Le lundi 13 mai 1940 sonne le début des choses sérieuses dès les premières heures du matin. Les Allemands semblent maintenant assez nombreux et bien décidés à en découdre.
Der Montag, der 13. Mai 1940, läutet in den frühen Morgenstunden den Beginn der ernsthaften Auseinandersetzungen ein. Die Deutschen scheinen nun recht zahlreich und entschlossen, sich zu schlagen.
Maandag 13 mei 1940 luidt in de vroege ochtenduren het begin van de serieuze zaken in. De Duitsers lijken nu behoorlijk talrijk en vastbesloten om te vechten.
Monday 13 May 1940 marks the beginning of serious business from the early hours of the morning. The Germans now seem fairly numerous and determined to fight it out.
Pondělí 13. května 1940 od časných ranních hodin ohlašuje začátek vážných věcí. Němci se nyní zdají být dosti početní a odhodlaní se střetnout.
| Lundi 13 mai 1940 | |
| Version allemande | Version belge |
| À 02:30, pour obtenir de nouveaux détails, la division ordonna d'envoyer une patrouille de combat sur le fort d'Embourg. À 08:00 eut lieu une conférence entre les officiers supérieurs des unités engagées. Tout ce qui pouvait être reconnu l'avait été. Le chef de corps posa la question précise de savoir si l'on avait assez de renseignements pour attaquer ou s'il fallait encore faire partir une patrouille de combat. La décision fut d'attaquer. Après cela on précisa la participation de l'artillerie pour soutenir l'attaque. À 18:01 commença l'attaque du fort d'Embourg. À 18:15 au deuxième obstacle de barbelés, le fort ainsi que les forts voisins ouvrirent un feu violent d'artillerie qui rendit impossible d'avancer plus loin. Pour éviter des pertes inutiles, la compagnie se retira à couvert. À 20:30, nouveau rassemblement pour attaquer le fort d'Embourg. Arrivée rapide jusqu'aux fossés du fort. Le feu de l'ennemi n'était plus aussi intense que lors de la première attaque. Il fut cependant impossible d'atteindre les fossés qui la nuit tombée sont éclairés par des phares. Comme la nuit était tombée et qu'il n'était pas possible d'investir le fort avec les moyens à disposition, l'attaque fut arrêtée vers minuit. Le bataillon se retira sur ses positions de départ. Le régiment réclama l'intervention des Stukas pour une prochaine attaque. | Dès l'aube, coup de théâtre. Des pièces installées dans le Bois d'Oblusteine ouvrent le feu sur le poste d'observation central du fort et peu après sont signalés des coups d'embrasure. Nos coupoles prennent les pièces ennemies sous leur tir mais le mal est fait. Tous les instruments de notre poste d‘observation sont hors d'usage. À 08:30, un projectile éclate sur la boîte à fumée de la cheminée des cuisines. La cuisinière est basculée ainsi que les douches de cuisson. Pas de victimes, rien que des dégâts matériels. Le bombardement continue et cette fois aux canons 37 antichars s'ajoutent des 105 et des 150, comme le montrent les éclats ramassés. Ce bombardement se prolonge presque sans interruption. Nos MiCA téléphonent pour signaler que leur position est bombardée. Le commandant décide de les faire rentrer au fort. Les hommes ramènent leurs pièces puis vont chercher les trépieds. L'équipe est surprise dans le fossé par des éclatements de projectiles. Pendant un instant de calme, une des douches de cuisson est amenée de la cuisine au local de détente du saillant IV. Le bombardement reprend de plus belle, mais les dégâts restent superficiels. Le poste d'observation BE8 ne signale pas d'ennemis à Tilff ni à Méry mais par contre, le poste d'observation EC1bis annonce que les Allemands pénètrent dans EC1 à Fond-des-Cris. La ligne avec EC1bis est coupée puis rétablie en utilisant un câble téléphonique posé en terre en 1938 mais qui n'avait jamais été raccordé à l'abri cuirassé. Dans l'après-midi, la prise d'air signale que quelques Allemands progressent le long des carrières vers le Bout-du-Monde. Les FM de la prise d'air et de l'Eperon tirent. L'étreinte ennemie se resserre. La nuit tombe et ordre est donné aux guetteurs des équipes de coffres et des corps de garde de redoubler de vigilance. 22:00 Sonnerie du téléphone des guetteurs. Bruits suspects sur les glacis. Immédiatement les coupoles sont alertées. Les postes d'observation tirent des fusées éclairantes et les coffres entrent en action. L'ennemi est sur les glacis et tente de descendre dans les fossés avec des cordes et des échelles. Le projecteur éclaire le fossé II-III. Les coupoles balayent les glacis de boîtes à balles. L'ennemi est chassé. La surprise n'a pas réussi. L'état d'alerte est maintenu, puis la garnison mise au repos à l'exception des guetteurs et des gardes. Au cours de la nuit, exécution de tirs de harcèlement. |
| Mardi 14 mai 1940 | |
| Version belge | Version allemande |
| Dès l'aube, le bombardement par artillerie reprend. Cette fois les coupoles sont prises pour cibles. Aux premières heures, EC1bis nous alerte. L'ennemi prépare quelque chose sur Chaudfontaine. Des détachements sont disposés par petits groupes sur le terrain en glacis de la Vesdre vers ce fort. Celui-ci est alerté. Bientôt nos coupoles entrent en action. EC1bis règle nos tirs. C'est la débandade parmi l'assaillant fauché par nos projectiles. Au cours de la matinée, les coupoles gauches des saillants I et II du fort d'Embourg interviennent sur la maison du Carrier au-dessus des carrières du Fond-des-Cris côté Ninane. La maison, qui servait d'abri aux troupes allemandes, est rapidement rasée. Les canons 37 antichars essayent de prendre les coupoles sous leurs tirs dès qu'elles sont levées. Nous tirons sur des pièces d'artillerie installées dans les carrières du nord-ouest de Ninane et qui ont pris Chaudfontaine pour cible. Toute tentative de sortir du fort par la prise d'air ou par la poterne est vouée à l'échec. L'ennemi installé en face de la prise d'air, dans les carrières et fours à chaux, tire à la mitrailleuse dès qu'il décèle le moindre mouvement. Nous demandons à Chaudfontaine de tirer en arrière du front de gorge, afin de chasser l'ennemi qui se tient à l'abri du talus, près de la coupure du glacis, à la gorge du fort et qui de là, mitraille la poterne d'entrée. Pas de résultat. Dès le moindre signe de vie, l'ennemi tire encore. Le poste d'observation BE8 signale qu'un Allemand a été vu à Tilff et qu'il est remonté à Beaufays. Une coupole tire sur la ferme immédiatement au sud du fort. Un groupe d'Allemands vient d'y entrer. La coupole doit s'éclipser; elle est violemment attaquée par des pièces de gros calibre. L'ennemi continue à tirer irrégulièrement sur le fort. Il y a un blessé au poste d'observation BE8. Le brigadier Norbert Streel a une balle dans la cuisse gauche. Dans la soirée, l'ennemi tente une incursion sur les glacis. Les boîtes à balles les découragent rapidement. La nuit se passe sans incidents majeurs mais la prise d'air signale du bruit dans ses parages et vers l'Eperon. Les coupoles II et IV tirent en fusant et la coupole I en percutant au-dessus de la prise d'air et de l'Eperon. Les FM interviennent également. Le calme revient. | La situation de l'ennemi, au matin du 14 mai n'avait pas changé. L'ennemi, comme précédemment résistait avec ténacité. Une attaque des deux forts n'était donc possible que s'il y avait une préparation concluante et que le soutien des Stukas ou d'une artillerie plus lourde fût prévu. Vers 07:00 une patrouille de combat se faufila jusqu'au fort de Chaudfontaine. La suprématie du feu, sur la masse des embrasures, fut rapidement acquise. Il ne fut cependant pas possible de forcer l'entrée du fort avec les moyens dont disposait la compagnie. L'ennemi défendait le fort avec beaucoup d'opiniâtreté. Par toutes les ouvertures qu'ils avaient à leur disposition, les soldats du fort prenaient la compagnie sous leur feu. Devant l'entrée principale du fort, les Belges avaient entassé un grand nombre de bicyclettes les unes sur les autres. Ce tas était constamment pris sous le feu de l'embrasure d'entrée et provoquait des ricochets. À cause de ces ricochets et des obus à boîtes à balles, il était impossible d'arriver à cette embrasure. Jusqu'à 10:35, la compagnie combattit contre le fort, quoique déjà vers 08:00 les forts voisins avaient entamé des tirs d'artillerie particulièrement violents. Plusieurs fois on compta plus de 30 projectiles par minute explosant dans un rectangle de 80 mètres par 40. La compagnie dut déplorer un mort et sept blessés. La pénétration dans le fort étant impossible, le commandant de la compagnie ordonna le décrochage à 10:35 et on se retira sur les positions de départ. Au moment du décrochage, le feu de l'artillerie ennemie se fit plus intense. L'attaque avait démontré qu'il était impossible d'acquérir la suprématie de feu en peu de temps et que la pénétration dans le fort n'était possible qu'avec le soutien de l'artillerie lourde et, le cas échéant, avec le concours des Stukas. Une dotation suffisante en charges explosives était absolument nécessaire. |
| Mercredi 15 mai 1940 | |
| Version allemande | Version belge |
| Les 15 et 16 mai 1940, les reconnaissances sur les forts d'Embourg et de Chaudfontaine ainsi que dans le secteur Vesdre furent poursuivies. Le 15 mai, le RI 451 attaqua le fort de Boncelles avec l'appui des Stukas. Après, l'attaque des Stukas se porta sur les forts d'Embourg et de Chaudfontaine. Pendant ces deux jours, les patrouilles de reconnaissance avaient pour mission de relever les effets des tirs d'artillerie et en particulier des bombes de Stuka sur les forts. Les effets de l'artillerie étaient peu conséquents. Quant aux bombes des Stukas, les petits calibres étaient sans effet. Seules les bombes lourdes et très lourdes avaient une certaine efficacité. À différentes reprises on essaya de faire des prisonniers sans y parvenir. Par ailleurs, le fleuve des évacués gênait très fortement l'exécution des plans prévus. Le 16 mai à 19:00, le Ve corps d'Armée envoya un parlementaire à chaque fort. À Chaudfontaine, on ouvrit le feu sur le parlementaire. À Embourg, il ne reçut aucune réponse du fort. Le 16 mai 40 on analyse la situation comme suit: une attaque contre le fort de Chaudfontaine soutenue par des Stukas et de l'artillerie lourde de type AA devrait réussir. Pendant l'attaque sur Chaudfontaine, la 7e compagnie, à la manière des troupes de choc, devait entrer en contact avec le fort d'Embourg qui, en même temps, devait être empêché d'intervenir en faveur de Chaudfontaine par quatre pièces AA de 88 mm, tirant directement sur les coupoles et par des feux ajustés d'obusiers lourds. À partir de 12:00, le III/RI 471 au complet devait être prêt à intervenir dans toutes les directions. | Mercredi 15. Dès l'aube, le bombardement par artillerie continue. Dès que les coupoles sont soulevées, elles sont prises à partie par des pièces de 37 antichars. Nos issues sont toujours bien surveillées par l'ennemi. Dès le moindre signe de vie à la poterne ou à la prise d'air, il ouvre le feu. À la demande de EC1bis, un tir est exécuté sur des pièces antichars se trouvant dans les carrières de Ninane. Vers 13:00, un avion survole le fort puis disparaît. Vers 14:00, un choc violent est ressenti dans le fort puis, quelques instants après, tout l'ouvrage est secoué. Toutes les barres de bétonnage semblent gémir. Puis nouvelle secousse. L'ennemi a sans doute commencé le bombardement par gros calibres. Les équipes des coffres signalent que des ombres d'avions passent dans le fossé. EC1bis nous téléphone que le fort est survolé par une escadrille de neuf avions et que ceux-ci, à tour de rôle piquent sur le fort, lâchent leurs bombes puis se redressent. Cette ronde se répéta toutes les vingt minutes jusqu'à la tombée de la nuit. Le fort disparaît sous des nuages de poussière et de fumée. Après la chute d'une des premières bombes, la lumière baisse brusquement. La pompe d'alimentation en eau de refroidissement des Diesels est en panne. L'officier électricien intervient et tout est bientôt remis en état. Le fort est en liaison constante avec le poste du Trihay qui le renseigne sur les vols des avions ennemis. Après les premiers bombardements, le fort a beaucoup souffert. Mais les coupoles et le poste d'observation central n'ont pas été touchés. Entre les périodes de bombardement par avions, le tir d'artillerie reprend. Le brigadier Pirson de EC1bis signale que des batteries doivent se trouver immédiatement au sud des Cours. Aussitôt les coupoles alertées tirent en progressif vers cette cible. L'artillerie ennemie nous pilonne, mais nos coupoles continuent à tirer. La coupole du saillant IV est atteinte, colonne centrale cisaillée. Elle est irrémédiablement hors service. Le bombardement ennemi diminue en intensité. Le fort est à nouveau bombardé par l'aviation. L'équipe de la coupole IV a été rudement secouée. Quelques blessés légers. Les tirs en série sont remaniés pour remédier à la carence de cette coupole. Le bombardement continue. Le fort est secoué et tangue comme un navire. Toutes ses armatures gémissent. On entend la chute des ménisques qui se détachent des voûtes et des pierres qui glissent le long des tôles de revêtement. Il est utile de rapporter ce que fut le comportement de tous les braves qui permit à l'ouvrage de survivre: les électriciens, les mécaniciens et les vaillants téléphonistes-signaleurs. Tous ces gens qui n'étaient pas directement aux postes de combat, ont continué leur travail obscurément, obstinément, comme les soutiers des navires de guerre. Ils furent les travailleurs de l'ombre. Dans la salle des machines, le premier maréchal des logis Deblir dirige son équipe de main de maître. La voûte se lézarde mais les moteurs continuent à tourner, les ventilateurs à souffler. L'ennemi s'acharne mais aux postes TSF les messages arrivent, sont décodés et les réponses repartent comme à l'exercice. À la nuit tombée, l'ennemi tâte à nouveau la surveillance du fort mais les boîtes à balles le ramènent à la plus grande prudence. La bête est blessée. |
| Jeudi 16 mai 1940 | |
| Version belge | |
| Dès l'aube, le bombardement par avions reprend. Il durera toute la journée avec la même régularité, de 20 minutes en 20 minutes. Le poste d'observation EC1bis signale que Chaudfontaine est également bombardé. Au cours de la nuit et pendant les périodes calmes, nous tirons sur les destructions, sur les obstructions et emplacements présumés des batteries allemandes. Au corps de garde de guerre, depuis la veille, la porte blindée ne ferme plus. Le verrou a été arraché par le souffle d'une bombe qui a éclaté dans le fossé de gorge de la poterne. Au cours de la matinée une bombe s'écrase au-dessus du corps de garde de guerre et démantèle la superstructure. Un bloc de béton de 2 à 3 mètres cubes s'en détache et tombe devant le cuvelage et les embrasures des FM. Il devient impossible de tirer du corps de garde. Des bombes ont provoqué des éboulements à la contrescarpe du saillant IV. Les communications avec Boncelles cessent brusquement, tant par téléphone que par radio et l'ennemi bombarde toujours. Toute la journée, le fort est secoué. Dès qu'une coupole tourne pour être orientée, le tir s'abat sur elle. Le fossé de gorge est bombardé, la grille de la poterne est arrachée, les canalisations qui amènent l'air et la lumière au corps de garde sont béantes. Le massif est méconnaissable. Du poste d'observation central on distingue difficilement les coupoles. L'ennemi a essayé de toucher la prise d'air. Les bombes sont tombées dans la vallée et provoquent fumée et poussières qui sont aspirées par le fort. L'effet de souffle des bombes est ressenti dans la galerie d'air. Au poste d'observation de l'Eperon, il y a plusieurs explosions dans la casemate. Les instruments sont détruits et les supports arrachés. Les chargeurs de FM ont sauté et la crosse du FM est brûlée. Boncelles et Flémalle ne répondent plus. Vers 16:00 la communication téléphonique avec Chaudfontaine est coupée. Seul reste le poste d'observation EC1bis. La radio fonctionne à merveille. L'ennemi ne peut toujours pas utiliser les routes surveillées. Nos pièces interviennent sur des batteries réinstallées dans les carrières de Ninane et tirent sur les carrefours de l'Air Pur, de Ninane et des Cours. L'ennemi essaie de mettre nos coupoles hors service. Nous les éclipsons pendant les bombardements. Nous captons le message de sa Majesté le Roi Léopold III félicitant le colonel Modard et nos forts, et nous exhortant à résister: "Colonel Modard, Commandants des Forts, Officiers, Sous-officiers et Soldats de la Position Fortifiée de Liège, résistez jusqu'au bout pour la Patrie. Je suis fier de vous." À la tombée de la nuit, le corps de garde de guerre est réoccupé. L'ennemi ne relâche pas sa surveillance des issues. Les coupoles doivent intervenir en fusant et percutant au-dessus de la prise d'air, car des bruits nous font croire que l'ennemi est à nouveau à proximité de la casemate. Mouvements sur les glacis et dans les réseaux de barbelés. Les coupoles tirent des boîtes à balles et des obus explosifs pour dégager le terrain. Le calme revient. Des lueurs sont signalées au cours de la nuit dans la ferme des Champs Colmez et dans une ferme de Beaufays. Deux coupoles tirent sur la première, une sur l'autre. | |
| Montag, 13. Mai 1940 | |
| Deutsche Version | Belgische Version |
| Um 02:30 Uhr befahl die Division, um weitere Einzelheiten zu erhalten, eine Kampfpatrouille auf das Fort Embourg zu entsenden. Um 08:00 Uhr fand eine Besprechung der höheren Offiziere der eingesetzten Einheiten statt. Alles Erkundbare war erkundet. Der Kommandeur stellte die präzise Frage, ob genügend Erkenntnisse für einen Angriff vorlägen oder ob noch eine Kampfpatrouille entsandt werden müsse. Die Entscheidung fiel für den Angriff. Danach wurde die Beteiligung der Artillerie zur Unterstützung des Angriffs festgelegt. Um 18:01 begann der Angriff auf das Fort Embourg. Um 18:15 eröffneten das Fort sowie die benachbarten Forts am zweiten Drahthindernis ein heftiges Artilleriefeuer, das ein weiteres Vorrücken unmöglich machte. Um unnötige Verluste zu vermeiden, zog sich die Kompanie gedeckt zurück. Um 20:30 erfolgte eine neue Bereitstellung zum Angriff auf das Fort Embourg. Schneller Vorstoß bis zu den Grabenrändern des Forts. Das feindliche Feuer war nicht mehr so intensiv wie beim ersten Angriff. Es war jedoch unmöglich, die Gräben zu erreichen, die bei Einbruch der Dunkelheit von Scheinwerfern beleuchtet wurden. Da die Nacht hereingebrochen war und es mit den verfügbaren Mitteln nicht möglich war, das Fort zu nehmen, wurde der Angriff gegen Mitternacht abgebrochen. Das Bataillon zog sich auf seine Ausgangsstellungen zurück. Das Regiment forderte den Einsatz von Stukas für einen nächsten Angriff an. | Im Morgengrauen ein Schlag. Im Bois d'Oblusteine aufgestellte Geschütze eröffnen das Feuer auf die zentrale Beobachtungsstelle des Forts und kurz darauf werden Treffer in Schießscharten gemeldet. Unsere Kuppeln nehmen die feindlichen Geschütze unter Feuer, aber der Schaden ist angerichtet. Alle Instrumente unserer Beobachtungsstelle sind unbrauchbar. Um 08:30 explodiert ein Projektil auf dem Rauchkasten des Küchenschornsteins. Der Herd sowie die Kochkessel werden umgestürzt. Keine Verletzten, nur Sachschaden. Das Bombardement dauert an, und diesmal gesellen sich zu den 37-mm-Panzerabwehrkanonen 105-mm- und 150-mm-Geschütze, wie die eingesammelten Splitter zeigen. Dieses Bombardement dauert fast ununterbrochen an. Unsere MiCA (Flieger-MG) telefonieren, dass ihre Stellung bombardiert wird. Der Kommandant beschließt, sie ins Fort zurückzubeordern. Die Männer bringen ihre Geschütze zurück und holen dann die Dreibeine. Das Team wird im Graben von explodierenden Projektilen überrascht. In einem Moment der Ruhe wird einer der Kochkessel von der Küche in den Aufenthaltsraum des Saillants IV gebracht. Das Bombardement setzt verstärkt wieder ein, aber die Schäden bleiben oberflächlich. Die Beobachtungsstelle BE8 meldet keine Feinde in Tilff oder Méry, hingegen meldet die Beobachtungsstelle EC1bis, dass Deutsche in EC1 in Fond-des-Cris eindringen. Die Leitung zu EC1bis wird unterbrochen und dann wiederhergestellt, indem ein 1938 verlegtes, aber nie an den Panzerunterstand angeschlossenes Telefonkabel verwendet wird. Am Nachmittag meldet die Luftansaugstelle, dass einige Deutsche entlang der Steinbrüche in Richtung Bout-du-Monde vorrücken. Die MG der Luftansaugstelle und des Eperons feuern. Die feindliche Umklammerung wird enger. Die Nacht bricht herein, und den Wachen der Kasematten und Wachlokale wird befohlen, ihre Wachsamkeit zu verdoppeln. 22:00 Uhr. Das Telefon der Wachen klingelt. Verdächtige Geräusche auf dem Glacis. Sofort werden die Kuppeln alarmiert. Die Beobachtungsposten schießen Leuchtkugeln, und die Kasematten treten in Aktion. Der Feind ist auf dem Glacis und versucht, mit Seilen und Leitern in die Gräben hinabzusteigen. Der Scheinwerfer beleuchtet den Graben II-III. Die Kuppeln bestreichen die Glacis mit Kartätschen. Der Feind wird vertrieben. Die Überraschung ist misslungen. Die Alarmbereitschaft bleibt bestehen, dann wird die Garnison bis auf die Wachen und Posten zur Ruhe gesetzt. Während der Nacht werden Störungsfeuer durchgeführt. |
| Dienstag, 14. Mai 1940 | |
| Belgische Version | Deutsche Version |
| Im Morgengrauen setzt das Artilleriebombardement wieder ein. Diesmal sind die Kuppeln die Ziele. In den frühen Morgenstunden alarmiert uns EC1bis. Der Feind bereitet etwas gegen Chaudfontaine vor. Abteilungen werden in kleinen Gruppen auf dem Glacis-Gelände der Vesdre in Richtung dieses Forts verteilt. Dieses wird alarmiert. Bald treten unsere Kuppeln in Aktion. EC1bis reguliert unser Feuer. Der Angreifer, von unseren Geschossen niedergemäht, gerät in Panik. Im Laufe des Vormittags greifen die linken Kuppeln der Saillants I und II des Forts Embourg das Haus des Steinbrechers oberhalb der Steinbrüche von Fond-des-Cris auf der Ninane-Seite an. Das Haus, das den deutschen Truppen als Unterkunft diente, wird schnell dem Erdboden gleichgemacht. Die 37-mm-Panzerabwehrkanonen versuchen, die Kuppeln unter Feuer zu nehmen, sobald sie gehoben werden. Wir schießen auf Artilleriegeschütze, die in den Steinbrüchen nordwestlich von Ninane installiert sind und Chaudfontaine als Ziel genommen haben. Jeder Versuch, das Fort über die Luftansaugstelle oder die Poterne zu verlassen, ist zum Scheitern verurteilt. Der Feind, der gegenüber der Luftansaugstelle in den Steinbrüchen und Kalköfen sitzt, eröffnet mit Maschinengewehren das Feuer, sobald er die geringste Bewegung bemerkt. Wir bitten Chaudfontaine, hinter die Kehlfront zu schießen, um den Feind zu vertreiben, der sich hinter der Böschung nahe der Glacisdurchschneidung an der Fortkehle versteckt und von dort die Eingangspoterne mit Maschinengewehren beschießt. Kein Ergebnis. Beim geringsten Lebenszeichen feuert der Feind weiter. Die Beobachtungsstelle BE8 meldet, dass ein Deutscher in Tilff gesehen wurde und nach Beaufays zurückgegangen ist. Eine Kuppel schießt auf die unmittelbar südlich des Forts gelegene Farm. Eine Gruppe Deutscher ist gerade dort eingedrungen. Die Kuppel muss verschwinden; sie wird heftig von schweren Geschützen angegriffen. Der Feind feuert weiterhin unregelmäßig auf das Fort. Es gibt einen Verwundeten an der Beobachtungsstelle BE8. Brigadier Norbert Streel hat eine Kugel im linken Oberschenkel. Am Abend versucht der Feind einen Einbruch auf den Glacis. Die Kartätschen schrecken ihn schnell ab. Die Nacht verläuft ohne größere Vorfälle, aber die Luftansaugstelle meldet Geräusche in ihrer Nähe und in Richtung Eperon. Die Kuppeln II und IV schießen mit Zeitzündern und Kuppel I mit Aufschlagzündern über der Luftansaugstelle und dem Eperon. Auch die MG greifen ein. Ruhe kehrt ein. | Die Lage des Feindes hatte sich am Morgen des 14. Mai nicht geändert. Der Feind leistete wie zuvor hartnäckigen Widerstand. Ein Angriff auf die beiden Forts war daher nur möglich, wenn eine überzeugende Vorbereitung und die Unterstützung durch Stukas oder schwerere Artillerie vorgesehen war. Gegen 07:00 Uhr schlich sich eine Kampfpatrouille bis zum Fort Chaudfontaine vor. Die Feuerüberlegenheit gegenüber der Masse der Schießscharten wurde schnell errungen. Es war jedoch nicht möglich, mit den der Kompanie zur Verfügung stehenden Mitteln in das Fort einzudringen. Der Feind verteidigte das Fort mit großer Hartnäckigkeit. Aus allen ihnen zur Verfügung stehenden Öffnungen nahmen die Soldaten des Forts die Kompanie unter Feuer. Vor dem Haupteingang des Forts hatten die Belgier eine große Anzahl von Fahrrädern übereinandergestapelt. Dieser Haufen wurde ständig von der Eingangsschießscharte unter Beschuss genommen und verursachte Abpraller. Wegen dieser Abpraller und der Kartätschengeschosse war es unmöglich, an diese Schießscharte heranzukommen. Bis 10:35 kämpfte die Kompanie gegen das Fort, obwohl bereits gegen 08:00 die benachbarten Forts ein besonders heftiges Artilleriefeuer aufgenommen hatten. Mehrmals zählte man mehr als 30 Geschosse pro Minute, die in einem Rechteck von 80 mal 40 Metern explodierten. Die Kompanie hatte einen Toten und sieben Verwundete zu beklagen. Da ein Eindringen in das Fort unmöglich war, befahl der Kompaniechef um 10:35 das Absetzen, und man zog sich auf die Ausgangsstellungen zurück. Im Moment des Absetzens wurde das feindliche Artilleriefeuer heftiger. Der Angriff hatte gezeigt, dass es unmöglich war, in kurzer Zeit Feuerüberlegenheit zu erlangen und dass ein Eindringen in das Fort nur mit Unterstützung schwerer Artillerie und gegebenenfalls unter Mitwirkung der Stukas möglich war. Eine ausreichende Ausstattung mit Sprengladungen war unbedingt erforderlich. |
| Mittwoch, 15. Mai 1940 | |
| Deutsche Version | Belgische Version |
| Am 15. und 16. Mai 1940 wurden die Erkundungen der Forts Embourg und Chaudfontaine sowie des Vesdre-Abschnitts fortgesetzt. Am 15. Mai griff das IR 451 mit Unterstützung der Stukas das Fort Boncelles an. Danach richtete sich der Stuka-Angriff auf die Forts Embourg und Chaudfontaine. Während dieser zwei Tage hatten die Erkundungspatrouillen den Auftrag, die Wirkungen des Artilleriefeuers und insbesondere der Stukabomben auf die Forts festzustellen. Die Wirkungen der Artillerie waren gering. Was die Stukabomben betrifft, so waren die kleinen Kaliber wirkungslos. Nur schwere und schwerste Bomben hatten eine gewisse Wirksamkeit. Wiederholt versuchte man, Gefangene zu machen, was nicht gelang. Außerdem behinderte der Strom der Evakuierten die Durchführung der geplanten Vorhaben erheblich. Am 16. Mai um 19:00 Uhr entsandte das V. Armeekorps einen Parlamentär zu jedem Fort. In Chaudfontaine wurde das Feuer auf den Parlamentär eröffnet. In Embourg erhielt er keine Antwort vom Fort. Am 16. Mai 40 wird die Lage wie folgt analysiert: Ein Angriff auf das Fort Chaudfontaine, unterstützt durch Stukas und schwere Flak-Artillerie, sollte gelingen. Während des Angriffs auf Chaudfontaine sollte die 7. Kompanie in der Art von Stoßtruppen Kontakt mit dem Fort Embourg aufnehmen, das gleichzeitig durch vier 88-mm-Flak-Geschütze, die direkt auf die Kuppeln feuerten, und durch gezieltes Feuer schwerer Haubitzen daran gehindert werden sollte, zugunsten von Chaudfontaine einzugreifen. Ab 12:00 Uhr sollte das gesamte III./IR 471 bereitstehen, um in alle Richtungen eingreifen zu können. | Mittwoch, 15. Bei Tagesanbruch geht das Artilleriebombardement weiter. Sobald die Kuppeln gehoben werden, werden sie von 37-mm-Panzerabwehrgeschützen unter Beschuss genommen. Unsere Ausgänge werden vom Feind immer noch genau überwacht. Beim geringsten Lebenszeichen an der Poterne oder der Luftansaugstelle eröffnet er das Feuer. Auf Anforderung von EC1bis wird ein Feuer auf Panzerabwehrgeschütze in den Steinbrüchen von Ninane durchgeführt. Gegen 13:00 Uhr überfliegt ein Flugzeug das Fort und verschwindet. Gegen 14:00 Uhr wird ein heftiger Schlag im Fort gespürt, und kurz darauf wird das ganze Werk erschüttert. Alle Betonstäbe scheinen zu stöhnen. Dann ein neuer Schlag. Der Feind hat wohl mit dem Beschuss durch schwere Kaliber begonnen. Die Besatzungen der Kasematten melden, dass Flugzeugschatten über den Graben ziehen. EC1bis telefoniert uns, dass das Fort von einer Staffel von neun Flugzeugen überflogen wird und diese abwechselnd auf das Fort stürzen, ihre Bomben abwerfen und wieder hochziehen. Dieser Rundflug wiederholte sich alle zwanzig Minuten bis zum Einbruch der Dunkelheit. Das Fort verschwindet unter Staub- und Rauchwolken. Nach dem Fall einer der ersten Bomben sinkt das Licht abrupt. Die Kühlwasserpumpe der Dieselmotoren fällt aus. Der Elektrooffizier greift ein, und bald ist alles wieder instand gesetzt. Das Fort steht in ständiger Verbindung mit der Trihay-Station, die es über die Flüge der feindlichen Flugzeuge informiert. Nach den ersten Bombardierungen hat das Fort schwer gelitten. Aber die Kuppeln und die zentrale Beobachtungsstelle wurden nicht getroffen. Zwischen den Flugzeugbombardierungen setzt das Artilleriefeuer wieder ein. Brigadier Pirson von EC1bis meldet, dass sich Batterien unmittelbar südlich von Les Cours befinden müssen. Sofort schießen die alarmierten Kuppeln progressiv auf dieses Ziel. Die feindliche Artillerie hämmert auf uns ein, aber unsere Kuppeln feuern weiter. Die Kuppel des Saillants IV wird getroffen, die Mittelsäule durchtrennt. Sie ist endgültig außer Betrieb. Das feindliche Bombardement lässt an Intensität nach. Das Fort wird erneut von der Luftwaffe bombardiert. Die Mannschaft der Kuppel IV wurde schwer durchgeschüttelt. Einige Leichtverwundete. Die Serienfeuer werden umgestellt, um den Ausfall dieser Kuppel zu kompensieren. Das Bombardement geht weiter. Das Fort wird geschüttelt und schwankt wie ein Schiff. Alle seine Armierungen stöhnen. Man hört das Fallen von Mörtelbrocken, die sich von den Gewölben lösen, und von Steinen, die an den Verkleidungsblechen entlangrutschen. Es ist nützlich zu berichten, wie sich alle Tapferen verhielten, die das Überleben des Werks ermöglichten: die Elektriker, die Mechaniker und die tapferen Fernsprecher und Melder. All diese Leute, die nicht direkt an den Kampfständen waren, setzten ihre Arbeit im Verborgenen, beharrlich fort, wie die Heizer der Kriegsschiffe. Sie waren die Arbeiter des Schattens. Im Maschinenraum leitet der erste Wachtmeister Deblir sein Team mit Meisterhand. Das Gewölbe bekommt Risse, aber die Motoren laufen weiter, die Ventilatoren blasen. Der Feind wütet, aber an den Funkstationen treffen die Meldungen ein, werden entschlüsselt, und die Antworten gehen ab wie bei der Übung. Bei Einbruch der Dunkelheit tastet der Feind erneut die Bewachung des Forts ab, aber die Kartätschen bringen ihn zur äußersten Vorsicht. Die Bestie ist verwundet. |
| Donnerstag, 16. Mai 1940 | |
| Belgische Version | |
| Im Morgengrauen setzt das Fliegerbombardement wieder ein. Es wird den ganzen Tag mit der gleichen Regelmäßigkeit alle 20 Minuten andauern. Die Beobachtungsstelle EC1bis meldet, dass auch Chaudfontaine bombardiert wird. Während der Nacht und in den ruhigen Phasen schießen wir auf die Straßensprengungen, die Sperren und vermutete deutsche Batteriestellungen. Im Kriegswachlokal schließt die Panzertür seit dem Vortag nicht mehr. Der Riegel wurde durch den Luftdruck einer Bombe herausgerissen, die im Kehlgraben der Poterne explodiert war. Im Laufe des Vormittags schlägt eine Bombe oberhalb des Kriegswachlokals ein und zertrümmert den Aufbau. Ein Betonblock von 2 bis 3 Kubikmetern löst sich und fällt vor die Ausmauerung und die MG-Schießscharten. Es wird unmöglich, aus dem Wachlokal zu feuern. Bomben haben an der Kontreskarpe des Saillants IV Erdrutsche verursacht. Die Verbindungen mit Boncelles brechen abrupt ab, sowohl telefonisch als auch per Funk, und der Feind bombardiert immer weiter. Den ganzen Tag über wird das Fort erschüttert. Sobald sich eine Kuppel dreht, um ausgerichtet zu werden, schlägt das Feuer auf sie ein. Der Kehlgraben wird bombardiert, das Gitter der Poterne wird herausgerissen, die Leitungen, die Luft und Licht zum Wachlokal führen, klaffen offen. Der Zentralmassiv ist unkenntlich. Von der zentralen Beobachtungsstelle aus kann man die Kuppeln kaum erkennen. Der Feind hat versucht, die Luftansaugstelle zu treffen. Die Bomben sind im Tal eingeschlagen und verursachen Rauch und Staub, die vom Fort angesaugt werden. Der Luftdruck der Bomben ist in der Luftgalerie zu spüren. In der Beobachtungsstelle des Eperons gibt es mehrere Explosionen in der Kasematte. Die Instrumente sind zerstört, die Halterungen herausgerissen. Die MG-Magazine sind hochgegangen, und der MG-Kolben ist verbrannt. Boncelles und Flémalle melden sich nicht mehr. Gegen 16:00 Uhr ist die Telefonverbindung mit Chaudfontaine unterbrochen. Es bleibt nur noch die Beobachtungsstelle EC1bis. Das Funkgerät funktioniert hervorragend. Der Feind kann die überwachten Straßen immer noch nicht benutzen. Unsere Geschütze greifen Batterien an, die in den Steinbrüchen von Ninane neu aufgestellt wurden, und beschießen die Kreuzungen von Air Pur, Ninane und Les Cours. Der Feind versucht, unsere Kuppeln außer Gefecht zu setzen. Wir lassen sie während der Bombardierungen verschwinden. Wir empfangen die Botschaft Seiner Majestät König Leopolds III., die Oberst Modard und unsere Forts beglückwünscht und uns zum Widerstand auffordert: "Oberst Modard, Kommandanten der Forts, Offiziere, Unteroffiziere und Soldaten der Befestigten Stellung Lüttich, widersteht bis zum Ende für das Vaterland. Ich bin stolz auf euch." Bei Einbruch der Dunkelheit wird das Kriegswachlokal wieder besetzt. Der Feind lockert seine Überwachung der Ausgänge nicht. Die Kuppeln müssen mit Zeitzündern und Aufschlagzündern über der Luftansaugstelle eingreifen, da Geräusche uns glauben lassen, dass der Feind sich wieder in der Nähe der Kasematte befindet. Bewegungen auf dem Glacis und in den Drahthindernissen. Die Kuppeln schießen Kartätschen und Sprenggranaten, um das Gelände freizumachen. Ruhe kehrt ein. In der Nacht werden Lichter in der Farm des Champs Colmez und in einer Farm in Beaufays gemeldet. Zwei Kuppeln schießen auf die erste, eine auf die andere. | |
| Maandag 13 mei 1940 | |
| Duitse versie | Belgische versie |
| Om 02:30 beval de divisie, om nadere bijzonderheden te verkrijgen, een gevechtspatrouille naar het fort Embourg te sturen. Om 08:00 vond een bespreking plaats van de hogere officieren van de ingezette eenheden. Alles wat te verkennen viel, was verkend. De commandant stelde de precieze vraag of er voldoende inlichtingen waren om aan te vallen of dat er nog een gevechtspatrouille moest worden uitgestuurd. De beslissing viel ten gunste van de aanval. Daarna werd de deelname van de artillerie ter ondersteuning van de aanval vastgesteld. Om 18:01 begon de aanval op het fort Embourg. Om 18:15 openden het fort en de naburige forten bij het tweede prikkeldraadversperring een hevig artillerievuur dat een verder oprukken onmogelijk maakte. Om onnodige verliezen te voorkomen trok de compagnie zich gedekt terug. Om 20:30 volgde een nieuwe gereedstelling voor de aanval op het fort Embourg. Snelle opmars tot aan de grachtranden van het fort. Het vijandelijke vuur was niet meer zo intens als bij de eerste aanval. Het was echter onmogelijk de grachten te bereiken die bij het vallen van de avond door zoeklichten werden verlicht. Daar de nacht was gevallen en het met de beschikbare middelen niet mogelijk was het fort in te nemen, werd de aanval tegen middernacht afgebroken. Het bataljon trok zich terug op zijn uitgangsstellingen. Het regiment eiste de inzet van Stuka's voor een volgende aanval. | Bij het aanbreken van de dag een schok. In het Bois d'Oblusteine opgestelde stukken openen het vuur op de centrale observatiepost van het fort en kort daarna worden treffers in schietgaten gemeld. Onze koepels nemen de vijandelijke stukken onder vuur maar de schade is aangericht. Alle instrumenten van onze observatiepost zijn onbruikbaar. Om 08:30 ontploft een projectiel op de rookkast van de kombuis. Het fornuis en de kookketels worden omgestoten. Geen slachtoffers, alleen materiële schade. Het bombardement gaat door en deze keer voegen zich bij de 37 mm antitankkanonnen 105 mm en 150 mm geschut, zoals de opgeraapte scherven laten zien. Dit bombardement duurt bijna ononderbroken voort. Onze MiCA (luchtafweer-mitrailleurs) telefoneren dat hun stelling wordt gebombardeerd. De commandant besluit hen terug naar het fort te laten komen. De mannen brengen hun stukken terug en halen dan de driepoten. Het team wordt in de gracht verrast door ontploffende projectielen. In een moment van rust wordt een van de kookketels van de kombuis naar de ontspanningsruimte van saillant IV gebracht. Het bombardement zet versterkt in, maar de schade blijft oppervlakkig. Observatiepost BE8 meldt geen vijanden in Tilff of Méry, maar daarentegen meldt observatiepost EC1bis dat Duitsers EC1 in Fond-des-Cris binnendringen. De lijn naar EC1bis wordt verbroken en dan hersteld met behulp van een in 1938 gelegde maar nooit op de pantserschuilkelder aangesloten telefoonkabel. In de namiddag meldt de luchtinlaat dat enkele Duitsers langs de groeven naar Bout-du-Monde oprukken. De mitrailleurs van de luchtinlaat en de Eperon vuren. De vijandelijke omsingeling wordt nauwer. De nacht valt en de wachters van de kazematten en wachtlokalen wordt bevolen hun waakzaamheid te verdubbelen. 22:00 uur. De telefoon van de wachters rinkelt. Verdachte geluiden op het glacis. Onmiddellijk worden de koepels gealarmeerd. De observatieposten schieten lichtkogels en de kazematten treden in actie. De vijand is op het glacis en probeert met touwen en ladders in de grachten af te dalen. De zoeklicht verlicht de gracht II-III. De koepels bestrijken de glacis met kartetsen. De vijand wordt verdreven. De verrassing is mislukt. De alarmtoestand blijft gehandhaafd, dan wordt de garnizoen, behalve de wachters en posten, tot rust gebracht. Tijdens de nacht worden storingsvuur uitgevoerd. |
| Dinsdag 14 mei 1940 | |
| Belgische versie | Duitse versie |
| Bij het aanbreken van de dag hervat het artilleriebombardement. Deze keer zijn de koepels de doelwitten. In de vroege ochtenduren alarmeert EC1bis ons. De vijand bereidt iets voor tegen Chaudfontaine. Afdelingen worden in kleine groepen op het glacisgebied van de Vesdre in de richting van dat fort verspreid. Dit wordt gealarmeerd. Spoedig treden onze koepels in actie. EC1bis regelt ons vuur. De aanvaller, door onze granaten neergemaaid, raakt in paniek. In de loop van de voormiddag grijpen de linkerkoepels van de saillants I en II van het fort Embourg in op het huis van de steenbreker boven de groeven van Fond-des-Cris aan de Ninane-zijde. Het huis, dat de Duitse troepen als onderkomen diende, wordt snel met de grond gelijkgemaakt. De 37 mm antitankkanonnen proberen de koepels onder vuur te nemen zodra ze geheven worden. We schieten op artilleriestukken die in de groeven ten noordwesten van Ninane zijn geïnstalleerd en Chaudfontaine als doel hebben genomen. Elke poging om het fort via de luchtinlaat of de poterne te verlaten is gedoemd te mislukken. De vijand, die tegenover de luchtinlaat in de groeven en kalkovens zit, opent met mitrailleurs het vuur zodra hij de geringste beweging bespeurt. We vragen Chaudfontaine achter de keelfront te schieten om de vijand te verdrijven die zich achter de talud nabij de glacisdoorsnijding aan de fortkeel schuilhoudt en van daar de ingangspoterne met mitrailleurs bestookt. Geen resultaat. Bij het minste levensteken vuurt de vijand verder. Observatiepost BE8 meldt dat een Duitser in Tilff is gezien en naar Beaufays is teruggekeerd. Een koepel schiet op de onmiddellijk ten zuiden van het fort gelegen boerderij. Een groep Duitsers is daar net binnengedrongen. De koepel moet verdwijnen; ze wordt hevig door zware stukken aangevallen. De vijand vuurt onregelmatig op het fort verder. Er is een gewonde aan observatiepost BE8. Brigadier Norbert Streel heeft een kogel in de linkerdij. 's Avonds probeert de vijand een inbraak op de glacis. De kartetsen schrikken hem snel af. De nacht verloopt zonder grote incidenten, maar de luchtinlaat meldt geluiden in haar omgeving en richting Eperon. De koepels II en IV schieten met tijdbuizen en koepel I met slagbuizen boven de luchtinlaat en de Eperon. Ook de mitrailleurs grijpen in. Rust keert terug. | De vijandelijke situatie was op de ochtend van 14 mei niet veranderd. De vijand bood evenals voorheen hardnekkige tegenstand. Een aanval op de beide forten was dus alleen mogelijk indien er een overtuigende voorbereiding was en ondersteuning door Stuka's of zwaardere artillerie was voorzien. Rond 07:00 uur sloop een gevechtspatrouille tot aan het fort Chaudfontaine voor. De vuuroverlegenheid tegenover de massa van de schietgaten werd snel verworven. Het was echter niet mogelijk met de middelen waarover de compagnie beschikte in het fort binnen te dringen. De vijand verdedigde het fort met grote hardnekkigheid. Uit alle openingen waarover ze beschikten namen de soldaten van het fort de compagnie onder vuur. Voor de hoofdingang van het fort hadden de Belgen een groot aantal fietsen op elkaar gestapeld. Deze hoop werd voortdurend door de ingangsschietschiet onder vuur genomen en veroorzaakte ricochets. Door deze ricochets en de kartetsgranaten was het onmogelijk bij deze schietgat te komen. Tot 10:35 vocht de compagnie tegen het fort, hoewel reeds rond 08:00 de naburige forten een bijzonder hevig artillerievuur hadden geopend. Verscheidene malen telde men meer dan 30 granaten per minuut die in een rechthoek van 80 bij 40 meter explodeerden. De compagnie had één dode en zeven gewonden te betreuren. Daar binnendringen in het fort onmogelijk was, beval de compagniecommandant om 10:35 het afzetten en men trok zich terug op de uitgangsstellingen. Op het moment van afzetten werd het vijandelijke artillerievuur heviger. De aanval had aangetoond dat het onmogelijk was in korte tijd vuuroverlegenheid te verwerven en dat binnendringen in het fort alleen mogelijk was met steun van zware artillerie en eventueel met medewerking van Stuka's. Een voldoende uitrusting met springladingen was absoluut noodzakelijk. |
| Woensdag 15 mei 1940 | |
| Duitse versie | Belgische versie |
| Op 15 en 16 mei 1940 werden de verkenningen van de forten Embourg en Chaudfontaine en van het Vesdre-gebied voortgezet. Op 15 mei viel het IR 451 met ondersteuning van de Stuka's het fort Boncelles aan. Daarna richtte de Stuka-aanval zich op de forten Embourg en Chaudfontaine. Gedurende deze twee dagen hadden de verkenningspatrouilles de opdracht de uitwerking van het artillerievuur en in het bijzonder van de Stukabommen op de forten vast te stellen. De uitwerking van de artillerie was gering. Wat de Stukabommen betreft, waren de kleine kalibers zonder effect. Alleen zware en zwaarste bommen hadden een zekere effectiviteit. Herhaaldelijk probeerde men gevangenen te maken, wat niet lukte. Bovendien hinderde de stroom evacués de uitvoering van de geplande ondernemingen aanzienlijk. Op 16 mei om 19:00 uur zond het V. Legerkorps een parlementair naar elk fort. In Chaudfontaine werd het vuur op de parlementair geopend. In Embourg kreeg hij geen antwoord van het fort. Op 16 mei 40 wordt de situatie als volgt geanalyseerd: een aanval op het fort Chaudfontaine, ondersteund door Stuka's en zwaar luchtafweergeschut, zou moeten lukken. Tijdens de aanval op Chaudfontaine moest de 7e compagnie op de manier van stoottroepen contact maken met het fort Embourg, dat tegelijkertijd door vier 88 mm luchtafweerstukken, die rechtstreeks op de koepels vuurden, en door gericht vuur van zware houwitsers verhinderd moest worden ten gunste van Chaudfontaine in te grijpen. Vanaf 12:00 uur moest het volledige III./IR 471 gereed staan om in alle richtingen in te kunnen grijpen. | Woensdag 15. Bij het aanbreken van de dag gaat het artilleriebombardement verder. Zodra de koepels geheven worden, worden ze door 37 mm antitankgeschut onder vuur genomen. Onze uitgangen worden nog steeds nauwlettend door de vijand bewaakt. Bij het minste levensteken aan de poterne of de luchtinlaat opent hij het vuur. Op verzoek van EC1bis wordt een vuur uitgevoerd op antitankgeschut in de groeven van Ninane. Rond 13:00 uur vliegt een vliegtuig over het fort en verdwijnt. Rond 14:00 uur wordt een hevige schok in het fort gevoeld, en kort daarna wordt het hele werk geschud. Alle betonstaven lijken te kreunen. Dan een nieuwe schok. De vijand is vermoedelijk begonnen met het bombarderen met zware kalibers. De bemanningen van de kazematten melden dat vliegtuigschaduwen over de gracht trekken. EC1bis telefoneert ons dat het fort wordt overvlogen door een eskader van negen vliegtuigen en dat deze beurtelings op het fort duiken, hun bommen werpen en weer optrekken. Deze rondvlucht herhaalde zich elke twintig minuten tot het vallen van de avond. Het fort verdwijnt onder stof- en rookwolken. Na de val van een van de eerste bommen daalt het licht abrupt. De koelwaterpomp van de dieselmotoren valt uit. De elektriciteitsofficier grijpt in, en weldra is alles weer hersteld. Het fort staat in voortdurende verbinding met de Trihay-post, die het over de vluchten van de vijandelijke vliegtuigen inlicht. Na de eerste bombardementen heeft het fort zwaar geleden. Maar de koepels en de centrale observatiepost zijn niet geraakt. Tussen de vliegtuigbombardementen door hervat het artillerievuur. Brigadier Pirson van EC1bis meldt dat er batterijen onmiddellijk ten zuiden van Les Cours moeten zijn. Onmiddellijk schieten de gealarmeerde koepels progressief op dit doel. De vijandelijke artillerie hamert op ons in, maar onze koepels vuren verder. De koepel van saillant IV wordt getroffen, de middenzuil doorgesneden. Ze is definitief buiten werking. Het vijandelijke bombardement neemt in intensiteit af. Het fort wordt opnieuw door de luchtmacht gebombardeerd. De bemanning van koepel IV is zwaar door elkaar geschud. Enkele lichtgewonden. De serievuur worden omgesteld om het wegvallen van deze koepel te compenseren. Het bombardement gaat verder. Het fort wordt geschud en slingert als een schip. Al zijn wapening kreunt. Men hoort het vallen van mortelbrokken die van de gewelven loskomen en stenen die langs de bekledingsplaten glijden. Het is nuttig te melden hoe alle dapperen zich gedroegen die het overleven van het werk mogelijk maakten: de elektriciens, de monteurs en de dappere telefonisten-seingevers. Al deze mensen, die niet rechtstreeks aan de gevechtsstanden waren, zetten hun werk in het verborgene, hardnekkig voort, zoals de stokers van de oorlogsschepen. Zij waren de werkers van de schaduw. In de machinekamer leidt eerste wachtmeester Deblir zijn team met meesterschap. Het gewelf barst, maar de motoren draaien door, de ventilatoren blazen. De vijand woedt, maar aan de radiostations komen de berichten binnen, worden ontcijferd en de antwoorden gaan eruit als bij de oefening. Bij het vallen van de avond tast de vijand opnieuw de bewaking van het fort af, maar de kartetsen brengen hem tot uiterste voorzichtigheid. Het beest is gewond. |
| Donderdag 16 mei 1940 | |
| Belgische versie | |
| Bij het aanbreken van de dag hervat het vliegtuigbombardement. Het zal de hele dag duren met dezelfde regelmaat, om de 20 minuten. Observatiepost EC1bis meldt dat ook Chaudfontaine wordt gebombardeerd. Tijdens de nacht en in de rustige periodes schieten we op de wegsprongen, de versperringen en vermoedelijke Duitse batterijopstellingen. In het oorlogswachtlokaal sluit de pantserdeur sinds de vorige dag niet meer. De grendel is eruit gerukt door de luchtdruk van een bom die in de keelgracht van de poterne was ontploft. In de loop van de voormiddag slaat een bom boven het oorlogswachtlokaal in en vernielt de bovenbouw. Een betonblok van 2 tot 3 kubieke meter laat los en valt voor de bekleding en de mitrailleurschietgaten. Het wordt onmogelijk uit het wachtlokaal te vuren. Bommen hebben aan de contrescarpe van saillant IV aardverschuivingen veroorzaakt. De verbindingen met Boncelles breken abrupt af, zowel telefonisch als per radio, en de vijand bombardeert steeds verder. De hele dag wordt het fort geschud. Zodra een koepel draait om gericht te worden, slaat het vuur erop in. De keelgracht wordt gebombardeerd, het hek van de poterne wordt weggerukt, de leidingen die lucht en licht naar het wachtlokaal voeren, gapen open. De centrale massief is onherkenbaar. Vanaf de centrale observatiepost kan men de koepels nauwelijks onderscheiden. De vijand heeft geprobeerd de luchtinlaat te raken. De bommen zijn in het dal ingeslagen en veroorzaken rook en stof die door het fort worden aangezogen. De luchtdruk van de bommen is in de luchtgalerij voelbaar. In de observatiepost van de Eperon zijn er verschillende explosies in de kazemat. De instrumenten zijn vernield, de steunen eruit gerukt. De mitrailleurmagazijnen zijn ontploft en de mitrailleurkolf is verbrand. Boncelles en Flémalle geven geen antwoord meer. Rond 16:00 uur is de telefoonverbinding met Chaudfontaine verbroken. Alleen observatiepost EC1bis blijft over. De radio werkt uitstekend. De vijand kan de bewaakte wegen nog steeds niet gebruiken. Onze stukken grijpen in op batterijen die in de groeven van Ninane zijn herplaatst en beschieten de kruispunten van Air Pur, Ninane en Les Cours. De vijand probeert onze koepels buiten gevecht te stellen. We laten ze tijdens de bombardementen verdwijnen. We ontvangen de boodschap van Zijne Majesteit Koning Leopold III, die kolonel Modard en onze forten gelukwenst en ons aanspoort tot weerstand: "Kolonel Modard, commandanten van de forten, officieren, onderofficieren en soldaten van de Versterkte Stelling Luik, weerstaat tot het einde voor het Vaderland. Ik ben trots op jullie." Bij het vallen van de avond wordt het oorlogswachtlokaal weer bezet. De vijand verslapt zijn bewaking van de uitgangen niet. De koepels moeten met tijdbuizen en slagbuizen boven de luchtinlaat ingrijpen, omdat geluiden ons doen geloven dat de vijand zich weer in de buurt van de kazemat bevindt. Bewegingen op het glacis en in de prikkeldraadversperringen. De koepels schieten kartetsen en springgranaten om het terrein vrij te maken. Rust keert terug. In de nacht worden lichten gemeld in de boerderij van Champs Colmez en in een boerderij in Beaufays. Twee koepels schieten op de eerste, één op de andere. | |
| Monday 13 May 1940 | |
| German version | Belgian version |
| At 02:30, to obtain further details, the division ordered a combat patrol to be sent to Fort Embourg. At 08:00 a conference took place between the senior officers of the units engaged. All that could be reconnoitred had been. The commander posed the precise question of whether there was enough information to attack or whether another combat patrol should be sent. The decision was to attack. After that, the participation of artillery to support the attack was specified. At 18:01 the attack on Fort Embourg began. At 18:15, at the second barbed wire obstacle, the fort as well as the neighboring forts opened a violent artillery fire which made it impossible to advance further. To avoid unnecessary losses, the company withdrew under cover. At 20:30, a new assembly to attack Fort Embourg. Rapid advance to the fort's ditches. The enemy's fire was no longer as intense as during the first attack. However, it was impossible to reach the ditches which, after nightfall, are lit by searchlights. As night had fallen and it was not possible to take the fort with the means available, the attack was stopped around midnight. The battalion withdrew to its starting positions. The regiment requested the intervention of Stukas for a next attack. | From dawn, a dramatic turn. Guns installed in the Bois d'Oblusteine open fire on the fort's central observation post and shortly afterwards hits on embrasures are reported. Our cupolas take the enemy guns under fire but the damage is done. All the instruments of our observation post are out of order. At 08:30, a projectile explodes on the smoke box of the kitchen chimney. The stove as well as the cooking kettles are tipped over. No casualties, only material damage. The bombardment continues and this time to the 37 mm anti-tank guns are added 105 mm and 150 mm guns, as shown by the collected splinters. This bombardment continues almost without interruption. Our MiCA (anti-aircraft machine guns) telephone to report that their position is being bombed. The commander decides to have them return to the fort. The men bring back their guns and then go to fetch the tripods. The team is surprised in the ditch by exploding projectiles. During a moment of calm, one of the cooking kettles is brought from the kitchen to the recreation room of salient IV. The bombardment resumes with renewed vigor, but the damage remains superficial. Observation post BE8 reports no enemies at Tilff or Méry but on the other hand, observation post EC1bis announces that Germans are entering EC1 at Fond-des-Cris. The line to EC1bis is cut then restored using a telephone cable laid in the ground in 1938 but which had never been connected to the armored shelter. In the afternoon, the air intake reports that a few Germans are advancing along the quarries towards Bout-du-Monde. The machine guns of the air intake and the Eperon fire. The enemy grip tightens. Night falls and order is given to the lookouts of the casemate teams and guardrooms to redouble vigilance. 22:00 Telephone rings for the lookouts. Suspicious noises on the glacis. Immediately the cupolas are alerted. The observation posts fire star shells and the casemates go into action. The enemy is on the glacis and tries to descend into the ditches with ropes and ladders. The searchlight lights up ditch II-III. The cupolas sweep the glacis with canister shot. The enemy is driven off. The surprise has not succeeded. The state of alert is maintained, then the garrison is put to rest except for the lookouts and guards. During the night, harassing fire is carried out. |
| Tuesday 14 May 1940 | |
| Belgian version | German version |
| From dawn, the artillery bombardment resumes. This time the cupolas are targeted. In the early hours, EC1bis alerts us. The enemy is preparing something against Chaudfontaine. Detachments are placed in small groups on the glacis terrain of the Vesdre towards that fort. It is alerted. Soon our cupolas go into action. EC1bis adjusts our fire. It is a rout among the assailant mown down by our projectiles. During the morning, the left cupolas of salients I and II of Fort Embourg engage the Carrier house above the Fond-des-Cris quarries on the Ninane side. The house, which served as shelter for the German troops, is quickly razed. The 37 mm anti-tank guns try to take the cupolas under fire as soon as they are raised. We fire on artillery pieces installed in the quarries north-west of Ninane which have taken Chaudfontaine as a target. Any attempt to leave the fort via the air intake or the postern is doomed to failure. The enemy installed opposite the air intake, in the quarries and lime kilns, fires machine guns as soon as he detects the slightest movement. We ask Chaudfontaine to fire behind the gorge front, to drive out the enemy who is sheltered by the embankment, near the glacis cut at the fort's gorge and from there machine-guns the entrance postern. No result. At the slightest sign of life, the enemy still fires. Observation post BE8 reports that a German has been seen at Tilff and has gone back up to Beaufays. A cupola fires on the farm immediately south of the fort. A group of Germans has just entered it. The cupola must retract; it is violently attacked by large caliber guns. The enemy continues to fire irregularly on the fort. There is a wounded man at observation post BE8. Corporal Norbert Streel has a bullet in his left thigh. In the evening, the enemy attempts an incursion onto the glacis. Canister shot quickly discourages them. The night passes without major incidents but the air intake reports noise in its vicinity and towards the Eperon. Cupolas II and IV fire with time fuse and cupola I with impact fuse above the air intake and the Eperon. The machine guns also intervene. Calm returns. | The enemy situation on the morning of 14 May had not changed. The enemy, as previously, resisted tenaciously. An attack on the two forts was therefore only possible if there was a conclusive preparation and the support of Stukas or heavier artillery was planned. Around 07:00 a combat patrol sneaked up to Fort Chaudfontaine. Fire superiority over the mass of embrasures was quickly achieved. However, it was not possible to force the entrance of the fort with the means available to the company. The enemy defended the fort with great obstinacy. Through all the openings at their disposal, the soldiers of the fort took the company under fire. In front of the main entrance of the fort, the Belgians had piled a large number of bicycles on top of each other. This heap was constantly taken under fire by the entrance embrasure and caused ricochets. Because of these ricochets and canister shells, it was impossible to reach that embrasure. Until 10:35, the company fought against the fort, although already around 08:00 the neighboring forts had begun particularly violent artillery fire. Several times more than 30 projectiles per minute were counted exploding in a rectangle of 80 metres by 40. The company had to deplore one dead and seven wounded. As penetration into the fort was impossible, the company commander ordered the disengagement at 10:35 and they withdrew to the starting positions. At the moment of disengagement, the enemy artillery fire became more intense. The attack had shown that it was impossible to achieve fire superiority in a short time and that penetration into the fort was only possible with the support of heavy artillery and, if necessary, with the assistance of Stukas. A sufficient allocation of explosive charges was absolutely necessary. |
| Wednesday 15 May 1940 | |
| German version | Belgian version |
| On 15 and 16 May 1940, reconnaissances of the forts of Embourg and Chaudfontaine as well as in the Vesdre sector were continued. On 15 May, IR 451 attacked Fort Boncelles with the support of Stukas. Afterwards, the Stuka attack was directed at the forts of Embourg and Chaudfontaine. During these two days, the reconnaissance patrols had the mission of assessing the effects of artillery fire and particularly of Stuka bombs on the forts. The effects of artillery were insignificant. As for the Stuka bombs, the small calibers had no effect. Only heavy and very heavy bombs had some effectiveness. On several occasions attempts were made to take prisoners without success. Moreover, the stream of evacuees greatly hindered the execution of planned operations. On 16 May at 19:00, the V Army Corps sent a parliamentarian to each fort. At Chaudfontaine, fire was opened on the parliamentarian. At Embourg, he received no response from the fort. On 16 May 40 the situation was analysed as follows: an attack on Fort Chaudfontaine supported by Stukas and heavy AA artillery should succeed. During the attack on Chaudfontaine, the 7th Company, in the manner of shock troops, was to make contact with Fort Embourg which, at the same time, was to be prevented from intervening in favor of Chaudfontaine by four 88 mm AA guns, firing directly on the cupolas, and by adjusted fire from heavy howitzers. From 12:00, the entire III/IR 471 was to be ready to intervene in all directions. | Wednesday 15. From dawn, the artillery bombardment continues. As soon as the cupolas are raised, they are engaged by 37 mm anti-tank guns. Our exits are still well watched by the enemy. At the slightest sign of life at the postern or air intake, he opens fire. At the request of EC1bis, fire is carried out on anti-tank guns located in the Ninane quarries. Around 13:00, an aircraft flies over the fort then disappears. Around 14:00, a violent shock is felt in the fort then, a few moments later, the whole work is shaken. All the concrete bars seem to groan. Then another shock. The enemy has probably begun bombardment with large calibers. The casemate crews report aircraft shadows passing in the ditch. EC1bis telephones us that the fort is overflown by a squadron of nine aircraft and that these, in turn, dive on the fort, release their bombs and then pull up. This round repeated every twenty minutes until nightfall. The fort disappears under clouds of dust and smoke. After the fall of one of the first bombs, the light drops suddenly. The cooling water feed pump for the diesels fails. The electrical officer intervenes and everything is soon restored. The fort is in constant liaison with the Trihay post which informs it of enemy aircraft flights. After the first bombardments, the fort has suffered greatly. But the cupolas and the central observation post have not been hit. Between periods of aerial bombardment, artillery fire resumes. Corporal Pirson of EC1bis reports that batteries must be immediately south of Les Cours. Immediately the alerted cupolas fire progressively towards that target. Enemy artillery pounds us, but our cupolas continue to fire. The cupola of salient IV is hit, central column sheared. It is irremediably out of action. The enemy bombardment decreases in intensity. The fort is again bombed by aircraft. The crew of cupola IV has been badly shaken. Some lightly wounded. The series fires are reorganized to remedy the deficiency of this cupola. The bombardment continues. The fort is shaken and sways like a ship. All its reinforcements groan. One hears the fall of plaster pieces detaching from the vaults and stones sliding along the lining sheets. It is useful to report what the behavior of all the brave men was that allowed the work to survive: the electricians, the mechanics and the valiant telephonists-signallers. All these people who were not directly at the combat posts continued their work obscurely, obstinately, like the stokers of warships. They were the workers of the shadows. In the engine room, First Sergeant Deblir directs his team masterfully. The vault cracks but the engines continue to run, the ventilators to blow. The enemy rages but at the radio stations messages arrive, are decoded and replies go out as in training. At nightfall, the enemy again probes the surveillance of the fort but canister shot brings him to the greatest caution. The beast is wounded. |
| Thursday 16 May 1940 | |
| Belgian version | |
| From dawn, the aerial bombardment resumes. It will last all day with the same regularity, every 20 minutes. Observation post EC1bis reports that Chaudfontaine is also being bombed. During the night and during calm periods, we fire on the demolitions, on the obstacles and presumed locations of German batteries. At the war guardroom, since the previous day, the armored door no longer closes. The bolt has been torn off by the blast of a bomb which exploded in the gorge ditch of the postern. During the morning a bomb crashes above the war guardroom and dismantles the superstructure. A block of concrete of 2 to 3 cubic meters breaks off and falls in front of the lining and the machine gun embrasures. It becomes impossible to fire from the guardroom. Bombs have caused landslides at the counterscarp of salient IV. Communications with Boncelles cease abruptly, both by telephone and radio, and the enemy is still bombing. All day, the fort is shaken. As soon as a cupola turns to be aimed, fire falls on it. The gorge ditch is bombed, the postern gate is torn off, the pipes that bring air and light to the guardroom are gaping. The massif is unrecognizable. From the central observation post, the cupolas are difficult to distinguish. The enemy has tried to hit the air intake. The bombs fell in the valley and cause smoke and dust which are sucked in by the fort. The blast effect of the bombs is felt in the air gallery. At the Eperon observation post, there are several explosions in the casemate. The instruments are destroyed and the supports torn off. The machine gun magazines have blown up and the machine gun butt is burned. Boncelles and Flémalle no longer answer. Around 16:00 the telephone communication with Chaudfontaine is cut. Only observation post EC1bis remains. The radio works wonderfully. The enemy still cannot use the watched roads. Our guns engage batteries reinstalled in the Ninane quarries and fire on the crossroads of Air Pur, Ninane and Les Cours. The enemy tries to put our cupolas out of action. We eclipse them during the bombardments. We pick up the message from His Majesty King Leopold III congratulating Colonel Modard and our forts, and urging us to resist: "Colonel Modard, Commanders of the Forts, Officers, Non-commissioned Officers and Soldiers of the Fortified Position of Liège, resist to the end for the Fatherland. I am proud of you." At nightfall, the war guardroom is reoccupied. The enemy does not relax his surveillance of the exits. The cupolas must intervene with time fuse and impact fuse above the air intake, because noises lead us to believe that the enemy is again near the casemate. Movements on the glacis and in the barbed wire entanglements. The cupolas fire canister shot and high-explosive shells to clear the ground. Calm returns. During the night, lights are reported in the farm at Champs Colmez and in a farm in Beaufays. Two cupolas fire on the former, one on the latter. | |
| Pondělí 13. května 1940 | |
| Německá verze | Belgická verze |
| Ve 02:30 nařídila divize, aby byla vyslána bojová hlídka k pevnosti Embourg za účelem získání dalších podrobností. V 08:00 se konala porada vyšších důstojníků nasazených jednotek. Vše, co bylo možné zjistit, bylo zjištěno. Velitel položil přesnou otázku, zda je dostatek informací k útoku, nebo zda má být vyslána další bojová hlídka. Rozhodnutí padlo pro útok. Poté byla upřesněna účast dělostřelectva na podporu útoku. V 18:01 začal útok na pevnost Embourg. V 18:15 u druhé překážky z ostnatého drátu zahájila pevnost i sousední pevnosti prudkou dělostřeleckou palbu, která znemožnila další postup. Aby se předešlo zbytečným ztrátám, rota se krytě stáhla. Ve 20:30 nové shromáždění k útoku na pevnost Embourg. Rychlý postup až k příkopům pevnosti. Nepřátelská palba již nebyla tak intenzivní jako při prvním útoku. Nebylo však možné dosáhnout příkopů, které jsou po setmění osvětleny reflektory. Jelikož nastala noc a nebylo možné pevnost dobýt s dostupnými prostředky, byl útok kolem půlnoci zastaven. Prapor se stáhl na výchozí postavení. Pluk požádal o nasazení Stuk pro příští útok. | Od úsvitu zlom. Děla instalovaná v Bois d'Oblusteine zahajují palbu na centrální pozorovatelnu pevnosti a krátce poté jsou hlášeny zásahy střílen. Naše kopule berou nepřátelská děla pod palbu, ale škoda je způsobena. Všechny přístroje naší pozorovatelny jsou nefunkční. V 08:30 exploduje projektil na kouřové komoře komínu kuchyně. Sporák i varné kotle jsou převrženy. Žádné oběti, jen materiální škody. Bombardování pokračuje a tentokrát se k 37mm protitankovým kanónům přidávají 105mm a 150mm děla, jak ukazují sesbírané střepiny. Toto bombardování pokračuje téměř bez přerušení. Naše MiCA (protiletadlové kulomety) telefonují, že jejich stanoviště je bombardováno. Velitel se rozhodne nechat je vrátit do pevnosti. Muži odnášejí svá děla a pak jdou pro trojnožky. Tým je v příkopu zaskojen explozemi projektilů. Během chvíle klidu je jeden z varných kotlů přenesen z kuchyně do odpočinkové místnosti salientu IV. Bombardování zesíleně pokračuje, ale škody zůstávají povrchové. Pozorovatelna BE8 nehlásí žádné nepřátele v Tilff ani v Méry, ale pozorovatelna EC1bis oznamuje, že Němci vnikají do EC1 ve Fond-des-Cris. Spojení s EC1bis je přerušeno a poté obnoveno pomocí telefonního kabelu uloženého v zemi v roce 1938, který však nikdy nebyl připojen k pancéřovému úkrytu. Odpoledne hlásí sání vzduchu, že několik Němců postupuje podél lomů směrem k Bout-du-Monde. Kulomety sání vzduchu a Eperonu pálí. Nepřátelské sevření se utahuje. Padá noc a hlídkám týmů kasemat a strážnic je nařízeno zdvojnásobit ostražitost. 22:00 Zvoní telefon hlídek. Podezřelé zvuky na glacis. Okamžitě jsou upozorněny kopule. Pozorovatelny střílejí osvětlovací rakety a kasematy vstupují do akce. Nepřítel je na glacis a pokouší se spustit do příkopů pomocí lan a žebříků. Reflektor osvětluje příkop II-III. Kopule zametají glacis kartáči. Nepřítel je zahnán. Překvapení se nezdařilo. Stav pohotovosti je udržován, pak je posádka uvedena do klidu s výjimkou hlídek a stráží. Během noci je prováděno obtěžování palbou. |
| Úterý 14. května 1940 | |
| Belgická verze | Německá verze |
| Od úsvitu pokračuje dělostřelecké bombardování. Tentokrát jsou cílem kopule. V raných ranních hodinách nás EC1bis varuje. Nepřítel chystá něco proti Chaudfontaine. Oddíly jsou rozmístěny v malých skupinách na glacis terénu Vesdre směrem k této pevnosti. Ta je varována. Brzy naše kopule vstupují do akce. EC1bis řídí naši palbu. Je to úprk mezi útočníky, které naše střely kosí. Během dopoledne zasahují levé kopule salientů I a II pevnosti Embourg na dům Carrier nad lomy Fond-des-Cris na straně Ninane. Dům, který sloužil jako úkryt německým jednotkám, je rychle srovnán se zemí. 37mm protitankové kanóny se snaží vzít kopule pod palbu, jakmile jsou zvednuty. Střílíme na dělostřelecká děla instalovaná v lomech severozápadně od Ninane, která si vzala za cíl Chaudfontaine. Jakýkoli pokus opustit pevnost přes sání vzduchu nebo poternu je odsouzen k nezdaru. Nepřítel instalovaný naproti sání vzduchu v lomech a vápenkách zahajuje palbu z kulometů, jakmile zjistí sebemenší pohyb. Žádáme Chaudfontaine, aby střílela za krční front, aby zahnala nepřítele, který se skrývá za náspem poblíž průseku glacis u krku pevnosti a odtud ostřeluje vstupní poternu. Bez výsledku. Při sebemenším náznaku života nepřítel stále střílí. Pozorovatelna BE8 hlásí, že Němec byl viděn v Tilff a vrátil se do Beaufays. Kopule střílí na statek bezprostředně jižně od pevnosti. Právě do něj vnikla skupina Němců. Kopule se musí skrýt; je prudce napadána děly velké ráže. Nepřítel stále nepravidelně střílí na pevnost. Na pozorovatelně BE8 je jeden zraněný. Brigadýr Norbert Streel má kulku v levém stehně. Večer se nepřítel pokouší o vpád na glacis. Kartáče ho rychle odradí. Noc proběhne bez větších incidentů, ale sání vzduchu hlásí hluk ve svém okolí a směrem k Eperonu. Kopule II a IV střílejí časovanými a kopule I nárazovými granáty nad sáním vzduchu a Eperonem. Zasahují také kulomety. Nastává klid. | Situace nepřítele se ráno 14. května nezměnila. Nepřítel jako dříve houževnatě odolával. Útok na obě pevnosti byl tedy možný pouze v případě, že by existovala přesvědčivá příprava a byla plánována podpora Stuk nebo těžšího dělostřelectva. Kolem 07:00 se bojová hlídka připlížila až k pevnosti Chaudfontaine. Palebná převaha nad masou střílen byla rychle získána. Nebylo však možné vynutit si vstup do pevnosti prostředky, které měla rota k dispozici. Nepřítel bránil pevnost s velkou urputností. Všemi otvory, které měli k dispozici, brali vojáci pevnosti rotu pod palbu. Před hlavním vchodem do pevnosti nahromadili Belgičané velké množství jízdních kol na sebe. Tato hromada byla neustále ostřelována vstupní střílnou a způsobovala odrazy. Kvůli těmto odrazům a kartáčovým granátům nebylo možné se k této střílně dostat. Až do 10:35 rota bojovala proti pevnosti, ačkoli již kolem 08:00 zahájila sousední pevnosti zvláště prudkou dělostřeleckou palbu. Několikrát bylo napočítáno více než 30 granátů za minutu explodujících v obdélníku 80 krát 40 metrů. Rota musela zaznamenat jednoho mrtvého a sedm raněných. Protože proniknutí do pevnosti bylo nemožné, nařídil velitel roty v 10:35 odchod a stáhli se na výchozí postavení. V okamžiku odchodu se nepřátelská dělostřelecká palba stala intenzivnější. Útok ukázal, že není možné získat palebnou převahu v krátkém čase a že proniknutí do pevnosti je možné pouze s podporou těžkého dělostřelectva a případně za spolupráce Stuk. Naprosto nezbytná byla dostatečná dotace trhavinami. |
| Středa 15. května 1940 | |
| Německá verze | Belgická verze |
| Ve dnech 15. a 16. května 1940 pokračovaly průzkumy pevností Embourg a Chaudfontaine a sektoru Vesdre. Dne 15. května zaútočil IR 451 s podporou Stuk na pevnost Boncelles. Poté se útok Stuk zaměřil na pevnosti Embourg a Chaudfontaine. Během těchto dvou dnů měly průzkumné hlídky za úkol zjistit účinky dělostřelecké palby a zejména bomb Stuk na pevnosti. Účinky dělostřelectva byly nepatrné. Pokud jde o bomby Stuk, malé ráže byly bez účinku. Pouze těžké a velmi těžké bomby měly určitou účinnost. Opakovaně se pokoušeli zajmout vězně, ale bez úspěchu. Proud evakuovaných navíc značně bránil provádění plánovaných operací. Dne 16. května v 19:00 vyslal V. armádní sbor ke každé pevnosti parlamentáře. V Chaudfontaine byla na parlamentáře zahájena palba. V Embourgu se mu nedostalo žádné odpovědi z pevnosti. Dne 16. května 40 byla situace analyzována následovně: útok na pevnost Chaudfontaine podporovaný Stukami a těžkým protiletadlovým dělostřelectvem by měl uspět. Během útoku na Chaudfontaine měla 7. rota způsobem úderných jednotek navázat kontakt s pevností Embourg, které mělo být zároveň zabráněno zasáhnout ve prospěch Chaudfontaine čtyřmi 88mm protiletadlovými děly, střílejícími přímo na kopule, a řízenou palbou těžkých houfnic. Od 12:00 měl být celý III./IR 471 připraven zasáhnout všemi směry. | Středa 15. Od úsvitu pokračuje dělostřelecké bombardování. Jakmile jsou kopule zvednuty, jsou napadány 37mm protitankovými děly. Naše východy jsou nepřítelem stále dobře sledovány. Při sebemenším náznaku života u poterny nebo sání vzduchu zahajuje palbu. Na žádost EC1bis je provedena palba na protitanková děla v lomech Ninane. Kolem 13:00 přelétá nad pevností letadlo a pak mizí. Kolem 14:00 je v pevnosti cítit prudký náraz a o několik okamžiků později je celé dílo otřeseno. Všechny betonové pruty jakoby sténaly. Pak další otřes. Nepřítel pravděpodobně zahájil bombardování těžkými rážemi. Posádky kasemat hlásí, že příkopem procházejí stíny letadel. EC1bis nám telefonuje, že pevnost přelétá eskadra devíti letadel a že tato se střídavě střemhlav vrhají na pevnost, shazují bomby a pak se vzpřimují. Tento kolotoč se opakoval každých dvacet minut až do setmění. Pevnost mizí pod mračny prachu a kouře. Po pádu jedné z prvních bomb světlo náhle klesne. Čerpadlo chladicí vody pro diesely selže. Elektrikářský důstojník zasáhne a vše je brzy uvedeno do pořádku. Pevnost je v neustálém spojení se stanovištěm Trihay, které ji informuje o letech nepřátelských letadel. Po prvních bombardováních pevnost velmi utrpěla. Ale kopule a centrální pozorovatelna nebyly zasaženy. Mezi obdobími leteckého bombardování se obnovuje dělostřelecká palba. Brigadýr Pirson z EC1bis hlásí, že baterie musí být bezprostředně jižně od Les Cours. Okamžitě poplašené kopule střílejí na tento cíl. Nepřátelské dělostřelectvo do nás buší, ale naše kopule střílejí dál. Kopule salientu IV je zasažena, střední sloup je přestřižen. Je nenávratně mimo provoz. Nepřátelské bombardování slábne. Pevnost je znovu bombardována letectvem. Posádka kopule IV byla silně otřesena. Několik lehce zraněných. Sériové palby jsou reorganizovány, aby se kompenzoval výpadek této kopule. Bombardování pokračuje. Pevnost je otřásána a kolébá se jako loď. Všechna její výztuž sténá. Je slyšet padání omítky uvolňující se z kleneb a kameny klouzající po obkladových plechách. Je užitečné uvést, jaké bylo chování všech statečných, kteří umožnili dílu přežít: elektrikáři, mechanici a stateční telefonisté-spojovací. Všichni tito lidé, kteří nebyli přímo na bojových stanovištích, pokračovali ve své práci skrytě, vytrvale, jako topiči na válečných lodích. Byli to dělníci stínů. Ve strojovně řídí první četař Deblir svůj tým mistrovsky. Klenba puká, ale motory běží dál, ventilátory foukají. Nepřítel zuří, ale na radiostanicích přicházejí zprávy, jsou dešifrovány a odpovědi odcházejí jako při cvičení. Za soumraku nepřítel opět zkoumá ostrahu pevnosti, ale kartáče ho přivádějí k maximální opatrnosti. Šelma je zraněna. |
| Čtvrtek 16. května 1940 | |
| Belgická verze | |
| Od úsvitu se obnovuje letecké bombardování. Bude trvat celý den se stejnou pravidelností, každých 20 minut. Pozorovatelna EC1bis hlásí, že je bombardován také Chaudfontaine. Během noci a v klidných obdobích střílíme na destrukce, na překážky a na předpokládaná místa německých baterií. Ve válečné strážnici od předchozího dne již pancéřové dveře nezavírají. Závora byla vytržena tlakem bomby, která vybuchla v krčním příkopě poterny. Během dopoledne dopadne bomba nad válečnou strážnici a rozmetá nástavbu. Betonový blok o objemu 2 až 3 metry krychlové se uvolní a spadne před obezdívku a střílny kulometů. Střelba ze strážnice se stává nemožnou. Bomby způsobily sesuvy na kontreskarpě salientu IV. Spojení s Boncelles náhle končí, a to jak telefonicky, tak radiově, a nepřítel stále bombarduje. Celý den je pevnost otřásána. Jakmile se kopule otočí, aby se zaměřila, dopadne na ni palba. Krční příkop je bombardován, mříž poterny je vytržena, potrubí přivádějící vzduch a světlo do strážnice zeje prázdnotou. Masiv je k nepoznání. Z centrální pozorovatelny lze kopule jen stěží rozeznat. Nepřítel se pokusil zasáhnout sání vzduchu. Bomby dopadly do údolí a způsobují kouř a prach, které jsou pevností nasávány. Tlak bomb je cítit ve vzdušné galerii. Na pozorovatelně Eperonu dojde k několika výbuchům v kasematě. Přístroje jsou zničeny, podpěry vytrženy. Zásobníky kulometů vybuchly a pažba kulometu je spálena. Boncelles a Flémalle již neodpovídají. Kolem 16:00 je telefonické spojení s Chaudfontaine přerušeno. Zůstává pouze pozorovatelna EC1bis. Rádio funguje skvěle. Nepřítel stále nemůže používat sledované silnice. Naše děla napadají baterie znovu instalované v lomech Ninane a střílejí na křižovatky Air Pur, Ninane a Les Cours. Nepřítel se snaží vyřadit naše kopule z provozu. Během bombardování je necháváme zmizet. Zachycujeme zprávu Jeho Veličenstva krále Leopolda III., která blahopřeje plukovníku Modardovi a našim pevnostem a vyzývá nás k odporu: "Plukovníku Modarde, velitelé pevností, důstojníci, poddůstojníci a vojáci Opevněné pozice Lutych, odolávejte do konce za vlast. Jsem na vás hrdý." Za soumraku je válečná strážnice znovu obsazena. Nepřítel nepolevuje ve svém dozoru nad východy. Kopule musí zasáhnout časovanými a nárazovými granáty nad sáním vzduchu, protože zvuky nás vedou k domněnce, že je nepřítel opět poblíž kasematy. Pohyby na glacis a v překážkách z ostnatého drátu. Kopule střílejí kartáče a tříštivé granáty, aby uvolnily terén. Nastává klid. Během noci jsou hlášena světla ve statku Champs Colmez a ve statku v Beaufays. Dvě kopule střílejí na první, jedna na druhý. | |
