Bizerte. En 1914, l’armement du front de terre comprend 74 canons de calibres allant de 80 à 120 millimètres, et 12 mitrailleuses. Une partie de cet armement est installé :

dans le fort du Kébir, construit entre 1898 et 1899, dont l’armement inclut les 2 seules tourelles à éclipse pour mitrailleuses installées outre-merdans le réduit du Chreck, construit en même temps que la batterie du même nomdans l’ouvrage du Nador, réalisé en 1900 pour couvrir les plages nord, favorables à un débarquement. En outre, vingt emplacements sont prévus et aménagés, pour établir des « batteries du moment », avec des 90 et des 95.
En 1907, on envisage de construire sur le djebel Dekounia, à 10 kilomètres de Sidi-Abdallah, un ouvrage qui résoudrait enfin le problème de la défense de l’arsenal. L’armement prévu comprend alors 2 tourelles à éclipse pour 2 canons de 75 R, 2 tourelles à éclipse pour 155 R et 2 tourelles à éclipse pour 2 mitrailleuses. Mais on préconise l’adoption de 2 coupoles pour 155 court, de préférence aux tourelles à éclipse. Ce projet ne sera pas réalisé, et le problème de la défense de l’arsenal jamais résolu. En 1939, la défense du front de terre est assurée par 6 positions, réalisées entre 1930 et 1939 :

la position du Menzel-Djemil, réalisée dès 1930la position de l’Oued Garak et le réduit défensif de Metline-Zébib, réalisés en 32-33le môle de résistance du Hakima-Djérissa, le môle de résistance du Touiba-Kéchabta, et la position du Soumeur-Oued Damous.
Ces trois dernières positions sont le résultat des réflexions de la Commission Mixte d’Etude de la Défense du Secteur Fortifié de Bizerte, crée en 1933. Ses projets d’organisation défensive sont approuvés par l’Etat-Major, en août de la même année. Disposées sensiblement en arc de cercle, autour du lac et des diverses installations de la base, et établies sur les hauteurs qui entourent le lac, les nouvelles positions occupent les observatoires, barrent les voies de pénétrations, interdisent un débarquement sur les plages, et comportent des emplacements préparés pour l’artillerie. Les travaux vont s’étaler de 1933 à 1939, interrompus en 1935, à la suite de l’accord Laval-Mussolini, et en 1938, par manque de crédit et de main d’œuvre, priorité étant donnée à la ligne Mareth. En outre, 2 positions ne seront pas réalisées, par manque de crédits :

le môle de résistance des djebels Dékounia, Berna et Messefetine qui, situé à 10 kilomètres de l’arsenal, devait en assurer la défense vers le sudle môle de résistance de Cheniti et Touitina qui, installé à 12 kilomètres à l’ouest de l’arsenal devait en interdire l’accès par cette direction.
Toutes ces positions comportent :

des PC de bataillon et de compagnie, reliés par galerie à un observatoiredes blockhaus et casemates de flanquement pour mitrailleuses, simples ou doubles. Deux de ces blockhaus, tirant frontalement, possèdent pour tout armement une coupole pour une mitrailleuse, blindée à 10 mm, étudiée et réalisée par la chefferie du Génie de Bizertedes blockhaus pour FMdes abrisdes centraux téléphoniquesdes plateformes pour canons de 47 et de 75 sur affût crinoline
Ces ouvrages sont à l’épreuve de 2 coups superposés de 155, sauf ceux du Remel Mentzel-Djemil, réalisés les premiers, résistants à 2 coups superposés de 105. Les casemates et blockhaus, d’un volume de 250 à 30 m3 de béton armé, ne comprennent pas de locaux de vie. Ils reçoivent :

des portes blindées à 2 demi-vantaux, s’ouvrant vers l’extérieurdes trémies en acier moulé type A2R, pour champ de tir horizontal de 45°, et C2R, pour champ de tir de 60°, avec carter blindé et montage d’arme à rotule pour mitrailleuse Hotchkiss, dit « Carter Pamart ». La trémie est munie de deux volets blindés à gonds inclinés, qui suivent le carter dans son balayage du champ de tir. Ces cuirassements sont presque tous encore en place de nos jours, mais démunis de leurs éléments mobiles en acier moulé pour mitrailleuses Hotchkiss. Il faut noter que les unités de réserve, venues occuper ces ouvrages après la mobilisation, étaient armées de mitrailleuses Saint-Etienne. Les montages d’arme ne pouvant recevoir ce modèle, les mitrailleuses furent mises en position à l’extérieur des ouvrages, ceux-ci étant alors réduits à un rôle d’abrides coupoles en acier, pour tir frontal (7 casemates et blockhaus de plage)des trémies avec volet blindé pour FMdes ventilateurs à bras, sans filtredes périscopes orientables de 3 cmdes caisses à eau potable
Cinq casemates de plage sont réalisées, 4 pour la défense des plages de la baie de Bizerte, et une pour la défense de la plage de Béni-Ata, à l’Est du cap Zébib. Les liaisons téléphoniques sont assurées par une nappe aérienne circulaire à 3 circuits, avec coupure dans 2 centraux bétonnés, se bouclant au central protégé de Bizerte. Les câbles sont enterrés sur 250 mètres à la sortie des ouvrages. Quelques-uns de ces éléments, bien que pillés sans vergogne après, et même pendant la guerre, possèdent encore leur cuirassements. 1914 umfasst die Bewaffnung der Landfront 74 Kanonen der Kaliber von 80 bis 120 Millimeter und 12 Maschinengewehre. Ein Teil dieser Bewaffnung ist installiert:

im Fort du Kébir, erbaut zwischen 1898 und 1899, dessen Bewaffnung die einzigen beiden Versenkpanzertürme für Maschinengewehre umfasst, die in Übersee installiert wurdenim Reduit von Chreck, gleichzeitig mit der gleichnamigen Batterie erbautim Werk Nador, 1900 errichtet, um die nördlichen Strände zu decken, die für eine Landung günstig sind. Außerdem sind zwanzig Stellungen vorgesehen und eingerichtet, um "Batterien des Augenblicks" mit 90-mm- und 95-mm-Geschützen zu errichten.
1907 erwägt man, auf dem Djebel Dekounia, 10 Kilometer von Sidi-Abdallah entfernt, ein Werk zu bauen, das endlich das Problem der Verteidigung des Arsenals lösen würde. Die geplante Bewaffnung umfasst dann 2 Versenkpanzertürme für 2 75-mm-Kanonen R, 2 Versenkpanzertürme für 155-mm-Kanonen R und 2 Versenkpanzertürme für 2 Maschinengewehre. Aber man empfiehlt die Annahme von 2 Panzerkuppeln für 155-mm-Kurz, vorzugsweise gegenüber den Versenkpanzertürmen. Dieses Projekt wird nicht realisiert, und das Problem der Verteidigung des Arsenals wird nie gelöst. 1939 wird die Verteidigung der Landfront durch 6 Stellungen sichergestellt, die zwischen 1930 und 1939 errichtet wurden:

die Stellung von Menzel-Djemil, bereits 1930 errichtetdie Stellung von Oued Garak und das Verteidigungsreduit von Metline-Zébib, 1932-33 errichtetder Widerstandsnest von Hakima-Djérissa, der Widerstandsnest von Touiba-Kéchabta und die Stellung von Soumeur-Oued Damous.
Diese letzten drei Stellungen sind das Ergebnis der Überlegungen der Gemischten Kommission für das Studium der Verteidigung des Befestigten Sektors von Bizerte, die 1933 gegründet wurde. Ihre Entwürfe für die Verteidigungsorganisation werden im August desselben Jahres vom Generalstab genehmigt. In einem Bogen um den See und die verschiedenen Anlagen der Basis herum angeordnet und auf den den See umgebenden Höhen errichtet, besetzen die neuen Stellungen die Beobachtungspunkte, sperren die Einfallswege, unterbinden eine Landung an den Stränden und umfassen vorbereitete Artilleriestellungen. Die Arbeiten erstrecken sich von 1933 bis 1939, unterbrochen 1935 nach dem Abkommen Laval-Mussolini und 1938 aus Mangel an Krediten und Arbeitskräften, da die Mareth-Linie Vorrang hatte. Außerdem werden 2 Stellungen aus Mangel an Krediten nicht realisiert:

der Widerstandsnest der Djebel Dékounia, Berna und Messefetine, der 10 Kilometer vom Arsenal entfernt gelegen dessen Verteidigung nach Süden sicherstellen sollteder Widerstandsnest von Cheniti und Touitina, der 12 Kilometer westlich des Arsenals errichtet werden sollte, um den Zugang aus dieser Richtung zu sperren.
Alle diese Stellungen umfassen:

Bataillons- und Kompaniegefechtsstände, durch einen Stollen mit einem Beobachtungsstand verbundenBlockhäuser und Flankierungskasematten für Maschinengewehre, einfach oder doppelt. Zwei dieser frontal feuernden Blockhäuser besitzen als einzige Bewaffnung eine 10 mm gepanzerte Kuppel für ein Maschinengewehr, entworfen und hergestellt von der Pionierdienststelle von BizerteBlockhäuser für leichte MaschinengewehreUnterständeTelefonzentralenPlattformen für 47-mm- und 75-mm-Kanonen auf Krümelmontierung
Diese Werke sind gegen 2 übereinanderliegende Treffer von 155-mm-Granaten ausgelegt, mit Ausnahme derjenigen von Remel und Menzel-Djemil, die zuerst gebaut wurden und gegen 2 übereinanderliegende Treffer von 105-mm-Granaten widerstandsfähig sind. Die Kasematten und Blockhäuser mit einem Volumen von 250 bis 30 m³ Stahlbeton enthalten keine Wohnräume. Sie erhalten:

Panzertüren mit 2 Flügelhälften, die sich nach außen öffnenStahlguss-Schartenrahmen Typ A2R für ein horizontales Schussfeld von 45° und C2R für ein Schussfeld von 60°, mit Panzergehäuse und Kugellafette für Hotchkiss-Maschinengewehr, genannt "Pamart-Gehäuse". Der Schartenrahmen ist mit zwei Panzerklappen auf geneigten Angeln versehen, die dem Gehäuse beim Bestreichen des Schussfeldes folgen. Diese Panzerungen sind fast alle noch heute vorhanden, aber ihrer beweglichen Teile aus Stahlguss für Hotchkiss-Maschinengewehre beraubt. Es ist zu beachten, dass die Reserveeinheiten, die diese Werke nach der Mobilmachung besetzten, mit Saint-Etienne-Maschinengewehren bewaffnet waren. Da die Lafetten dieses Modell nicht aufnehmen konnten, wurden die Maschinengewehre außerhalb der Werke in Stellung gebracht, die dadurch auf die Rolle eines Unterstands reduziert wurdenStahlkuppeln für Frontalfeuer (7 Kasematten und Strandblockhäuser)Schartenrahmen mit Panzerklappe für leichte MaschinengewehreHandventilatoren ohne Filterschwenkbare 3-cm-PeriskopeTrinkwasserbehälter
Fünf Strandkasematten wurden gebaut, 4 zur Verteidigung der Strände der Bucht von Bizerte und eine zur Verteidigung des Strandes von Béni-Ata, östlich von Kap Zébib. Die Telefonverbindungen werden durch einen 3-adrigen ringförmigen Freileitungsstrang gewährleistet, mit Unterbrechung in 2 betonierten Vermittlungen, die sich in der geschützten Vermittlung von Bizerte schließen. Die Kabel sind auf 250 Metern am Ausgang der Werke erdverlegt. Einige dieser Elemente, obwohl nach dem und sogar während des Krieges schamlos geplündert, besitzen noch ihre Panzerungen. In 1914 omvat de bewapening van het landfront 74 kanonnen van kalibers variërend van 80 tot 120 millimeter, en 12 mitrailleurs. Een deel van deze bewapening is geïnstalleerd:

in het fort du Kébir, gebouwd tussen 1898 en 1899, waarvan de bewapening de enige twee verzonken geschutskoepels voor mitrailleurs omvat die overzee werden geïnstalleerdin het reduit van Chreck, gebouwd tegelijk met de gelijknamige batterijin het werk van Nador, gerealiseerd in 1900 om de noordelijke stranden te bestrijken, die gunstig zijn voor een landing. Bovendien zijn twintig opstellingen voorzien en ingericht om "batterijen van het moment" op te stellen, met 90 mm en 95 mm.
In 1907 overweegt men op de djebel Dekounia, op 10 kilometer van Sidi-Abdallah, een werk te bouwen dat eindelijk het probleem van de verdediging van het arsenaal zou oplossen. De geplande bewapening omvat dan 2 verzonken geschutskoepels voor 2 kanonnen van 75 R, 2 verzonken geschutskoepels voor 155 R en 2 verzonken geschutskoepels voor 2 mitrailleurs. Men bepleit echter de adoptie van 2 koepels voor 155 mm kort, bij voorkeur boven de verzonken geschutskoepels. Dit project zal niet worden gerealiseerd en het probleem van de verdediging van het arsenaal wordt nooit opgelost. In 1939 wordt de verdediging van het landfront verzekerd door 6 posities, gerealiseerd tussen 1930 en 1939:

de positie van Menzel-Djemil, reeds in 1930 gerealiseerdde positie van Oued Garak en het verdedigingsreduit van Metline-Zébib, gerealiseerd in 32-33het weerstandsnest van Hakima-Djérissa, het weerstandsnest van Touiba-Kéchabta, en de positie van Soumeur-Oued Damous.
Deze laatste drie posities zijn het resultaat van de overwegingen van de Gemengde Commissie voor Studie van de Verdediging van de Versterkte Sector van Bizerte, opgericht in 1933. Haar plannen voor defensieve organisatie worden in augustus van datzelfde jaar goedgekeurd door de Generale Staf. Min of meer in een boog rond het meer en de diverse installaties van de basis aangelegd, en gevestigd op de hoogten die het meer omringen, bezetten de nieuwe posities de observatieposten, versperren ze de invalswegen, beletten ze een landing op de stranden, en omvatten ze voorbereide opstellingen voor artillerie. De werken zullen zich uitstrekken van 1933 tot 1939, onderbroken in 1935 als gevolg van het akkoord Laval-Mussolini, en in 1938 door gebrek aan kredieten en arbeidskrachten, waarbij prioriteit werd gegeven aan de Marethlinie. Bovendien zullen 2 posities niet worden gerealiseerd wegens gebrek aan kredieten:

het weerstandsnest van de djebels Dékounia, Berna en Messefetine, dat op 10 kilometer van het arsenaal gelegen, de verdediging naar het zuiden moest verzekerenhet weerstandsnest van Cheniti en Touitina, dat op 12 kilometer ten westen van het arsenaal geïnstalleerd, de toegang uit die richting moest beletten.
Al deze posities omvatten:

bataljons- en compagniescommandoposten, via een gang verbonden met een observatiepostblokhuizen en flankeringskazematten voor mitrailleurs, enkelvoudig of dubbel. Twee van deze frontaal vurende blokhuizen bezitten als enige bewapening een koepel voor een mitrailleur, gepantserd met 10 mm, bestudeerd en gerealiseerd door de Geniedienst van Bizerteblokhuizen voor lichte mitrailleursonderkomenstelefooncentralesplatformen voor kanonnen van 47 mm en 75 mm op crinolineaffuit
Deze werken zijn bestand tegen 2 boven elkaar liggende treffers van 155 mm, behalve die van Remel en Menzel-Djemil, die als eerste werden gerealiseerd en bestand zijn tegen 2 boven elkaar liggende treffers van 105 mm. De kazematten en blokhuizen, met een volume van 250 tot 30 m³ gewapend beton, bevatten geen leefruimten. Zij krijgen:

pantserdeuren met 2 halve deurvleugels, die naar buiten opengaangietstalen schietgatramen type A2R, voor een horizontaal schootsveld van 45°, en C2R, voor een schootsveld van 60°, met gepantserd omhulsel en kogelaffuit voor Hotchkiss-mitrailleur, genaamd "Pamart-omhulsel". Het schietgatraam is voorzien van twee gepantserde luiken op schuine hengsels, die het omhulsel volgen bij het bestrijken van het schootsveld. Deze pantseringen zijn tegenwoordig bijna allemaal nog aanwezig, maar beroofd van hun beweegbare gietstalen delen voor Hotchkiss-mitrailleurs. Er moet worden opgemerkt dat de reserve-eenheden, die na de mobilisatie deze werken kwamen bezetten, bewapend waren met Saint-Etienne-mitrailleurs. Omdat de affuiten dit model niet konden opnemen, werden de mitrailleurs buiten de werken opgesteld, waardoor deze werden gereduceerd tot de rol van onderkomenstalen koepels voor frontaal vuur (7 kazematten en strandblokhuizen)schietgatramen met gepantserd luik voor lichte mitrailleurshandventilatoren zonder filterrichtbare periscopen van 3 cmdrinkwaterkisten
Vijf strandkazematten zijn gerealiseerd, 4 voor de verdediging van de stranden van de baai van Bizerte, en één voor de verdediging van het strand van Béni-Ata, ten oosten van Kaap Zébib. De telefoonverbindingen worden verzekerd door een 3-circuits ringvormige bovengrondse kabelbundel, met onderbreking in 2 betonnen centrales, die teruglopen naar de beschermde centrale van Bizerte. De kabels zijn op 250 meter bij de uitgang van de werken ingegraven. Sommige van deze elementen, hoewel na en zelfs tijdens de oorlog schaamteloos geplunderd, bezitten nog hun pantseringen. In 1914, the armament of the land front comprises 74 guns of calibres ranging from 80 to 120 millimetres, and 12 machine guns. Part of this armament is installed:

in Fort du Kébir, built between 1898 and 1899, whose armament includes the only 2 disappearing turrets for machine guns installed overseasin the keep of Chreck, built at the same time as the battery of the same namein the Nador work, built in 1900 to cover the northern beaches, favourable for a landing. In addition, twenty positions are planned and laid out, to establish "batteries of the moment", with 90 mm and 95 mm guns.
In 1907, consideration is given to building on Djebel Dekounia, 10 kilometres from Sidi-Abdallah, a work that would finally solve the problem of the defence of the arsenal. The planned armament then includes 2 disappearing turrets for 2 75 mm R guns, 2 disappearing turrets for 155 mm R guns and 2 disappearing turrets for 2 machine guns. But the adoption of 2 cupolas for 155 mm short guns is recommended, in preference to disappearing turrets. This project will not be carried out, and the problem of the defence of the arsenal is never resolved. In 1939, the defence of the land front is provided by 6 positions, built between 1930 and 1939:

the Menzel-Djemil position, built as early as 1930the Oued Garak position and the Metline-Zébib defensive keep, built in 1932-33the Hakima-Djérissa strongpoint, the Touiba-Kéchabta strongpoint, and the Soumeur-Oued Damous position.
These last three positions are the result of the reflections of the Joint Commission for the Study of the Defence of the Fortified Sector of Bizerte, created in 1933. Its defensive organisation projects are approved by the General Staff in August of the same year. Arranged roughly in an arc around the lake and the various installations of the base, and established on the heights surrounding the lake, the new positions occupy the observation points, block the lines of penetration, prevent a landing on the beaches, and include prepared artillery emplacements. The work will be spread out from 1933 to 1939, interrupted in 1935, following the Laval-Mussolini agreement, and in 1938, due to lack of funds and manpower, priority being given to the Mareth Line. In addition, 2 positions will not be built, due to lack of funds:

the strongpoint of the Djebel Dékounia, Berna and Messefetine, which, located 10 kilometres from the arsenal, was to ensure its defence to the souththe strongpoint of Cheniti and Touitina which, installed 12 kilometres west of the arsenal, was to deny access from that direction.
All these positions comprise:

battalion and company command posts, connected by gallery to an observation postblockhouses and flanking casemates for machine guns, single or double. Two of these frontally-firing blockhouses possess as their only armament a cupola for one machine gun, armoured with 10 mm, studied and built by the Bizerte Engineer commandblockhouses for light machine gunsshelterstelephone exchangesplatforms for 47 mm and 75 mm guns on crinoline mounting
These works are proof against 2 superimposed hits of 155 mm shells, except those of Remel and Menzel-Djemil, built first, resistant to 2 superimposed hits of 105 mm shells. The casemates and blockhouses, with a volume of 250 to 30 m³ of reinforced concrete, do not include living quarters. They receive:

armoured doors with 2 half-leaf doors, opening outwardscast steel embrasure frames type A2R, for a horizontal field of fire of 45°, and C2R, for a field of fire of 60°, with armoured casing and ball-and-socket mounting for Hotchkiss machine gun, known as the "Pamart Casing". The embrasure frame is fitted with two armoured flaps on inclined hinges, which follow the casing as it sweeps the field of fire. These armours are almost all still in place today, but stripped of their movable cast steel parts for Hotchkiss machine guns. It should be noted that the reserve units, which came to occupy these works after mobilisation, were armed with Saint-Etienne machine guns. The mountings not being able to accept this model, the machine guns were placed in position outside the works, these then being reduced to the role of sheltersteel cupolas, for frontal fire (7 casemates and beach blockhouses)embrasure frames with armoured flap for light machine gunshand-operated ventilators, without filterorientable 3 cm periscopesdrinking water tanks
Five beach casemates are built, 4 for the defence of the beaches of the Bay of Bizerte, and one for the defence of the Béni-Ata beach, east of Cape Zébib. Telephone communications are provided by a 3-circuit circular overhead cable harness, with breaks in 2 concrete exchanges, looping back to the protected exchange in Bizerte. The cables are buried for 250 metres at the exit of the works. Some of these elements, although shamelessly looted after, and even during, the war, still possess their armours. V roce 1914 zahrnuje výzbroj pozemní fronty 74 děl ráží od 80 do 120 milimetrů a 12 kulometů. Část této výzbroje je instalována:

v pevnosti Kébir, postavené v letech 1898 až 1899, jejíž výzbroj zahrnuje jediné 2 zasunovací věže pro kulomety instalované v zámořív reduitu Chreck, postaveném současně se stejnojmennou bateriív díle Nador, realizovaném v roce 1900 k pokrytí severních pláží, vhodných k vylodění. Kromě toho je plánováno a upraveno dvacet stanovišť pro zřízení "baterií okamžiku" s děly ráže 90 a 95 mm.
V roce 1907 se uvažuje o vybudování díla na Džabal Dekounia, 10 kilometrů od Sidi-Abdalláhu, které by konečně vyřešilo problém obrany arzenálu. Plánovaná výzbroj pak zahrnuje 2 zasunovací věže pro 2 děla ráže 75 R, 2 zasunovací věže pro 155 R a 2 zasunovací věže pro 2 kulomety. Doporučuje se však přijetí 2 pancéřových kupolí pro 155mm krátká děla, přednostně před zasunovacími věžemi. Tento projekt nebude realizován a problém obrany arzenálu není nikdy vyřešen. V roce 1939 je obrana pozemní fronty zajišťována 6 postaveními, realizovanými v letech 1930 až 1939:

postavení Menzel-Djemil, realizované již v roce 1930postavení Oued Garak a obranný reduit Metline-Zíbib, realizované v letech 1932-33opěrný bod Hakima-Džérissa, opěrný bod Touiba-Kéšabta a postavení Sumér-Oued Damús.
Tato poslední tři postavení jsou výsledkem úvah Smíšené komise pro studium obrany Opevněného úseku Bizerta, založené v roce 1933. Její návrhy obranné organizace jsou schváleny generálním štábem v srpnu téhož roku. Nová postavení, uspořádaná zhruba do oblouku kolem jezera a různých zařízení základny a zřízená na výšinách obklopujících jezero, zaujímají pozorovatelny, blokují přístupové cesty, znemožňují vylodění na plážích a zahrnují připravená dělostřelecká stanoviště. Práce se protáhnou od roku 1933 do roku 1939, přerušené v roce 1935 v důsledku dohody Laval-Mussolini a v roce 1938 kvůli nedostatku úvěrů a pracovních sil, přičemž prioritu dostala linie Mareth. Dále 2 postavení nebudou realizována pro nedostatek úvěrů:

opěrný bod Džabal Dékounia, Berna a Messefetine, který se nacházel 10 kilometrů od arzenálu a měl zajistit jeho obranu směrem na jihopěrný bod Cheniti a Touitina, který měl být instalován 12 kilometrů západně od arzenálu a měl zamezit přístupu z tohoto směru.
Všechna tato postavení zahrnují:

praporová a rotní velitelská stanoviště, spojená štolou s pozorovatelnoubunkry a flankovací kasematy pro kulomety, jednoduché nebo dvojité. Dva z těchto čelně střílejících bunkrů mají jako jedinou výzbroj pancéřovou kopuli pro jeden kulomet, pancéřovanou 10 mm, navrženou a vyrobenou ženijním velitelstvím v Bizertěbunkry pro lehké kulometyúkryty (bunkry)telefonní ústřednyplatformy pro kanóny ráže 47 a 75 mm na lafetě crinoline
Tato díla jsou odolná vůči 2 nad sebou umístěným zásahům granátů ráže 155 mm, s výjimkou těch v Remelu a Menzel-Djemil, postavených jako první, odolných vůči 2 nad sebou umístěným zásahům granátů ráže 105 mm. Kasematy a bunkry o objemu 250 až 30 m³ železobetonu neobsahují obytné prostory. Dostávají:

pancéřové dveře se 2 polovičními křídly, otevírající se směrem venlitocelové střílny typu A2R pro horizontální palebné pole 45° a C2R pro palebné pole 60°, s pancéřovým pouzdrem a kulovým závěsem pro kulomet Hotchkiss, nazývaným "Pouzdro Pamart". Střílna je opatřena dvěma pancéřovými klapkami na šikmých pantech, které sledují pouzdro při zametání palebného pole. Tyto pancíře jsou dnes téměř všechny stále na místě, ale zbavené svých pohyblivých litocelových částí pro kulomety Hotchkiss. Je třeba poznamenat, že záložní jednotky, které tato díla obsadily po mobilizaci, byly vyzbrojeny kulomety Saint-Etienne. Protože závěsy nemohly tento model pojmout, byly kulomety umístěny vně děl, která byla pak redukována na roli úkrytů (bunkrů)ocelové kopule pro čelní palbu (7 kasemat a plážových bunkrů)střílny s pancéřovou klapkou pro lehké kulometyruční ventilátory bez filtruotočné periskopy délky 3 cmbedny na pitnou vodu
Pět plážových kasemat je realizováno, 4 pro obranu pláží Bizertské zátoky a jedna pro obranu pláže Béni-Ata, východně od mysu Zíbib. Telefonní spojení je zajištěno 3okruhovým prstencovým nadzemním kabelovým svazkem s přerušením ve 2 betonových ústřednách, uzavírajícím se do chráněné ústředny v Bizertě. Kabely jsou na 250 metrů při výstupu z děl uloženy v zemi. Některé z těchto prvků, i když byly po válce a dokonce i během ní nestoudně vyrabovány, stále mají své pancíře. © JJM 28/02/2026

• Lire aussi :MOULINS Jean-Jacques, La position Metline-Zebib in 39-45 Magazine N° 225 de juillet 2005
  MOULINS Jean-Jacques, Le front de terre et la défense du littoral de Bizerte et de Tunis 1939-1940 in 39-45 Magazine N° 305 et 306 de novembre et décembre 2012

• Lese auch :MOULINS Jean-Jacques, Die Stellung Metline-Zebib in 39-45 Magazin Nr. 225, Juli 2005
  MOULINS Jean-Jacques, Die Landfront und die Küstenverteidigung von Bizerte und Tunis 1939-1940 in 39-45 Magazin Nr. 305 und 306, November und Dezember 2012

• Leze ook :MOULINS Jean-Jacques, De positie Metline-Zebib in 39-45 Magazine nr. 225, juli 2005
  MOULINS Jean-Jacques, Het landfront en de kustverdediging van Bizerte en Tunis 1939-1940 in 39-45 Magazine nrs. 305 en 306, november en december 2012

• Read also :MOULINS Jean-Jacques, The Metline-Zebib position in 39-45 Magazine No. 225, July 2005
  MOULINS Jean-Jacques, The land front and the coastal defence of Bizerte and Tunis 1939-1940 in 39-45 Magazine Nos. 305 and 306, November and December 2012

• Číst :MOULINS Jean-Jacques, Postavení Metline-Zíbib in 39-45 Magazine č. 225, červenec 2005
  MOULINS Jean-Jacques, Pozemní fronta a pobřežní obrana Bizerty a Tunisu 1939-1940 in 39-45 Magazine č. 305 a 306, listopad a prosinec 2012