Place d’Ajaccio, sud-ouest de la ville. Caserne Miollis de son nom Boulanger. Organisée en 1553 autour d’un château génois dont la construction se fit d’avril 1492 à 1503, la citadelle fut, à l’instar de biens d’autres à cette époque, surtout tournée contre une éventuelle insurrection de la population. Son emplacement fut, bien évidemment, judicieusement choisi à l’entrée du port duquel elle pouvait contrôler le trafic. Elle affecte la forme d’une couronne dont les bastions font face à la ville, ville dont un fossé en eau les séparait. Ses flancs sont, chacun, constitués d’un redan et son front de tête, côté mer, comprend alors un bastion peu ou prou ébauché. Ce périmètre ne connaîtra jamais de réelle modification, si ce n’est ce bastion face à la mer, dit bastion bas ou bastion neuf, qui sera consolidé vers 1770 après que la Corse soit redevenue française (1768). Pour la période nous intéressant, il convient de noter la présence, à la pointe de ce même bastion, d’une batterie de 4 x 95 mm. Cette batterie est organisée en deux paires de deux pièces séparées par une traverse pleine. C’est dans les flancs de cette traverse, en arrière et en contrebas des canons, qu’ont été ménagées les niches pour les coups de sûreté. Le redan sud, dit Saint-Jean, supporte aujourd’hui (04/2010) une aire d’atterrissage pour hélicoptère. Celle-ci coiffe l’emplacement d’une batterie de canons de 47 T.R qui étaient au nombre de 4 voire 6. Il en demeure au moins trois niches à munitions dont deux obturées. Aucun magasin bétonné n’a été repéré. Le magasin à poudre, érigé en 1778, fut consolidé par des contreforts latéraux au début du XIXè siècle en raison de la pression verticale exercée par sa toiture en lauzes. Ce magasin se situe dans la partie sud, entre le demi bastion Saint-Luc et le redan Saint-Jean. Il est demeuré en l’état, toujours cerné par un mur d’enceinte et enfoncé à l’abri du rempart de façon à ne pouvoir être atteint par des coups directs. En 1888, lors du déclassement de nombreuses batteries, la citadelle fut qualifiée « de mauvaise construction » et qu’elle ne pouvait, en cas de conflit, continuer à abriter des poudres, lesquelles auraient été transférées dans le tunnel d’Aspretto. Entre le redan Saint-Jean et le bastion neuf, se trouve un lavoir dont l’esthétique des bacs à eau est caractéristique de cette fin de XIXè siècle. Ce lavoir a une longueur devant avoisiner les 25 à 30 mètres. À la racine ouest du redan Saint-Jean un édifice en maçonneries de moellons ayant une large embrasure fait penser à un emplacement de projecteur, mais ce doit être une construction parasite due à l’occupant de la seconde guerre mondiale. Il serait dommage de ne pas mentionner la toute petite chapelle sise au creux du bastion Sainte-barbe, bastion central de la gorge, mais aussi, adossée au pavillon G, une rare pompe à eau de marque LETESTU (Paris), parfaitement conservée. Cette pompe à bras unique est branchée sur une citerne souterraine d’une capacité de 250 m³. Son piston doit avoisiner le mètre de longueur. La firme Letestu fabriquait déjà des pompes à eau en 1801 et on en trouve des réalisations –dans les musées consacrés aux pompiers notamment- jusqu’après 1880. Aujourd’hui, la citadelle est toujours occupée par la DMD2A (délégation militaire de la Corse-du-Sud) et fermée au public sauf, parfois, lors des journées du patrimoine. Son fossé de gorge est asséché et, détail notable, il n’y a que très peu de constructions neuves, ce qui fait que l’ensemble présente toujours, à de rares détails près, son aspect du XIXè siècle. Elle est aussi inscrite à l’inventaire des monuments historiques.

Festung Ajaccio, südwestlich der Stadt. Miollis-Kaserne, benannt nach Boulanger. Die Zitadelle wurde 1553 um eine genuesische Burg herum angelegt, deren Bau zwischen April 1492 und 1503 stattfand. Wie viele andere Zitadellen dieser Zeit sollte sie in erster Linie einem möglichen Aufstand der Bevölkerung entgegenwirken. Ihr Standort wurde natürlich mit Bedacht an der Hafeneinfahrt gewählt, von der aus sie den Verkehr kontrollieren konnte. Sie hat die Form einer Krone, deren Bastionen der Stadt zugewandt sind, die durch einen Wassergraben von ihr getrennt ist. Ihre Seiten bestehen jeweils aus einem Redan, und ihre Vorderseite, der Meerseite zugewandt, umfasst dann eine mehr oder weniger skizzierte Bastion. Dieser Umfang wird nie wirklich verändert, mit Ausnahme dieser Bastion zum Meer hin, die als niedrige Bastion oder neue Bastion bezeichnet wird und um 1770, nachdem Korsika wieder französisch wurde (1768), gefestigt wird. Aus dem für uns interessanten Zeitraum ist an der Spitze dieser Bastion eine Batterie von 4 x 95 mm bemerkenswert. Diese Batterie ist in zwei Paare zu je zwei Teilen gegliedert, die durch eine solide Traverse getrennt sind. An den Seiten dieser Traverse, hinter und unter den Kanonen, wurden die Nischen für die Sicherheitsschüsse angebracht. Der südliche Redan, Saint-Jean genannt, beherbergt heute (04/2010) einen Hubschrauberlandeplatz. Dieser verdeckt den Standort einer Batterie von 47 T.R.-Kanonen, von denen es 4 oder sogar 6 gab. Mindestens drei Munitionsnischen sind erhalten, von denen zwei verstopft sind. Es wurde kein Betonmagazin identifiziert. Das 1778 errichtete Pulvermagazin wurde Anfang des 19. Jahrhunderts aufgrund des vertikalen Drucks seines Schieferdachs durch seitliche Strebepfeiler verstärkt. Dieses Magazin befindet sich im südlichen Teil, zwischen der Halbbastion Saint-Luc und dem Redan Saint-Jean. Sie ist in ihrem ursprünglichen Zustand erhalten geblieben, war stets von einer Ringmauer umgeben und im Schutz des Walls versenkt, sodass sie von direkten Treffern nicht erreicht werden konnte. Im Jahr 1888, als viele Batterien außer Dienst gestellt wurden, wurde die Zitadelle als „schlecht gebaut“ beschrieben und im Konfliktfall nicht mehr in der Lage gewesen, Pulver zu lagern, das sonst in den Aspretto-Tunnel gebracht worden wäre. Zwischen dem Redan Saint-Jean und der neuen Bastion befindet sich ein Waschhaus, dessen ästhetische Wassertröge typisch für das Ende des 19. Jahrhunderts sind. Dieses Waschhaus ist etwa 25 bis 30 Meter lang. Am westlichen Fuß des Redan Saint-Jean lässt ein Gebäude aus Bruchsteinmauerwerk mit einer breiten Schießscharte auf einen Scheinwerferstand schließen, es muss sich jedoch um eine parasitäre Konstruktion der Besatzer während des Zweiten Weltkriegs handeln. Es wäre schade, die sehr kleine Kapelle in der Mulde der Bastion Sainte-Barbe, der zentralen Bastion der Schlucht, nicht zu erwähnen. Aber auch eine seltene, perfekt erhaltene Wasserpumpe der Marke LETESTU (Paris), die an den Pavillon G gelehnt ist, sollte erwähnt werden. Diese Einarmpumpe ist an eine unterirdische Zisterne mit einem Fassungsvermögen von 250 m³ angeschlossen. Ihr Kolben muss etwa einen Meter lang sein. Die Firma Letestu stellte bereits 1801 Wasserpumpen her, und ihre Kreationen sind – insbesondere in Feuerwehrmuseen – bis nach 1880 zu finden. Die Zitadelle wird heute noch von der DMD2A (Militärdelegation Südkorsikas) genutzt und ist außer manchmal an Tagen des Kulturerbes für die Öffentlichkeit geschlossen. Der Schluchtgraben ist trockengelegt, und es gibt bemerkenswerterweise nur sehr wenige neue Gebäude, sodass das Ganze, von wenigen Ausnahmen abgesehen, noch sein Erscheinungsbild aus dem 19. Jahrhundert aufweist. Sie ist außerdem im Inventar der historischen Denkmäler aufgeführt.

Vesting Ajaccio, ten zuidwesten van de stad. Miolliskazerne, vernoemd naar Boulanger. De citadel, in 1553 gebouwd rond een Genuees kasteel, waarvan de bouw plaatsvond tussen april 1492 en 1503, was, net als vele andere citadels in die tijd, primair bedoeld om een mogelijke volksopstand tegen te gaan. De locatie was uiteraard zorgvuldig gekozen, aan de ingang van de haven, van waaruit het de scheepvaart kon controleren. De citadel heeft de vorm van een kroon waarvan de bastions naar de stad gericht zijn, een stad die ervan gescheiden is door een watergracht. De zijkanten zijn elk gevormd door een redan en de voorkant, aan de zeezijde, omvat dan een min of meer geschetst bastion. Deze omtrek zal nooit een echte wijziging ondergaan, behalve dit bastion aan de zeezijde, het lage bastion of nieuwe bastion genoemd, dat rond 1770, nadat Corsica weer Frans werd (1768), geconsolideerd zal worden. Voor de periode die ons interesseert, is het de moeite waard om de aanwezigheid te vermelden, aan de punt van ditzelfde bastion, van een batterij van 4 x 95 mm. Deze batterij is verdeeld in twee paren van twee stukken, gescheiden door een massieve traverse. In de zijkanten van deze traverse, achter en onder de kanonnen, werden de nissen voor de veiligheidsschoten gemaakt. De zuidelijke redan, Saint-Jean genaamd, ondersteunt vandaag (04/2010) een helikopterlandingsplaats. Deze bedekt de locatie van een batterij van 47 T.R.-kanonnen, waarvan er 4 of zelfs 6 waren. Er zijn ten minste drie munitienissen overgebleven, waarvan er twee geblokkeerd zijn. Er is geen betonnen magazijn geïdentificeerd. Het kruitmagazijn, gebouwd in 1778, werd begin 19e eeuw versterkt met zijdelingse steunberen vanwege de verticale druk die werd uitgeoefend door het leien dak. Dit magazijn bevindt zich in het zuidelijke deel, tussen het halve bastion Saint-Luc en de redan Saint-Jean. Het is in zijn oorspronkelijke staat gebleven, altijd omgeven door een omheining en verzonken in de beschutting van de wal, zodat het niet bereikbaar was voor directe treffers. In 1888, toen veel batterijen buiten gebruik werden gesteld, werd de citadel omschreven als "slecht gebouwd" en kon het in geval van een conflict geen kruit meer opslaan, dat naar de Asprettotunnel zou zijn overgebracht. Tussen de Saint-Jean-redan en het nieuwe bastion bevindt zich een washuis waarvan de esthetische waterbakken kenmerkend zijn voor het einde van de 19e eeuw. Dit washuis is ongeveer 25 tot 30 meter lang. Aan de westelijke voet van de Saint-Jean-redan suggereert een gebouw van puinmetselwerk met een brede schietgat een zoeklichtpositie, maar het moet een parasitaire constructie zijn vanwege de bezetter tijdens de Tweede Wereldoorlog. Het zou jammer zijn om de zeer kleine kapel in de holte van het bastion Sainte-Barbe, het centrale bastion van de kloof, niet te vermelden, maar ook, leunend tegen Paviljoen G, een zeldzame waterpomp van het merk LETESTU (Parijs), perfect bewaard gebleven. Deze eenarmige pomp is verbonden met een ondergrondse cisterne met een inhoud van 250 m³. De zuiger moet ongeveer een meter lang zijn. De firma Letestu produceerde al in 1801 waterpompen en hun creaties zijn te vinden – met name in musea gewijd aan brandweerlieden – tot na 1880. Tegenwoordig wordt de citadel nog steeds bewoond door de DMD2A (militaire delegatie van Zuid-Corsica) en is ze gesloten voor het publiek, behalve soms tijdens erfgoeddagen. De gracht in de kloof is drooggelegd en er zijn opvallend weinig nieuwe gebouwen, waardoor het geheel, op enkele zeldzame uitzonderingen na, nog steeds zijn 19e-eeuwse uiterlijk heeft. De citadel staat ook op de lijst van historische monumenten.

Fortress Ajaccio, southwest of the city. Miollis Barracks, named after Boulanger. Organized in 1553 around a Genoese castle whose construction took place between April 1492 and 1503, the citadel was, like many others at that time, primarily intended to counter a possible insurrection of the population. Its location was, of course, judiciously chosen at the entrance to the port from which it could control traffic. It takes the form of a crown whose bastions face the city, a city separated from it by a water moat. Its sides are each made up of a redan and its front, on the sea side, then includes a more or less sketched bastion. This perimeter will never undergo any real modification, except for this bastion facing the sea, called the low bastion or new bastion, which will be consolidated around 1770 after Corsica became French again (1768). For the period of interest to us, it is worth noting the presence, at the tip of this same bastion, of a battery of 4 x 95 mm. This battery is organized into two pairs of two pieces separated by a solid traverse. It is in the sides of this traverse, behind and below the cannons, that the niches for the safety shots were made. The southern redan, called Saint-Jean, today (04/2010) supports a helicopter landing pad. This covers the location of a battery of 47 T.R. cannons, of which there were 4 or even 6. At least three ammunition niches remain, two of which are blocked. No concrete magazine has been identified. The powder magazine, erected in 1778, was reinforced by lateral buttresses at the beginning of the 19th century due to the vertical pressure exerted by its slate roof. This magazine is located in the southern part, between the Saint-Luc demi-bastion and the Saint-Jean redan. It has remained in its original state, always surrounded by a surrounding wall and sunk into the shelter of the rampart so as to be unable to be reached by direct hits. In 1888, when many batteries were decommissioned, the citadel was described as "poorly constructed" and that it could not, in the event of conflict, continue to house powders, which would have been transferred to the Aspretto tunnel. Between the Saint-Jean redan and the new bastion, there is a washhouse whose aesthetic water troughs are characteristic of the end of the 19th century. This washhouse is approximately 25 to 30 meters long. At the western root of the Saint-Jean redan, a rubble masonry building with a wide embrasure suggests a searchlight position, but it must be a parasitic construction due to the occupier during the Second World War. It would be a shame not to mention the very small chapel located in the hollow of the Sainte-Barbe bastion, the central bastion of the gorge, but also, leaning against Pavilion G, a rare LETESTU (Paris) brand water pump, perfectly preserved. This single-arm pump is connected to an underground cistern with a capacity of 250 m³. Its piston must be around a meter long. The Letestu firm was already manufacturing water pumps in 1801 and their creations can be found – in museums dedicated to firefighters in particular – until after 1880. Today, the citadel is still occupied by the DMD2A (military delegation of South Corsica) and closed to the public except, sometimes, during heritage days. Its gorge ditch is drained and, notably, there are very few new buildings, which means that the whole still presents, with rare exceptions, its 19th century appearance. It is also listed in the inventory of historical monuments.

Pevnost Ajaccio, jihozápadně od města. Kasárna Miollis, pojmenovaná po Boulangerovi. Citadela, zorganizovaná v roce 1553 kolem janovského hradu, jehož výstavba probíhala mezi dubnem 1492 a 1503, byla, stejně jako mnoho dalších v té době, primárně určena k potlačení možného povstání obyvatelstva. Její umístění bylo samozřejmě uvážlivě zvoleno u vjezdu do přístavu, odkud mohla řídit dopravu. Má tvar koruny, jejíž bašty směřují k městu, které je od něj odděleno vodním příkopem. Její strany jsou tvořeny redanem a její přední strana, na straně k moři, pak zahrnuje víceméně načrtnutou baštu. Tento obvod nikdy neprojde žádnou skutečnou úpravou, s výjimkou této bašty směřující k moři, nazývané nízká bašta nebo nová bašta, která bude zpevněna kolem roku 1770 poté, co se Korsika opět stala francouzskou (1768). Z období, které nás zajímá, stojí za zmínku přítomnost baterie ráže 4 x 95 mm na špičce téže bašty. Tato baterie je rozdělena do dvou párů po dvou kusech oddělených pevnou příčkou. Právě po stranách této příčky, za a pod kanóny, byly vytvořeny výklenky pro bezpečnostní střely. Jižní redan, zvaný Saint-Jean, dnes (04/2010) nese přistávací plochu pro vrtulníky. Ta zakrývá umístění baterie 47 kanónů T.R., kterých bylo 4 nebo dokonce 6. Zůstaly nejméně tři výklenky pro munici, z nichž dva jsou zablokovány. Žádný betonový zásobník střelného prachu nebyl identifikován. Zásobník prachu, postavený v roce 1778, byl na začátku 19. století vyztužen bočními opěrami kvůli vertikálnímu tlaku vyvíjenému břidlicovou střechou. Tento zásobník se nachází v jižní části, mezi polobaštou Saint-Luc a redanem Saint-Jean. Zůstala v původním stavu, vždy obklopena obvodovou zdí a zapuštěná do hradeb, aby nebyla dosažitelná přímými zásahy. V roce 1888, kdy bylo mnoho baterií vyřazeno z provozu, byla citadela popsána jako „špatně postavená“ a že v případě konfliktu nemohla nadále skladovat prach, který by byl převezen do tunelu Aspretto. Mezi redanem Saint-Jean a novou baštou se nachází prádelna, jejíž estetické napajedla jsou charakteristické pro konec 19. století. Tato prádelna je dlouhá přibližně 25 až 30 metrů. U západního kořene redanu Saint-Jean naznačuje budova z sutinového zdiva se širokou střílnou polohu reflektoru, ale musí se jednat o parazitickou stavbu způsobenou okupantem během druhé světové války. Byla by škoda nezmínit velmi malou kapli nacházející se v prohlubni bašty Sainte-Barbe, centrální bašty soutěsky, ale také vzácné vodní čerpadlo značky LETESTU (Paříž), opřené o pavilon G, které je dokonale zachováno. Toto jednoramenné čerpadlo je napojeno na podzemní cisternu o objemu 250 m³. Jeho píst musí být dlouhý asi metr. Firma Letestu vyráběla vodní čerpadla již v roce 1801 a jejich výtvory lze nalézt – zejména v muzeích věnovaných hasičům – až do roku 1880. Dnes je citadela stále obsazena DMD2A (vojenskou delegací Jižní Korsiky) a pro veřejnost je uzavřena, s výjimkou příležitostných dnů památkové péče. Příkop soutěsky je odvodněný a je zde pozoruhodné, že se zde nachází jen velmi málo nových budov, což znamená, že celek si až na vzácné výjimky stále zachovává podobu z 19. století. Je také zapsána v seznamu historických památek.