L’Afrique du Nord (AFN) comprend la Tunisie, l’Algérie et le Maroc. En Tunisie, trois batteries de côte sont construites dès 1890, pour la défense de Tunis. Mais elles sont désarmées en 1900, après le classement, en 1898, de Bizerte dans les points d’appui de la flotte, en même temps que les quatre des colonies, Dakar, Fort-de-France, Diego-Suarez et Saigon. Le port de Bizerte, bien situé, et qui sera pourvu d’un arsenal moderne doté de plusieurs bassins de radoub, va rendre de grands services au cours de la Première Guerre mondiale. Il est doté d’une défense importante, et relativement moderne, servie par le 7e groupe d’artillerie d’Afrique. En 1918, les autres ports de Tunisie ne sont pas pourvus de défense. Il en sera tout autrement en 1939. En Algérie, les ports se couvrent de batteries, dès 1840, mais surtout après la guerre de 1870. Ces défenses sont servies par le 6e groupe d’artillerie d’Afrique. Entre les deux guerres mondiales, la défense des côtes d’Algérie et de Tunisie est améliorée, et maintenue au niveau de celles de la métropole, jusqu’à la Seconde Guerre mondiale. Mais seul Bizerte est doté d’une défense vraiment moderne, avec la réalisation de la batterie de Metline. Armée de quatre canons de 340 Mle 1912 en deux tourelles de deux, celle-ci aurait dû être l’ouvrage de défense des côtes français le plus abouti. Mais il ne sera pas terminé en juin 1940, et ne sera jamais achevé. A partir du 27 décembre 1921, les batteries de côte d’Algérie et de Tunisie passent entièrement sous la responsabilité de la Marine, à l’instar de celles de la Métropole. Le décret d’avril 1927, qui crée les quatre régions maritimes, place les ouvrages sous le commandement du préfet de la 4e région, dont le siège se trouve à Bizerte. En 1936, on entreprend, dans le sud de la Tunisie, la réalisation de ce que l’on peut considérer comme le prolongement ultime de la ligne Maginot, la ligne Mareth. Une ligne de fortification est également réalisée pour protéger Tunis d’un débarquement. Les côtes du Maroc, qui devient protectorat français le 30 mars 1912, ne sont sérieusement défendues qu’à partir de 1930. Les ouvrages y sont servis par la Marine, à l’exception de la batterie de 138 d’El Hank à Casablanca qui, au moment de l’opération « Torch » en novembre 1942, est sous la responsabilité du Groupe colonial d’artillerie de côte et DCA du Maroc. Le Levant, enfin, placé sous protectorat français en 1920, est doté de quelques batteries de côte, défendant les ports de Beyrouth et de Tripoli, au Liban. Elles sont servies par le régiment d’artillerie coloniale du Levant. Ces défenses ne joueront aucun rôle lors des événements de juin et juillet 1941. © JJM 31/01/2026

Nordafrika (AFN) umfasst Tunesien, Algerien und Marokko. In Tunesien werden ab 1890 drei Küstenbatterien zum Schutz von Tunis errichtet. Sie werden jedoch 1900 außer Dienst gestellt, nachdem Bizerte 1898 gleichzeitig mit den vier Kolonien Dakar, Fort-de-France, Diego-Suarez und Saigon zu den Stützpunkten der Flotte erklärt wurde. Der gut gelegene Hafen von Bizerte, der mit einem modernen Arsenal mit mehreren Trockendocks ausgestattet wird, leistet im Ersten Weltkrieg große Dienste. Er ist mit einer bedeutenden und relativ modernen Verteidigung ausgestattet, die von der 7. Afrika-Artilleriegruppe bedient wird. 1918 sind die anderen Häfen Tunesiens nicht verteidigt. 1939 wird dies ganz anders sein. In Algerien werden die Häfen ab 1840, vor allem aber nach dem Krieg von 1870, mit Batterien versehen. Diese Verteidigungsanlagen werden von der 6. Afrika-Artilleriegruppe bedient. In der Zwischenkriegszeit wird die Küstenverteidigung Algeriens und Tunesiens verbessert und bis zum Zweiten Weltkrieg auf dem Niveau des Mutterlands gehalten. Doch nur Bizerte erhält mit der Errichtung der Batterie Metline eine wirklich moderne Verteidigung. Bewaffnet mit vier 340-mm-Kanonen Modell 1912 in zwei Zwillingsgeschütztürmen, hätte dieses Werk die vollendetste französische Küstenverteidigungsanlage werden sollen. Es wird jedoch im Juni 1940 nicht fertiggestellt und niemals vollendet. Ab dem 27. Dezember 1921 gehen die Küstenbatterien Algeriens und Tunesiens, gleich denen des Mutterlands, vollständig in die Verantwortung der Marine über. Das Dekret vom April 1927, das die vier Maritimregionen schafft, unterstellt die Werke dem Kommando des Präfekten der 4. Region, dessen Sitz sich in Bizerte befindet. 1936 wird im Süden Tunesiens mit der Errichtung dessen begonnen, was man als das äußerste Ende der Maginot-Linie betrachten kann: der Mareth-Linie. Eine Befestigungslinie wird ebenfalls zum Schutz von Tunis vor einer Landung errichtet. Die Küsten Marokkos, das am 30. März 1912 französisches Protektorat wird, werden erst ab 1930 ernsthaft verteidigt. Die Werke dort werden von der Marine bedient, mit Ausnahme der 138-mm-Batterie El Hank in Casablanca, die zum Zeitpunkt der Operation „Torch“ im November 1942 unter der Verantwortung der Kolonialen Gruppe für Küstenartillerie und Flugabwehr Marokkos steht. Die Levante, schließlich, die 1920 unter französisches Protektorat gestellt wird, erhält einige Küstenbatterien zur Verteidigung der Häfen von Beirut und Tripoli im Libanon. Sie werden vom Kolonialen Artillerieregiment der Levante bedient. Diese Verteidigungsanlagen werden während der Ereignisse im Juni und Juli 1941 keine Rolle spielen. © JJM 31/01/2026

Noord-Afrika (AFN) omvat Tunesië, Algerije en Marokko. In Tunesië worden vanaf 1890 drie kustbatterijen gebouwd voor de verdediging van Tunis. Maar ze worden in 1900 buiten dienst gesteld, na de indeling in 1898 van Bizerte tot steunpunten van de vloot, tegelijk met die van de vier koloniën, Dakar, Fort-de-France, Diego-Suarez en Saigon. De haven van Bizerte, goed gelegen en voorzien van een modern arsenaal met meerdere dokken, zal grote diensten bewijzen tijdens de Eerste Wereldoorlog. Zij is voorzien van een belangrijke en relatief moderne verdediging, bediend door de 7e Afrika-artilleriegroep. In 1918 zijn de andere havens van Tunesië niet voorzien van verdediging. In 1939 zal dit heel anders zijn. In Algerije worden de havens vanaf 1840, maar vooral na de oorlog van 1870, met batterijen bedekt. Deze verdedigingswerken worden bediend door de 6e Afrika-artilleriegroep. Tussen de twee wereldoorlogen wordt de kustverdediging van Algerije en Tunesië verbeterd en op het niveau van die van het moederland gehouden, tot aan de Tweede Wereldoorlog. Maar enkel Bizerte krijgt met de bouw van de batterij van Metline een echt moderne verdediging. Bewapend met vier 340 Mle 1912 kanonnen in twee dubbele geschutskoepels, had dit werk het meest voltooide Franse kustverdedigingswerk moeten zijn. Maar het zal niet af zijn in juni 1940 en nooit voltooid worden. Vanaf 27 december 1921 komen de kustbatterijen van Algerije en Tunesië, net als die van het moederland, volledig onder de verantwoordelijkheid van de Marine. Het decreet van april 1927, dat de vier maritieme regio's creëert, plaatst de werken onder het bevel van de prefect van de 4e regio, wiens zetel zich in Bizerte bevindt. In 1936 wordt in het zuiden van Tunesië begonnen met de aanleg van wat men kan beschouwen als het uiterste verlengstuk van de Maginotlinie, de Marethlinie. Een verdedigingslinie wordt eveneens aangelegd om Tunis te beschermen tegen een landing. De kusten van Marokko, dat op 30 maart 1912 een Frans protectoraat wordt, worden pas vanaf 1930 serieus verdedigd. De werken aldaar worden bediend door de Marine, met uitzondering van de 138 batterij van El Hank in Casablanca die, ten tijde van operatie "Torch" in november 1942, onder de verantwoordelijkheid valt van de Koloniale Groep voor Kustartillerie en Luchtdoelartillerie van Marokko. De Levant, ten slotte, die in 1920 onder Frans protectoraat wordt geplaatst, is voorzien van enkele kustbatterijen ter verdediging van de havens van Beiroet en Tripoli in Libanon. Ze worden bediend door het Koloniale Artillerieregiment van de Levant. Deze verdedigingswerken zullen geen enkele rol spelen tijdens de gebeurtenissen in juni en juli 1941. © JJM 31/01/2026

North Africa (AFN) comprises Tunisia, Algeria, and Morocco. In Tunisia, three coastal batteries are built from 1890 for the defense of Tunis. But they are disarmed in 1900, after Bizerte was classified in 1898 as a fleet support point, along with the four colonial ones: Dakar, Fort-de-France, Diego-Suarez, and Saigon. The port of Bizerte, well-located and equipped with a modern arsenal featuring several dry docks, would render great service during the First World War. It is provided with significant and relatively modern defenses, operated by the 7th African Artillery Group. In 1918, the other ports of Tunisia are not provided with defenses. It will be quite different in 1939. In Algeria, ports are covered with batteries from 1840, but especially after the war of 1870. These defenses are operated by the 6th African Artillery Group. Between the two world wars, the coastal defense of Algeria and Tunisia is improved and maintained at the level of those of the mainland, until the Second World War. But only Bizerte is given a truly modern defense with the construction of the Metline battery. Armed with four 340 mm Mle 1912 guns in two twin turrets, this should have been the most accomplished French coastal defense work. However, it was not finished by June 1940 and was never completed. From 27 December 1921, the coastal batteries of Algeria and Tunisia passed entirely under the responsibility of the Navy, like those of mainland France. The decree of April 1927, which created the four maritime regions, placed the works under the command of the prefect of the 4th region, whose headquarters is in Bizerte. In 1936, in southern Tunisia, the construction of what can be considered the ultimate extension of the Maginot Line, the Mareth Line, was undertaken. A fortification line was also built to protect Tunis from a landing. The coasts of Morocco, which became a French protectorate on 30 March 1912, were only seriously defended from 1930 onwards. The works there are operated by the Navy, with the exception of the 138 mm El Hank battery in Casablanca which, at the time of Operation "Torch" in November 1942, was under the responsibility of the Colonial Group for Coastal and Anti-Aircraft Artillery of Morocco. Finally, the Levant, placed under French protectorate in 1920, is provided with a few coastal batteries defending the ports of Beirut and Tripoli in Lebanon. They are operated by the Colonial Artillery Regiment of the Levant. These defenses would play no role during the events of June and July 1941. © JJM 31/01/2026

Severní Afrika (AFN) zahrnuje Tunisko, Alžírsko a Maroko. V Tunisku jsou od roku 1890 postaveny tři pobřežní baterie pro obranu Tunisu. Ty jsou však v roce 1900 vyzbrojeny poté, co bylo v roce 1898 Bizerte zařazeno mezi body podpory flotily, spolu se čtyřmi koloniemi: Dakarem, Fort-de-France, Diego-Suarez a Saigonem. Přístav Bizerte, dobře umístěný a vybavený moderním arzenálem s několika suchými doky, poskytne během první světové války velké služby. Je vybaven významnou a relativně moderní obranou, kterou obsluhuje 7. skupina afrického dělostřelectva. V roce 1918 ostatní tuniské přístavy obranu nemají. V roce 1939 to bude zcela jinak. V Alžírsku jsou přístavy od roku 1840, zejména však po válce v roce 1870, pokryty bateriemi. Tyto obranné stavby obsluhuje 6. skupina afrického dělostřelectva. Mezi světovými válkami je pobřežní obrana Alžírska a Tuniska vylepšena a udržována na úrovni metropole až do druhé světové války. Ale pouze Bizerte je vybaveno skutečně moderní obranou realizací baterie Metline. Vyzbrojena čtyřmi děly 340 mm vz. 1912 ve dvou dvouhlavňových věžích, měla být tato stavba nejdokonalejším francouzským pobřežním obranným dílem. Nebude však dokončena v červnu 1940 a nikdy nebude dostavěna. Od 27. prosince 1921 přecházejí pobřežní baterie Alžírska a Tuniska zcela pod odpovědnost námořnictva, stejně jako v metropoli. Dekret z dubna 1927, který vytváří čtyři námořní regiony, podřizuje tyto stavby velení prefekta 4. regionu, jehož sídlo je v Bizerte. V roce 1936 je v jižním Tunisku zahájena výstavba toho, co lze považovat za konečné prodloužení Maginotovy linie – Marethské linie. Pro ochranu Tunisu před vyloděním je také vybudována linie opevnění. Pobřeží Maroka, které se 30. března 1912 stalo francouzským protektorátem, je vážně bráněno až od roku 1930. Stavby zde obsluhuje námořnictvo, s výjimkou 138mm baterie El Hank v Casablance, která v době operace "Torch" v listopadu 1942 spadala pod odpovědnost Koloniální skupiny pobřežního a protiletadlového dělostřelectva Maroka. Levanta, která byla v roce 1920 umístěna pod francouzský protektorát, je nakonec vybavena několika pobřežními bateriemi bránícími přístavy Bejrút a Tripolis v Libanonu. Ty jsou obsluhovány koloniálním dělostřeleckým plukem Levanty. Tyto obranné stavby nebudou hrát žádnou roli během událostí v červnu a červenci 1941. © JJM 31/01/2026