Fortifications hollandaises en Belgique, province de Liège, vallée de la Meuse, 45 km au sud-ouest de Liège. 103 m/alt. Fort hollandais bâti de 1818 à 1822 sous la direction du lieutenant-colonel ingénieur Camerlinck. Il commandait la vallée de la Meuse dont il barrait la route vers Namur et Liège, deux cités dont il fallait empêcher la chute aux mains de l’ennemi qui se serait ainsi ouvert les boulevards des plaines hesbignonnes vers les Pays-Bas. Il s’agit d’un superbe édifice bâti en pierre calcaire. Quadrilatère irrégulier, ses fronts font respectivement 148 m pour le front III-IV, 44 m pour le IV-I, 112 pour le I-II et 110 pour le II-III. Les canons du front I-II tiraient vers l’amont, ceux du front II-III, vers l’aval. L’entrée se trouve au centre d’une petite courtine défendue par un tambour attaché à l’escarpe. L’entrée disposait d’une herse. Le seul accès au fort ne peut se faire qu’en empruntant un sentier serpentant à flanc de coteau et rattrapant un dénivelé de près de 50 mètres. Une cour donne sur la caserne à deux étages, adossée au front I-II, laquelle pouvait abriter 600 hommes. L’unique magasin à poudre se situe au cœur du bastion III. Ses orifices d’aération sont encore pourvus de leurs grillages (02/2006). Son local de stockage, long de 14 m pour 7 de largeur, possède des corbeaux pour supporter un plancher permettant le stockage sur deux niveaux, mais il n’y a aucun dispositif d’éclairage. Ce magasin est précédé d’une vaste casemate officiant comme antichambre, dont le plafond est percé de trois énormes ouvertures destinées à l’échappement des premiers gaz en cas d’explosion. Le front principal, le I-II disposait de 4 étages de feux. Le fort abrite un puits réputé profond de 90 mètres et creusé au XIIe siècle. Remis aux Belges en 1831, il faut attendre 1848 pour que l’État l’utilise en tant que prison. En 1880, le général Brialmont l’insère dans le dispositif de défense du territoire. Pour ce faire, on installe dix sous-sellettes spéciales, nécessitant un affût particulier s’adaptant aux embrasures existantes, pour des canons de 5,7 c. Seul le fort de Huy sera doté de ces affûts. 5 étaient orientés vers l’aval, les 5 autres vers l’amont. Un canon de même type, mais avec bouclier était prévu pour défendre l’entrée. Je dois avouer n’avoir pu repérer son emplacement exact. Le fort fut déclassé définitivement en 1912 et, chose amusante, le manuel de "service du canon de 5,7 c Mle 1888 sur affût chandelier du fort de Huy" a été édité en…1913 ! Prison allemande durant la première guerre mondiale, le fort allait abriter, durant quelques années avant le second conflit mondial, une compagnie du 6e Chasseurs Ardennais. À nouveau prison, de sinistre mémoire, de mai 1940 au 5 septembre 1944, le fort servira dès le 12 septembre pour l’emprisonnement des inciviques dont le dernier sera libéré en décembre 1946. Propriété de l’État puis de la ville de Huy, le fort et ses environs sont classés depuis le 1er octobre 1976. Il est aujourd’hui ouvert au public lequel y découvrira un superbe musée de la déportation et de la résistance. Le parcours des dessus est autorisé et conseillé pour les superbes vues que l’on a sur la vallée.

Niederländische Befestigungen in Belgien, Provinz Lüttich, Maastal, 45 km südwestlich von Lüttich. 103 M/ü M. Niederländisches Fort, erbaut von 1818 bis 1822 unter der Leitung des Oberstleutnants und Ingenieurs Camerlinck. Es beherrschte das Maastal, dessen Weg nach Namur und Lüttich es versperrte, zwei Städte, deren Fall in die Hände des Feindes verhindert werden musste, der sich so die Boulevards der hesbignischen Ebenen in Richtung Niederlande geöffnet hätte. Es handelt sich um ein prächtiges Gebäude aus Kalkstein. Unregelmäßiges Viereck, seine Fronten betragen jeweils 148 m für die Front III-IV, 44 m für die IV-I, 112 für die I-II und 110 für die II-III. Die Kanonen der Front I-II schossen flussaufwärts, die der Front II-III flussabwärts. Der Eingang befindet sich in der Mitte einer kleinen Kurtine, die von einem an die Eskarpe angebauten Turm verteidigt wird. Der Eingang verfügte über ein Fallgitter. Der einzige Zugang zum Fort ist nur über einen Pfad möglich, der am Hang entlangschlingt und einen Höhenunterschied von fast 50 Metern überwindet. Ein Hof führt zur zweistöckigen Kaserne, die an die Front I-II angebaut ist und 600 Mann beherbergen konnte. Das einzige Pulvermagazin befindet sich im Herzen des Bastions III. Seine Lüftungsöffnungen sind noch mit ihren Gittern versehen (02/2006). Sein Lagerraum, 14 m lang und 7 m breit, besitzt Konsolen zur Unterstützung eines Bodens, der die Lagerung auf zwei Ebenen ermöglicht, aber es gibt keine Beleuchtungsvorrichtung. Diesem Magazin ist eine weitläufige Kasematte als Vorraum vorgelagert, deren Decke mit drei riesigen Öffnungen durchbrochen ist, die dem Entweichen der ersten Gase im Falle einer Explosion dienen. Die Hauptfront I-II verfügte über 4 Etagen mit Geschützen. Das Fort beherbergt einen Brunnen, der angeblich 90 Meter tief ist und im 12. Jahrhundert gegraben wurde. 1831 an die Belgier übergeben, musste bis 1848 gewartet werden, bis der Staat es als Gefängnis nutzte. 1880 fügte General Brialmont es in das Verteidigungssystem des Territoriums ein. Zu diesem Zweck werden zehn spezielle Untergestelle installiert, die eine besondere, an die vorhandenen Schießscharten anpassbare Lafette für Kanonen von 5,7 cm erfordern. Nur das Fort Huy wird mit diesen Lafetten ausgestattet sein. 5 waren flussabwärts ausgerichtet, die anderen 5 flussaufwärts. Eine Kanone gleichen Typs, aber mit Schutzschild, war zur Verteidigung des Eingangs vorgesehen. Ich muss gestehen, dass ich seinen genauen Standort nicht ausmachen konnte. Das Fort wurde endgültig 1912 außer Dienst gestellt, und lustigerweise wurde das Handbuch für den "Dienst der Kanone von 5,7 cm Mle 1888 auf Kandelaberlafette des Forts Huy" im Jahr…1913 veröffentlicht! Deutsches Gefängnis während des Ersten Weltkriegs, sollte das Fort in den Jahren vor dem Zweiten Weltkrieg eine Kompanie des 6. Ardennenjäger-Regiments beherbergen. Wieder ein Gefängnis von übler Erinnerung von Mai 1940 bis zum 5. September 1944, diente das Fort ab dem 12. September zur Inhaftierung der Unbelehrbaren, von denen der letzte im Dezember 1946 freigelassen wurde. Im Besitz des Staates und dann der Stadt Huy, stehen das Fort und seine Umgebung seit dem 1. Oktober 1976 unter Denkmalschutz. Heute ist es für die Öffentlichkeit zugänglich, die dort ein wunderbares Museum über Deportation und Widerstand entdecken wird. Der Rundgang über die Anlagen ist erlaubt und wegen der herrlichen Ausblicke auf das Tal zu empfehlen.

Nederlandse versterkingen in België, provincie Luik, Maasvallei, 45 km ten zuidwesten van Luik. 103 m/TAW. Nederlands fort gebouwd van 1818 tot 1822 onder leiding van luitenant-kolonel ingenieur Camerlinck. Het beheerste de Maasvallei waarvan het de weg naar Namen en Luik versperde, twee steden waarvan de val in handen van de vijand moest worden voorkomen, die zich zo de boulevards van de Haspengouwse vlakten naar Nederland zou hebben geopend. Het gaat om een prachtig gebouw opgetrokken uit kalksteen. Onregelmatig vierkant, de fronten bedragen respectievelijk 148 m voor front III-IV, 44 m voor IV-I, 112 voor I-II en 110 voor II-III. De kanonnen van front I-II schoten stroomopwaarts, die van front II-III stroomafwaarts. De ingang bevindt zich in het midden van een kleine courtine verdedigd door een aan de escarpe bevestigde toren. De ingang had een valhek. De enige toegang tot het fort is alleen mogelijk via een pad dat langs de helling slingert en een hoogteverschil van bijna 50 meter overbrugt. Een binnenplaats leidt naar de twee verdiepingen tellende kazerne, die tegen front I-II is aangebouwd en plaats kon bieden aan 600 man. Het enige kruidmagazijn bevindt zich in het hart van bastion III. De ventilatieopeningen zijn nog voorzien van hun roosters (02/2006). De opslagruimte, 14 m lang en 7 m breed, heeft consoles om een vloer te ondersteunen die opslag op twee niveaus mogelijk maakt, maar er is geen verlichtingssysteem. Aan dit magazijn gaat een ruime kazemat vooraf die dienstdoet als voorportaal, waarvan het plafond is doorboord met drie enorme openingen bestemd voor het ontsnappen van de eerste gassen bij een explosie. Het hoofdfront I-II beschikte over 4 verdiepingen met vuurmonden. Het fort herbergt een put die naar verluidt 90 meter diep is en in de 12e eeuw is gegraven. In 1831 overgedragen aan de Belgen, moest tot 1848 worden gewacht voordat de staat het als gevangenis gebruikte. In 1880 voegde generaal Brialmont het toe aan de verdedigingslinie van het grondgebied. Hiertoe worden tien speciale onderstellen geïnstalleerd, die een speciaal affuit vereisen dat aan de bestaande schietgaten kan worden aangepast, voor kanonnen van 5,7 cm. Alleen het fort van Hoei zal met deze affuiten worden uitgerust. 5 waren stroomafwaarts gericht, de andere 5 stroomopwaarts. Een kanon van hetzelfde type, maar met schild, was voorzien voor de verdediging van de ingang. Ik moet bekennen dat ik de exacte locatie niet heb kunnen achterhalen. Het fort werd definitief buiten dienst gesteld in 1912 en, grappig genoeg, werd het handboek voor de "dienst van het kanon van 5,7 cm Mle 1888 op kandelaaraffuit van het fort van Hoei" uitgegeven in…1913! Duitse gevangenis tijdens de Eerste Wereldoorlog, zou het fort in de jaren vóór het Tweede Wereldconflict een compagnie van het 6e Regiment Ardeense Jagers huisvesten. Opnieuw een gevangenis van kwade herinnering van mei 1940 tot 5 september 1944, zou het fort vanaf 12 september dienen voor de opsluiting van de onverbeterlijken, van wie de laatste in december 1946 werd vrijgelaten. Eigendom van de staat en vervolgens van de stad Hoei, zijn het fort en zijn omgeving sinds 1 oktober 1976 beschermd. Het is vandaag open voor het publiek, dat er een prachtig museum over deportatie en verzet zal ontdekken. De wandeling over de bovenkanten is toegestaan en aan te bevelen vanwege de prachtige uitzichten over de vallei.

Dutch fortifications in Belgium, province of Liège, Meuse valley, 45 km southwest of Liège. 103 m/asl. Dutch fort built from 1818 to 1822 under the direction of Lieutenant-Colonel engineer Camerlinck. It commanded the Meuse valley whose route to Namur and Liège it barred, two cities whose fall into enemy hands had to be prevented, as this would have opened the boulevards of the Hesbaye plains towards the Netherlands. It is a superb limestone building. Irregular quadrilateral, its fronts are respectively 148 m for front III-IV, 44 m for IV-I, 112 for I-II and 110 for II-III. The guns of front I-II fired upstream, those of front II-III downstream. The entrance is in the centre of a small curtain wall defended by a tower attached to the escarp. The entrance had a portcullis. The only access to the fort is by a path winding along the hillside and overcoming a drop of nearly 50 metres. A courtyard leads to the two-storey barracks, backed onto front I-II, which could accommodate 600 men. The single powder magazine is in the heart of bastion III. Its ventilation openings are still provided with their gratings (02/2006). Its storage room, 14 m long by 7 m wide, has corbels to support a floor allowing storage on two levels, but there is no lighting device. This magazine is preceded by a large casemate serving as an anteroom, whose ceiling is pierced by three huge openings intended for the escape of initial gases in the event of an explosion. The main front, I-II, had 4 tiers of fire. The fort contains a well reputed to be 90 metres deep and dug in the 12th century. Handed over to the Belgians in 1831, it was not until 1848 that the State used it as a prison. In 1880, General Brialmont incorporated it into the territorial defence system. To do this, ten special sub-beds were installed, requiring a particular mount adapted to the existing embrasures, for 5.7 cm guns. Only Fort Huy would be fitted with these mounts. 5 were oriented downstream, the other 5 upstream. A gun of the same type, but with a shield, was intended to defend the entrance. I must confess that I could not locate its exact location. The fort was finally decommissioned in 1912 and, funnily enough, the manual for "service of the 5.7 cm Mle 1888 gun on chandelier mount of Fort Huy" was published in…1913! A German prison during the First World War, the fort would house, during the few years before the Second World War, a company of the 6th Ardennes Chasseurs. Once again a prison, of evil memory, from May 1940 to 5 September 1944, the fort would serve from 12 September for the imprisonment of the uncivic-minded, the last of whom was released in December 1946. Owned by the State and then by the city of Huy, the fort and its surroundings have been classified since 1 October 1976. It is now open to the public, who will discover a superb museum of deportation and resistance. The walk on the upper parts is allowed and recommended for the superb views of the valley.

Nizozemská opevnění v Belgii, provincie Lutych, údolí Meusy, 45 km jihozápadně od Lutychu. 103 m/n. m. Nizozemská pevnost postavená v letech 1818 až 1822 pod vedením podplukovníka inženýra Camerlincka. Ovládala údolí Meusy, jehož cestu do Namuru a Lutychu blokovala, dvě města, jejichž pád do rukou nepřítele musel být zabráněn, protože by si tak otevřel bulváry heslonských rovin směrem k Nizozemsku. Jedná se o nádhernou stavbu z vápence. Nepravidelný čtyřúhelník, jehož fronty měří 148 m pro frontu III-IV, 44 m pro IV-I, 112 pro I-II a 110 pro II-III. Děla fronty I-II střílela proti proudu, děla fronty II-III po proudu. Vchod se nachází uprostřed malé kurtiny bráněné věží připojenou k eskarpě. Vchod měl padací mříž. Jediný přístup k pevnosti je možný pouze po stezce, která se hadovitě vine po svahu a překonává převýšení téměř 50 metrů. Nádvoří vede ke dvoupatrovým kasárnám, přiléhajícím k frontě I-II, která mohla pojmout 600 mužů. Jediný prachový sklad se nachází v srdci bastionu III. Jeho větrací otvory jsou stále opatřeny mřížemi (02/2006). Jeho skladovací místnost, dlouhá 14 m a široká 7 m, má konzoly pro podporu podlahy umožňující skladování na dvou úrovních, ale neexistuje zde žádné osvětlení. Tento sklad předchází rozsáhlá kasemata sloužící jako předsíň, jejíž strop je proražen třemi obrovskými otvory určenými k úniku prvních plynů v případě výbuchu. Hlavní fronta I-II měla 4 patra paleb. Pevnost ukrývá studnu údajně hlubokou 90 metrů a vyhloubenou ve 12. století. Předána Belgičanům v roce 1831, bylo nutné počkat do roku 1848, než ji stát používal jako vězení. V roce 1880 ji generál Brialmont začlenil do obranného systému území. Za tímto účelem je instalováno deset speciálních podloží, vyžadujících zvláštní lafetu přizpůsobivou existujícím střelnám, pro děla ráže 5,7 cm. Pouze pevnost Huy bude těmito lafetami vybavena. 5 bylo orientováno po proudu, ostatních 5 proti proudu. Dělo stejného typu, ale se štítem, bylo určeno k obraně vchodu. Musím přiznat, že jsem nedokázal najít jeho přesné umístění. Pevnost byla definitivně vyřazena z provozu v roce 1912 a, kupodivu, manuál pro „obsluhu děla ráže 5,7 cm vzor 1888 na svícnové lafetě pevnosti Huy“ byl vydán v…1913! Německé vězení během první světové války, pevnost měla v letech před druhou světovou válkou ukrývat rotu 6. pluku Ardenští myslivci. Opět vězení, špatné paměti, od května 1940 do 5. září 1944, pevnost sloužila od 12. září k věznění nepřizpůsobivých, z nichž poslední byl propuštěn v prosinci 1946. Ve vlastnictví státu a poté města Huy, pevnost a její okolí jsou od 1. října 1976 chráněny. Dnes je přístupná veřejnosti, která zde objeví nádherné muzeum deportace a odboje. Procházka po horních částech je povolena a doporučena pro nádherné výhledy do údolí.