Mareth.
Une ligne d’avant-postes, démunie d’élément bétonné, et destinée à approfondir la position, était en cours de réalisation en juin 1940, sur la rive droite de l’oued Zigzaou. Elle comprenait, pour le secteur Est, les PA de :
Seul ce dernier était en cours d’achèvement, le 26 juin 1940. Il était tenu par une compagnie, prélevée sur la ligne d’arrêt, et renforcée par un groupe de mitrailleuses, ainsi que par un canon antichar. Il ne reste plus trace de ce PA, car il a été nivelé après 1962. Seul le PA de la Cote 42 présente encore des vestiges d’organisation du terrain. Pour le secteur Ouest, les PA devaient se situer à :
Eine Vorpostenlinie ohne Betonelemente, die dazu bestimmt war, die Stellung zu vertiefen, war im Juni 1940 am rechten Ufer des Oued Zigzaou in Bau. Sie umfasste für den Ostsektor die Stützpunkte von:
Nur letzterer war am 26. Juni 1940 in Fertigstellung begriffen. Er wurde von einer Kompanie gehalten, die von der Auffanglinie abgezogen und durch eine Maschinengewehrgruppe sowie eine Panzerabwehrkanone verstärkt worden war. Von diesem Stützpunkt ist keine Spur mehr vorhanden, da er nach 1962 eingeebnet wurde. Nur der Stützpunkt Höhe 42 weist noch Überreste von Geländebefestigungen auf. Für den Westsektor sollten sich die Stützpunkte befinden in:
Een lijn van voorposten, zonder betonnen elementen, en bestemd om de stelling te verdiepen, was in juni 1940 in aanbouw op de rechteroever van de oued Zigzaou. Zij omvatte, voor de sector Oost, de steunpunten van:
Alleen deze laatste was op 26 juni 1940 in aanbouw. Het werd bezet door een compagnie, onttrokken aan de stoplinie, en versterkt door een mitrailleurgroep, alsmede door een antitankkanon. Van dit steunpunt is geen spoor meer over, want het is na 1962 geëgaliseerd. Alleen het steunpunt van Hoogte 42 vertoont nog overblijfselen van terreinorganisatie. Voor de sector West moesten de steunpunten zich bevinden te:
A line of outposts, devoid of concrete elements, intended to deepen the position, was under construction in June 1940, on the right bank of the Oued Zigzaou. It comprised, for the Eastern sector, the strongpoints of:
Only the latter was nearing completion on 26 June 1940. It was held by a company, taken from the stop line, and reinforced by a machine gun group, as well as an anti-tank gun. No trace remains of this strongpoint, as it was levelled after 1962. Only the Contour 42 strongpoint still shows vestiges of terrain organisation. For the Western sector, the strongpoints were to be located at:
Linie předsunutých stanovišť, bez betonových prvků, určená k prohloubení postavení, byla v červnu 1940 ve výstavbě na pravém břehu vádí Zigzau. Zahrnovala pro východní úsek opěrné body:
Pouze posledně jmenovaný byl 26. června 1940 ve fázi dokončování. Byl držen rotou, staženou ze záchytné linie, a posílenou skupinou kulometů a protitankovým kanónem. Po tomto opěrném bodě nezbyla žádná stopa, protože byl po roce 1962 srovnán se zemí. Pouze opěrný bod na Kótě 42 vykazuje ještě pozůstatky organizace terénu. Pro západní úsek se měly opěrné body nacházet v:
© JJM 05/03/2026
