Dans la famille de l'artillerie lourde du système Séré de Rivières, le canon de 150 mm de Bange modèle 1881 sur affût de siège et de place représentait la puissance maximale déployée dans les forts avant l'apparition des artilleries à tir rapide. Cette pièce imposante, développée par le commandant De Bange, pouvait projeter un obus de 40 kg à plus de 10 km, permettant d'effectuer des tirs de contre-batterie contre l'artillerie ennemie et de destruction contre les infrastructures. Son affût spécial "de siège et de place" lui assurait une stabilité nécessaire à la précision tout en permettant des angles de tir élevés pour des tirs plongeants. Bien que moins mobile que les canons de plus petit calibre, il formait l'armement principal des grands ouvrages et des batteries de côte, où sa puissance de feu constituait un élément dissuasif majeur. Plusieurs exemplaires de ce canon furent encore utilisés durant la Première Guerre mondiale, notamment lors de la bataille de Verdun, où leur puissance fut mise à contribution pour briser les assauts allemands.

In der Familie der schweren Artillerie des Séré-de-Rivières-Systems repräsentierte das 150 mm de Bange Geschütz Modell 1881 auf Belagerungs- und Platzlafette die maximale in den Forts eingesetzte Feuerkraft vor dem Erscheinen der Schnellfeuerartillerien. Dieses imposante Geschütz, entwickelt von Kommandant De Bange, konnte ein 40 kg Geschoss auf über 10 km schleudern, was Gegenbatteriefeuer gegen feindliche Artillerie und Zerstörungsfeuer gegen Infrastrukturen ermöglichte. Seine spezielle "Belagerungs- und Platz"-Lafette sicherte ihm die für die Präzision notwendige Stabilität, während sie hohe Schusswinkel für Steilfeuer erlaubte. Obwohl weniger mobil als Geschütze kleineren Kalibers, bildete es die Hauptbewaffnung der großen Werke und Küstenbatterien, wo seine Feuerkraft ein Hauptabschreckungselement darstellte. Mehrere Exemplare dieses Geschützes wurden noch während des Ersten Weltkriegs verwendet, insbesondere während der Schlacht von Verdun, wo ihre Kraft eingesetzt wurde, um deutsche Angriffe zu brechen.

In de familie van de zware artillerie van het Séré de Rivières-systeem, vertegenwoordigde het 150 mm de Bange kanon model 1881 op belegerings- en plaatsaffuit de maximale kracht ingezet in de forten vóór het verschijnen van de snelvuurartillerie. Dit imposante stuk, ontwikkeld door commandant De Bange, kon een granaat van 40 kg over meer dan 10 km projecteren, wat tegenbatterijvuur tegen vijandelijke artillerie en vernietigingsvuur tegen infrastructuur mogelijk maakte. Zijn speciale "belegerings- en plaats"-affuit verzekerde hem een voor de precisie noodzakelijke stabiliteit terwijl het hoge schiethoeken voor stijl vuur toeliet. Hoewel minder mobiel dan kanonnen van kleiner kaliber, vormde het de hoofd bewapening van de grote werken en kustbatterijen, waar zijn vuurkracht een belangrijk afschrikkingselement vormde. Verscheidene exemplaren van dit kanon werden nog gebruikt tijdens de Eerste Wereldoorlog, in het bijzonder tijdens de slag om Verdun, waar hun kracht werd ingezet om Duitse aanvallen te breken.

In the family of heavy artillery of the Séré de Rivières system, the 150 mm de Bange model 1881 gun on siege and place carriage represented the maximum power deployed in the forts before the appearance of rapid-fire artillery. This imposing piece, developed by Commander De Bange, could project a 40 kg shell over more than 10 km, allowing for counter-battery fire against enemy artillery and destructive fire against infrastructure. Its special "siege and place" carriage ensured the stability necessary for precision while permitting high firing angles for plunging fire. Although less mobile than smaller caliber guns, it formed the main armament of large works and coastal batteries, where its firepower constituted a major deterrent element. Several specimens of this gun were still used during the First World War, notably during the Battle of Verdun, where their power was employed to break German assaults.

V rodině těžkého dělostřelectva systému Séré de Rivières představoval kanon 150 mm de Bange model 1881 na obléhací a místní lafetě maximální sílu nasazenou v pevnostech před objevením se rychlopalného dělostřelectva. Tento impozantní kus, vyvinutý velitelem De Bangem, mohl vrhat 40 kg střelu na více než 10 km, umožňující protibateriální palbu proti nepřátelskému dělostřelectvu a ničivou palbu proti infrastruktuře. Jeho speciální "obléhací a místní" lafeta mu zajišťovala stabilitu nezbytnou pro přesnost, zatímco umožňovala vysoké úhly střelby pro přímou palbu. Ačkoli méně mobilní než děla menší ráže, tvořil hlavní výzbroj velkých děl a pobřežních baterií, kde jeho palebná síla představovala hlavní odstrašující prvek. Několik exemplářů tohoto děla bylo stále používáno během první světové války, zejména během bitvy u Verdunu, kde byla jejich síla využita k prolomení německých útoků.