Il est assez triste de constater que malgré la vaillance de l'ouvrage et de ses défenseurs au cours des deux dernières guerres mondiales, la cupidité immobilière aura encore une fois eu le dernier mot. En surface, trois petites buttes de terre permettent de localiser les saillants 1 et 3 ainsi que le sommet du massif central. En bordure de la route nationale 3, le coffre de tête sert de monument commémoratif. Sous la surface de la terre, la quasi-totalité des galeries et de nombreux vestiges ont été préservés et les différentes époques sont bien visibles. Malgré une tentative de le rendre accessible par le débouché d'infanterie vers 2012, les dégâts subis empêchent désormais toute réouverture au public. La seule entrée encore possible se fait par la tour d'air dont la porte est soudée. Elle est ouverte très occasionnellement lors de visites de sécurité et de stabilité des lieux et il faut alors parcourir une galerie de 450 m et de 1,6 m de haut pour accéder aux dessous du fort (quadrilatère). La salle de rassemblement est accessible, aux plus minces et aux plus souples d'entre nous, en se faufilant entre les blocs de béton.

Es ist ziemlich traurig festzustellen, dass trotz der Tapferkeit des Werkes und seiner Verteidiger in den beiden letzten Weltkriegen die Immobiliengier noch einmal das letzte Wort hatte. An der Oberfläche ermöglichen drei kleine Erdhügel die Lokalisierung der Saillants 1 und 3 sowie des Gipfels des Zentralmassivs. Am Rande der Nationalstraße 3 dient die Kopfkasematte als Gedenkmal. Unter der Erdoberfläche wurden fast alle Galerien und zahlreiche Überreste bewahrt, und die verschiedenen Epochen sind gut sichtbar. Trotz eines Versuchs um 2012, es über den Infanterieausgang zugänglich zu machen, verhindern die erlittenen Schäden nun jede Wiedereröffnung für die Öffentlichkeit. Der einzige noch mögliche Eingang erfolgt über den Luftturm, dessen Tür zugeschweißt ist. Er wird nur sehr gelegentlich bei Sicherheits- und Stabilitätsbegehungen geöffnet, und man muss dann eine 450 m lange und 1,6 m hohe Galerie durchqueren, um zu den Untergeschossen des Forts (Viereck) zu gelangen. Der Versammlungsraum ist für die Schlanksten und Beweglichsten unter uns zugänglich, indem man sich zwischen den Betonblöcken hindurchzwängt.

Het is vrij triest vast te stellen dat ondanks de dapperheid van het werk en zijn verdedigers tijdens de laatste twee wereldoorlogen, de vastgoedhebzucht nogmaals het laatste woord heeft gehad. Aan de oppervlakte maken drie kleine aarden heuveltjes het mogelijk de saillants 1 en 3 en de top van de centrale massief te lokaliseren. Aan de rand van de nationale weg 3 dient de hoofdkazemat als gedenkteken. Onder het aardoppervlak zijn bijna alle galerijen en talrijke overblijfselen bewaard gebleven en zijn de verschillende tijdperken goed zichtbaar. Ondanks een poging rond 2012 om het via de infanterie-uitgang toegankelijk te maken, verhinderen de opgelopen schade nu elke heropening voor publiek. De enige nog mogelijke ingang is via de luchttoren waarvan de deur is dichtgelast. Deze wordt slechts zeer occasioneel geopend bij veiligheids- en stabiliteitsbezoeken en men moet dan een galerij van 450 m lang en 1,6 m hoog doorkruisen om toegang te krijgen tot de onderzijde van het fort (vierhoek). De verzamelzaal is toegankelijk voor de slanksten en soepelsten onder ons door zich tussen de betonblokken te wringen.

It is rather sad to note that despite the valor of the work and its defenders during the last two world wars, real estate greed once again had the last word. On the surface, three small mounds of earth allow the location of salients 1 and 3 as well as the top of the central massif. At the edge of national road 3, the head casemate serves as a commemorative monument. Beneath the surface of the earth, almost all of the galleries and numerous remains have been preserved and the different eras are clearly visible. Despite an attempt around 2012 to make it accessible via the infantry exit, the damage suffered now prevents any reopening to the public. The only possible entrance still is through the air tower, the door of which is welded shut. It is opened very occasionally during safety and stability inspections of the site, and one must then traverse a gallery 450 m long and 1.6 m high to access the underside of the fort (quadrilateral). The assembly room is accessible to the slimmest and most flexible among us by squeezing between the concrete blocks.

Je docela smutné konstatovat, že navzdory statečnosti objektu a jeho obránců během posledních dvou světových válek měla opět naposledy slovo chamtivost realitních developerů. Na povrchu umožňují tři malé hliněné kopečky lokalizovat salianty 1 a 3 a také vrchol centrálního masivu. Na okraji státní silnice č. 3 slouží hlavová kasemata jako památník. Pod povrchem země byla zachována téměř všechna galerie a četné pozůstatky a různá období jsou dobře viditelná. Navzdory pokusu kolem roku 2012 zpřístupnit ji pěchotním východem, utrpěné škody nyní brání jakémukoli znovuotevření pro veřejnost. Jediný možný vstup je stále vzdušnou věží, jejíž dveře jsou zavařeny. Otevírá se jen velmi příležitostně při bezpečnostních a stabilitních prohlídkách místa a je pak třeba projít galerií dlouhou 450 m a vysokou 1,6 m, aby se získal přístup do spodních částí pevnosti (čtyřúhelník). Shromažďovací místnost je přístupná pro nejhubenější a nejohybnější z nás, a to proklouznutím mezi betonovými bloky.