Aux premières heures du jour, les observateurs en poste sous le casque des trous d'homme pour les tirs à vue directe des grosses coupoles, signalent un défilé de troupes allemandes dans le village de Magnée. Aussitôt le village de Magnée redevient l'objectif des canons du fort. Le feu s'étend par Chantraine jusqu'à Romsée dont les accès Est sont battus par les forts de Fléron et de Chaudfontaine. Malgré les balles qui sifflent partout, les observateurs situent les armes automatiques adossées derrière les décombres qui bordent le front latéral II - III et le front de gorge. Grâce aux décombres, l'ennemi peut s'approcher à couvert par le village de Fléron. Les coupoles de 5,7 se sont levées et balaient les glacis de boîtes à balles. Des balles et des éclats pénètrent dans les coupoles où des servants sont blessés. À la coupole de 5,7 du saillant III, le tireur en chef est atteint au front par les éclats d'une balle qui a frappé la paroi de l'âme du canon.

Le fort renouvelle ses efforts et impose le silence à l'adversaire cloué sur place. Tout rentre dans l'ordre. La soudaineté et la violence de l'attaque ont provoqué le branle-bas dans le fort. Des équipes de fusiliers se forment dans la galerie centrale. Elles sont prêtes à monter sur la banquette dès que l'ennemi attaquera le fort. Pour montrer à l'assaillant que le fort a la volonté de tenir, le 1er maréchal des logis-chef Pauzet, bravant les balles, grimpe au mât du sémaphore, planté au débouché du terre-plein et, d'une solide poigne, y attache le drapeau. Les trois couleurs allaient flotter là et narguer l'ennemi jusqu'au bout. Vers la fin de l'après-midi, un parlementaire allemand se présente au saillant III par le chemin de la Clef. Les sentinelles l'arrêtent sur la route militaire et il demande à parler au commandant du fort. Un officier, accompagné par le commandant Mozin ainsi que deux hommes armés, se présente au parlementaire. Celui-ci explique qu'il est le commandant des troupes allemandes dans les intervalles de Fléron. Liège est aux mains des Allemands. Plusieurs forts sont tombés. Une grande unité allemande a quitté Aix-la-Chapelle à destination de Liège avec un puissant matériel de siège. La résistance du fort expose la ville au bombardement. Il demande la reddition du fort de Fléron.

Le commandant Mozin demande à pouvoir vérifier ses dires. Le parlementaire propose de faire conduire un officier du fort à Liège. Il propose également une trêve de 24 heures. Dans la soirée, le lieutenant Marchand est conduit en automobile à la citadelle qu'il trouve occupée par les Allemands. Des autorités civiles et des notables de la ville y sont retenus en otages.

Le lieutenant Marchand est mis en présence de M. Falloise, Échevin de Liège, qui ne peut que lui confirmer l'occupation de la ville. Celle-ci est menacée de bombardement si les forts ne se sont pas rendus à son retour. Le lieutenant Marchand fait son rapport au commandant Mozin sur la situation et lui fait part de sa conversation avec les notables de la ville de Liège. Le repos de la garnison du fort est organisé tout en maintenant rigoureusement l'occupation des postes de sûreté auprès de tous les organes de défense. Divers travaux sont entamés: notamment le renforcement des blindages aux fenêtres de contrescarpe et des réparations du matériel d'artillerie. Des patrouilles circulent aux abords du fort pendant la nuit. L'ennemi n'est pas loin.

In den ersten Stunden des Tages melden die Beobachter, die unter der Haube der Mannlöcher für das direkte Richten der schweren Kuppeln postiert sind, einen Durchzug deutscher Truppen im Dorf Magnée. Sofort wird das Dorf Magnée wieder zum Ziel der Fortkanonen. Das Feuer erstreckt sich über Chantraine bis nach Romsée, dessen Ostzugänge von den Forts Fléron und Chaudfontaine bestrichen werden. Trotz der überall pfeifenden Kugeln orten die Beobachter die automatischen Waffen, die hinter den Trümmern am Seitenfront II - III und am Kehlfront in Stellung gebracht sind. Dank der Trümmer kann sich der Feind gedeckt durch das Dorf Fléron nähern. Die 5,7-cm-Kuppeln haben sich gehoben und bestreichen die Glacis mit Kartätschen. Kugeln und Splitter dringen in die Kuppeln ein, wo Bedienungsmannschaften verwundet werden. In der 5,7-cm-Kuppel von Saillant III wird der Hauptschütze an der Stirn von Splittern einer Kugel getroffen, die die Wand der Seele des Rohres getroffen hat.

Das Fort erneuert seine Anstrengungen und zwingt den am Boden festgenagelten Gegner zum Schweigen. Alles kehrt zur Ordnung zurück. Die Plötzlichkeit und Heftigkeit des Angriffs haben im Fort Alarm ausgelöst. Schützentrupps formieren sich in der Mittelgalerie. Sie sind bereit, auf die Bank zu steigen, sobald der Feind das Fort angreift. Um dem Angreifer zu zeigen, dass das Fort entschlossen ist durchzuhalten, klettert der 1. Wachtmeister-Chef Pauzet, den Kugeln trotzend, auf den Signalmast, der am Ausgang des Terrepleins aufgestellt ist, und befestigt mit kräftigem Griff die Fahne daran. Die drei Farben sollten dort wehen und den Feind bis zum Ende verhöhnen. Gegen Ende des Nachmittags erscheint ein deutscher Parlamentär am Saillant III auf dem Weg "Chemin de la Clef". Die Wachen halten ihn auf der Militärstraße an, und er verlangt, mit dem Kommandanten des Forts zu sprechen. Ein Offizier, begleitet von Kommandant Mozin sowie zwei bewaffneten Männern, tritt vor den Parlamentär. Dieser erklärt, er sei der Kommandeur der deutschen Truppen in den Intervallen von Fléron. Lüttich sei in deutscher Hand. Mehrere Forts seien gefallen. Eine große deutsche Einheit habe Aachen mit mächtigem Belagerungsgerät in Richtung Lüttich verlassen. Der Widerstand des Forts setze die Stadt dem Bombardement aus. Er fordert die Kapitulation des Forts Fléron.

Kommandant Mozin bittet, seine Aussagen überprüfen zu können. Der Parlamentär bietet an, einen Offizier des Forts nach Lüttich fahren zu lassen. Er schlägt außerdem eine 24-stündige Waffenruhe vor. Am Abend wird Leutnant Marchand mit dem Automobil zur Zitadelle gefahren, die er von Deutschen besetzt vorfindet. Zivile Behörden und Notabeln der Stadt werden dort als Geiseln festgehalten.

Leutnant Marchand wird mit Herrn Falloise, Schöffe von Lüttich, zusammengeführt, der ihm nur die Besetzung der Stadt bestätigen kann. Dieser ist mit Bombardement bedroht, falls die Forts sich nicht bis zu seiner Rückkehr ergeben haben. Leutnant Marchand erstattet Kommandant Mozin Bericht über die Lage und teilt ihm sein Gespräch mit den Notabeln der Stadt Lüttich mit. Die Ruhe der Fortbesatzung wird organisiert, wobei die Besetzung der Sicherheitsposten bei allen Verteidigungsorganen rigoros aufrechterhalten wird. Verschiedene Arbeiten werden begonnen: insbesondere die Verstärkung der Panzerungen an den Kontreskarpenfenstern und Reparaturen des Artilleriematerials. Während der Nacht patrouillieren Streifen in der Umgebung des Forts. Der Feind ist nicht fern.

In de eerste uren van de dag melden de waarnemers, gestationeerd onder de helm van de mangaten voor het direct richten van de zware koepels, een doortocht van Duitse troepen in het dorp Magnée. Onmiddellijk wordt het dorp Magnée opnieuw het doelwit van de kanonnen van het fort. Het vuur strekt zich uit via Chantraine tot aan Romsée, waarvan de oostelijke toegangen worden bestreken door de forten Fléron en Chaudfontaine. Ondanks de overal fluitende kogels lokaliseren de waarnemers de automatische wapens die achter het puin langs het lateraal front II - III en het keelfront zijn opgesteld. Dankzij het puin kan de vijand zich gedekt door het dorp Fléron naderen. De 5,7-koepels zijn geheven en bestrijken de glacis met kartetsen. Kogels en scherven dringen de koepels binnen waar bedieningsmanschappen gewond raken. In de 5,7-koepel van saillant III wordt de hoofdschutter aan het voorhoofd getroffen door scherven van een kogel die de wand van de ziel van de loop heeft geraakt.

Het fort hernieuwt zijn inspanningen en dwingt de tegenstander, die ter plekke vastgenageld zit, tot zwijgen. Alles keert terug naar de orde. De plotse en hevige aanval heeft alarm geslagen in het fort. Schuttersploegen vormen zich in de centrale galerij. Ze staan klaar om de bank te bestrijden zodra de vijand het fort aanvalt. Om de aanvaller te tonen dat het fort vastbesloten is stand te houden, klimt de 1e wachtmeester-chef Pauzet, de kogels trotserend, in de seinpaalmast, geplaatst aan de uitgang van het terreplein, en bevestigt er met krachtige hand de vlag aan. De drie kleuren zouden daar wapperen en de vijand tot het einde tarten. Tegen het einde van de namiddag verschijnt een Duitse parlementair aan saillant III langs de Chemin de la Clef. De schildwachten houden hem tegen op de militaire weg en hij vraagt met de commandant van het fort te spreken. Een officier, vergezeld door commandant Mozin en twee gewapende mannen, treedt voor de parlementair. Deze verklaart dat hij de commandant is van de Duitse troepen in de intervallen van Fléron. Luik is in Duitse handen. Verscheidene forten zijn gevallen. Een grote Duitse eenheid heeft Aken verlaten met bestemming Luik, met machtig belegermaterieel. De weerstand van het fort stelt de stad bloot aan bombardement. Hij eist de overgave van het fort Fléron.

Commandant Mozin vraagt zijn beweringen te kunnen verifiëren. De parlementair stelt voor een officier van het fort naar Luik te laten rijden. Hij stelt ook een wapenstilstand van 24 uur voor. 's Avonds wordt luitenant Marchand per auto naar de citadel gebracht, die hij door de Duitsers bezet vindt. Civiele autoriteiten en notabelen van de stad worden er als gijzelaars vastgehouden.

Luitenant Marchand wordt in aanwezigheid gesteld van de heer Falloise, Schepen van Luik, die hem alleen de bezetting van de stad kan bevestigen. Deze wordt met bombardement bedreigd als de forten zich niet bij zijn terugkeer hebben overgegeven. Luitenant Marchand brengt verslag uit aan commandant Mozin over de situatie en deelt hem zijn gesprek met de notabelen van de stad Luik mee. De rust van de fortgarnizoen wordt georganiseerd met strikte handhaving van de bezetting van de veiligheidsposten bij alle verdedigingsorganen. Diverse werken worden aangevat: met name de versterking van de pantseringen aan de contrescarperamen en herstellingen van het artilleriematerieel. Tijdens de nacht patrouilleren er patrouilles in de omgeving van het fort. De vijand is niet ver weg.

In the first hours of the day, the observers posted under the hood of the manholes for direct aiming of the large cupolas report a parade of German troops in the village of Magnée. Immediately the village of Magnée becomes the target of the fort's guns again. The fire extends via Chantraine as far as Romsée, whose eastern approaches are swept by the forts of Fléron and Chaudfontaine. Despite the bullets whistling everywhere, the observers locate the automatic weapons positioned behind the rubble bordering the lateral front II - III and the gorge front. Thanks to the rubble, the enemy can approach under cover through the village of Fléron. The 5.7 cupolas have risen and sweep the glacis with canister shot. Bullets and splinters penetrate the cupolas where gunners are wounded. In the 5.7 cupola of salient III, the chief gunner is hit in the forehead by splinters from a bullet that struck the wall of the gun's bore.

The fort renews its efforts and silences the adversary pinned down in place. Everything returns to order. The suddenness and violence of the attack caused a bustle in the fort. Rifle teams form in the central gallery. They are ready to mount the banquette as soon as the enemy attacks the fort. To show the assailant that the fort has the will to hold out, 1st Sergeant-Major Pauzet, braving the bullets, climbs the semaphore mast, planted at the exit of the terreplein, and with a firm grip attaches the flag to it. The three colors would fly there and taunt the enemy to the end. Towards the end of the afternoon, a German parliamentarian presents himself at salient III via the Chemin de la Clef. The sentries stop him on the military road and he asks to speak to the fort commander. An officer, accompanied by Commander Mozin and two armed men, presents himself to the parliamentarian. He explains that he is the commander of the German troops in the Fléron intervals. Liège is in German hands. Several forts have fallen. A large German unit has left Aachen bound for Liège with powerful siege equipment. The fort's resistance exposes the city to bombardment. He demands the surrender of Fort Fléron.

Commander Mozin asks to be able to verify his statements. The parliamentarian offers to have an officer from the fort driven to Liège. He also proposes a 24-hour truce. In the evening, Lieutenant Marchand is driven by automobile to the citadel, which he finds occupied by the Germans. Civil authorities and notables of the city are held hostage there.

Lieutenant Marchand is brought before Mr. Falloise, Alderman of Liège, who can only confirm the occupation of the city. It is threatened with bombardment if the forts have not surrendered upon his return. Lieutenant Marchand reports to Commander Mozin on the situation and tells him of his conversation with the notables of the city of Liège. The rest of the fort's garrison is organized while rigorously maintaining the occupation of security posts at all defense organs. Various works are begun: notably the reinforcement of the armor plating on the counterscarp windows and repairs to artillery equipment. Patrols circulate around the fort during the night. The enemy is not far away.

V prvních hodinách dne hlásí pozorovatelé umístění pod poklopem průlezů pro přímé zaměřování těžkých kopulí průvod německých vojsk vesnicí Magnée. Okamžitě se vesnice Magnée stává opět cílem děl pevnosti. Palba se rozšiřuje přes Chantraine až do Romsée, jehož východní přístupy jsou ničeny pevnostmi Fléron a Chaudfontaine. Navzdory všude svištícím kulkám lokalizují pozorovatelé automatické zbraně postavené za sutinami lemujícími boční frontu II-III a krční frontu. Díky sutinám se může nepřítel přiblížit skrytě přes vesnici Fléron. 5,7cm kopule se zvedly a zametají glacis kartáčovými střelami. Kulky a střepiny pronikají do kopulí, kde jsou zraněni obsluhující. V 5,7cm kopuli salientu III je hlavní střelec zasažen do čela střepinami kulky, která zasáhla stěnu vývrtu hlavně.

Pevnost obnovuje své úsilí a umlčuje protivníka přibitého na místě. Vše se vrací do pořádku. Náhlost a prudkost útoku vyvolaly v pevnosti poplach. Týmy střelců se formují v centrální galerii. Jsou připraveny vyjít na lavici, jakmile nepřítel zaútočí na pevnost. Aby útočníkovi ukázal, že pevnost má vůli vydržet, 1. četař-náčelník Pauzet, vzdorující kulkám, vyleze na stožár semaforu, vztyčený u východu z terénu, a pevnou rukou k němu přiváže vlajku. Tyto tři barvy zde budou vlát a vysmívat se nepříteli až do konce. Ke konci odpoledne se u salientu III objeví německý parlamentář po cestě Chemin de la Clef. Stráže ho zastaví na vojenské silnici a on žádá o rozhovor s velitelem pevnosti. Důstojník, doprovázený velitele Mozinem a dvěma ozbrojenými muži, předstoupí před parlamentáře. Ten vysvětluje, že je velitelem německých jednotek v prostorech mezi pevnostmi u Fléronu. Lutych je v německých rukou. Několik pevností padlo. Velká německá jednotka opustila Cáchy směrem na Lutych s mohutným obléhacím materiálem. Odpor pevnosti vystavuje město bombardování. Požaduje kapitulaci pevnosti Fléron.

Velitel Mozin žádá, aby mohl ověřit jeho slova. Parlamentář navrhuje nechat dopravit důstojníka z pevnosti do Lutychu. Navrhuje také 24hodinové příměří. Večer je poručík Marchand dovezen automobilem do citadely, kterou nachází obsazenou Němci. Civilní úřady a významní představitelé města jsou tam drženi jako rukojmí.

Poručík Marchand je předveden před pana Falloise, radního z Lutychu, který mu může pouze potvrdit obsazení města. Tomu hrozí bombardování, pokud se pevnosti do jeho návratu nevzdají. Poručík Marchand podává zprávu veliteli Mozinovi o situaci a sděluje mu svůj rozhovor s významnými představiteli města Lutychu. Odpočinek posádky pevnosti je organizován při důsledném udržování obsazení bezpečnostních stanovišť u všech obranných orgánů. Jsou zahájeny různé práce: zejména zesílení pancéřování na oknech kontreskarpy a opravy dělostřeleckého materiálu. Během noci obcházejí hlídky v okolí pevnosti. Nepřítel není daleko.