Le système De Bange dota la France de deux pièces majeures au calibre 155 mm, formant la colonne vertébrale de son artillerie lourde de siège et de forteresse : le 155 mm court Mle 1877, conçu pour les tirs courbes et le mortierge avec un tube plus trapu monté sur un affût court et robuste, et le 155 mm long Mle 1877, avec son tube élancé sur un affût long, destiné aux tirs tendus à longue portée pour la contre-batterie et la destruction des infrastructures. Cette dichotomie tactique illustre la sophistication de l'artillerie de la IIIe République, capable d'adapter son outil balistique à la nature des objectifs. Le 155 Long de Bange, comme celui exposé au musée de Draguignan, demeura en service actif bien au-delà de sa conception, étant même remis en service durant la Première Guerre mondiale pour pallier le manque d'artillerie lourde, prouvant la robustesse et l'efficacité de ce matériel conçu pour les places fortes du système Séré de Rivières.

Das De-Bange-System stattete Frankreich mit zwei Hauptgeschützen im Kaliber 155 mm aus, die das Rückgrat seiner schweren Belagerungs- und Festungsartillerie bildeten: das 155 mm Kurze Mle 1877, entworfen für Kurvenfeuer und Mörsereinsatz mit einer gedrungeneren Rohr auf einer kurzen und robusten Lafette, und das 155 mm Lange Mle 1877, mit seinem schlanken Rohr auf einer langen Lafette, bestimmt für flache Langstreckenschüsse zur Gegenbatterie und Zerstörung von Infrastrukturen. Diese taktische Dichotomie illustriert die Raffinesse der Artillerie der Dritten Republik, die in der Lage war, ihr ballistisches Werkzeug an die Natur der Ziele anzupassen. Das 155 Lange de Bange, wie das im Museum von Draguignan ausgestellte, blieb weit über seine Konzeption hinaus im aktiven Dienst, wurde sogar während des Ersten Weltkriegs wieder in Dienst gestellt, um den Mangel an schwerer Artillerie auszugleichen, und bewies so die Robustheit und Effektivität dieses für die Festungen des Séré-de-Rivières-Systems konzipierten Materials.

Het De Bange-systeem voorzag Frankrijk van twee hoofdstukken in het kaliber 155 mm, die de ruggengraat vormden van zijn zware belegerings- en vestingartillerie: de 155 mm korte Mle 1877, ontworpen voor krombaanvuur en mortiergebruik met een gedrongener loop gemonteerd op een korte en robuuste affuit, en de 155 mm lange Mle 1877, met zijn slanke loop op een lange affuit, bestemd voor vlakbaanvuur op lange afstand voor tegenbatterij en vernietiging van infrastructuur. Deze tactische dichotomie illustreert de verfijning van de artillerie van de Derde Republiek, in staat om zijn ballistische gereedschap aan te passen aan de aard van de doelen. De 155 Lange de Bange, zoals die tentoongesteld in het museum van Draguignan, bleef ver voorbij zijn ontwerp in actieve dienst, werd zelfs opnieuw in dienst gesteld tijdens de Eerste Wereldoorlog om het gebrek aan zware artillerie te compenseren, wat de robuustheid en effectiviteit van dit materiaal ontworpen voor de vestingen van het Séré de Rivières-systeem bewees.

The De Bange system provided France with two major pieces in the 155 mm caliber, forming the backbone of its heavy siege and fortress artillery: the 155 mm short Mle 1877, designed for curved fire and mortar use with a stubby barrel mounted on a short and robust carriage, and the 155 mm long Mle 1877, with its slender barrel on a long carriage, intended for flat long-range fire for counter-battery and destruction of infrastructure. This tactical dichotomy illustrates the sophistication of the artillery of the Third Republic, capable of adapting its ballistic tool to the nature of the targets. The 155 Long de Bange, like the one exhibited at the Draguignan museum, remained in active service well beyond its design, even being recommissioned during the First World War to compensate for the lack of heavy artillery, proving the robustness and effectiveness of this material designed for the strongholds of the Séré de Rivières system.

Systém De Bange vybavil Francii dvěma hlavními kusy v ráži 155 mm, tvořícími páteř jeho těžkého obléhacího a pevnostního dělostřelectva: 155 mm krátký Mle 1877, navržený pro křivou střelbu a minometné použití s podsaditou hlavní namontovanou na krátké a robustní lafetě, a 155 mm dlouhý Mle 1877, se štíhlou hlavní na dlouhé lafetě, určený pro plochou střelbu na dlouhou vzdálenost pro protibateriový boj a ničení infrastruktury. Tato taktická dichotomie ilustruje sofistikovanost dělostřelectva Třetí republiky, schopného přizpůsobit svůj balistický nástroj povaze cílů. Dlouhý de Bange 155, jako ten vystavený v muzeu v Draguignanu, zůstal v aktivní službě daleko za svým návrhem, byl dokonce znovu zařazen do služby během první světové války, aby kompenzoval nedostatek těžkého dělostřelectva, čímž dokázal robustnost a účinnost tohoto materiálu navrženého pro pevnosti systému Séré de Rivières.