Les périodes de ralentissement de tir ennemi pendant la nuit mettent la garnison du fort sur ses gardes. Les coupoles à éclipse interviennent périodiquement pour battre de leur tir les glacis du fort. La garnison accueille le jour avec un soulagement non dissimulé. Elle est prête à rendre à l'ennemi la monnaie de sa pièce. Le bombardement continu a déjà accumulé dans le fort des fumées de poussières et de gaz auxquels s'ajoutent les fumées des tirs du fort. Les ventilateurs de coupoles manœuvrés manuellement sans arrêt sont tout à fait insuffisants. Toutefois cela n'affecte en rien l'activité et l'entretien de la garnison dont les efforts se multiplient d'un bout à l'autre de l'ouvrage.

Dès quatre heures, l'épreuve s'annonce plus dure. Un obus de gros calibre éclate dans le fossé de gorge, devant la poterne d'escarpe et envoie des éclats jusque dans la galerie centrale où plusieurs hommes sont blessés. Le fort entier s'emplit de fumée jaunâtre lourde et âcre que l'explosion d'autres projectiles de même espèce rend toujours plus dense. Dans la galerie centrale sont disposées deux grandes bonbonnes d'oxygène, dont la garnison fera de temps en temps un usage mesuré.

Le fort ouvre le feu vers 7 heures sur des troupes ennemies apparaissant au passage à niveau de Retinne. Elles se réfugient dans une maison isolée sur laquelle le fort continue à tirer. À 8 heures, le bombardement devient très violent. La pièce droite de la coupole 12 gauche est hors service. Ses freins hydrauliques ont sauté. La gorge du fort où se concentre tout ce qui sert à la vie de la garnison est de plus en plus la cible des tirs ennemis. Les doubles blindages de solides poutrelles qui ferment les fenêtres des locaux sont arrachés et projetés jusqu'au-dessus du massif central.

À l'escarpe du saillant III, un obus pénètre dans le lazaret, évacué quelques heures plus tôt, y boutant le feu et mettant hors d'usage les médicaments, les instruments de chirurgie et les objets de literie qui s'y trouvent encore. À la contrescarpe, la cuisine est défoncée, les cuisiniers sont légèrement blessés. La boulangerie subit le même sort que le lazaret et la cuisine. Le matériel y est détruit et les pains sont carbonisés. À partir de maintenant, la garnison du fort se nourrira de biscuits. Sauf le corps de garde qui défend la poterne d'entrée du fort, plus un seul local de la contrescarpe n'est utilisable. Depuis hier matin, les latrines qui y sont installées ne sont plus accessibles. Le commandant Mozin fera installer des bacs latrines à l'intérieur du massif central. Leur vidange se fait au coffre de tête dans une galerie de drainage. La corvée est pénible en raison de la distance à parcourir et des escaliers à gravir.

Une des craintes des officiers du fort est de manquer d'eau potable. Les besoins sont grands pour une garnison de plus de 500 hommes. Une simple pompe à bras surmonte le puits dans un antre obscur et humide. Sans arrêt, de jour comme de nuit, deux hommes, fréquemment relayés, y manœuvrent le treuil et envoient l'eau dans les citernes. À la surface du fort, le bombardement a maintenant complètement bouleversé les terrassements. Tout profil de fortification a disparu. Il n'y a plus de parapet d'infanterie, le parados en béton du débouché sur le terre-plein est entièrement détruit. Les deux grandes grilles qui fermaient le tambour du débouché sont arrachées. De gros blocs de béton provenant du massif central ont été projetés sur le terre-plein que des entonnoirs de plus de 3 mètres de diamètre ont rendu presque impraticable.

Au front de gorge, la batterie flanquante de droite a ses embrasures masquées par des éboulis de béton et de terre provenant des bombardements. Le tir des canons de 5,7 y est devenu impossible. À 11 heures, à la faveur d'une accalmie, le commandant et le 1er maréchal des logis chef se rendent sur le terre-plein pour déterminer les travaux à exécuter en vue de dégager le débouché d'infanterie et ainsi permettre la sortie des fusiliers en cas d'attaque rapprochée. Le commandant Mozin et le sous-officier y sont depuis quelques minutes lorsque le bombardement reprend et les oblige à rentrer. Le fonctionnement de la porte roulante blindée qui ferme le débouché sur le terre-plein est rendu impossible par le bombardement. Elle est maintenue ouverte de manière à permettre le passage d'un homme. À 11h40, le bombardement par gros calibre étant brusquement suspendu, de nombreux mitrailleurs et l'artillerie de campagne ouvrent le feu sur le fort.

Les armes automatiques occupent les fronts II-III et le front de gorge et cherchent à aveugler le fort en interdisant toute occupation des points d'observation de celui-ci.

Le tir systématique de deux coupoles de 5,7 et de la coupole de 12 droite suffit à empêcher l'infanterie ennemie d'aborder les glacis. L'attaque s'éteint sans avoir le moindre résultat et à 12h50 le bombardement par l'artillerie lourde reprend. L'ennemi redouble ses efforts. Les salves de 15, 20 et même 24 coups se succèdent sans arrêt. Les coups viennent de toutes les directions. Vers 15 heures, calotte emportée, la coupole 5,7 gauche du saillant II est hors service. À 16 heures, les quatre pièces de 12 sont hors d'état d'agir. La coupole de 5,7 du saillant droit est enterrée sous les gravats. Au front de gorge, plus aucun local n'est accessible. Des éclats d'obus pénètrent partout. De nombreux blessés et malades sont couchés dans la galerie centrale où se tiennent également les hommes au repos et les hommes de piquet.

Vers 17 heures, alors que le tir des pièces ennemies continue, des mitrailleuses entrent en action. L'une d'elles s'abrite dans un wagon de chemin de fer stationné à la gare de Fléron en face du front de gorge. Les moyens en artillerie du fort étant sensiblement réduits, les occupants du fort sont obligés de se servir du canon de 15 pour déloger l'adversaire. La situation devient plus grave encore lorsque la coupole de 15 est hors service. Une pièce est hors d'état et l'autre a sa volée calée. Les affûts des deux obusiers de 21 sont légèrement dévissés et les pièces n'ont plus que 5° d'inclinaison entre 11 et 16. Au fossé de gorge, le coffre de droite a maintenant son mur de masque largement défoncé à la base et au sommet. Les hommes du génie ont pu rendre un peu de jeu au canon de 15 de droite. Au saillant III, la brèche de l'escarpe s'est agrandie.

Les fronts latéraux sont également abattus et les terres du rempart ont coulé dans le fossé limitant l'action des armes de flanquement. Dans la soirée, le bombardement se fait moins violent. La garnison en profite pour essayer de dégager le débouché d'infanterie. Le fort apprend que trois forts sont tombés. Pontisse a été ravagé par des obus de 420. Chaudfontaine a explosé. Embourg est tombé sous les coups répétés d'obusiers de 210. Cette artillerie est maintenant dirigée contre Fléron.

Die Phasen nachlassenden feindlichen Feuers während der Nacht halten die Besatzung des Forts in Alarmbereitschaft. Die versenkbaren Kuppeln greifen regelmäßig ein, um die Glacis des Forts unter Feuer zu nehmen. Die Besatzung begrüßt den Tag mit unverhohlener Erleichterung. Sie ist bereit, es dem Feind mit gleicher Münze heimzuzahlen. Das ununterbrochene Bombardement hat im Fort bereits Rauch, Staub und Gase angesammelt, zu denen noch der Rauch der eigenen Schüsse hinzukommt. Die ständig von Hand betätigten Kuppelventilatoren sind völlig unzureichend. Dies beeinträchtigt jedoch in keiner Weise die Aktivität und den Zusammenhalt der Besatzung, deren Anstrengungen im gesamten Werk zunehmen.

Ab vier Uhr wird die Prüfung härter. Eine Granate schweren Kalibers explodiert im Kehlgraben vor der Eskarpenpoterne und schleudert Splitter bis in die Mittelgalerie, wo mehrere Männer verwundet werden. Das gesamte Fort füllt sich mit schwerem, beißendem, gelblichem Rauch, der durch die Explosion weiterer Geschosse derselben Art immer dichter wird. In der Mittelgalerie sind zwei große Sauerstoffflaschen aufgestellt, von denen die Besatzung von Zeit zu Zeit maßvoll Gebrauch machen wird.

Das Fort eröffnet gegen 7 Uhr das Feuer auf feindliche Truppen, die am Bahnübergang von Retinne erscheinen. Sie flüchten sich in ein isoliertes Haus, auf das das Fort weiter schießt. Um 8 Uhr wird das Bombardement sehr heftig. Das rechte Geschütz der linken 12-cm-Kuppel ist außer Betrieb. Seine Hydraulikbremsen sind gesprungen. Die Kehle des Forts, in der sich alles für das Leben der Besatzung Notwendige konzentriert, ist zunehmend das Ziel feindlichen Feuers. Die doppelten Panzerungen aus starken Trägern, die die Fenster der Räume verschließen, werden herausgerissen und bis über das Zentralmassiv geschleudert.

An der Eskarpe von Saillant III dringt eine Granate in das einige Stunden zuvor geräumte Lazarett ein, setzt es in Brand und macht die dort noch befindlichen Medikamente, chirurgischen Instrumente und Bettzeug unbrauchbar. An der Kontreskarpe wird die Küche zertrümmert, die Köche werden leicht verletzt. Die Bäckerei teilt das Schicksal von Lazarett und Küche. Die Einrichtung wird zerstört, die Brote verkohlen. Von nun an wird sich die Besatzung des Forts von Keksen ernähren. Bis auf die Wachstube, die die Eingangspoterne des Forts verteidigt, ist kein einziger Raum der Kontreskarpe mehr nutzbar. Seit gestern Morgen sind die dort untergebrachten Latrinen nicht mehr zugänglich. Kommandant Mozin wird im Inneren des Zentralmassivs Latrinenkästen installieren lassen. Ihre Entleerung erfolgt in der Kopfkasematte in einer Drainagegalerie. Diese Arbeit ist beschwerlich aufgrund der zurückzulegenden Entfernung und der zu ersteigenden Treppen.

Eine der Befürchtungen der Offiziere des Forts ist, dass das Trinkwasser knapp werden könnte. Der Bedarf für eine Besatzung von über 500 Mann ist groß. Eine einfache Handpumpe über dem Brunnen in einer dunklen, feuchten Höhle. Ununterbrochen, Tag und Nacht, bedienen zwei oft abgelöste Männer dort die Winde und befördern das Wasser in die Zisternen. An der Oberfläche des Forts hat das Bombardement die Erdarbeiten nun völlig umgestaltet. Jedes Profil der Befestigung ist verschwunden. Es gibt keine Infanteriebrustwehr mehr, die betonierte Traverse des Ausgangs auf das Plateau ist völlig zerstört. Die beiden großen Gitter, die den Tambour des Ausgangs verschlossen, sind herausgerissen. Große Betonblöcke vom Zentralmassiv wurden auf das Plateau geschleudert, das von Kratern mit über 3 Metern Durchmesser fast unpassierbar gemacht wurde.

An der Kehlfront sind die Schießscharten der rechten Flankierungsbatterie durch Schutt aus Beton und Erde von den Bombardierungen verdeckt. Das Feuer der 5,7-cm-Kanonen ist dort unmöglich geworden. Um 11 Uhr begeben sich der Kommandant und der 1. Wachtmeister-Chef bei einer Windstille auf das Plateau, um die auszuführenden Arbeiten zur Freilegung des Infanterieausgangs zu bestimmen und so den Ausgang der Schützen im Falle eines Nahangriffs zu ermöglichen. Kommandant Mozin und der Unteroffizier sind seit einigen Minuten dort, als das Bombardement wieder einsetzt und sie zur Rückkehr zwingt. Die Funktion der gepanzerten Rolltür, die den Ausgang auf das Plateau verschließt, wird durch das Bombardement unmöglich gemacht. Sie wird offen gehalten, um den Durchgang eines Mannes zu ermöglichen. Um 11:40 Uhr wird das schwere Bombardement abrupt eingestellt, und zahlreiche Maschinengewehrschützen und die Feldartillerie eröffnen das Feuer auf das Fort.

Die automatischen Waffen besetzen die Fronten II-III und die Kehlfront und versuchen, das Fort zu blenden, indem sie jede Besetzung seiner Beobachtungspunkte unterbinden.

Das gezielte Feuer zweier 5,7-cm-Kuppeln und der rechten 12-cm-Kuppel genügt, um die feindliche Infanterie daran zu hindern, die Glacis zu erreichen. Der Angriff verebbt ohne das geringste Ergebnis, und um 12:50 Uhr setzt das schwere Artilleriefeuer wieder ein. Der Feind verdoppelt seine Anstrengungen. Salven von 15, 20 und sogar 24 Schuss folgen ununterbrochen aufeinander. Die Einschläge kommen aus allen Richtungen. Gegen 15 Uhr ist die Kalotte weggerissen, die linke 5,7-cm-Kuppel von Saillant II ist außer Betrieb. Um 16 Uhr sind die vier 12-cm-Geschütze kampfunfähig. Die 5,7-cm-Kuppel des rechten Saillants ist unter Schutt begraben. An der Kehlfront ist kein Raum mehr zugänglich. Granatsplitter dringen überall ein. Zahlreiche Verwundete und Kranke liegen in der Mittelgalerie, wo sich auch die ruhenden Männer und die Bereitschaftsposten aufhalten.

Gegen 17 Uhr, während das Feuer der feindlichen Geschütze anhält, treten Maschinengewehre in Aktion. Eines davon versteckt sich in einem Eisenbahnwaggon, der am Bahnhof Fléron gegenüber der Kehlfront abgestellt ist. Da die Artilleriemittel des Forts erheblich reduziert sind, sind die Insassen des Forts gezwungen, das 15-cm-Geschütz zu verwenden, um den Gegner zu vertreiben. Die Lage wird noch ernster, als die 15-cm-Kuppel ausfällt. Ein Geschütz ist unbrauchbar, das andere hat ein blockiertes Rohr. Die Lafetten der beiden 21-cm-Haubitzen sind leicht gelockert, und die Rohre haben nur noch 5° Neigung zwischen 11 und 16. Am Kehlgraben hat die rechte Kasematte nun ihre Blendenwand an Basis und Spitze weitgehend durchschlagen. Die Pioniere konnten dem rechten 15-cm-Geschütz etwas Spielraum verschaffen. An Saillant III hat sich die Bresche in der Eskarpe vergrößert.

Die Seitenfronten sind ebenfalls zerstört, und die Erde des Walles ist in den Graben gerutscht, was die Wirkung der Flankierungswaffen einschränkt. Am Abend lässt die Heftigkeit des Bombardements nach. Die Besatzung nutzt dies, um den Infanterieausgang freizumachen. Das Fort erfährt, dass drei Forts gefallen sind. Pontisse wurde von 42-cm-Granaten verwüstet. Chaudfontaine ist explodiert. Embourg ist unter den wiederholten Schlägen von 21-cm-Haubitzen gefallen. Diese Artillerie ist nun gegen Fléron gerichtet.

De periodes van verminderd vijandelijk vuur tijdens de nacht houden de garnizoen van het fort waakzaam. De verschietbare koepels grijpen periodiek in om de glacis van het fort onder vuur te nemen. De garnizoen begroet de dag met een onverholen opluchting. Het is bereid de vijand met gelijke munt te betalen. Het ononderbroken bombardement heeft in het fort rook, stof en gassen verzameld waaraan de rook van het eigen vuur wordt toegevoegd. De constant met de hand bediende koepelventilatoren zijn volstrekt ontoereikend. Dit tast echter geenszins de activiteit en het moreel van de garnizoen aan, waarvan de inspanningen in het hele werk toenemen.

Vanaf vier uur wordt de beproeving zwaarder. Een granaat van zwaar kaliber explodeert in de keelgracht, voor de escarpotern, en slingert splinters tot in de centrale galerij waar verschillende mannen gewond raken. Het hele fort vult zich met zware, bijtende, gelige rook die door de explosie van andere projectielen van dezelfde soort steeds dichter wordt. In de centrale galerij staan twee grote zuurstofflessen opgesteld, waarvan de garnizoen van tijd tot tijd matig gebruik zal maken.

Het fort opent rond 7 uur het vuur op vijandelijke troepen die verschijnen aan de spoorwegovergang van Retinne. Ze vluchten in een geïsoleerd huis waarop het fort blijft vuren. Om 8 uur wordt het bombardement zeer hevig. Het rechter stuk van de linker 12 cm-koepel is buiten werking. De hydraulische remmen zijn gesprongen. De keel van het fort, waar alles wat voor het leven van de garnizoen dient geconcentreerd is, wordt steeds meer het doelwit van vijandelijk vuur. De dubbele pantseringen van sterke liggers die de vensters van de lokalen afsluiten, worden losgerukt en tot boven de centrale massief geslingerd.

Aan de escarpe van saillant III dringt een granaat het lazaret binnen, enkele uren eerder ontruimd, steekt het in brand en maakt de medicijnen, chirurgische instrumenten en het beddegoed die er nog zijn onbruikbaar. Aan de contrescarpe wordt de keuken ingeslagen, de koks raken lichtgewond. De bakkerij ondergaat hetzelfde lot als het lazaret en de keuken. De apparatuur wordt vernield en de broden zijn verkoold. Van nu af aan zal de garnizoen van het fort zich voeden met biscuits. Behalve de wachtpost die de ingangspoterne van het fort verdedigt, is geen enkel lokaal van de contrescarpe meer bruikbaar. Sinds gisterenochtend zijn de latrines die er zijn geïnstalleerd niet meer toegankelijk. Commandant Mozin zal binnen in de centrale massief latrinebakken laten installeren. De lediging ervan gebeurt in de hoofdkazemat in een afvoergalerij. Deze karwei is zwaar vanwege de af te leggen afstand en de te beklimmen trappen.

Een van de angsten van de officieren van het fort is gebrek aan drinkwater. De behoefte is groot voor een garnizoen van meer dan 500 man. Een simpele handpomp boven de put in een donker, vochtig hol. Onafgebroken, dag en nacht, bedienen twee vaak afgeloste mannen er de lier en pompen het water naar de reservoirs. Aan de oppervlakte van het fort heeft het bombardement de aardwerken nu volledig verwoest. Elk profiel van de vesting is verdwenen. Er is geen infanterieborstwering meer, de betonnen dekking van de uitgang op het plateau is volledig vernield. De twee grote hekken die de tamboer van de uitgang afsloten, zijn losgerukt. Grote betonblokken van de centrale massief zijn op het plateau geslingerd, dat door kraters met een diameter van meer dan 3 meter bijna onbegaanbaar is gemaakt.

Aan het keelfront zijn de schietgaten van de rechter flankeringsbatterij bedekt door puin van beton en aarde afkomstig van de bombardementen. Het vuur van de 5,7 cm-kanonnen is daar onmogelijk geworden. Om 11 uur begeven de commandant en de 1e wachtmeester-chef zich tijdens een windstilte naar het plateau om de uit te voeren werken te bepalen om de infanterie-uitgang vrij te maken en zo de uitgang van de fuseliers mogelijk te maken in geval van een nabij aanval. Commandant Mozin en de onderofficier zijn er enkele minuten wanneer het bombardement hervat en hen dwingt terug te keren. De werking van de gepantserde roldeur die de uitgang naar het plateau afsluit, wordt door het bombardement onmogelijk gemaakt. Ze wordt open gehouden om de doorgang van één man mogelijk te maken. Om 11:40 wordt het zware bombardement plotseling gestaakt, en talrijke mitrailleurs en de veldartillerie openen het vuur op het fort.

De automatische wapens bezetten de fronten II-III en het keelfront en proberen het fort te verblinden door elke bezetting van zijn observatiepunten te verhinderen.

Het systematische vuur van twee 5,7 cm-koepels en de rechter 12 cm-koepel volstaat om de vijandelijke infanterie te beletten de glacis te bereiken. De aanval dooft uit zonder enig resultaat en om 12:50 hervat het zware artillerievuur. De vijand verdubbelt zijn inspanningen. Salvo's van 15, 20 en zelfs 24 schoten volgen elkaar onophoudelijk op. De inslagen komen uit alle richtingen. Rond 15 uur, kalot weggerukt, is de linker 5,7 cm-koepel van saillant II buiten werking. Om 16 uur zijn de vier 12 cm-stukken buiten gevecht. De 5,7 cm-koepel van de rechter saillant is onder puin bedolven. Aan het keelfront is geen enkel lokaal meer toegankelijk. Granaatscherven dringen overal binnen. Talrijke gewonden en zieken liggen in de centrale galerij, waar zich ook de rustende manschappen en de piketwachten bevinden.

Rond 17 uur, terwijl het vuur van de vijandelijke stukken doorgaat, treden mitrailleurs in actie. Een ervan schuilt in een spoorwagon die op het station van Fléron tegenover het keelfront staat. Omdat de artilleriemiddelen van het fort aanzienlijk zijn verminderd, zijn de bewoners van het fort gedwongen het 15 cm-kanon te gebruiken om de tegenstander te verdrijven. De situatie wordt nog ernstiger wanneer de 15 cm-koepel uitvalt. Een stuk is onbruikbaar en het andere heeft zijn loop vast. De affuiten van de twee 21 cm-houwitsers zijn licht losgedraaid en de stukken hebben nog slechts 5° helling tussen 11 en 16. Aan de keelgracht heeft de rechter kazemat nu zijn maskermuur aan de basis en de top grotendeels ingeslagen. De genisten hebben het rechter 15 cm-kanon wat speling kunnen geven. Aan saillant III is de bres in de escarpe groter geworden.

De laterale fronten zijn eveneens vernield en de aarde van de wal is in de gracht gestroomd, wat de werking van de flankeringswapens beperkt. In de avond neemt de hevigheid van het bombardement af. De garnizoen maakt hiervan gebruik om te proberen de infanterie-uitgang vrij te maken. Het fort verneemt dat drie forten zijn gevallen. Pontisse is verwoest door 420 mm-granaten. Chaudfontaine is geëxplodeerd. Embourg is gevallen onder de herhaalde slagen van 210 mm-houwitsers. Deze artillerie is nu tegen Fléron gericht.

The periods of slackening enemy fire during the night keep the fort's garrison on its guard. The disappearing cupolas periodically intervene to sweep the fort's glacis with fire. The garrison greets the day with undisguised relief. It is ready to pay the enemy back in his own coin. The continuous bombardment has already accumulated dust and gas fumes in the fort, to which are added the fumes from the fort's own firing. The cupola fans, constantly operated by hand, are completely insufficient. However, this in no way affects the activity and morale of the garrison, whose efforts multiply throughout the work.

From four o'clock onwards, the ordeal becomes harder. A large-caliber shell explodes in the gorge ditch, in front of the escarp postern, and sends splinters as far as the central gallery where several men are wounded. The whole fort fills with heavy, acrid, yellowish smoke, which the explosion of other projectiles of the same kind makes ever denser. In the central gallery are placed two large oxygen cylinders, of which the garrison will from time to time make measured use.

The fort opens fire around 7 a.m. on enemy troops appearing at the Retinne level crossing. They take refuge in an isolated house, upon which the fort continues to fire. By 8 a.m., the bombardment becomes very violent. The right gun of the left 12 cm cupola is out of action. Its hydraulic brakes have burst. The gorge of the fort, where everything serving the life of the garrison is concentrated, is increasingly the target of enemy fire. The double armor plating of sturdy beams closing the windows of the rooms are torn off and thrown as far as above the central massif.

On the escarp of salient III, a shell penetrates the infirmary, evacuated a few hours earlier, setting it on fire and rendering useless the medicines, surgical instruments and bedding still there. On the counterscarp, the kitchen is smashed in, the cooks are slightly wounded. The bakery suffers the same fate as the infirmary and kitchen. The equipment is destroyed and the loaves are charred. From now on, the fort's garrison will live on biscuits. Except for the guardroom defending the fort's entrance postern, not a single room on the counterscarp is usable. Since yesterday morning, the latrines installed there are no longer accessible. Commander Mozin will have latrine troughs installed inside the central massif. Their emptying is done at the head casemate in a drainage gallery. The task is arduous due to the distance to be covered and the stairs to be climbed.

One of the fort's officers' fears is running out of drinking water. The needs are great for a garrison of over 500 men. A simple hand pump surmounts the well in a dark, damp cave. Without stopping, day and night, two men, frequently relieved, work the winch there and send the water into the cisterns. On the surface of the fort, the bombardment has now completely disrupted the earthworks. Every profile of fortification has disappeared. There is no longer an infantry parapet, the concrete traverse of the exit onto the terreplein is entirely destroyed. The two large gates that closed the tambour of the exit are torn off. Large concrete blocks from the central massif have been thrown onto the terreplein, which craters over 3 meters in diameter have made almost impassable.

At the gorge front, the embrasures of the right flanking battery are masked by rubble of concrete and earth from the bombardments. The fire of the 5.7 cm guns there has become impossible. At 11 a.m., taking advantage of a lull, the commander and the 1st Sergeant-Major go onto the terreplein to determine the work to be done to clear the infantry exit and thus allow the riflemen to go out in case of a close attack. Commander Mozin and the NCO have been there for a few minutes when the bombardment resumes and forces them to return. The operation of the armored rolling door that closes the exit onto the terreplein is rendered impossible by the bombardment. It is kept open to allow the passage of one man. At 11:40 a.m., the heavy caliber bombardment is suddenly suspended, and numerous machine gunners and field artillery open fire on the fort.

The automatic weapons occupy fronts II-III and the gorge front and seek to blind the fort by preventing any occupation of its observation points.

The systematic fire of two 5.7 cm cupolas and the right 12 cm cupola suffices to prevent enemy infantry from approaching the glacis. The attack dies down without the slightest result and at 12:50 p.m., the heavy artillery bombardment resumes. The enemy redoubles its efforts. Salvoes of 15, 20 and even 24 shots follow one another without stopping. The hits come from all directions. Around 3 p.m., its cap torn off, the left 5.7 cm cupola of salient II is out of action. At 4 p.m., the four 12 cm guns are incapable of action. The 5.7 cm cupola of the right salient is buried under rubble. At the gorge front, no more rooms are accessible. Shell splinters penetrate everywhere. Numerous wounded and sick are lying in the central gallery where the resting men and the picket men are also present.

Around 5 p.m., while the fire of the enemy guns continues, machine guns go into action. One of them shelters in a railway wagon parked at Fléron station opposite the gorge front. The fort's artillery means being considerably reduced, the occupants of the fort are obliged to use the 15 cm gun to dislodge the adversary. The situation becomes even more serious when the 15 cm cupola is put out of action. One gun is out of action and the other has its barrel jammed. The mounts of the two 21 cm howitzers are slightly loosened and the guns only have 5° of elevation between 11 and 16. At the gorge ditch, the right casemate now has its mask wall largely smashed in at the base and top. The engineers have been able to give the right 15 cm gun a little play. At salient III, the breach in the escarp has widened.

The lateral fronts are also destroyed and the earth of the rampart has flowed into the ditch, limiting the action of the flanking weapons. In the evening, the violence of the bombardment diminishes. The garrison takes advantage of this to try to clear the infantry exit. The fort learns that three forts have fallen. Pontisse was ravaged by 420 mm shells. Chaudfontaine exploded. Embourg fell under the repeated blows of 210 mm howitzers. This artillery is now directed against Fléron.

Období zeslabení nepřátelské palby během noci drží posádku pevnosti v pohotovosti. Výsuvné kopule pravidelně zasahují, aby svou palbou kropily glacis pevnosti. Posádka vítá den s neskrývanou úlevou. Je připravena splatit nepříteli stejnou mincí. Nepřetržité bombardování již nahromadilo v pevnosti kouř, prach a plyny, ke kterým se přidává kouř z vlastní palby pevnosti. Ventilátory kopulí, neustále ručně ovládané, jsou zcela nedostatečné. To však nijak neovlivňuje činnost a morálku posádky, jejíž úsilí se v celém objektu násobí.

Od čtvrté hodiny se zkouška stává tvrdší. Granát těžkého kalibru vybuchne v krčním příkopu před poternou a vyšle střepiny až do centrální galerie, kde je několik mužů zraněno. Celá pevnost se plní těžkým, štiplavým, nažloutlým kouřem, který výbuch dalších projektilů stejného druhu činí stále hustším. V centrální galerii jsou umístěny dvě velké tlakové láhve s kyslíkem, kterých bude posádka čas od času střídmě používat.

Pevnost zahajuje palbu kolem 7. hodiny na nepřátelské jednotky objevující se na železničním přejezdu v Retinne. Ukrývají se v izolovaném domě, na který pevnost dále střílí. V 8 hodin se bombardování stává velmi prudkým. Pravé dělo levé 12cm kopule je vyřazeno z provozu. Jeho hydraulické brzdy praskly. Krk pevnosti, kde je soustředěno vše potřebné pro život posádky, je stále více cílem nepřátelské palby. Dvojité pancéřování ze silných nosníků uzavírající okna místností jsou vytržena a vržena až nad centrální masiv.

Na eskarpě salientu III proniká granát do lazaretu, vyklizeného o několik hodin dříve, zapaluje jej a ničí tam ještě zbývající léky, chirurgické nástroje a lůžkoviny. Na kontreskarpě je kuchyně proražena, kuchaři jsou lehce zraněni. Pekárna sdílí osud lazaretu a kuchyně. Zařízení je zničeno a bochníky jsou zuhelnatělé. Od této chvíle se bude posádka pevnosti živit suchary. Kromě strážnice bránící vstupní poternu pevnosti není využitelná jediná místnost na kontreskarpě. Od včerejšího rána nejsou tam umístěné latríny přístupné. Velitel Mozin nechá uvnitř centrálního masivu instalovat latrínové kádě. Jejich vyprazdňování se provádí u hlavové kasematy v drenážní galerii. Tato fuška je namáhavá kvůli vzdálenosti, kterou je třeba ujít, a schodům, které je třeba zdolat.

Jednou z obav důstojníků pevnosti je nedostatek pitné vody. Potřeba je velká pro posádku čítající přes 500 mužů. Jednoduché ruční čerpadlo nad studnou v temné, vlhké jeskyni. Nepřetržitě, dnem i nocí, tam dva často střídající se muži obsluhují naviják a dopravují vodu do cisteren. Na povrchu pevnosti nyní bombardování zcela přeměnilo zemní práce. Veškerý profil opevnění zmizel. Není již žádný pěchotní parapet, betonový týlový kryt východu na terén je zcela zničen. Dvě velké mříže, které uzavíraly tambur východu, jsou vytrženy. Velké betonové bloky z centrálního masivu byly vrženy na terén, který krátery o průměru přes 3 metry učinily téměř neprůchodným.

Na krční frontě jsou střílny pravé flankovní baterie zakryty sutinami z betonu a zeminy z bombardování. Palba 5,7cm děl je zde nemožná. V 11 hodin se velitel a 1. četař-náčelník za přechodného klidu vydávají na terén, aby určili práce k provedení na uvolnění pěchotního východu a umožnili tak výjezd střelců v případě útoku zblízka. Velitel Mozin a poddůstojník jsou tam několik minut, když bombardování obnoví a donutí je k návratu. Fungování pancéřových posuvných dveří, které uzavírají východ na terén, je bombardováním znemožněno. Jsou udržovány otevřené, aby umožnily průchod jednoho muže. V 11:40 je bombardování těžkými rážemi náhle přerušeno a četní kulometníci a polní dělostřelectvo zahajují palbu na pevnost.

Automatické zbraně obsazují fronty II-III a krční frontu a snaží se pevnost oslepit tím, že znemožňují jakékoli obsazení jejích pozorovacích bodů.

Soustředěná palba dvou 5,7cm kopulí a pravé 12cm kopule stačí k tomu, aby zabránila nepřátelské pěchotě přiblížit se k glacis. Útok utichá bez sebemenšího výsledku a ve 12:50 obnovuje těžké dělostřelectvo palbu. Nepřítel zdvojnásobuje své úsilí. Salvy po 15, 20 a dokonce 24 ranách následují bez ustání. Zásahy přicházejí ze všech směrů. Kolem 15. hodiny, s utrženou kalotou, je levá 5,7cm kopule salientu II mimo provoz. V 16 hodin jsou všechna čtyři 12cm děla neschopna boje. 5,7cm kopule pravého salientu je zasypána sutinami. Na krční frontě není přístupná žádná místnost. Střepiny granátů pronikají všude. Četní ranění a nemocní leží v centrální galerii, kde jsou také odpočívající muži a pohotovostní stráž.

Kolem 17. hodiny, zatímco palba nepřátelských děl pokračuje, zasahují kulomety. Jeden z nich se ukrývá ve vagónu odstaveném na nádraží Fléron naproti krční frontě. Jelikož dělostřelecké prostředky pevnosti jsou podstatně omezeny, jsou obyvatelé pevnosti nuceni použít 15cm dělo k vypuzení protivníka. Situace se stává ještě vážnější, když je 15cm kopule vyřazena z provozu. Jedno dělo je nefunkční a druhé má zaseknutou hlaveň. Lafety obou 21cm houfnic jsou mírně uvolněny a děla mají pouze 5° náměru mezi 11 a 16. U krčního příkopu má pravá kasemata nyní svou maskovací zeď značně proraženou u paty a vrcholu. Ženisté dokázali pravému 15cm dělu poskytnout trochu vůle. U salientu III se trhlina v eskarpě zvětšila.

Boční fronty jsou rovněž zničeny a zemina z valu se sesula do příkopu, což omezuje činnost flankovních zbraní. Večer prudkost bombardování slábne. Posádka toho využívá k pokusu o uvolnění pěchotního východu. Pevnost se dozvídá, že padly tři pevnosti. Pontisse byla zpustošena granáty ráže 420 mm. Chaudfontaine explodovala. Embourg padla pod opakovanými údery 210mm houfnic. Toto dělostřelectvo je nyní namířeno proti Fléronu.