards the fort. Meanwhile the fort carries out interdiction fire on the demolitions and obstacles at Air Pur and the Town Hall. Halleux announces that he is attacked. The fort immediately fires on the section of road south-east of Bonzo. The Germans scatter. Attacked again, Halleux and his Corporal Piedsel fire from a window at the Germans. The latter retaliate with submachine guns. The house is surrounded. The guns fire around the OP and, shortly after, the Sergeant and his two men rejoin the fort, safe and sound. Spineux is killed in the skirmish. The fort continues interdiction in Beaufays and Louveigné. In the evening, Avister-Boncelles reports a German cyclist column coming down from Esneux. The Embourg cupolas carry out remarkable fire at the entrance to Méry. Around 20:00, Private Merlan is sent to obtain information. He returns to the fort shortly after. He saw German corpses at Les Cours. He tried to approach them, but shots were fired at him. At nightfall, armourer-corporal Léon Bovy goes out and goes towards Air Pur. The enemy is also there. Returning through the meadows north of Beaufays, the corporal finds Spineux's body. He has a large blood stain on his stomach. He is our first killed. His body will never be found. And night is here. Recommendations are made to the lookout posts. Patrols circulate around the fort which, during the night, carries out interdiction and harassing fire on the communication routes. Avister-Boncelles reports lights at the foot of the Esneux hill. Our cupolas fire at that spot. |
| Pátek 10. května 1940 | |
| Německá verze | Belgická verze |
| Pěší pluk 471. Velitel od února 1939 do srpna 1941: podplukovník von Schneidemesser. Vedle bojového výcviku s ohledem na dobytí stálých opevnění byl pluk důkladně cvičen ve zvláštnostech boje v oblastech pokrytých překážkami všeho druhu a poučen o způsobu, jak je překonat a projít minovými poli. Rozkaz překročit německo-belgickou hranici 10. května 1940 v 05:35 dorazil odpoledne 9. května 1940. 10. května 1940 ve 04:30 dokončil posílený pěší pluk 471 své zaujetí postavení v severní části Kalterherbergu připraven k překročení hranice. V 05:35 překračuje pěší pluk 471 německo-belgickou hranici. Jeho úkolem je překonat překážky v pohraničním pásmu během postupu. Výkonnost pochodu toho dne činila celkem 48 km. Následují četné podrobnosti o tomto postupu, složení bojových jednotek a různých místech dosažených jednotku po jednotce. Tajný dokument. Jižní fronta: oblast Vesdre-Mása. Popis krajiny. Bojová linie prochází velmi strmými a bohatě zalesněnými výběžky Arden. Jih je tedy vyvýšený. Mezi Vesdre a Ourthe je terén otevřenější a méně zalesněný. Mezi Ourthe a Mázou snižují hluboké, silně zalesněné rokle s velmi hustým podrostem možnosti pozorování a palebné pole obránce, ale ztěžují pohyb útočníka. Hustě obydlená průmyslová města se rozkládají na severu až blízko k linii pevností. Kryté rozmístění a přesun záloh je možný jen v poměrně velké vzdálenosti od hlavní bojové linie. Po dvou dnech pochodu dosahujeme našeho prvního bojiště: Lutych. Dostávám rozkaz provést průzkum jedné z lutyšských pevností, jedné z nejmodernějších. Naše zásada: na základě leteckých snímků se dostat co nejblíže k objektu. Rozkaz zaútočit na pevnost Embourg je dán mé rotě, která je k tomuto účelu posílena těžkými zbraněmi. Postavení se táhne od Vesdre západně od pevnosti Chaudfontaine přes pevnost Embourg, Tilff, pevnost Boncelles až k Máze jihovýchodně od Flémalle-Grande. Severně od Embourg byla před polní opevnění umístěna protipěchotní překážka. Mezi Ourthe a pevností Boncelles existuje několik ozbrojených úkrytů. Je třeba počítat s velkým množstvím zátarasů, místy zamínovaných, v, před a za starou linií pevností. V tomto úseku se nacházejí pevnosti Embourg a Chaudfontaine. Pevnost Embourg: Kvůli hluboce zaříznutým roklím je ovládnutí terénu těsně před pevností obtížné. Výhled na silnici na Beaufays je rušen výběžkem Bois d'Oblusteine a masivními domy. Kromě toho silnice Beaufays-Aywaille a Beaufays-Louveigné mohou být dosaženy jen nepřímo. V údolí Ourthe se nacházejí ostrov u Tilff, vesnice Tilff s nádražím a masivním mostem přes řeku, jakož i zalesněné svahy, jejichž výstup je velmi obtížný. Všechny tyto cíle jsou vystaveny přímé palbě z pevnosti. Výhled z krku je lepší. Je vidět pevnost Chaudfontaine na 1900 metrů, ale ne pevnost Boncelles na 6300 metrů. Pevnost leží na strmém výběžku. Proto bylo glacis zřízeno na násypu, jehož svahy jsou prakticky nezdolatelné. | Pevnostní pluk Lutych. Velitel: plukovník dělostřelectva Modard (již důstojník pevnosti Loncin v roce 1914). V kapitole 5 jsme podali přehled událostí, které se od poplachu v noci z 9. na 10. května zrychlily. Významné pěchotní a dělostřelecké jednotky měly být umístěny mezi pevnostmi, ale štáb je v důsledku nepřátelského průlomu severně od Lutychu nemohl udržet na jejich výchozích pozicích. Je také třeba poznamenat, že neexistovala žádná účinná protiletadlová obrana na ochranu pevností proti leteckým útokům. V pevnosti Embourg jsou přítomni a nebudou střídáni: velitel Huber JACO, poručík Jean Schiffers, důstojník č. 2, a podporučík v záloze Marcel Dumont, důstojník elektrikář. Polních lékařů je pět: Dr. Léon Valkeners, Erasmes Feroumont a Désiré Daumeries. Kaplanem je abbé Hubert Daxhelet. Odpoledne 10. května probíhá klidně. Stále čekáme na průchod zadního voje 1. pluku jízdních myslivců, který má dát rozkaz k odstřelení silnice. Je slyšet palba 150mm děl velkých pevností a v dálce kanonáda směrem k Albertovu kanálu. Noc tiše padá na první den války. Na severu je obloha osvětlena záblesky, stejně jako směrem k náhorní plošině Herve; pevnosti jsou tam v akci. Kolem 21:30 přijíždí poručík Poswick od 1. pluku jízdních myslivců. Vrací se od hranic, kde byl na průzkumu. Velitel JACO se ptá III/CA, zda má uvést do činnosti ničící zařízení silnic Embourg a Beaufays. Odpověď je kladná. Nešťastnou náhodou jsou telefonní kabely podzemní sítě přerušeny silničními destrukcemi. Telefonisté a spojovací čety budou pracovat celou noc. Před svítáním jsou spojení obnovena, kromě s Pepinster. To bude pro pozorovatelny Beaufays, Bois-les-Dames a Avister zdrojem četných potíží. Naštěstí bude rádio fungovat skvěle a až do konce. Během noci opustila pěchota, která kryla interval Embourg-Boncelles, svá postavení a stáhla se za Mázu. O něco později se dozvídáme, že plukovník Modard si zřídil velitelské stanoviště ve Flémalle a že major Parmentier, náš major, se usadil v Chaudfontaine. Poté změna úkolu, stáváme se blokovací pevností. Naštěstí nás telefon a rádio udržují ve spojení s ostatními pevnostmi. A svítá na druhý den války. |
| Sobota 11. května 1940 | |
| Belgická verze | Německá verze |
| Za svítání jsou zákopy opuštěné. Pozorovatelny EC1bis a BE8 hlásí odchod intervalové pěchoty. Den probíhá celkem klidně, ale stále je mnoho civilistů prchajících před postupem německých vojsk. Pevnost provedla své zařazovací palby na Dolembreux a Croix-Michel. Jsme připraveni. V PO vyhlížejí pozorovatelé příchod nepřítele. Na PO Beaufays hlídá tým silnice. Telefonní linka k pevnosti je často přerušena. V 19:00 je přerušena. PO se přesouvá o 300 metrů zpět za Les Bruyères, k vjezdu do aleje, kde je spojení obnoveno. Na žádost velitele pevnosti je vojín Marcel Paquay vyslán na průzkum směrem na Croix-Michel na silnici z Beaufays do Louveigné. Během noci je linka opět přerušena. Spojení je obnoveno na otevřeném poli několik set metrů od hotelu Bonzo. Noc z 11. na 12. plyne, rušena ozvěnou střelby směrem k údolí Ourthe. Dozvěděli jsme se, že naše záložní posádka evakuovala ubytovnu Sauheid a byl dán rozkaz nalodit se v Liers. Po celý den se valí na severu vlny letadel a bombardují. Naše protiletadlové kulomety střílejí na třímotorová transportní letadla Junker 52, která se dostanou do jejich dosahu. Nepřítel je na úrovni Tancrémont a Remouchamps. Dělostřelectvo pevnosti Embourg je připraveno zasáhnout. Dozvídáme se o dramatické situaci pevnosti Eben-Emael. Toto velké obranné dílo bylo obsazeno. Odpoledne hlásili pozorovatelé intenzivní bombardování směrem na Liers. Průvod evakuujících civilistů je žalostný pohled. Obáváme se, že by se do proudu uprchlíků mohli vmísit němečtí ženisté. Padá noc a nepřítel stále postupuje. Opravářské čety obnovují spojení s PO Beaufays a Bois-les-Dames. | Celý večer a část noci obtěžovala dělostřelectvo Tancrémontu a Chaudfontaine náš pluk. Koneckonců lze mít za to, že 11. května 1940 museli být Belgičané postupem německých vojsk tak překvapeni, že na žádném místě nekladli organizovaný odpor. Téměř veškeré civilní obyvatelstvo opustilo své vesnice. Belgičané zorganizovali telefonní zpravodajskou službu, která řídila palbu pevností na konkrétní body, jakmile tam německá vojska dorazila. Postup byl zvláště ztížen špatným stavem cest, z velké části bažinatých, a také velkým množstvím překážek a kráterů po explodovaných minách. Obcházení překážek nám zabralo mnohem více času než předchozí den, což značně zdrželo postup. Tento 11. květen jsme postoupili o 21 kilometrů. Proti všem očekáváním z předchozího dne neutrpěl pluk žádný letecký útok. |
| Neděle 12. května 1940 | |
| Německá verze | Belgická verze |
| Situace nepřítele ráno 12. května je posuzována následovně: vzhledem k obdrženým hlášením nebylo ani tento den třeba počítat s nějakým vážným odporem Belgičanů. Bylo připuštěno, že s přiblížením k městu vzroste palba vnitřního opevněného pásu Lutychu. Kvůli tomu přicházel v úvahu jen postup v rozvinutí, aby bylo možné dosáhnout denního cíle, výšin Sendrogne-Ogne. O belgickém obsazení lutyšských pevností jsme neměli žádné zprávy. Dokonce se předpokládalo, že belgická díla jsou zčásti jen slabě obsazena, nebo dokonce vůbec, a že by v některých případech mohla být dobyta překvapivým útokem. V 07:55 dostal pluk rozkaz postupovat rozvinutě, vycházeje z linie La Reid-Hauregard, obsadit výšiny Sprimont. Později měl být útok proveden po obou stranách silnice Sprimont-Chaudfontaine. V 08:30 shromáždění pluku; postup bude proveden následovně: (zde německá zpráva uvádí všechny podrobnosti pohybů jednotek v boji). Nepřátelská bombardování křižovatky silnic v Hauregard a té, která se nachází 800 metrů jihozápadně od Les Cours, zhoustla a způsobila velké zdržení v postupu vojsk. V 09:15 byla 9. rota určena k útoku na Tancrémont. Kolem 19:15 postoupila 9. až k pevnosti skrz 30 metrů hluboké zátarasy z ostnatého drátu. S malým množstvím trhaviny, které jsme měli k dispozici, nebylo možné pevnost dobýt. Když sousední pevnosti na krytí napadeného díla zahájily prudkou dělostřeleckou palbu, nařídil velitel 9. roty kolem 20:15 stažení, aby se předešlo zbytečným ztrátám. Návrh zaútočit na pevnost Tancrémont celým III. praporem byl plukem zamítnut, který to považoval za nesmyslné. Rozkaz pluku zastavit akci proti pevnosti Tancrémont nedorazil k 9. rotě. Útok byl obnoven a selhal. Belgická dělostřelecká palba, která se málo přesouvala, zůstávala prakticky vždy soustředěna na silniční křižovatky. V 19:00 se vrátily první hlídky II. praporu, které provedly průzkum Chaudfontaine a Embourg a také sektoru Vesdre. Na základě informací, které přinesly, se situace nepřítele jevila následovně: Chaudfontaine a Embourg byly nepřítelem obsazeny, ale polní postavení před nimi nikoli. Hlídka, která zjišťovala Embourg, byla vzata pod palbu. Ta, která zjišťovala Chaudfontaine, se přiblížila k pevnosti tak blízko, že nemohla být přehlédnuta. Belgičané však palbu nezahájili, pravděpodobně aby neprozradili umístění svých zbraní. | Svítá 12. května. Je neděle svatodušní. Sedm hodin ráno. PO je umístěna na pravém rohu silnice Beaufays-Tilff, naproti Bonzo. Je hlášena přítomnost podezřelého civilisty. Velitel se rozhodne vyslat hlídku, aby osobu zajala a přivedla do pevnosti. Brigadýr Adolphe Spineux a vojínové Marchandise, Schinler a Warzee odcházejí. Četař Halleux, náčelník PO Beaufays, hlásí objevení se několika německých cyklistických jednotek na silnici Beaufays-Sprimont. Warzee zastřelí dva Němce, než je sám zasažen. Přicházejí další Němci. Dva nezranění Belgičané odvádějí raněného a ustupují k pevnosti. Mezitím pevnost provádí zábranovací palbu na destrukce a překážky v Air Pur a na radnici. Halleux hlásí, že je napaden. Pevnost okamžitě střílí na úsek silnice jihovýchodně od Bonzo. Němci se rozptylují. Znovu napadeni, střílejí Halleux a jeho brigadýr Piedsel z okna na Němce. Ti odpovídají palbou z automatů. Dům je obklíčen. Děla střílejí kolem PO a krátce nato se četař a jeho dva muži dostávají do pevnosti živí a zdraví. Spineux je v šarvátce zabit. Pevnost pokračuje v zábranovací palbě v Beaufays a Louveigné. Večer hlásí Avister-Boncelles německou cyklistickou kolonu sjíždějící z Esneux. Kopule Embourg provádějí pozoruhodnou palbu u vjezdu do Méry. Kolem 20:00 je vyslán vojín Merlan, aby získal informace. Krátce nato se vrací do pevnosti. Viděl německá mrtvá těla v Les Cours. Chtěl se k nim přiblížit, ale stříleli na něj. Za soumraku vychází zbrojíř-brigadýr Léon Bovy a jde směrem k Air Pur. Nepřítel je tam také. Při návratu přes louky severně od Beaufays nachází brigadýr tělo Spineuxe. Ten má velkou krvavou skvrnu na břiše. Je to náš první padlý. Jeho tělo nebude nikdy nalezeno. A noc je tady. Strážním stanovištím jsou dávána doporučení. Hlídky obcházejí pevnost, která během noci provádí zábranovací a obtěžovací palbu na komunikační cesty. Avister-Boncelles hlásí světla na úpatí svahu Esneux. Naše kopule střílejí na to místo. |
