Position Fortifiée de Liège, ouest de la ville, 1888-1892. 201 m/alt. 1 coupole de 2 x 15 cm, 1 coupole de 1 x 21 cm, 2 coupoles de 1 x 12 cm, 3 tourelles de 1 x 5,7 cm, 1 phare cuirassé, 6 canons de 5,7 cm pour le flanquement. Les locaux de contrescarpe se situent vers le saillant III et sont, conséquemment, inversés par rapport aux autres petits forts triangulaires. Dernier fort attaqué et dernier à se rendre de la place de Liège, le 16 août 1914. Non réarmé durant l'entre-deux-guerres, il a conservé, intactes, ses infrastructures de 1914 (hormis les cuirassements). Bien qu'inclus dans le périmètre de l'aéroport de Liège, il est géré par le comité de sauvegarde du fort de Hollogne qui le restaure et l'ouvre au public.

Befestigte Stellung Lüttich, westlich der Stadt, 1888-1892. 201 M/ü. M. 1 Kuppel 2 x 15 cm, 1 Kuppel 1 x 21 cm, 2 Kuppeln 1 x 12 cm, 3 kleine Kuppeln 1 x 5,7 cm, 1 gepanzerter Suchscheinwerfer, 6 Kanonen 5,7 cm zur Flankierung. Die Kontreskarpenräume befinden sich am Saillant III und sind folglich im Vergleich zu den anderen kleinen dreieckigen Forts seitenverkehrt. Letztes angegriffenes und letztes sich ergebendes Fort des Platzes Lüttich am 16. August 1914. In der Zwischenkriegszeit nicht wiederbewaffnet, hat es seine Infrastrukturen von 1914 intakt bewahrt (abgesehen von den Panzerungen). Obwohl es im Perimeter des Flughafens Lüttich liegt, wird es vom Erhaltungsverein des Forts Hollogne verwaltet, der es restauriert und der Öffentlichkeit zugänglich macht.

Versterkte Stelling Luik, west van de stad, 1888-1892. 201 m/TAW. 1 koepel 2 x 15 cm, 1 koepel 1 x 21 cm, 2 koepels 1 x 12 cm, 3 torentjes 1 x 5,7 cm, 1 gepantserde zoeklicht, 6 kanonnen 5,7 cm voor flankering. De contrescarpe-lokalen bevinden zich bij saillant III en zijn bijgevolg omgekeerd ten opzichte van de andere kleine driehoekige forten. Laatst aangevallen en laatst overgegeven fort van de vesting Luik, op 16 augustus 1914. Niet herbewapend tijdens het interbellum, heeft het zijn infrastructuren van 1914 intact bewaard (behalve de pantseringen). Hoewel het binnen de perimeter van de luchthaven van Luik ligt, wordt het beheerd door het behoudscomité van het fort Hollogne dat het restaureert en opent voor publiek.

Fortified Position of Liège, west of the city, 1888-1892. 201 m/asl. 1 cupola 2 x 15 cm, 1 cupola 1 x 21 cm, 2 cupolas 1 x 12 cm, 3 turrets 1 x 5.7 cm, 1 armored searchlight, 6 cannons 5.7 cm for flanking. The counterscarp rooms are located near salient III and are consequently reversed compared to the other small triangular forts. Last fort attacked and last to surrender of the Liège fortress place, on 16 August 1914. Not rearmed during the interwar period, it has preserved its 1914 infrastructures intact (apart from the armor plating). Although included within the perimeter of Liège Airport, it is managed by the Hollogne fort preservation committee which restores it and opens it to the public.

Opevněná pozice Lutych, západně od města, 1888-1892. 201 m/n. m. 1 kopule 2 x 15 cm, 1 kopule 1 x 21 cm, 2 kopule 1 x 12 cm, 3 věžičky 1 x 5,7 cm, 1 pancéřový světlomet, 6 kanónů 5,7 cm pro flankování. Kontreskarpové prostory se nacházejí u salientu III a jsou následně obrácené v porovnání s ostatními malými trojúhelníkovými pevnostmi. Poslední napadená a poslední pevnost lutyšského opevněného místa, která se vzdala, 16. srpna 1914. Nebyla znovu vyzbrojena v meziválečném období, zachovala si své infrastruktury z roku 1914 neporušené (kromě pancéřování). Přestože je zahrnuta do perimetru letiště Lutych, je spravována záchranným výborem pevnosti Hollogne, který ji restaurována a otevřena pro veřejnost.

• René ZIMMERMANN
  16 Adams Street
  Burlington,
  Vermont 05401-4611
  USA
  Tél.: +1 802-862.61.66 Lettre adressée aux Sympathisants du Fort de Hollogne
  
  Mesdames, Messieurs et Anciens du Fort de Hollogne,
  
  À la demande de mon camarade Camille Courard, Secrétaire-Trésorier de l'Amicale du Fort d'Embourg, c'est un grand plaisir pour moi de vous adresser le "Journal de Guerre du Dépôt de Munitions du Fort de Hollogne".
  
  J'ai débuté ma carrière militaire à l'École Française Moyenne des Pupilles de l'Armée en 1930, et c'est le 5 septembre 1932 que je suis entré comme volontaire de carrière à la Batterie-École du Régiment de Forteresse de Liège à Fléron, ensuite, Embourg, Chaudfontaine, École d'Artillerie à Brasschaet, Embourg, Eben-Emael, et Batterie-Dépôt du RFL après mon retour à Embourg aux environs d'août-septembre 1939. C'est à cette date que le Commandant de la Batterie-Dépôt m'a désigné comme Chef du Dépôt de Munitions du Fort de Hollogne.
  
  À mon arrivée au Fort de Hollogne, le Chef du Dépôt était l'Adjudant LACAILLE, du Parc Régional d'Ans qui a commencé par me mettre au courant de la gestion, l'entretien et la paperasserie d'un dépôt de munitions. Comme personnel permanent, nous avions des Anciens de la Batterie-Dépôt du RFL : un brigadier et six soldats, et pour la garde du fort, et de la même provenance, une équipe d'un brigadier et de six hommes qui arrivaient en camion, vers midi, pour assurer la relève et apporter la nourriture pour le personnel.
  
  Nous avons travaillé avec l'Adjudant Lacaille pendant toute une période afin de livrer la dotation complète aux forts de Liège et à d'autres unités d'artillerie, y compris les bombes pour nos A.T. (Artillerie de Tranchée). Nous avons gardé un très bon souvenir d'une collaboration plus que cordiale, bien que militaire. Vous trouverez dans ce "Journal" des notes prises en vitesse à partir du 9 mai 1940, la journée du 10 mai et le voyage à la recherche du Centre de Regroupement d'Artillerie et en terminant par ma libération à la Citadelle de Huy le 26 juin 1940.
  
  J'ai repris du "Service" début octobre 1944, à la Caserne Marie-Henriette à Namur avec le 6e Bataillon de Fusiliers Belges, tous des volontaires de guerre d'expression française, et venant de la résistance. Et le 13 décembre 1944, nous étions la Première Unité Belge à entrer en Allemagne avec le VIIe Corps de la 1re Armée Américaine… Et toute une histoire qui se terminera à Leipzig avec l'arrivée de l'Armée Russe.
  
  Il y a… 61 ans, j'étais à Hollogne, maintenant au Vermont, et j'ai 85 ans…, malgré une mémoire un peu défaillante… Vous pouvez me questionner, et c'est avec grand plaisir que vous recevrez de mes nouvelles. J'habite au Vermont (États-Unis d'Amérique) depuis décembre 1956, mais je suis resté en contact avec les Anciens du Fort d'Embourg et du 6e Bataillon de Fusiliers, et ce grâce au Camarade Camille Courard.
  
  J'espère bien recevoir de vos bonnes nouvelles et je vous souhaite bonne réussite dans votre entreprise. Entretemps, je vous remercie pour votre belle initiative. Je vous salue tous et je reste à votre disposition.
  
  René Zimmermann, 2001 Brief an die Freunde des Forts Hollogne
  
  Sehr geehrte Damen und Herren, ehemalige Angehörige des Forts Hollogne,
  
  Auf Bitten meines Kameraden Camille Courard, Sekretär-Schatzmeister der Vereinigung des Forts Embourg, ist es mir eine große Freude, Ihnen das "Kriegstagebuch des Munitionsdepots des Forts Hollogne" zu übermitteln.
  
  Ich begann meine militärische Laufbahn 1930 an der École Française Moyenne des Pupilles de l'Armée, und am 5. September 1932 trat ich als Berufsfreiwilliger in die Batterie-Schule des Festungsregiments Lüttich in Fléron ein, später Embourg, Chaudfontaine, Artillerieschule in Brasschaet, Embourg, Eben-Emael und die Depot-Batterie des RFL nach meiner Rückkehr nach Embourg etwa im August-September 1939. Zu diesem Zeitpunkt wurde ich vom Kommandanten der Depot-Batterie zum Chef des Munitionsdepots des Forts Hollogne ernannt.
  
  Bei meiner Ankunft im Fort Hollogne war der Chef des Depots der Feldwebel LACAILLE vom Regionalpark Ans, der mich zunächst mit der Verwaltung, Instandhaltung und dem Papierkram eines Munitionsdepots vertraut machte. Als ständiges Personal hatten wir Ehemalige der Depot-Batterie des RFL: einen Korporal und sechs Soldaten, und für die Bewachung des Forts, ebenfalls von dort, ein Team von einem Korporal und sechs Männern, die gegen Mittag mit dem Lastwagen kamen, um die Ablösung zu übernehmen und die Verpflegung für das Personal zu bringen.
  
  Wir haben über einen längeren Zeitraum mit Feldwebel Lacaille zusammengearbeitet, um die volle Ausstattung an die Lütticher Forts und andere Artillerieeinheiten zu liefern, einschließlich der Granaten für unsere Grabenartillerie. Wir bewahren eine sehr gute Erinnerung an eine mehr als herzliche, wenn auch militärische Zusammenarbeit. Sie werden in diesem "Tagebuch" Notizen finden, die ab dem 9. Mai 1940 eilig gemacht wurden, den Tag des 10. Mai und die Reise auf der Suche nach dem Artillerie-Sammelzentrum, endend mit meiner Entlassung in der Zitadelle von Huy am 26. Juni 1940.
  
  Ich nahm Anfang Oktober 1944 in der Marie-Henriette-Kaserne in Namur beim 6. Belgischen Füsilierbataillon, alle französischsprachige Kriegsfreiwillige und aus dem Widerstand kommend, wieder "Dienst" auf. Und am 13. Dezember 1944 waren wir die erste belgische Einheit, die mit dem VII. Korps der 1. US-Armee nach Deutschland einmarschierte… Und eine ganze Geschichte, die in Leipzig mit der Ankunft der russischen Armee enden wird.
  
  Es ist… 61 Jahre her, dass ich in Hollogne war, jetzt bin ich in Vermont und 85 Jahre alt…, trotz eines etwas nachlassenden Gedächtnisses… Sie können mich fragen, und es wird mir eine große Freude sein, von Ihnen zu hören. Ich lebe seit Dezember 1956 in Vermont (USA), bin aber dank des Kameraden Camille Courard in Kontakt mit den Ehemaligen des Forts Embourg und des 6. Füsilierbataillons geblieben.
  
  Ich hoffe, bald gute Nachrichten von Ihnen zu erhalten und wünsche Ihnen viel Erfolg bei Ihrem Vorhaben. In der Zwischenzeit danke ich Ihnen für Ihre schöne Initiative. Ich grüße Sie alle und stehe Ihnen gerne zur Verfügung.
  
  René Zimmermann, 2001 Brief gericht aan de Sympathisanten van het Fort van Hollogne
  
  Dames, Heren en Oud-strijders van het Fort van Hollogne,
  
  Op verzoek van mijn kameraad Camille Courard, Secretaris-Penningmeester van de Vereniging van het Fort van Embourg, is het mij een groot genoegen u het "Oorlogsdagboek van het Munitiedepot van het Fort van Hollogne" toe te sturen.
  
  Ik begon mijn militaire loopbaan in 1930 aan de École Française Moyenne des Pupilles de l'Armée, en op 5 september 1932 trad ik als beroepsvrijwilliger in bij de Batterij-School van het Vestingregiment Luik in Fléron, vervolgens Embourg, Chaudfontaine, Artillerieschool te Brasschaet, Embourg, Eben-Emael, en de Depot-Batterij van het RFL na mijn terugkeer naar Embourg rond augustus-september 1939. Op die datum werd ik door de Commandant van de Depot-Batterij aangesteld als Chef van het Munitiedepot van het Fort van Hollogne.
  
  Bij mijn aankomst in het Fort van Hollogne was de Chef van het Depot de Adjudant LACAILLE, van het Regionaal Park van Ans, die mij eerst op de hoogte bracht van het beheer, het onderhoud en de papierwinkel van een munitiedepot. Als vast personeel hadden we Oud-strijders van de Depot-Batterij van het RFL: een brigadier en zes soldaten, en voor de bewaking van het fort, eveneens van dezelfde herkomst, een team van een brigadier en zes mannen die rond de middag met de vrachtwagen kwamen om de aflossing te verzekeren en het voedsel voor het personeel te brengen.
  
  We hebben gedurende een hele periode met Adjudant Lacaille samengewerkt om de volledige dotatie aan de forten van Luik en aan andere artillerie-eenheden te leveren, inclusief de bommen voor onze loopgraafartillerie. We bewaren een zeer goede herinnering aan een meer dan hartelijke, zij het militaire samenwerking. U zult in dit "Dagboek" notities vinden die haastig zijn gemaakt vanaf 9 mei 1940, de dag van 10 mei en de reis op zoek naar het Artillerie-verzamelcentrum, eindigend met mijn vrijlating in de Citadel van Hoei op 26 juni 1940.
  
  Ik hervatte de "Dienst" begin oktober 1944, in de Marie-Henriette Kazerne te Namen bij het 6e Bataljon Belgische Fuseliers, allen Franstalige oorlogsvrijwilligers, afkomstig uit het verzet. En op 13 december 1944 waren we de Eerste Belgische Eenheid die met het VIIe Korps van het 1e Amerikaanse Leger Duitsland binnentrok… En een hele geschiedenis die zal eindigen in Leipzig met de aankomst van het Russische Leger.
  
  Het is… 61 jaar geleden dat ik in Hollogne was, nu woon ik in Vermont, en ik ben 85 jaar…, ondanks een wat haperend geheugen… U kunt me vragen stellen, en het zal me een groot genoegen zijn iets van u te horen. Ik woon sinds december 1956 in Vermont (Verenigde Staten van Amerika), maar ik ben via Kameraad Camille Courard in contact gebleven met de Oud-strijders van het Fort van Embourg en het 6e Bataljon Fuseliers.
  
  Ik hoop goede berichten van u te ontvangen en wens u veel succes met uw onderneming. Ondertussen dank ik u voor uw mooie initiatief. Ik groet u allen en blijf te uwer beschikking.
  
  René Zimmermann, 2001 Letter addressed to the Supporters of Fort Hollogne
  
  Ladies, Gentlemen and Veterans of Fort Hollogne,
  
  At the request of my comrade Camille Courard, Secretary-Treasurer of the Association of Fort Embourg, it is a great pleasure for me to send you the "War Diary of the Ammunition Depot of Fort Hollogne".
  
  I began my military career at the École Française Moyenne des Pupilles de l'Armée in 1930, and on 5 September 1932 I entered as a regular volunteer in the Battery-School of the Fortress Regiment of Liège at Fléron, then Embourg, Chaudfontaine, Artillery School at Brasschaet, Embourg, Eben-Emael, and the Depot Battery of the RFL after my return to Embourg around August-September 1939. It was at that time that the Commander of the Depot Battery appointed me as Head of the Ammunition Depot of Fort Hollogne.
  
  Upon my arrival at Fort Hollogne, the Head of the Depot was Warrant Officer LACAILLE, from the Regional Park of Ans, who began by acquainting me with the management, maintenance and paperwork of an ammunition depot. As permanent staff, we had veterans of the RFL Depot Battery: one corporal and six soldiers, and for the guard of the fort, also from the same source, a team of one corporal and six men who arrived by truck around noon to take over and bring food for the personnel.
  
  We worked with Warrant Officer Lacaille for a whole period in order to deliver the full allotment to the Liège forts and to other artillery units, including the bombs for our Trench Artillery. We have kept a very good memory of a more than cordial, albeit military, collaboration. You will find in this "Diary" notes taken in haste from 9 May 1940, the day of 10 May and the journey in search of the Artillery Regrouping Centre, ending with my release at the Citadel of Huy on 26 June 1940.
  
  I resumed "Service" at the beginning of October 1944, at the Marie-Henriette Barracks in Namur with the 6th Battalion of Belgian Fusiliers, all French-speaking war volunteers, coming from the resistance. And on 13 December 1944, we were the First Belgian Unit to enter Germany with the VII Corps of the 1st American Army… And a whole story that will end in Leipzig with the arrival of the Russian Army.
  
  It has been… 61 years since I was in Hollogne, now in Vermont, and I am 85 years old…, despite a somewhat failing memory… You can question me, and it will be with great pleasure that you will hear from me. I have lived in Vermont (United States of America) since December 1956, but I have remained in contact with the Veterans of Fort Embourg and the 6th Battalion of Fusiliers, thanks to Comrade Camille Courard.
  
  I hope to receive good news from you and I wish you every success in your undertaking. In the meantime, I thank you for your fine initiative. I greet you all and remain at your disposal.
  
  René Zimmermann, 2001 Dopis adresovaný příznivcům pevnosti Hollogne
  
  Dámy, pánové a veteráni pevnosti Hollogne,
  
  Na žádost mého kamaráda Camilla Courarda, tajemníka-pokladníka Sdružení přátel pevnosti Embourg, mám velkou radost, že vám mohu zaslat "Válečný deník muničního skladu pevnosti Hollogne".
  
  Svoji vojenskou kariéru jsem zahájil v roce 1930 na École Française Moyenne des Pupilles de l'Armée a 5. září 1932 jsem vstoupil jako dobrovolník z povolání do baterijní školy Pevnostního pluku Lutych ve Fléronu, poté Embourg, Chaudfontaine, dělostřelecká škola v Brasschaet, Embourg, Eben-Emael a depotní baterie RFL po mém návratu do Embourgu kolem srpna až září 1939. Tehdy mě velitel depotní baterie jmenoval náčelníkem Muničního skladu pevnosti Hollogne.
  
  Po mém příjezdu do pevnosti Hollogne byl náčelníkem skladu rotmistr LACAILLE z Regionálního parku Ans, který mě nejprve seznámil se správou, údržbou a papírováním muničního skladu. Jako stálý personál jsme měli veterány depotní baterie RFL: jednoho brigadýra a šest vojínů a pro stráž pevnosti, rovněž odtud, tým jednoho brigadýra a šesti mužů, kteří přijížděli kolem poledne nákladním autem, aby provedli střídání a přivezli jídlo pro personál.
  
  S rotmistrem Lacaillem jsme pracovali po celé období, abychom dodali kompletní výstroj lutyšským pevnostem a dalším dělostřeleckým jednotkám, včetně bomb pro naše zákopové dělostřelectvo. Zachovali jsme si velmi dobrou vzpomínku na více než srdečnou, byť vojenskou spolupráci. V tomto "Deníku" najdete poznámky pořízené narychlo od 9. května 1940, den 10. května a cestu při hledání Střediska pro přeskupení dělostřelectva, konče mým propuštěním v Citadele v Huy 26. června 1940.
  
  Znovu jsem nastoupil "službu" začátkem října 1944 v kasárnách Marie-Henriette v Namuru u 6. praporu belgických střelců, všichni francouzsky mluvící váleční dobrovolníci pocházející z odboje. A 13. prosince 1944 jsme byli První belgickou jednotkou, která vstoupila do Německa s VII. sborem 1. americké armády… A celý příběh, který skončí v Lipsku s příchodem ruské armády.
  
  Je tomu… 61 let, co jsem byl v Hollogne, nyní jsem ve Vermontu a je mi 85 let…, i přes poněkud selhávající paměť… Můžete se mě ptát a s velkou radostí se vám ozvu. Žiji ve Vermontu (Spojené státy americké) od prosince 1956, ale díky kamarádovi Camillu Courardovi jsem zůstal v kontaktu s veterány pevnosti Embourg a 6. praporu střelců.
  
  Doufám, že od vás dostanu dobré zprávy, a přeji vám hodně úspěchů ve vašem podniku. Mezitím vám děkuji za váš krásný počin. Všechny vás zdravím a jsem vám k dispozici.
  
  René Zimmermann, 2001