| Vendredi 17 mai 1940 | |
| Le vendredi 17 mai 1940 verra la capitulation du fort après une résistance héroïque de l'ensemble de l'équipage qui ne se rendra que faute de moyens de défense. | |
| Version belge | Version allemande |
| L'aube du 17 mai se lève. Le bombardement aérien reprend. Il semble être effectué avec des bombes plus lourdes encore. Les locaux de détente du saillant IV sont défoncés et on monte les barrages. Au cours de la matinée, le maréchal des logis Doutrewe téléphone du poste d'observation central pour signaler que la voûte du poste d'observation est défoncée. Constatation est faite de l'ampleur des dégâts. Il n'est plus possible d'utiliser le débouché d'infanterie comme issue de secours. Par mesure de sécurité, le commandant décide de faire évacuer le poste d'observation central. Le bombardement continue. Au cours d'une brève accalmie, les coupoles tirent sur Ninane. Un projectile ennemi, éclatant près de la coupole SIII projette une flamme à l'intérieur de celle-ci. Les servants sont secoués. Panne de lumière. Une bombe tombe sur le local renforcé en escarpe du front de gorge vers le saillant IV, contigu à la salle de pansements. Les dégâts sont considérables car on voit le jour par l'orifice d'évacuation d'air vicié. À 12:50 Chaudfontaine appelle au secours par radio. Il demande qu'Embourg tire sur ses glacis. Nouvelle attaque ennemie. Nos trois coupoles pointées, soulevées à toute vitesse, tirent. Au bureau de tir, on entend les ordres brefs des chefs de coupoles, l'ouverture et la fermeture des appareils, le coup de départ assourdi. Tout est normal quand, tout à coup, on entend des bruits violents. Les communications avec coupole III puis avec coupole II sont interrompues et quelques instants après, avec coupole I. Les maréchaux des logis Pascal Courtois (CIII) et Jean Ulens (CII) se présentent au bureau de tir et rapportent que les coupoles étaient en plein tir lorsque brusquement, à la coupole III, au moment où le soldat Kirpag ouvrait l'appareil de fermeture, il y eut une violente secousse. Les hommes furent projetés contre les parois, la calotte fut arrachée et emportée et le puits resta béant. Kirpag ne se relèvera pas. À la coupole II, même scène et même résultat mais il n'y aura que des blessés légers. Les deux coupoles sont irrémédiablement hors service. Quelques minutes plus tard, le maréchal des logis Boly, chef de la coupole I arrive. Il a dû éclipser sa coupole tant la violence des tirs ennemis est importante. La coupole est coincée, les voussoirs cèdent. Il n'y a plus moyen de la soulever. À 13:00, toute l'artillerie du fort est hors service. | Dès l'aube du 17 mai 1940 les forts d'Embourg et de Chaudfontaine furent pris sous le feu de l'artillerie anti-aérienne et des obusiers lourds de 150 mm tirant en tirs tendus. L'attaque des Stukas commença à 8 heures. Après avoir attaqué le fort de Chaudfontaine pendant quatre heures, les Stukas virèrent vers les forts voisins d'Embourg et de Fléron. Vers 16 heures, nouvelle attaque des Stukas sur Chaudfontaine. Après avoir été plusieurs fois refusée, l'utilisation de bombes plus lourdes fut enfin autorisée. Vers 17:45 plusieurs bombes de très fort calibre furent larguées sur les forts de Chaudfontaine et d'Embourg. À 18:05 le drapeau blanc était hissé sur le fort de Chaudfontaine, quelques soldats isolés sortirent du fort et agitèrent des drapeaux blancs sur l'ouvrage. On cessa immédiatement le feu. Sept officiers et deux cents hommes de troupe furent faits prisonniers. Après la prise du fort de Chaudfontaine par la 6e compagnie, le régiment donna l'ordre à la 7e compagnie de commencer l'attaque du fort d'Embourg. Il se rendit à 21:15. Six officiers et cent cinquante-huit sous-officiers et soldats furent capturés. Le 18 mai 1940 après la capitulation des forts de Chaudfontaine et d'Embourg, seul le fort de Tancrémont était encore occupé par l'ennemi. (Cette affirmation est inexacte) |
| Freitag, 17. Mai 1940 | |
| Der Freitag, der 17. Mai 1940, sollte die Kapitulation des Forts nach heldenhaftem Widerstand der gesamten Besatzung erleben, die sich nur aufgrund des Fehlens von Verteidigungsmitteln ergab. | |
| Belgische Version | Deutsche Version |
| Die Morgendämmerung des 17. Mai bricht an. Das Fliegerbombardement wird wieder aufgenommen. Es scheint mit noch schwereren Bomben durchgeführt zu werden. Die Aufenthaltsräume des Saillants IV sind eingeschlagen, und die Sperren werden errichtet. Im Laufe des Vormittags telefoniert Wachtmeister Doutrewe von der zentralen Beobachtungsstelle und meldet, dass das Gewölbe der Beobachtungsstelle eingeschlagen ist. Das Ausmaß der Schäden wird festgestellt. Der Infanterieausgang kann nicht mehr als Notausgang benutzt werden. Aus Sicherheitsgründen beschließt der Kommandant, die zentrale Beobachtungsstelle räumen zu lassen. Das Bombardement dauert an. Während einer kurzen Windstille schießen die Kuppeln auf Ninane. Ein feindliches Projektil, das in der Nähe der Kuppel SIII explodiert, schleudert eine Flamme in ihr Inneres. Die Bedienungsmannschaften werden durchgeschüttelt. Lichtausfall. Eine Bombe fällt auf den verstärkten Raum in der Eskarpe der Kehlfront zum Saillant IV hin, neben dem Verbandsraum. Die Schäden sind beträchtlich, denn man sieht Tageslicht durch die Abzugsöffnung für verbrauchte Luft. Um 12:50 ruft Chaudfontaine per Funk um Hilfe. Es verlangt, dass Embourg auf seine Glacis schießt. Neuer Feindangriff. Unsere drei gerichteten, mit Höchstgeschwindigkeit gehobenen Kuppeln feuern. Im Feuerleitstand hört man die kurzen Befehle der Kuppelkommandanten, das Öffnen und Schließen der Verschlüsse, den gedämpften Abschussknall. Alles ist normal, als plötzlich heftige Geräusche ertönen. Die Verbindungen zu Kuppel III, dann zu Kuppel II werden unterbrochen und wenige Augenblicke später auch zu Kuppel I. Die Wachtmeister Pascal Courtois (CIII) und Jean Ulens (CII) erscheinen im Feuerleitstand und berichten, dass die Kuppeln mitten im Feuern waren, als plötzlich in Kuppel III, gerade als Soldat Kirpag den Verschluss öffnete, ein heftiger Ruck erfolgte. Die Männer wurden gegen die Wände geschleudert, die Kalotte wurde abgerissen und fortgetragen, und der Schacht klaffte offen. Kirpag wird sich nicht wieder erheben. In Kuppel II dieselbe Szene und dasselbe Ergebnis, aber es gab nur Leichtverwundete. Die beiden Kuppeln sind endgültig außer Betrieb. Wenige Minuten später trifft Wachtmeister Boly, der Kommandant von Kuppel I, ein. Er musste seine Kuppel verschwinden lassen, so heftig war das feindliche Feuer. Die Kuppel ist verklemmt, die Wölbsteine geben nach. Es gibt keine Möglichkeit mehr, sie zu heben. Um 13:00 Uhr ist die gesamte Artillerie des Forts außer Gefecht. | Im Morgengrauen des 17. Mai 1940 wurden die Forts Embourg und Chaudfontaine unter das Feuer der Flugabwehrartillerie und schwerer 150-mm-Haubitzen mit flacher Flugbahn genommen. Der Angriff der Stukas begann um 8 Uhr. Nachdem sie das Fort Chaudfontaine vier Stunden lang angegriffen hatten, schwenkten die Stukas zu den benachbarten Forts Embourg und Fléron ab. Gegen 16 Uhr erneuter Stuka-Angriff auf Chaudfontaine. Nach mehrmaliger Ablehnung wurde der Einsatz schwererer Bomben endlich genehmigt. Gegen 17:45 Uhr wurden mehrere Bomben sehr großen Kalibers auf die Forts Chaudfontaine und Embourg abgeworfen. Um 18:05 wurde auf dem Fort Chaudfontaine die weiße Fahne gehisst, einige vereinzelte Soldaten verließen das Fort und schwenkten weiße Fahnen auf dem Werk. Das Feuer wurde sofort eingestellt. Sieben Offiziere und zweihundert Mannschaften wurden gefangen genommen. Nach der Einnahme des Forts Chaudfontaine durch die 6. Kompanie gab das Regiment der 7. Kompanie den Befehl, den Angriff auf das Fort Embourg zu beginnen. Es ergab sich um 21:15 Uhr. Sechs Offiziere und hundertachtundfünfzig Unteroffiziere und Soldaten wurden gefangen genommen. Am 18. Mai 1940, nach der Kapitulation der Forts Chaudfontaine und Embourg, war nur noch das Fort Tancrémont vom Feind besetzt. (Diese Behauptung ist unzutreffend) |
| Vrijdag 17 mei 1940 | |
| Vrijdag 17 mei 1940 zou de overgave van het fort zien na heldhaftige weerstand van de gehele bemanning, die zich pas overgaf bij gebrek aan verdedigingsmiddelen. | |
| Belgische versie | Duitse versie |
| De dageraad van 17 mei breekt aan. Het luchtaanval wordt hervat. Het lijkt te worden uitgevoerd met nog zwaardere bommen. De ontspanningsruimten van saillant IV zijn ingeslagen en de versperringen worden opgeworpen. In de loop van de ochtend telefoneert wachtmeester Doutrewe van de centrale observatiepost om te melden dat het gewelf van de observatiepost is ingeslagen. De omvang van de schade wordt vastgesteld. De infanterie-uitgang kan niet meer als nooduitgang worden gebruikt. Uit veiligheidsoverwegingen besluit de commandant de centrale observatiepost te laten ontruimen. Het bombardement gaat door. Tijdens een korte windstilte schieten de koepels op Ninane. Een vijandelijk projectiel, exploderend nabij koepel SIII, werpt een vlam naar binnen. De bedieningsmanschappen worden door elkaar geschud. Storing van het licht. Een bom valt op de versterkte ruimte in de escarpe van het keelfront naar saillant IV, grenzend aan de verbandkamer. De schade is aanzienlijk, want men ziet daglicht door de afvoeropening voor verbruikte lucht. Om 12:50 roept Chaudfontaine per radio om hulp. Het vraagt dat Embourg op zijn glacis vuurt. Nieuwe vijandelijke aanval. Onze drie gerichte, met hoge snelheid geheven koepels vuren. In de vuurleidingspost hoort men de korte bevelen van de koepelcommandanten, het openen en sluiten van de sluitingen, het gedempte afvuurgeluid. Alles is normaal wanneer plotseling hevige geluiden weerklinken. De verbindingen met koepel III en dan met koepel II worden verbroken en enkele ogenblikken later ook met koepel I. De wachtmeesters Pascal Courtois (CIII) en Jean Ulens (CII) verschijnen in de vuurleidingspost en melden dat de koepels midden in het vuren waren toen plotseling in koepel III, op het moment dat soldaat Kirpag de sluiting opende, een hevige schok plaatsvond. De mannen werden tegen de wanden geslingerd, de kalot werd afgerukt en meegevoerd en de schacht gaapte open. Kirpag zal niet meer opstaan. In koepel II dezelfde scène en hetzelfde resultaat, maar er waren slechts lichtgewonden. De beide koepels zijn definitief buiten werking. Enkele minuten later arriveert wachtmeester Boly, commandant van koepel I. Hij heeft zijn koepel moeten laten verdwijnen zo hevig was het vijandelijke vuur. De koepel zit vast, de wiggen begeven het. Er is geen mogelijkheid meer hem te heffen. Om 13:00 uur is de gehele artillerie van het fort buiten gevecht. | Bij het aanbreken van de dag op 17 mei 1940 werden de forten Embourg en Chaudfontaine onder vuur genomen door de luchtafweerartillerie en zware 150 mm-houwitsers met vlakke baan. De aanval van de Stuka's begon om 8 uur. Nadat ze vier uur lang het fort Chaudfontaine hadden aangevallen, zwenkten de Stuka's af naar de naburige forten Embourg en Fléron. Rond 16 uur opnieuw Stuka-aanval op Chaudfontaine. Na meermaals te zijn geweigerd, werd het gebruik van zwaardere bommen eindelijk toegestaan. Rond 17:45 uur werden verscheidene bommen van zeer groot kaliber op de forten Chaudfontaine en Embourg geworpen. Om 18:05 werd op het fort Chaudfontaine de witte vlag gehesen, enkele verezelde soldaten verlieten het fort en zwaaiden met witte vlaggen op het werk. Het vuur werd onmiddellijk gestaakt. Zeven officieren en tweehonderd manschappen werden gevangen genomen. Na de inname van het fort Chaudfontaine door de 6e compagnie gaf het regiment de 7e compagnie het bevel de aanval op het fort Embourg te beginnen. Het gaf zich over om 21:15 uur. Zes officieren en honderdachtenvijftig onderofficieren en soldaten werden gevangen genomen. Op 18 mei 1940, na de overgave van de forten Chaudfontaine en Embourg, was alleen het fort Tancrémont nog door de vijand bezet. (Deze bewering is onjuist) |
| Friday 17 May 1940 | |
| Friday 17 May 1940 would see the surrender of the fort after a heroic resistance by the entire crew, who only surrendered for lack of means of defense. | |
| Belgian version | German version |
| The dawn of 17 May breaks. The aerial bombardment resumes. It seems to be carried out with even heavier bombs. The recreation rooms of salient IV are smashed in and the barricades are being erected. During the morning, Sergeant Doutrewe telephones from the central observation post to report that the vault of the observation post is smashed in. The extent of the damage is noted. The infantry exit can no longer be used as an emergency exit. As a safety measure, the commander decides to have the central observation post evacuated. The bombardment continues. During a brief lull, the cupolas fire on Ninane. An enemy projectile, exploding near cupola SIII, projects a flame inside it. The gunners are shaken. Light failure. A bomb falls on the reinforced room in the escarp of the gorge front towards salient IV, adjoining the dressing station. The damage is considerable as daylight can be seen through the foul air exhaust vent. At 12:50 Chaudfontaine calls for help by radio. It asks that Embourg fire on its glacis. New enemy attack. Our three aimed cupolas, raised at full speed, fire. In the fire control room, the brief orders of the cupola commanders, the opening and closing of the breeches, the muffled firing report are heard. Everything is normal when, suddenly, violent noises are heard. Communications with cupola III, then with cupola II are cut and a few moments later, with cupola I. Sergeants Pascal Courtois (CIII) and Jean Ulens (CII) appear at the fire control room and report that the cupolas were in full fire when suddenly, at cupola III, at the moment Private Kirpag was opening the breech, there was a violent shock. The men were thrown against the walls, the cap was torn off and carried away and the shaft remained gaping. Kirpag will not get up again. At cupola II, the same scene and same result but there were only lightly wounded. The two cupolas are irretrievably out of action. A few minutes later, Sergeant Boly, commander of cupola I arrives. He had to retract his cupola due to the violence of the enemy fire. The cupola is jammed, the voussoirs give way. There is no way to raise it. At 13:00, all the fort's artillery is out of action. | From dawn on 17 May 1940, the forts of Embourg and Chaudfontaine were taken under fire by anti-aircraft artillery and heavy 150 mm howitzers firing with flat trajectory. The Stuka attack began at 8 a.m. After attacking Fort Chaudfontaine for four hours, the Stukas veered towards the neighboring forts of Embourg and Fléron. Around 4 p.m., another Stuka attack on Chaudfontaine. After having been refused several times, the use of heavier bombs was finally authorized. Around 5:45 p.m., several bombs of very large caliber were dropped on the forts of Chaudfontaine and Embourg. At 6:05 p.m., the white flag was hoisted on Fort Chaudfontaine, a few isolated soldiers left the fort and waved white flags on the work. Fire was immediately ceased. Seven officers and two hundred other ranks were taken prisoner. After the capture of Fort Chaudfontaine by the 6th Company, the regiment ordered the 7th Company to begin the attack on Fort Embourg. It surrendered at 9:15 p.m. Six officers and one hundred and fifty-eight non-commissioned officers and soldiers were captured. On 18 May 1940, after the surrender of the forts of Chaudfontaine and Embourg, only Fort Tancrémont was still occupied by the enemy. (This statement is inaccurate) |
| Pátek 17. května 1940 | |
| V pátek 17. května 1940 dojde k kapitulaci pevnosti po hrdinném odporu celé posádky, která se vzdá pouze pro nedostatek obranných prostředků. | |
| Belgická verze | Německá verze |
| Svítá 17. květen. Letecké bombardování se obnovuje. Zdá se, že je prováděno ještě těžšími bombami. Odpočinkové místnosti salientu IV jsou proraženy a staví se zábrany. Během dopoledne telefonuje četař Doutrewe z centrální pozorovatelny, že klenba pozorovatelny je proražena. Je zjištěn rozsah škod. Východ pro pěchotu již nelze použít jako nouzový východ. Z bezpečnostních důvodů se velitel rozhodne nechat centrální pozorovatelnu vyklidit. Bombardování pokračuje. Během krátkého klidu střílejí kopule na Ninane. Nepřátelský projektil, explodující poblíž kopule SIII, vrhne plamen dovnitř. Obsluha je otřesena. Výpadek světla. Bomba dopadne na zesílenou místnost v eskarpě krčního frontu směrem k salientu IV, přiléhající k ošetřovně. Škody jsou značné, protože je vidět denní světlo odvětrávacím otvorem pro znečištěný vzduch. Ve 12:50 volá Chaudfontaine rádiem o pomoc. Žádá, aby Embourg střílel na jeho glacis. Nový nepřátelský útok. Naše tři namířené, nejvyšší rychlostí zvednuté kopule střílejí. V palebném stanovišti jsou slyšet krátké rozkazy velitelů kopulí, otevírání a zavírání závěrů, tlumený výstřel. Vše je normální, když náhle zazní prudké rány. Spojení s kopulí III, poté s kopulí II je přerušeno a o několik okamžiků později s kopulí I. Četaři Pascal Courtois (CIII) a Jean Ulens (CII) se dostaví na palebné stanoviště a hlásí, že kopule právě střílely, když náhle v kopuli III, v okamžiku, kdy vojín Kirpag otevíral závěr, došlo k prudkému nárazu. Muži byli vrženi proti stěnám, kalota byla utržena a odnesena a šachta zela prázdnotou. Kirpag se již nepostaví. V kopuli II stejná scéna a stejný výsledek, ale byli jen lehce zranění. Obě kopule jsou nenávratně mimo provoz. O několik minut později přichází četař Boly, velitel kopule I. Musel svou kopuli skrýt, tak prudká byla nepřátelská palba. Kopule je zablokovaná, klenáky povolují. Není možné ji zvednout. Ve 13:00 je veškeré dělostřelectvo pevnosti vyřazeno z boje. | Od úsvitu 17. května 1940 byly pevnosti Embourg a Chaudfontance vzaty pod palbu protiletadlového dělostřelectva a těžkých 150mm houfnic střílejících plochou dráhou. Útok Stuk začal v 8 hodin. Poté, co čtyři hodiny útočily na pevnost Chaudfontaine, se Stuky stočily k sousedním pevnostem Embourg a Fléron. Kolem 16. hodiny další útok Stuk na Chaudfontaine. Poté, co bylo několikrát zamítnuto, bylo konečně povoleno použití těžších bomb. Kolem 17:45 bylo na pevnosti Chaudfontaine a Embourg svrženo několik bomb velmi velké ráže. V 18:05 byla na pevnosti Chaudfontaine vztyčena bílá vlajka, několik osamocených vojáků opustilo pevnost a mávalo bílými vlajkami na objektu. Palba byla okamžitě zastavena. Sedm důstojníků a dvě stě mužů bylo zajato. Po dobytí pevnosti Chaudfontaine 6. rotou vydal pluk 7. rotě rozkaz zahájit útok na pevnost Embourg. Vzdala se ve 21:15. Bylo zajato šest důstojníků a sto padesát osm poddůstojníků a vojínů. Dne 18. května 1940, po kapitulaci pevností Chaudfontaine a Embourg, byla jedinou pevností stále obsazenou nepřítelem pevnost Tancrémont. (Toto tvrzení je nepřesné) |
