L'histoire du château de Franchimont à Theux débute au XIe siècle lorsqu'une première fortification est érigée sur un éperon rocheux dominant la vallée de la Hoëgne pour protéger les frontières de la Principauté de Liège. Ce castrum primitif s'organisait autour d'une cour rectangulaire avec un donjon massif, servant de résidence et de centre administratif pour le marquisat de Franchimont, une seigneurie comprenant les bans de Theux, Spa, Sart, Jalhay et Verviers. Au fil des siècles, la forteresse subit de nombreuses transformations dictées par l'évolution de l'artillerie. L'un des épisodes les plus marquants survient en 1468 lors du conflit opposant les Liégeois à Charles le Téméraire, duc de Bourgogne : selon la tradition, 600 Franchimontois marchèrent sur Liège pour tenter de capturer le duc dans son camp de Saint-Walburge, un acte d'héroïsme qui se solda par leur massacre et le sac de la région. À la suite de ces destructions, Guillaume de la Marck, le "Sanglier des Ardennes", prit possession du château en 1477 et entreprit de renforcer ses défenses. C'est au XVIe siècle, sous l'impulsion des princes-évêques Érard de la Marck et Robert de Berghes, que le château prit son allure définitive de forteresse bastionnée avec l'ajout d'une vaste enceinte extérieure en forme de carène de navire percée de casemates pour canons, un exemple précoce de l'architecture militaire moderne. Le site perdit progressivement son importance stratégique au XVIIe siècle et fut utilisé comme résidence de plaisance avant d'être démantelé par les troupes révolutionnaires françaises en 1794, date à laquelle il commença à tomber en ruines. Classé au patrimoine belge en 1936, il fut racheté par la commune de Theux en 1958 pour un franc symbolique. Depuis 1967, l'association des Compagnons de Franchimont œuvre bénévolement à la sauvegarde et à la restauration des vestiges, permettant aujourd'hui aux visiteurs d'explorer ses trois enceintes concentriques et ses impressionnantes galeries souterraines.

Le rôle de Guillaume de la Marck, surnommé le Sanglier des Ardennes, est crucial dans la transformation de Franchimont en une place forte redoutable à la fin du XVe siècle. En 1477, profitant du chaos suivant la mort de Charles le Téméraire, ce noble ambitieux et brutal s'empare du château pour en faire sa principale base d'opérations contre le prince-évêque de Liège. Conscient que les fortifications médiévales ne suffisent plus face aux progrès de l'artillerie, il entreprend des travaux de modernisation radicaux : il renforce l'enceinte intérieure, fait creuser des fossés plus profonds et érige des tours massives capables de supporter des canons. Son influence se marque surtout par l'adaptation du site à une stratégie de défense active, transformant un vieux logis seigneurial en une machine de guerre destinée à tenir tête aux armées bourguignonnes et impériales. Bien que son règne sur le château fût bref — il finit décapité à Maastricht en 1485 — c'est lui qui initia la militarisation lourde du site, préparant le terrain pour les gigantesques casemates que son neveu, Érard de la Marck, perfectionnera quelques décennies plus tard.

L'épopée des 600 Franchimontois (1468)

L'épisode des 600 Franchimontois constitue l'un des mythes fondateurs de l'identité liégeoise, mêlant héroïsme désespéré et tragédie historique. En octobre 1468, la ville de Liège est à l'agonie, assiégée par les forces coalisées de Charles le Téméraire, duc de Bourgogne, et de son allié contraint, le roi de France Louis XI. Dans un ultime effort pour sauver la cité, un groupe de volontaires originaires du marquisat de Franchimont — principalement des hommes rudes de Theux, Spa et Jalhay — décide de tenter un coup de main audacieux. Dans la nuit du 29 au 30 octobre, emmenés par les capitaines Vincent de Bueren et Gosuin de Streel, ils s'infiltrent par les hauteurs de Sainte-Walburge avec l'objectif de capturer ou de tuer le Duc et le Roi dans leur propre campement. Bien que la tradition romantique ait fixé leur nombre à 600, les recherches historiques suggèrent qu'ils étaient vraisemblablement moins nombreux, environ 300 combattants. L'effet de surprise est total et le tumulte immense dans le camp bourguignon, mais l'alerte finit par être donnée. Les assaillants, piégés par la supériorité numérique écrasante des gardes, sont massacrés jusqu'au dernier après un combat acharné. La vengeance de Charles le Téméraire sera impitoyable : dès le lendemain, il ordonne le sac complet de Liège, qui sera livrée aux flammes et aux pillages pendant plusieurs semaines.

Les casemates d'artillerie : une prouesse de la Renaissance

Le château de Franchimont se distingue par sa troisième enceinte, édifiée au début du XVIe siècle sous l'épiscopat d'Érard de la Marck, qui marque la transition entre le château fort médiéval et la forteresse bastionnée moderne. Cette structure innovante a été conçue pour répondre à l'émergence de l'artillerie à poudre, rendant obsolètes les hautes murailles verticales. L'élément technique le plus remarquable est la présence de casemates d'artillerie intégrées dans une enceinte pentagonale de 264 mètres de pourtour, adoptant une forme en "carène de navire" pour mieux dévier les boulets. Ces casemates sont des chambres de tir voûtées, construites en moellons de calcaire et de grès, dissimulées à la base des remparts pour protéger les défenseurs tout en permettant des tirs rasants dévastateurs. Elles sont reliées par de vastes galeries souterraines qui assuraient la circulation sécurisée des munitions et des troupes. L'ingéniosité du système réside également dans les évents de ventilation destinés à évacuer les fumées toxiques des canons, ainsi que dans l'utilisation de "moineaux" — des ouvrages bas placés dans les fossés pour assurer un flanquement parfait et éliminer les angles morts. Cet ensemble architectural, fortement influencé par les ingénieurs militaires italiens de l'époque, fait de Franchimont un témoignage exceptionnel de l'évolution de la défense territoriale en Europe du Nord.

Die Geschichte der Burg Franchimont in Theux beginnt im 11. Jahrhundert, als auf einem Felsvorsprung, der das Tal der Hoëgne überragt, eine erste Befestigung errichtet wurde, um die Grenzen des Fürstbistums Lüttich zu schützen. Diese primitive Burg (Castrum) war um einen rechteckigen Hof mit einem massiven Bergfried herum organisiert und diente als Wohnsitz und Verwaltungszentrum für die Markgrafschaft Franchimont, eine Herrschaft, die die Bänke von Theux, Spa, Sart, Jalhay und Verviers umfasste. Im Laufe der Jahrhunderte erfuhr die Festung zahlreiche, durch die Entwicklung der Artillerie bedingte Veränderungen. Eine der bedeutendsten Episoden ereignete sich 1468 während des Konflikts zwischen den Lüttichern und Karl dem Kühnen, Herzog von Burgund: Der Überlieferung nach zogen 600 Franchimontois nach Lüttich, um den Herzog in seinem Lager bei Saint-Walburge gefangen zu nehmen – ein Akt der Heldenhaftigkeit, der in ihrem Massaker und der Plünderung der Region endete. Nach diesen Zerstörungen nahm Wilhelm von der Marck, der "Eber der Ardennen", 1477 die Burg in Besitz und begann mit der Verstärkung ihrer Verteidigungsanlagen. Im 16. Jahrhundert, unter dem Einfluss der Fürstbischöfe Érard de la Marck und Robert de Berghes, erhielt die Burg ihr endgültiges Aussehen als bastionierte Festung mit dem Hinzufügen eines weiten äußeren Mauerrings in Form eines Schiffskiels, der mit Kanonenkasematten durchbrochen war – ein frühes Beispiel moderner Militärarchitektur. Die Anlage verlor im 17. Jahrhundert allmählich an strategischer Bedeutung und wurde als Lustschloss genutzt, bevor sie 1794 von den französischen Revolutionstruppen geschleift wurde und zu verfallen begann. 1936 als belgisches Kulturerbe eingestuft, wurde sie 1958 von der Gemeinde Theux für einen symbolischen Franc erworben. Seit 1967 setzt sich der Verein "Compagnons de Franchimont" ehrenamtlich für den Erhalt und die Restaurierung der Überreste ein, sodass Besucher heute die drei konzentrischen Mauergürtel und die beeindruckenden unterirdischen Gänge erkunden können.

Die Rolle Wilhelms von der Marck, genannt der Eber der Ardennen, ist entscheidend für die Umwandlung von Franchimont in eine gefürchtete Festung am Ende des 15. Jahrhunderts. 1477 nutzte dieser ehrgeizige und brutale Adlige das Chaos nach dem Tod Karls des Kühnen, um die Burg zu besetzen und zu seiner wichtigsten Operationsbasis gegen den Fürstbischof von Lüttich zu machen. Im Bewusstsein, dass mittelalterliche Befestigungen angesichts der Fortschritte der Artillerie nicht mehr ausreichten, unternahm er radikale Modernisierungsarbeiten: Er verstärkte die innere Mauer, ließ tiefere Gräben ausheben und errichtete massive Türme, die Kanonen tragen konnten. Sein Einfluss zeigt sich vor allem in der Anpassung der Anlage an eine aktive Verteidigungsstrategie, indem er einen alten Herrensitz in eine Kriegsmaschine verwandelte, die den burgundischen und kaiserlichen Armeen standhalten sollte. Obwohl seine Herrschaft über die Burg nur von kurzer Dauer war – er wurde 1485 in Maastricht enthauptet –, war es er, der die massive Militarisierung des Geländes einleitete und den Boden für die riesigen Kasematten bereitete, die sein Neffe, Érard de la Marck, einige Jahrzehnte später perfektionierte.

Das Epos der 600 Franchimontois (1468)

Die Episode der 600 Franchimontois gehört zu den Gründungsmythen der Lütticher Identität und verbindet verzweifelten Heldenmut mit historischer Tragödie. Im Oktober 1468 liegt die Stadt Lüttich im Sterben, belagert von den vereinten Streitkräften Karls des Kühnen, Herzog von Burgund, und seines gezwungenen Verbündeten, des französischen Königs Ludwig XI. In einem letzten Versuch, die Stadt zu retten, beschließt eine Gruppe von Freiwilligen aus der Markgrafschaft Franchimont – hauptsächlich raue Männer aus Theux, Spa und Jalhay – einen kühnen Handstreich zu wagen. In der Nacht vom 29. auf den 30. Oktober dringen sie unter der Führung der Hauptleute Vincent de Bueren und Gosuin de Streel über die Höhen von Sainte-Walburge vor mit dem Ziel, den Herzog und den König in ihrem eigenen Lager gefangen zu nehmen oder zu töten. Obwohl die romantische Überlieferung ihre Zahl auf 600 festsetzte, deuten historische Forschungen darauf hin, dass sie wahrscheinlich weniger, etwa 300 Kämpfer, waren. Der Überraschungseffekt ist total, und im burgundischen Lager bricht großer Tumult aus, doch schließlich wird Alarm geschlagen. Die Angreifer, von der überwältigenden zahlenmäßigen Überlegenheit der Wachen in die Falle gelockt, werden bis auf den letzten Mann niedergemetzelt, nach einem erbitterten Kampf. Die Rache Karls des Kühnen ist erbarmungslos: Noch am nächsten Tag befiehlt er die völlige Plünderung Lüttichs, das daraufhin wochenlang Flammen und Plünderungen preisgegeben wird.

Die Artilleriekasematten: eine Meisterleistung der Renaissance

Die Burg Franchimont zeichnet sich durch ihren dritten Mauerring aus, der zu Beginn des 16. Jahrhunderts unter dem Episkopat von Érard de la Marck errichtet wurde und den Übergang von der mittelalterlichen Burg zur modernen bastionierten Festung markiert. Diese innovative Struktur wurde als Reaktion auf das Aufkommen der Pulverartillerie konzipiert, die hohe, senkrechte Mauern obsolet machte. Das technisch bemerkenswerteste Element ist das Vorhandensein von Artilleriekasematten, die in einen fünfeckigen Mauerring von 264 Metern Umfang integriert sind und eine "Schiffskiel"-Form annehmen, um Kanonenkugeln besser abzulenken. Diese Kasematten sind gewölbte Schussräume, die aus Kalk- und Sandstein-Bruchsteinen gebaut und an der Basis der Wälle versteckt sind, um die Verteidiger zu schützen und gleichzeitig verheerende Flachfeuer zu ermöglichen. Sie sind durch weite unterirdische Gänge miteinander verbunden, die den sicheren Transport von Munition und Truppen gewährleisteten. Die Genialität des Systems liegt auch in den Lüftungsöffnungen zur Ableitung der giftigen Rauchgase der Kanonen sowie in der Verwendung von "Mönchen" – niedrigen Bauwerken in den Gräben, die eine perfekte Flankierung gewährleisten und tote Winkel beseitigen. Diese architektonische Gesamtanlage, stark beeinflusst von den italienischen Militäringenieuren der Zeit, macht Franchimont zu einem außergewöhnlichen Zeugnis der Entwicklung der Territorialverteidigung in Nordeuropa.

De geschiedenis van het kasteel van Franchimont in Theux begint in de 11e eeuw, toen een eerste versterking werd opgericht op een rotsachtige uitloper die de vallei van de Hoëgne domineert, om de grenzen van het Prinsbisdom Luik te beschermen. Dit primitieve castrum was georganiseerd rond een rechthoekige binnenplaats met een massieve donjon, die diende als residentie en administratief centrum voor de markgraafschap Franchimont, een heerlijkheid die de banken van Theux, Spa, Sart, Jalhay en Verviers omvatte. Door de eeuwen heen onderging de vesting talrijke veranderingen, ingegeven door de evolutie van de artillerie. Een van de meest markante episoden vond plaats in 1468 tijdens het conflict tussen de Luikenaars en Karel de Stoute, hertog van Bourgondië: volgens de overlevering trokken 600 Franchimontois naar Luik om te proberen de hertog gevangen te nemen in zijn kamp bij Sint-Walburga, een heldendaad die eindigde in hun bloedbad en de plundering van de streek. Na deze vernielingen nam Willem van der Marck, de "Everzwijn van de Ardennen", in 1477 bezit van het kasteel en begon met het versterken van zijn verdediging. In de 16e eeuw, onder impuls van de prins-bisschoppen Everhard van der Marck en Robert van Berghes, kreeg het kasteel zijn definitieve uiterlijk als bastionvesting met de toevoeging van een uitgestrekte buitenomwalling in de vorm van een scheepsromp, doorboord met kazematten voor kanonnen – een vroeg voorbeeld van moderne militaire architectuur. De site verloor geleidelijk haar strategisch belang in de 17e eeuw en werd gebruikt als lustslot voordat ze in 1794 door de Franse revolutionaire troepen werd gesloopt, waarna ze in verval raakte. In 1936 geklasseerd als Belgisch erfgoed, werd ze in 1958 voor een symbolische frank aangekocht door de gemeente Theux. Sinds 1967 werkt de vereniging "Compagnons de Franchimont" vrijwillig aan het behoud en de restauratie van de overblijfselen, waardoor bezoekers vandaag de drie concentrische omwallingen en de indrukwekkende ondergrondse gangen kunnen verkennen.

De rol van Willem van der Marck, bijgenaamd het Everzwijn van de Ardennen, is cruciaal in de transformatie van Franchimont tot een geduchte vesting aan het einde van de 15e eeuw. In 1477 maakte deze ambitieuze en bruutse edelman gebruik van de chaos na de dood van Karel de Stoute om het kasteel in te nemen en er zijn belangrijkste operatiebasis tegen de prins-bisschop van Luik van te maken. Zich bewust dat middeleeuwse vestingen niet langer volstonden tegen de vooruitgang van de artillerie, ondernam hij radicale moderniseringswerken: hij versterkte de binnenste omwalling, liet diepere grachten graven en bouwde massieve torens die kanonnen konden dragen. Zijn invloed blijkt vooral uit de aanpassing van de site aan een actieve verdedigingsstrategie, waarbij hij een oude heerlijke woning omvormde tot een oorlogsmachine die bestand moest zijn tegen de Bourgondische en keizerlijke legers. Hoewel zijn heerschappij over het kasteel van korte duur was – hij werd in 1485 onthoofd in Maastricht – was hij het die de zware militarisering van de site inluidde, het terrein voorbereidend voor de gigantische kazematten die zijn neef, Everhard van der Marck, enkele decennia later zou perfectioneren.

Het epos van de 600 Franchimontois (1468)

De episode van de 600 Franchimontois is een van de stichtingsmythes van de Luikse identiteit, waarin wanhopige heldenmoed en historische tragedie samensmelten. In oktober 1468 ligt de stad Luik in haar doodsstrijd, belegerd door de geallieerde troepen van Karel de Stoute, hertog van Bourgondië, en zijn gedwongen bondgenoot, de Franse koning Lodewijk XI. In een ultieme poging de stad te redden, besluit een groep vrijwilligers afkomstig uit de markgraafschap Franchimont – voornamelijk ruwe mannen uit Theux, Spa en Jalhay – een gewaagde verrassingsaanval te wagen. In de nacht van 29 op 30 oktober, onder leiding van de kapiteins Vincent de Bueren en Gosuin de Streel, infiltreren ze via de hoogten van Sint-Walburga met het doel de Hertog en de Koning in hun eigen kamp gevangen te nemen of te doden. Hoewel de romantische overlevering hun aantal op 600 stelt, suggereren historisch onderzoek dat ze waarschijnlijk minder talrijk waren, ongeveer 300 strijders. Het verrassingseffect is totaal en er breekt grote tumult uit in het Bourgondische kamp, maar uiteindelijk wordt alarm geslagen. De aanvallers, in de val gelokt door de overweldigende numerieke superioriteit van de wachten, worden tot de laatste man afgeslacht na een hevig gevecht. De wraak van Karel de Stoute is meedogenloos: nog de volgende dag beveelt hij de volledige plundering van Luik, dat wekenlang aan vlammen en plunderingen wordt prijsgegeven.

De artilleriekazematten: een meesterwerk van de Renaissance

Het kasteel van Franchimont onderscheidt zich door zijn derde omwalling, gebouwd in het begin van de 16e eeuw onder het episcopaat van Everhard van der Marck, die de overgang markeert tussen de middeleeuwse burcht en de moderne bastionvesting. Deze innovatieve structuur werd ontworpen als antwoord op de opkomst van de buskruitartillerie, die hoge, verticale muren obsoleet maakte. Het technisch meest opmerkelijke element is de aanwezigheid van artilleriekazematten geïntegreerd in een vijfhoekige omwalling van 264 meter omtrek, die een "scheepsromp"-vorm aanneemt om kanonskogels beter te laten afketsen. Deze kazematten zijn overwelfde schietkamers, gebouwd in kalk- en zandsteen, verborgen aan de basis van de wallen om de verdedigers te beschermen en tegelijkertijd verwoestend laagvuur mogelijk te maken. Ze zijn verbonden door uitgestrekte ondergrondse gangen die het veilige verkeer van munitie en troepen verzekerden. De ingenieuze opzet blijkt ook uit de ventilatieopeningen om de giftige rookgassen van de kanonnen af te voeren, en uit het gebruik van "monniken" – lage bouwwerken in de grachten om een perfecte flankering te verzekeren en dode hoeken te elimineren. Dit architecturale ensemble, sterk beïnvloed door de Italiaanse militaire ingenieurs van die tijd, maakt van Franchimont een uitzonderlijk getuigenis van de ontwikkeling van de territoriale verdediging in Noord-Europa.

The history of Franchimont Castle in Theux begins in the 11th century when a first fortification was erected on a rocky spur overlooking the Hoëgne valley to protect the borders of the Principality of Liège. This primitive castrum was organized around a rectangular courtyard with a massive keep, serving as a residence and administrative center for the Marquisate of Franchimont, a lordship comprising the bans of Theux, Spa, Sart, Jalhay and Verviers. Over the centuries, the fortress underwent numerous transformations dictated by the evolution of artillery. One of the most significant episodes occurred in 1468 during the conflict between the people of Liège and Charles the Bold, Duke of Burgundy: according to tradition, 600 men from Franchimont marched on Liège to try to capture the duke in his camp at Saint-Walburge, an act of heroism that resulted in their massacre and the sacking of the region. Following these destructions, William de la Marck, the "Boar of the Ardennes", took possession of the castle in 1477 and began strengthening its defenses. In the 16th century, under the impetus of Prince-Bishops Érard de la Marck and Robert de Berghes, the castle took its definitive form as a bastioned fortress with the addition of a vast outer wall in the shape of a ship's hull, pierced with casemates for cannons – an early example of modern military architecture. The site gradually lost its strategic importance in the 17th century and was used as a pleasure residence before being dismantled by French revolutionary troops in 1794, after which it began to fall into ruins. Classified as Belgian heritage in 1936, it was purchased by the municipality of Theux in 1958 for a symbolic franc. Since 1967, the "Compagnons de Franchimont" association has been working voluntarily to safeguard and restore the remains, allowing visitors today to explore its three concentric enclosures and its impressive underground galleries.

The role of William de la Marck, known as the Boar of the Ardennes, is crucial in the transformation of Franchimont into a formidable stronghold at the end of the 15th century. In 1477, taking advantage of the chaos following the death of Charles the Bold, this ambitious and brutal nobleman seized the castle to make it his main base of operations against the Prince-Bishop of Liège. Aware that medieval fortifications were no longer sufficient against the advances of artillery, he undertook radical modernization works: he reinforced the inner wall, had deeper moats dug, and erected massive towers capable of supporting cannons. His influence is especially marked by the adaptation of the site to an active defense strategy, transforming an old lordly residence into a war machine intended to withstand Burgundian and imperial armies. Although his rule over the castle was brief – he was beheaded in Maastricht in 1485 – it was he who initiated the heavy militarization of the site, preparing the ground for the gigantic casemates that his nephew, Érard de la Marck, would perfect a few decades later.

The epic of the 600 Franchimontois (1468)

The episode of the 600 Franchimontois constitutes one of the founding myths of Liège identity, blending desperate heroism and historical tragedy. In October 1468, the city of Liège is in agony, besieged by the combined forces of Charles the Bold, Duke of Burgundy, and his reluctant ally, King Louis XI of France. In a final effort to save the city, a group of volunteers from the Marquisate of Franchimont – mainly rugged men from Theux, Spa and Jalhay – decide to attempt a daring coup de main. On the night of 29-30 October, led by Captains Vincent de Bueren and Gosuin de Streel, they infiltrate via the heights of Sainte-Walburge with the objective of capturing or killing the Duke and the King in their own encampment. Although romantic tradition fixed their number at 600, historical research suggests they were probably fewer, around 300 fighters. The element of surprise is total and great tumult breaks out in the Burgundian camp, but eventually the alarm is given. The assailants, trapped by the overwhelming numerical superiority of the guards, are massacred to the last man after a fierce struggle. The vengeance of Charles the Bold is merciless: the very next day, he orders the complete sack of Liège, which will be given over to flames and pillaging for several weeks.

The artillery casemates: a Renaissance feat

Franchimont Castle is distinguished by its third enclosure, built at the beginning of the 16th century under the episcopate of Érard de la Marck, which marks the transition between the medieval castle and the modern bastioned fortress. This innovative structure was designed to respond to the emergence of gunpowder artillery, rendering high vertical walls obsolete. The most remarkable technical element is the presence of artillery casemates integrated into a pentagonal wall of 264 meters in circumference, adopting a "ship's hull" shape to better deflect cannonballs. These casemates are vaulted firing chambers, built in limestone and sandstone rubble, concealed at the base of the ramparts to protect the defenders while allowing devastating flat fire. They are connected by vast underground galleries that ensured the safe movement of ammunition and troops. The ingenuity of the system also lies in the ventilation vents intended to evacuate the toxic fumes from the cannons, as well as in the use of "moineaux" – low structures placed in the ditches to ensure perfect flanking and eliminate blind spots. This architectural ensemble, strongly influenced by the Italian military engineers of the time, makes Franchimont an exceptional testimony to the evolution of territorial defense in Northern Europe.

Historie hradu Franchimont v Theux začíná v 11. století, kdy byl na skalnatém výběžku dominujícím údolí Hoëgne vybudován první opevněný bod na ochranu hranic Lutychského knížectví. Toto primitivní castrum bylo organizováno kolem obdélníkového nádvoří s masivním donjonem, sloužilo jako sídlo a správní centrum markrabství Franchimont, panství zahrnujícího obvody Theux, Spa, Sart, Jalhay a Verviers. V průběhu staletí prošla pevnost četnými proměnami diktovanými vývojem dělostřelectva. Jedna z nejvýznamnějších epizod se odehrála v roce 1468 během konfliktu mezi Lutyšany a Karlem Smělým, burgundským vévodou: podle tradice vytáhlo 600 mužů z Franchimontu na Lutych, aby se pokusili zajmout vévodu v jeho táboře u Saint-Walburge – čin hrdinství, který skončil jejich masakrem a vypleněním regionu. Po těchto zkázách se hradu v roce 1477 zmocnil Vilém z Marcku, "Ardenské prase", a začal s posilováním jeho obrany. V 16. století, pod vlivem knížat-biskupů Érard de la Marck a Robert de Berghes, získal hrad svou definitivní podobu bastionové pevnosti s přidáním rozsáhlého vnějšího okruhu ve tvaru lodního trupu proraženého kasematy pro děla – raným příkladem moderní vojenské architektury. Místo postupně ztrácelo svůj strategický význam v 17. století a bylo využíváno jako zámeček, než bylo v roce 1794 zbořeno francouzskými revolučními vojsky, načež začalo chátrat. V roce 1936 zapsáno jako belgické kulturní dědictví, bylo v roce 1958 odkoupeno obcí Theux za symbolický frank. Od roku 1967 se sdružení "Compagnons de Franchimont" dobrovolně věnuje zachování a obnově pozůstatků, což návštěvníkům dnes umožňuje prozkoumat tři soustředné hradby a působivé podzemní chodby.

Role Viléma z Marcku, přezdívaného Ardenské prase, je zásadní pro přeměnu Franchimontu v impozantní pevnost na konci 15. století. V roce 1477 využil tento ambiciózní a brutální šlechtic chaosu po smrti Karla Smělého, zmocnil se hradu a učinil z něj svou hlavní operační základnu proti lutyšskému knížeti-biskupovi. Vědom si toho, že středověká opevnění již nestačí proti pokroku dělostřelectva, podnikl radikální modernizační práce: zesílil vnitřní hradbu, nechal vyhloubit hlubší příkopy a postavit masivní věže schopné unést děla. Jeho vliv se projevuje především přizpůsobením místa strategii aktivní obrany, přeměnou starého panského sídla na válečný stroj určený k postavení se burgundským a císařským armádám. Ačkoli jeho vláda nad hradem byla krátká – byl v roce 1485 sťat v Maastrichtu – byl to on, kdo zahájil masivní militarizaci místa, připravil půdu pro gigantické kasematy, které jeho synovec, Érard de la Marck, o několik desetiletí později zdokonalil.

Epos 600 mužů z Franchimontu (1468)

Epizoda 600 mužů z Franchimontu patří k zakládajícím mýtům lutyšské identity, mísíc zoufalý hrdinství a historickou tragédii. V říjnu 1468 je město Lutych v agónii, obléháno spojenými silami Karla Smělého, burgundského vévody, a jeho nuceného spojence, francouzského krále Ludvíka XI. V posledním úsilí zachránit město se skupina dobrovolníků z markrabství Franchimont – především drsných mužů z Theux, Spa a Jalhay – rozhodne podniknout odvážný úder. V noci z 29. na 30. října, vedeni kapitány Vincentem de Bueren a Gosuinem de Streel, se infiltrují výšinami Saint-Walburge s cílem zajmout nebo zabít vévodu a krále v jejich vlastním táboře. Ačkoli romantická tradice stanovila jejich počet na 600, historický výzkum naznačuje, že jich bylo pravděpodobně méně, asi 300 bojovníků. Prvek překvapení je naprostý a v burgundském táboře vypukne obrovský zmatek, ale nakonec je vyhlášen poplach. Útočníci, chyceni do pasti drtivou početní převahou stráží, jsou po urputném boji pobiti do posledního muže. Pomsta Karla Smělého je nelítostná: již následujícího dne nařizuje úplné vydrancování Lutychu, který bude na několik týdnů vydán plamenům a drancování.

Dělostřelecké kasematy: renesanční mistrovské dílo

Hrad Franchimont se vyznačuje svým třetím hradbami, postavenými na počátku 16. století za episkopátu Érard de la Marck, což představuje přechod mezi středověkým hradem a moderní bastionovou pevností. Tato inovativní struktura byla navržena jako reakce na vznik prachového dělostřelectva, které učinilo vysoké, svislé hradby zastaralými. Nejpozoruhodnějším technickým prvkem je přítomnost dělostřeleckých kasemat integrovaných do pětiúhelníkového hradebního okruhu o obvodu 264 metrů, který má tvar "lodního trupu" pro lepší odklonění dělových koulí. Tyto kasematy jsou klenuté palebné místnosti, postavené z lomového vápence a pískovce, skryté na patě hradeb na ochranu obránců a zároveň umožňující ničivou palbu. Jsou propojeny rozsáhlými podzemními galeriemi, které zajišťovaly bezpečný přesun munice a vojsk. Důmyslnost systému spočívá také ve ventilačních otvorech určených k odvodu toxických plynů z děl a v použití "mnichů" – nízkých staveb v příkopech, které zajišťují dokonalé flankování a odstraňují slepá místa. Tento architektonický celek, silně ovlivněný italskými vojenskými inženýry té doby, činí z Franchimontu výjimečné svědectví o vývoji územní obrany v severní Evropě.

• 21/03/2026 Démontage du comptoir de l'accueil, ponçage par nos agents et nouvelle peinture par nos soins, remontage. Au balloir, extension de l'échafaudage, remise en ordre des sorties de ventilation du balloir, nettoyage au nettoyeur haute pression, mise en place des tiges d'accrochage. Construction d'un échafaudage sur la terrasse du balloir. Mise en place du nouveau panneau explicatif des travaux au balloir. Rentrée de pierres provenant des maisons détruites au pied du château et triées par la commune. Quelques photos du donjon en cours de nettoyage par Galère. Demontage der Empfangstheke, Schleifen durch unsere Mitarbeiter und Neuanstrich in eigener Regie, Wiederaufbau. Am Balloir, Erweiterung des Gerüsts, Instandsetzung der Lüftungsauslässe des Balloirs, Reinigung mit Hochdruckreiniger, Anbringung der Aufhängevorrichtungen. Bau eines Gerüsts auf der Terrasse des Balloirs. Anbringung der neuen Erklärungstafel zu den Arbeiten am Balloir. Rückführung von Steinen aus den zerstörten Häusern am Fuße der Burg, sortiert durch die Gemeinde. Einige Fotos des Donjons während der Reinigung durch Galère. Afbraak van de onthaalbalie, schuren door onze medewerkers en opnieuw schilderen in eigen beheer, terugplaatsing. Aan de balloir, uitbreiding van de steiger, herstel van de ventilatieopeningen van de balloir, reiniging met hogedrukreiniger, plaatsing van de ophangstangen. Bouw van een steiger op het terras van de balloir. Plaatsing van het nieuwe informatiebord over de werkzaamheden aan de balloir. Terugkeer van stenen afkomstig van de vernielde huizen aan de voet van het kasteel, gesorteerd door de gemeente. Enkele foto's van de donjon tijdens de reiniging door Galère. Dismantling of the reception counter, sanding by our staff and repainting by our own services, reassembly. At the balloir, extension of the scaffolding, tidying up of the balloir ventilation outlets, cleaning with a high-pressure cleaner, installation of the hanging rods. Construction of scaffolding on the balloir terrace. Installation of the new explanatory panel about the works at the balloir. Return of stones from the destroyed houses at the foot of the castle, sorted by the municipality. Some photos of the keep during cleaning by Galère. Demontáž recepčního pultu, broušení našimi pracovníky a nový nátěr v naší režii, montáž zpět. U balloir, rozšíření lešení, uvedení do pořádku výstupů větrání balloir, čištění vysokotlakým čističem, instalace závěsných tyčí. Výstavba lešení na terase balloir. Instalace nové vysvětlující tabule o pracích na balloir. Návrat kamenů ze zničených domů na úpatí hradu, roztříděných obcí. Několik fotografií donjonu během čištění firmou Galère. © Jean Poumay

• 10/01/2026 Balade autour du château quelque peu fantomatique en cette belle journée hivernale. Spaziergang um das etwas gespenstische Schloss an diesem schönen Wintertag. Wandeling rond het enigszins spookachtige kasteel op deze mooie winterdag. Walk around the somewhat ghostly castle on this beautiful winter day. Procházka kolem poněkud strašidelného zámku v tento krásný zimní den. © Jean Poumay

• 21/12/2025 Beau soleil et beau ciel au château ce 21 et son bel échafaudage. Galère a fait les premiers test de maçonnerie. Montée de pierres sur l'échafaudage du balloir en vue des chantiers de 2026. les pierres proviennent en partie des fossés, récupérés par Fred avec sa remorque et son ti 4/4, le reste vient via "Bob" de la haute cour suite aux travaux de Galère et les tranchées creusées. Elles sont lavées avec soins au jet haute pression. Pose de la membrane d'étanchéité qui sera maçonnée en 2026. Un duo prépare les planches de jonction de l'échafaudage "balloir". Nous étions 11 le matin et à l'apéro, un peu moins l'après midi. Schöne Sonne und schöner Himmel auf der Burg an diesem 21. und ihr schönes Gerüst. Galère hat die ersten Mauerwerktests durchgeführt. Steine werden auf das Gerüst des Bollwerks hochgezogen, für die Baustellen 2026. Die Steine stammen teilweise aus den Gräben, von Fred mit seinem Anhänger und seinem Land Rover geborgen, der Rest kommt per "Bob" vom oberen Burghof nach den Arbeiten von Galère und den ausgehobenen Gräben. Sie werden sorgfältig mit Hochdruck gereinigt. Verlegen der Abdichtungsmembran, die 2026 vermauert wird. Ein Duo bereitet die Verbindungsbretter für das "Bollwerk"-Gerüst vor. Wir waren morgens und beim Apéro 11, am Nachmittag etwas weniger. Mooie zon en mooie lucht op het kasteel op deze 21ste en zijn mooie steiger. Galère heeft de eerste metselwerkproeven gedaan. Stenen worden op de steiger van het bolwerk gehesen, met het oog op de werf van 2026. De stenen komen deels uit de grachten, opgehaald door Fred met zijn aanhanger en zijn 4x4, de rest komt via "Bob" van de bovenste binnenplaats na de werken van Galère en de gegraven sleuven. Ze worden zorgvuldig met de hogedrukreiniger gewassen. Plaatsing van de waterdichte membraan die in 2026 gemetseld zal worden. Een duo bereidt de verbindingsplanken van de "bolwerk"-steiger voor. We waren 's ochtends en bij de aperitief met 11, 's middags iets minder. Beautiful sun and beautiful sky at the castle on this 21st and its beautiful scaffolding. Galère carried out the first masonry tests. Stones are being hoisted onto the scaffolding of the bulwark in preparation for the 2026 construction sites. The stones come partly from the moats, recovered by Fred with his trailer and his 4x4, the rest comes via "Bob" from the upper courtyard following the works of Galère and the excavated trenches. They are carefully washed with a high-pressure jet. Installation of the waterproofing membrane that will be masoned in 2026. A duo is preparing the connecting planks of the "bulwark" scaffolding. We were 11 in the morning and at the apéro, a little less in the afternoon. Krásné slunce a krásná obloha na hradě tohoto 21. a jeho krásné lešení. Galère provedl první zkoušky zdiva. Kameny jsou vytahovány na lešení bašty s ohledem na stavby v roce 2026. Kameny částečně pocházejí z příkopů, vyzvednuté Fredem s jeho vlekem a terénním vozem, zbytek přichází přes "Boba" z horního nádvoří po pracích Galère a vykopaných výkopech. Jsou pečlivě omyty vysokotlakým čističem. Pokládka hydroizolační membrány, která bude v roce 2026 zazděna. Dvojice připravuje spojovací prkna lešení "bašty". Ráno a při aperitivu nás bylo 11, odpoledne o něco méně. © Jean Poumay