Avant 1914, le canon de 65 mm modèle 1904 sur affût G occupait une place essentielle dans la défense côtière française, en tant que pièce intermédiaire entre les petits calibres de 37 ou 47 mm et les gros canons de batterie principale. Conçu à partir du canon de montagne de 65 mm modèle 1905, il en reprenait les principes de tir rapide tout en étant adapté à un usage fixe sur les côtes. Destiné à la défense rapprochée et à moyenne portée des ports, rades et fortifications, il visait notamment les torpilleurs, vedettes rapides et croiseurs légers menaçant les abords maritimes. Le modèle 1904 utilisait les progrès techniques du tournant du siècle — notamment le système de recul et de retour automatique — permettant un tir soutenu et précis sans dérèglement de l'affût. L'affût G, spécifiquement conçu pour les batteries côtières, était une plateforme fixe ou semi-fixe, offrant une grande stabilité et un pointage aisé sur des cibles en mouvement. Le canon était généralement équipé d'un masque de protection métallique protégeant les servants contre les éclats et les tirs ennemis, améliorant ainsi la résistance et la sécurité des équipes de pièce. Tirant des obus explosifs de 4 à 4,5 kg à plusieurs milliers de mètres, avec une cadence de tir élevée, cette arme combinait puissance, précision et robustesse, marquant une étape décisive dans l'évolution de l'artillerie côtière française. À la veille de la Première Guerre mondiale, le canon de 65 mm sur affût G représentait ainsi une pièce moderne, efficace et parfaitement adaptée à la défense des littoraux et des ouvrages fortifiés.

Vor 1914 nahm die 65-mm-Kanone Modell 1904 auf Lafette G einen wesentlichen Platz in der französischen Küstenverteidigung ein, als Mittelkaliber zwischen den kleinen Kalibern von 37 oder 47 mm und den großen Geschützen der Hauptbatterie. Konstruiert auf Basis der 65-mm-Gebirgskanone Modell 1905, übernahm sie deren Schnellfeuerprinzipien, während sie für den festen Einsatz an Küsten adaptiert wurde. Bestimmt für die Nah- und Mittelstreckenverteidigung von Häfen, Reeden und Befestigungen, zielte sie insbesondere auf Torpedoboote, Schnellboote und leichte Kreuzer, die die Seezufahrten bedrohten. Das Modell 1904 nutzte die technischen Fortschritte der Jahrhundertwende — insbesondere das System für Rückstoß und automatische Rückstellung — was anhaltendes und präzises Feuern ohne Verschiebung der Lafette ermöglichte. Die Lafette G, spezifisch für Küstenbatterien entworfen, war eine feste oder halbfeste Plattform, die große Stabilität und einfaches Zielen auf bewegliche Ziele bot. Die Kanone war generally mit einem metallenen Schutzschild ausgestattet, der die Bedienung gegen Splitter und feindliches Feuer schützte und somit die Widerstandsfähigkeit und Sicherheit der Geschützmannschaften verbesserte. Sie feuerte 4 bis 4,5 kg schwere Explosivgeschosse über mehrere tausend Meter, mit einer hohen Feuergeschwindigkeit, diese Waffe vereinte Kraft, Präzision und Robustheit, und markierte einen entscheidenden Schritt in der Entwicklung der französischen Küstenartillerie. An der Schwelle zum Ersten Weltkrieg repräsentierte die 65-mm-Kanone auf Lafette G somit ein modernes, effizientes und perfekt an die Verteidigung der Küsten und befestigten Werke angepasstes Geschütz.

Voor 1914 nam het 65 mm kanon model 1904 op affuit G een essentiële plaats in binnen de Franse kustverdediging, als tussenliggend stuk tussen de kleine kalibers van 37 of 47 mm en de grote kanonnen van de hoofdbatterij. Ontworpen vanaf het 65 mm bergkanon model 1905, nam het de principes van snelvuur over terwijl het werd aangepast voor vast gebruik aan de kusten. Bestemd voor de verdediging op korte en middellange afstand van havens, redeën en versterkingen, mikte het vooral op torpedobootjagers, snelle vaartuigen en lichte kruisers die de maritieme toegangen bedreigden. Het model 1904 gebruikte de technische vooruitgang van de eeuwwisseling — in het bijzonder het systeem voor terugslag en automatische terugkeer — wat volgehouden en precies vuren mogelijk maakte zonder verschuiving van de affuit. De affuit G, specifiek ontworpen voor kustbatterijen, was een vast of semi-vast platform, dat grote stabiliteit bood en gemakkelijk richten op bewegende doelen. Het kanon was generally uitgerust met een metalen beschermingsmasker dat de bediening beschermde tegen splinters en vijandelijk vuur, waardoor de weerstand en veiligheid van de kanonbemanning werd verbeterd. Vurend met explosieve granaten van 4 tot 4,5 kg over verscheidene duizenden meters, met een hoog vuurtempo, combineerde dit wapen kracht, precisie en robuustheid, en markeerde een beslissende stap in de evolutie van de Franse kustartillerie. Aan de vooravond van de Eerste Wereldoorlog vertegenwoordigde het 65 mm kanon op affuit G aldus een modern, efficiënt en perfect aangepast stuk voor de verdediging van de kusten en de versterkte werken.

Before 1914, the 65 mm model 1904 gun on G carriage occupied an essential place in French coastal defense, as an intermediate piece between the small calibers of 37 or 47 mm and the large guns of the main battery. Designed from the 65 mm mountain gun model 1905, it adopted its rapid-fire principles while being adapted for fixed use on the coasts. Intended for the close and medium-range defense of ports, roadsteads, and fortifications, it targeted particularly torpedo boats, fast craft, and light cruisers threatening maritime approaches. The model 1904 utilized the technical progress of the turn of the century — notably the recoil and automatic return system — allowing sustained and precise firing without displacement of the carriage. The G carriage, specifically designed for coastal batteries, was a fixed or semi-fixed platform, offering great stability and easy aiming at moving targets. The gun was generally equipped with a metallic protective shield protecting the crew against shrapnel and enemy fire, thus improving the resistance and safety of the gun teams. Firing 4 to 4.5 kg explosive shells over several thousand meters, with a high rate of fire, this weapon combined power, precision, and robustness, marking a decisive step in the evolution of French coastal artillery. On the eve of the First World War, the 65 mm gun on G carriage thus represented a modern, efficient, and perfectly adapted piece for the defense of coastlines and fortified works.

Před rokem 1914 zaujímal 65mm kanón model 1904 na lafetě G podstatné místo ve francouzské pobřežní obraně, jako střední zbraň mezi malými rážemi 37 nebo 47 mm a velkými hlavněmi hlavní baterie. Konstruovaný z 65mm horského kanónu model 1905, převzal jeho principy rychlé palby, zatímco byl přizpůsoben pro pevné použití na pobřeží. Určený pro obranu na blízkou a střední vzdálenost přístavů, plavebních drah a opevnění, zaměřoval se zejména na torpédoborce, rychlé čluny a lehké křižníky ohrožující námořní přístupy. Model 1904 využíval technický pokrok na přelomu století — zejména systém zpětného rázu a automatického návratu — umožňující trvalou a přesnou střelbu bez posunu lafety. Lafeta G, specificky navržená pro pobřežní baterie, byla pevná nebo polopevná platforma, poskytující velkou stabilitu a snadné zaměření na pohyblivé cíle. Kanón byl generally vybaven kovovým ochranným štítem chránícím obsluhu před střepinami a nepřátelskou palbou, čímž se zlepšila odolnost a bezpečnost dělostřeleckých družstev. Střílející 4 až 4,5 kg výbušné granáty na několik tisíc metrů, s vysokou kadencí, tato zbraň kombinovala sílu, přesnost a robustnost, označujíc rozhodující krok ve vývoji francouzského pobřežního dělostřelectva. Na prahu první světové války tak 65mm kanón na lafetě G představoval moderní, účinný a dokonale přizpůsobený kus pro obranu pobřeží a opevněných děl.