Peu après minuit, les observateurs à l'écoute au trou d'homme des coupoles signalent des bruits suspects dans le voisinage immédiat du fort. Ces bruits se précisent : coups de pioche, de pelles, cisaillements de fils de fer, grincement de machines et bruits assourdis de troupes assemblées. Pourtant, le bombardement n'a pas cessé. À 1 heure, le bombardement cesse. Est-ce le signal de l'assaut ? Dans le plus grand silence, les hommes défilent un par un par l'ouverture étroite laissée à la porte blindée et vont occuper ce qui reste des banquettes de tir. Le feu est brusquement ouvert par les deux coupoles de 5,7 restantes et par les fantassins du fort. Du côté de l'assaillant, c'est la surprise complète.

À 1h30, des fusées rouges s'élèvent de la route de Micheroux, tout près du fort. Signal SOS lancé par l'ennemi et demandant la reprise des bombardements. Des obus éclatent à nouveau sur le fort et les hommes se retranchent avec difficulté sous les voûtes en ruines de l'ouvrage. Le seul canon encore en état de tirer est un 15 cm calé à l'horizontale et qui arrose de boîtes à balles la route de Micheroux. Il cesse bientôt son tir faute de munitions. La nuit n'aura heureusement fait que neuf blessés légers dont deux, restés sur le terrain, rejoignent au petit matin.

Vers 4 heures, un sifflement sinistre et inconnu venant de la direction du centre de Liège envahit les tympans. Le fort tout entier est ébranlé, la secousse soulève le sol et renverse tout ce qui n'est pas fixé. Régulièrement, ces obus tombent sur le fort. À chaque coup, les fissures dans les voûtes s'élargissent et laissent pénétrer le jour. L'air est de plus en plus chargé de poussière. Dans les coffres de tête, la situation est intenable.

Partout de nouveaux blessés. Certains sont gravement atteints. Faute de moyens, il n'est plus possible de les soigner. La situation est critique. Après 10 jours d'âpres combats, les braves du fort n'ont jamais renoncé. Le fort a déjà reçu plus de 5000 obus de tous calibres. Il ne reste pratiquement rien de sa structure, les armes sont démolies et les munitions sont épuisées. Le conseil de défense du fort décide que la tâche est terminée. Tout ce qui pourrait encore être utile à l'adversaire est détruit et le clairon, monté au débouché, sonne la reddition du fort. Les bombardements cessent peu après.

À 10h15, l'âme triste mais la tête haute, les défenseurs quittent le fort pour céder la place aux fantassins allemands qui subitement ont surgi de partout. Fléron avait atteint l'extrême limite de la résistance et le drapeau tricolore flotte encore au bout de sa hampe brisée sous les blocs de béton.

Kurz nach Mitternacht melden die am Mannloch der Kuppeln lauschenden Beobachter verdächtige Geräusche in der unmittelbaren Nähe des Forts. Diese Geräusche werden deutlicher: Hackenschläge, Spatenstiche, Drahtschneiden, Maschinengeräusche und gedämpfter Lärm versammelter Truppen. Dennoch hat das Bombardement nicht aufgehört. Um 1 Uhr hört das Bombardement auf. Ist es das Signal zum Sturm? In tiefstem Stille ziehen die Männer einer nach dem anderen durch die schmale Öffnung, die an der Panzertür gelassen wurde, und besetzen, was von den Feuerbänken übrig ist. Unvermittelt wird das Feuer von den beiden verbliebenen 5,7-cm-Kuppeln und den Infanteristen des Forts eröffnet. Auf Seiten des Angreifers herrscht völlige Überraschung.

Um 1:30 Uhr steigen rote Leuchtkugeln von der Straße von Micheroux auf, ganz in der Nähe des Forts. Ein SOS-Signal des Feindes, das die Wiederaufnahme des Bombardements fordert. Granaten explodieren erneut auf dem Fort, und die Männer verschanzen sich mühsam unter den ruinierten Gewölben des Werks. Das einzige noch feuerbereite Geschütz ist eine 15-cm-Kanone, die horizontal festgestellt ist und die Straße von Micheroux mit Kartätschen beschießt. Bald stellt es mangels Munition sein Feuer ein. Die Nacht hat glücklicherweise nur neun Leichtverwundete gefordert, von denen zwei, die im Gelände zurückgeblieben waren, im Morgengrauen wieder eintreffen.

Gegen 4 Uhr dringt ein unheimliches, unbekanntes Pfeifen aus der Richtung des Zentrums von Lüttich in die Ohren. Das gesamte Fort wird erschüttert, der Stoß hebt den Boden und wirft alles um, was nicht befestigt ist. Regelmäßig schlagen diese Granaten auf dem Fort ein. Bei jedem Einschlag erweitern sich die Risse in den Gewölben und lassen Tageslicht eindringen. Die Luft wird immer staubiger. In den Kopfkasematten ist die Lage unhaltbar.

Überall neue Verwundete. Einige sind schwer getroffen. Mangels Mitteln ist es nicht mehr möglich, sie zu versorgen. Die Lage ist kritisch. Nach 10 Tagen erbitterter Kämpfe haben die Tapferen des Forts niemals aufgegeben. Das Fort hat bereits mehr als 5000 Granaten aller Kaliber erhalten. Von seiner Struktur ist praktisch nichts mehr übrig, die Waffen sind zerstört und die Munition ist erschöpft. Der Verteidigungsrat des Forts beschließt, dass die Aufgabe beendet ist. Alles, was dem Gegner noch nützlich sein könnte, wird zerstört, und der Hornist, der am Ausgang postiert ist, bläst die Kapitulation des Forts. Die Bombardements hören kurz darauf auf.

Um 10:15 Uhr verlassen die Verteidiger, traurig im Herzen aber mit erhobenem Haupt, das Fort, um den deutschen Infanteristen Platz zu machen, die plötzlich überall aufgetaucht sind. Fléron hatte die äußerste Grenze des Widerstands erreicht, und die Trikolore weht noch immer am Ende ihres zerbrochenen Mastes unter den Betonblöcken.

Kort na middernacht melden de luisterende waarnemers bij het mangat van de koepels verdachte geluiden in de onmiddellijke nabijheid van het fort. Deze geluiden worden duidelijker: houweelslagen, spaden, doorknippen van draden, machinegeluiden en gedempt lawaai van verzamelde troepen. Toch is het bombardement niet gestopt. Om 1 uur houdt het bombardement op. Is dit het signaal voor de bestorming? In de diepste stilte trekken de mannen een voor een door de smalle opening die aan de pantserdeur is gelaten en bezetten wat er nog over is van de vuurbanken. Het vuur wordt plotseling geopend door de twee overgebleven 5,7 cm-koepels en door de infanteristen van het fort. Van de kant van de aanvaller is dit een complete verrassing.

Om 1:30 uur stijgen er rode lichtkogels op van de weg van Micheroux, vlak bij het fort. Een SOS-signaal van de vijand dat vraagt om hervatting van het bombardement. Granaten ontploffen opnieuw op het fort en de mannen verschansen zich met moeite onder de verwoeste gewelven van het werk. Het enige kanon dat nog kan vuren is een 15 cm-kanon dat horizontaal is vastgezet en dat de weg van Micheroux met kartetsen bestrijkt. Het staakt al snel zijn vuur bij gebrek aan munitie. De nacht heeft gelukkig slechts negen lichtgewonden opgeleverd, van wie er twee, die in het veld waren achtergebleven, bij het ochtendgloren terugkeren.

Rond 4 uur dringt een sinister en onbekend gefluit uit de richting van het centrum van Luik de oren binnen. Het hele fort wordt geschokt, de schok tilt de grond op en werpt alles omver wat niet vastzit. Regelmatig slaan deze granaten in op het fort. Bij elke inslag verwijden de scheuren in de gewelven zich en laten daglicht door. De lucht wordt steeds stoffiger. In de hoofdkazematten is de situatie onhoudbaar.

Overal nieuwe gewonden. Sommigen zijn zwaar getroffen. Bij gebrek aan middelen is het niet meer mogelijk hen te verzorgen. De situatie is kritiek. Na 10 dagen van bittere gevechten hebben de dapperen van het fort nooit opgegeven. Het fort heeft al meer dan 5000 granaten van alle kalibers ontvangen. Er is praktisch niets meer over van zijn structuur, de wapens zijn vernield en de munitie is uitgeput. De verdedigingsraad van het fort besluit dat de taak is volbracht. Alles wat de tegenstander nog van nut zou kunnen zijn, wordt vernield en de hoornblazer, gestationeerd bij de uitgang, blaast de overgave van het fort. De bombardementen houden kort daarna op.

Om 10:15 uur verlaten de verdedigers, bedroefd van ziel maar met opgeheven hoofd, het fort om plaats te maken voor de Duitse infanteristen die plotseling overal zijn opgedoken. Fléron had de uiterste grens van de weerstand bereikt en de driekleur wappert nog aan het einde van zijn gebroken stok onder de betonblokken.

Shortly after midnight, the observers listening at the manhole of the cupolas report suspicious noises in the immediate vicinity of the fort. These noises become clearer: pickaxe blows, shovels, wire cutting, machine noises, and muffled sounds of assembled troops. Yet, the bombardment has not ceased. At 1 a.m., the bombardment stops. Is this the signal for the assault? In the deepest silence, the men file one by one through the narrow opening left in the armored door and go to occupy what remains of the firing banquettes. Fire is suddenly opened by the two remaining 5.7 cm cupolas and by the fort's infantrymen. On the assailant's side, it is complete surprise.

At 1:30 a.m., red flares rise from the Micheroux road, very close to the fort. An SOS signal sent by the enemy requesting the resumption of bombardments. Shells explode again on the fort and the men entrench themselves with difficulty under the ruined vaults of the work. The only gun still capable of firing is a 15 cm gun jammed horizontally, which sweeps the Micheroux road with canister shot. It soon ceases fire for lack of ammunition. Fortunately, the night only caused nine lightly wounded, two of whom, who had remained in the field, rejoin at daybreak.

Around 4 a.m., a sinister, unknown whistling coming from the direction of the center of Liège fills the ears. The entire fort is shaken, the shock lifts the ground and overturns everything not fixed. Regularly, these shells fall on the fort. With each hit, the cracks in the vaults widen and let in daylight. The air is increasingly laden with dust. In the head casemates, the situation is untenable.

New wounded everywhere. Some are seriously affected. For lack of means, it is no longer possible to treat them. The situation is critical. After 10 days of bitter fighting, the brave men of the fort never gave up. The fort has already received more than 5000 shells of all calibers. Practically nothing remains of its structure, the weapons are demolished and the ammunition is exhausted. The fort's defense council decides that the task is finished. Anything that could still be useful to the adversary is destroyed and the bugler, stationed at the exit, sounds the surrender of the fort. The bombardments cease shortly after.

At 10:15 a.m., sad in spirit but with heads held high, the defenders leave the fort to give way to the German infantrymen who suddenly appeared from everywhere. Fléron had reached the extreme limit of resistance and the tricolor flag still flies at the end of its broken pole under the concrete blocks.

Krátce po půlnoci hlásí pozorovatelé naslouchající u průlezu kopulí podezřelé zvuky v bezprostřední blízkosti pevnosti. Tyto zvuky se vyjasňují: údery krumpáčů, lopat, stříhání drátů, skřípění strojů a tlumený hluk shromážděných jednotek. Přesto bombardování neustalo. V 1 hodinu bombardování ustává. Je to signál k útoku? V naprostém ticha procházejí muži jeden po druhém úzkým otvorem ponechaným v pancéřových dveřích a obsazují, co zbylo z palebných lavic. Palba je náhle zahájena dvěma zbývajícími 5,7cm kopulemi a pěšáky z pevnosti. Na straně útočníka je to naprosté překvapení.

V 1:30 stoupají z cesty u Micheroux, velmi blízko pevnosti, červené světlice. Signál SOS vyslaný nepřítelem žádající o obnovení bombardování. Granáty znovu explodují na pevnosti a muži se s obtížemi opevňují pod zřícenými klenbami objektu. Jediné dělo, které je ještě schopné střílet, je 15cm dělo zablokované vodorovně, které kropí cestu u Micheroux kartáčovými střelami. Brzy ukončuje palbu pro nedostatek munice. Noc naštěstí způsobila jen devět lehce zraněných, z nichž dva, kteří zůstali v terénu, se připojují za svítání.

Kolem 4. hodiny naplňuje uši siný, neznámý hvizd přicházející ze směru od centra Lutychu. Celá pevnost je otřesena, náraz zvedá půdu a převrací vše, co není upevněno. Pravidelně tyto granáty dopadají na pevnost. Při každém zásahu se trhliny v klenbách rozšiřují a propouštějí denní světlo. Vzduch je stále více prašný. V hlavových kasematách je situace neudržitelná.

Všude noví ranění. Někteří jsou těžce zasaženi. Pro nedostatek prostředků již není možné je ošetřit. Situace je kritická. Po 10 dnech urputných bojů stateční muži pevnosti nikdy nevzdali. Pevnost již obdržela více než 5000 granátů všech ráží. Z její konstrukce nezbylo prakticky nic, zbraně jsou zničeny a munice vyčerpána. Rada obrany pevnosti rozhoduje, že úkol je splněn. Vše, co by ještě mohlo být užitečné nepříteli, je zničeno a trubač, postavený u východu, troubí kapitulaci pevnosti. Bombardování krátce poté ustává.

V 10:15 opouštějí obránci, smutní na duši, ale se vztyčenou hlavou, pevnost, aby uvolnili místo německým pěšákům, kteří se náhle vynořili odkudkoli. Fléron dosáhl krajní meze odporu a tříbarevná vlajka stále vlaje na konci svého zlomeného žerdě pod betonovými bloky.