Dans le cadre du système Séré de Rivières (1874-1914), l'artillerie française se structure autour d'une triple spécialisation : l'artillerie de campagne, mobile et destinée à accompagner les troupes en manœuvre ; l'artillerie de siège, plus lourde et dévolue à la réduction des places fortes ennemies ; et l'artillerie de forteresse, conçue spécifiquement pour la défense rapprochée des ouvrages fortifiés. C'est dans cette dernière catégorie que s'inscrit le canon de 47 mm modèle 1885 à tourillons, une pièce tir rapide (TR) montée sur affût M 1885 sans recul. Innovant par son système de frein hydropneumatique qui annule pratiquement le recul, cette arme pouvait être servie rapidement sans avoir à être reréglée après chaque tir. Positionnée dans les casemates et les tourelles des forts, elle était redoutablement efficace contre les vagues d'infanterie assaillante, ses projectiles capable de percer les blindages légers des engins de siège. Ce canon représente ainsi la quintessence de l'adaptation technologique aux impératifs de la fortification moderne à la veille de la Première Guerre mondiale.

Im Rahmen des Séré-de-Rivières-Systems (1874-1914) strukturiert sich die französische Artillerie um eine dreifache Spezialisierung: die Feldartillerie, mobil und bestimmt zur Begleitung der Truppen im Manöver; die Belagerungsartillerie, schwerer und der Reduzierung feindlicher Festungen gewidmet; und die Festungsartillerie, speziell für die Nahverteidigung befestigter Werke konzipiert. In diese letzte Kategorie fällt das 47 mm Geschütz Modell 1885 mit Drehzapfen, ein Schnellfeuer (SF) Geschütz montiert auf rückstoßfreier Lafette M 1885. Innovativ durch sein hydropneumatisches Bremssystem, das den Rückstoß praktisch aufhebt, konnte diese Waffe schnell bedient werden, ohne nach jedem Schuss neu ausgerichtet werden zu müssen. In Kasematten und Türmen der Forts positioniert, war sie gefürchtet effektiv gegen Angriffswellen von Infanterie, ihre Geschosse konnten die leichten Panzerungen von Belagerungsgeräten durchschlagen. Dieses Geschütz repräsentiert somit die Quintessenz der technologischen Anpassung an die Erfordernisse der modernen Befestigung am Vorabend des Ersten Weltkriegs.

In het kader van het Séré de Rivières-systeem (1874-1914) structureert de Franse artillerie zich rond een drievoudige specialisatie: de veldartillerie, mobiel en bestemd om de troepen in manoeuvre te begeleiden; de belegeringsartillerie, zwaarder en toegewijd aan de reductie van vijandelijke vestingen; en de vestingartillerie, specifiek ontworpen voor de nabijverdediging van versterkte werken. Het is in deze laatste categorie dat het 47 mm kanon model 1885 met draagassen zich inschrijft, een snelvuur (SV) stuk gemonteerd op terugstootvrije affuit M 1885. Innovatief door zijn hydropneumatisch remsysteem dat de terugslag praktisch opheft, dit wapen kon snel bediend worden zonder na elk schot opnieuw gericht te moeten worden. Geplaatst in de kazematten en koepels van de forten, was het geducht effectief tegen de golven aanvallende infanterie, zijn projectielen in staat de lichte pantseringen van belegeringswerktuigen te doorboren. Dit kanon vertegenwoordigt aldus de quintessens van de technologische aanpassing aan de vereisten van de moderne vestingbouw aan de vooravond van de Eerste Wereldoorlog.

Within the framework of the Séré de Rivières system (1874-1914), French artillery is structured around a triple specialization: field artillery, mobile and intended to accompany troops in maneuver; siege artillery, heavier and devoted to the reduction of enemy strongholds; and fortress artillery, specifically designed for the close defense of fortified works. It is in this last category that the 47 mm model 1885 gun with trunnions belongs, a quick fire (QF) piece mounted on recoilless carriage M 1885. Innovative through its hydropneumatic brake system that practically cancels recoil, this weapon could be served rapidly without having to be re-aimed after each shot. Positioned in casemates and turrets of forts, it was formidably effective against waves of assaulting infantry, its projectiles capable of piercing the light armor of siege engines. This gun thus represents the quintessence of technological adaptation to the requirements of modern fortification on the eve of the First World War.

V rámci systému Séré de Rivières (1874-1914) se francouzské dělostřelectvo strukturuje kolem trojité specializace: polní dělostřelectvo, mobilní a určené k doprovodu vojsk v manévru; obléhací dělostřelectvo, těžší a věnované redukci nepřátelských pevností; a pevnostní dělostřelectvo, konkrétně navržené pro blízkou obranu opevněných děl. Do této poslední kategorie spadá kanon 47 mm model 1885 s čepy, rychlopalný (RP) kus namontovaný na bezodrazové lafetě M 1885. Inovativní svým hydropneumatickým brzdovým systémem, který prakticky ruší zpětný ráz, tato zbraň mohla být obsluhována rychle bez nutnosti přenastavování po každém výstřelu. Umístěna v kasematách a věžích pevností, byla obávaně účinná proti vlnám útočné pěchoty, její projektily schopné pronikat lehkým pancéřováním obléhacích strojů. Tento kanon tak představuje kvintesenci technologické adaptace na požadavky moderního opevnění na prahu první světové války.