Place de Cherbourg, est de la place. Pour rédiger cet article, nous n'avons pu nous baser que sur des archives car, sur place, il ne demeure pas le moindre vestige. Il coiffait l'avancée rocheuse à hauteur de la Roche Toinette. En 1907, il est attesté la présence d'un feu chercheur au profit du groupe de batteries de Bretteville. Il est alors désigné comme étant le poste A du Becquet. En raison du relatif éloignement des batteries qu'il servait, ce poste, outre les organes habituels que sont l'abri de jour, l'abri de combat et l'usine électrique, s'était vu compléter par un logement, une cuisine, un bureau et des latrines. La cuisine et le logement furent édifiés en bois, après la construction des autres éléments en dur. Tout cet ensemble était entouré d'un mur d'enceinte dont l'unique entrée s'ouvrait face à l'est. Une fois à l'intérieur de l'enceinte, le poste de commande du projecteur, en construction légère, se trouvait sur la gauche un peu en hauteur. Sur la droite, parallèlement à l'allée de service et protégé côté mer par une épaisse couverture de terre, nous avions le bâtiment de l'usine. Cette dernière était constituée d'un alignement de trois locaux, à savoir : le local du générateur de vapeur, la salle des machines et l'abri de jour du projecteur. Cet abri de jour était relié par voie métrique à l'abri de combat lequel, parallélépipède de 3 x 3 m, se situait une vingtaine de mètre au nord. Le bureau, le magasin/soute à charbon et le puits se situaient quant à eux à proximité immédiate de l'abri de jour du projecteur. Entre juin et octobre 1913, fut admise, moyennant quelques transformations, l'amélioration du site. De feu chercheur, il allait devenir feu de tir, tandis qu'une batterie de deux canons de 47 mm T.R. devait prendre place sur les dessus de la protection de terre de l'usine avec niches sous parapet (2 niches pour 54 coups chacune) et un magasin complémentaire en béton armé, pour 600 coups (500 rupture et 100 shrapnells), était prévu à la droite de l'usine. D'axe en axe, les deux canons eussent été distants de 6 mètres. Le poste de commande à distance du projecteur, conforme aux prescriptions de la note du 12 juillet 1903 cette fois (traduisez un poste bétonné avec visière et dalle de ciel en béton armé de 30 cm d'épaisseur), aurait été avancé jusqu'à la droite de la batterie. L'usine aurait conservé ses murs de 2 m d'épaisseur, mais le nouveau plan, contrairement à l'ancien, précise qu'ils sont en béton spécial. Le magasin/soute à charbon serait devenu le logement pour le personnel (1 sous-officier et 4 hommes en temps de paix, effectif porté à 13 hommes en temps de guerre), le charbon étant devenu inutile suite à l'installation d'un moteur à pétrole Gnôme. Le local du générateur de vapeur serait devenu le magasin au pétrole et l'habituelle citerne de refroidissement accolée au bâtiment de l'usine au niveau de ce magasin. L'abri de combat du projecteur devait aussi être transformé en une construction en béton (dalle de ciel en béton armé de 75 cm d'épaisseur et 100 cm de béton spécial pour le parapet) avec large ouverture sur la mer et dimensions intérieures de 5 x 3 m. Face à l'est, le mur de cet abri de combat était prévu en béton spécial de 100 cm d'épaisseur, tandis que son vis-à-vis, côté ouest, eût été en béton spécial également, mais de seulement 50 cm d'épaisseur. Ainsi, le groupe de Bretteville eût été servi par un feu de tir au Becquet et le feu de reconnaissance qui s'y trouvait fut déjà remplacé en 1912 par un autre implanté à la batterie de Bretteville-Bas et dont la mise en service était prévue en 1913. Le 28 mai 1913, tout ce qui précède fut entériné. Le 24 octobre de la même année, il ne manquait plus que la signature du ministre… En fin de compte, nous ignorons si la guerre survînt avant la concrétisation de ces modifications.

Festung Cherbourg, östlich des Platzes. Für diesen Artikel konnten wir uns ausschließlich auf Archive stützen, da vor Ort nicht die geringsten Überreste vorhanden sind. Er krönte den Felsvorsprung auf der Höhe von Roche Toinette. Im Jahr 1907 ist die Existenz eines Suchscheinwerfers für die Batteriegruppe von Bretteville belegt. Er wird damals als Becquet-Posten A bezeichnet. Aufgrund der relativen Entfernung zu den Batterien, die er versorgte, war dieser Posten neben den üblichen Einrichtungen wie Tagesunterstand, Kampfunterstand und Elektrizitätswerk mit einem Wohnhaus, einer Küche, einem Büro und Latrinen ausgestattet. Küche und Wohnhaus wurden aus Holz errichtet, nachdem die anderen massiven Elemente errichtet worden waren. Der gesamte Komplex war von einer Umfassungsmauer umgeben, deren einziger Eingang nach Osten führte. Innerhalb der Mauer befand sich links, etwas höher, die in Leichtbauweise errichtete Kontrollstation des Suchscheinwerfers. Rechts, parallel zur Servicegasse und zur Meerseite hin durch eine dicke Erdschicht geschützt, befand sich das Fabrikgebäude. Letzterer bestand aus einer Reihe von drei Räumen, nämlich dem Dampferzeugerraum, dem Maschinenraum und dem Scheinwerfer-Tagesschutzraum. Dieser Tagesschutzraum war durch ein metrisches Gleis mit dem Kampfschutzraum verbunden, der, ein Parallelepiped von 3 x 3 m, etwa zwanzig Meter nördlich lag. Das Büro, der Vorrats-/Kohlenbunker und der Brunnen befanden sich in unmittelbarer Nähe des Scheinwerfer-Tagesschutzraums. Zwischen Juni und Oktober 1913 wurde die Verbesserung des Geländes mit einigen Änderungen genehmigt. Aus einem Scheinwerfer sollte ein Schießstand werden, während eine Batterie von zwei 47-mm-T.R.-Geschützen auf dem Erdschutz der Fabrik mit Nischen unter der Brustwehr (2 Nischen für je 54 Schuss) platziert werden sollte und ein zusätzliches Stahlbetonmagazin für 600 Schuss (500 Bruch- und 100 Granatsplitter) rechts von der Fabrik geplant war. Von Achse zu Achse sollten die beiden Geschütze 6 Meter voneinander entfernt sein. Der Fernsteuerposten des Suchscheinwerfers sollte gemäß den Anforderungen der Mitteilung vom 12. Juli 1903 (übersetzt: ein Betonposten mit Visier und 30 cm dicker Stahlbetonplatte) nach rechts neben die Batterie verlegt werden. Die Fabrikmauern sollten ihre 2 m dicken Mauern behalten, doch der neue Plan sieht im Gegensatz zum alten vor, dass sie aus Spezialbeton bestehen. Der Kohlenbunker sollte zur Unterkunft des Personals (1 Unteroffizier und 4 Mann in Friedenszeiten, in Kriegszeiten auf 13 Mann erhöht) werden, da die Kohle nach der Installation einer Gnôme-Ölmaschine unbrauchbar geworden war. Der Dampferzeugerraum sollte zum Öllager und der übliche Kühltank, der auf Höhe dieses Lagers an das Fabrikgebäude angeschlossen war, umfunktioniert werden. Der Kampfunterstand des Suchscheinwerfers sollte ebenfalls in eine Betonkonstruktion (75 cm dicke Stahlbetonplatte und 100 cm Spezialbeton für die Brüstung) mit einer großen Öffnung zum Meer und Innenmaßen von 5 x 3 m umgewandelt werden. Die nach Osten ausgerichtete Wand dieses Kampfbunkers war aus 100 cm dickem Spezialbeton geplant, während die gegenüberliegende Wand auf der Westseite ebenfalls aus Spezialbeton bestanden hätte, jedoch nur 50 cm dick. Somit wäre die Gruppe von Bretteville von einem Schießplatz in Becquet versorgt worden, und der dortige Aufklärungsplatz wurde bereits 1912 durch einen anderen bei der Batterie Bretteville-Bas ersetzt, dessen Inbetriebnahme für 1913 geplant war. Am 28. Mai 1913 wurde all dies ratifiziert. Am 24. Oktober desselben Jahres fehlte nur noch die Unterschrift des Ministers… Letztendlich wissen wir nicht, ob der Krieg ausbrach, bevor diese Änderungen umgesetzt wurden.

Vesting Cherbourg, ten oosten van het plein. Voor het schrijven van dit artikel konden we alleen terugvallen op archieven, omdat er ter plaatse geen enkel spoor van te bekennen is. Het bedekte de rotsachtige uitsteeksel ter hoogte van Roche Toinette. In 1907 werd de aanwezigheid van een zoeklicht voor de batterijgroep Bretteville geattesteerd. Deze werd toen aangeduid als Becquet Post A. Vanwege de relatieve afstand tot de batterijen die het bediende, was deze post, naast de gebruikelijke onderdelen van de dagschuilplaats, de gevechtsschuilplaats en de elektriciteitscentrale, aangevuld met een woning, een keuken, een kantoor en latrines. De keuken en de woning waren van hout gebouwd, na de constructie van de andere massieve elementen. Dit hele complex was omgeven door een ommuring waarvan de enige ingang naar het oosten uitkwam. Eenmaal binnen de omheining bevond zich links, iets hogerop, het zoeklichtcontrolestation, van lichte constructie. Rechts, parallel aan de dienstgang en aan de zeezijde beschermd door een dikke laag aarde, bevond zich het fabrieksgebouw. Deze laatste bestond uit een rij van drie ruimtes, namelijk: de stoomgeneratorruimte, de machinekamer en de zoeklicht-dagschuilplaats. Deze dagschuilplaats was door middel van metrisch spoor verbonden met de gevechtsschuilplaats, die, een parallellepipedum van 3 x 3 m, ongeveer twintig meter noordelijker lag. Het kantoor, de opslagplaats/kolenbunker en de waterput bevonden zich in de directe nabijheid van de zoeklicht-dagschuilplaats. Tussen juni en oktober 1913 werd de verbetering van het terrein, met enkele aanpassingen, toegestaan. Van een zoeklicht zou het een schietbaan worden, terwijl een batterij van twee 47 mm T.R.-kanonnen bovenop de aarden wal van de fabriek zou worden geplaatst, met nissen onder de borstwering (twee nissen voor elk 54 schoten) en een extra magazijn van gewapend beton, voor 600 schoten (500 breuk- en 100 granaatscherven), werd rechts van de fabriek gepland. Van as tot as zouden de twee kanonnen 6 meter uit elkaar hebben gestaan. De afstandsbedieningspost van de zoeklichtinstallatie zou, conform de eisen van de nota van 12 juli 1903 (ditmaal een betonnen paal met vizier en hemelplaat van 30 cm dik gewapend beton), rechts van de batterij worden geplaatst. De fabriek zou zijn 2 m dikke muren behouden, maar het nieuwe plan specificeert, in tegenstelling tot het oude, dat ze van speciaal beton zijn gemaakt. De kolenopslag/bunker zou de huisvesting worden voor het personeel (1 onderofficier en 4 manschappen in vredestijd, verhoogd tot 13 manschappen in oorlogstijd), aangezien de kolen onbruikbaar waren geworden na de installatie van een Gnôme-oliemachine. De stoomgeneratorruimte zou de olieopslag worden en de gebruikelijke koeltank, bevestigd aan het fabrieksgebouw ter hoogte van deze opslag. De zoeklichtgevechtsschuilplaats zou eveneens worden omgebouwd tot een betonnen constructie (75 cm dikke hemelplaat van gewapend beton en 100 cm speciaal beton voor de borstwering) met een grote opening naar de zee en binnenafmetingen van 5 x 3 m. De oostwaarts gerichte muur van deze gevechtsschuilplaats was uitgevoerd in speciaal beton van 100 cm dik, terwijl de tegenoverliggende muur, aan de westzijde, eveneens van speciaal beton was, maar slechts 50 cm dik. Zo zou de groep van Bretteville bediend worden door een schietbaan in Becquet en de verkenningsbaan die zich daar bevond, werd al in 1912 vervangen door een andere, gelegen bij de batterij van Bretteville-Bas, waarvan de ingebruikname gepland was voor 1913. Op 28 mei 1913 werd al het bovenstaande bekrachtigd. Op 24 oktober van datzelfde jaar ontbrak alleen nog de handtekening van de minister… Uiteindelijk weten we niet of de oorlog uitbrak vóór deze wijzigingen werden doorgevoerd.

Fortress Cherbourg, east of the square. To write this article, we were only able to rely on archives because, on site, there are no remains of the slightest vestige. It capped the rocky projection at the height of Roche Toinette. In 1907, the presence of a searchlight for the Bretteville battery group is attested. It is then designated as Becquet Post A. Due to the relative distance from the batteries it served, this post, in addition to the usual organs of the day shelter, the combat shelter and the electrical plant, had been completed with a dwelling, a kitchen, an office and latrines. The kitchen and the dwelling were built of wood, after the construction of the other solid elements. This entire complex was surrounded by a perimeter wall whose only entrance opened facing east. Once inside the enclosure, the searchlight control station, of light construction, was located on the left, a little higher up. On the right, parallel to the service alley and protected on the sea side by a thick covering of earth, we had the factory building. The latter consisted of a row of three rooms, namely: the steam generator room, the engine room and the searchlight day shelter. This day shelter was connected by metric track to the combat shelter, which, a parallelepiped of 3 x 3 m, was located about twenty meters to the north. The office, the store/coal bunker and the well were located in the immediate vicinity of the searchlight day shelter. Between June and October 1913, the improvement of the site was allowed, with some alterations. From a searchlight, it was to become a firing range, while a battery of two 47 mm T.R. guns was to be placed on top of the factory's earth protection with niches under the parapet (2 niches for 54 shots each) and an additional reinforced concrete magazine, for 600 shots (500 rupture and 100 shrapnel), was planned to the right of the factory. From axis to axis, the two guns would have been 6 meters apart. The remote control post of the searchlight, in accordance with the requirements of the note of July 12, 1903 this time (translate a concrete post with visor and sky slab in reinforced concrete 30 cm thick), would have been advanced to the right of the battery. The factory would have kept its 2 m thick walls, but the new plan, unlike the old one, specifies that they are made of special concrete. The coal store/bunker would have become the accommodation for the personnel (1 non-commissioned officer and 4 men in peacetime, increased to 13 men in wartime), the coal having become useless following the installation of a Gnôme oil engine. The steam generator room would have become the oil store and the usual cooling tank attached to the factory building at the level of this store. The searchlight combat shelter was also to be transformed into a concrete construction (75 cm thick reinforced concrete sky slab and 100 cm of special concrete for the parapet) with a large opening onto the sea and internal dimensions of 5 x 3 m. Facing east, the wall of this combat shelter was planned in special concrete 100 cm thick, while its opposite, on the west side, would have been also in special concrete, but only 50 cm thick. Thus, the Bretteville group would have been served by a firing range at Becquet and the reconnaissance range located there was already replaced in 1912 by another located at the Bretteville-Bas battery and whose commissioning was planned for 1913. On May 28, 1913, all of the above was ratified. On October 24 of the same year, all that was missing was the signature of the minister… Ultimately, we do not know if the war broke out before these modifications were implemented.

Pevnost Cherbourg, východně od náměstí. Pro napsání tohoto článku jsme se mohli spolehnout pouze na archivy, protože na místě se po něm nenacházejí ani stopy. Završoval skalní výběžek ve výšce Roche Toinette. V roce 1907 je doložena přítomnost světlometu pro bateriovou skupinu Bretteville. Tehdy je označen jako Becquet Post A. Vzhledem k relativní vzdálenosti od baterií, které sloužil, byl tento post, kromě obvyklých orgánů denního krytu, bojového krytu a elektrárny, doplněn o obydlí, kuchyň, kancelář a latríny. Kuchyně a obydlí byly postaveny ze dřeva po výstavbě ostatních pevných prvků. Celý tento komplex byl obehnán obvodovou zdí, jejíž jediný vchod směřoval na východ. Uvnitř ohrady se vlevo, o něco výše, nacházela řídicí stanice světlometu lehké konstrukce. Vpravo, rovnoběžně s obslužnou uličkou a chráněná ze strany moře silnou vrstvou zeminy, se nacházela tovární budova. Ta se skládala z řady tří místností, a to: místnosti parního generátoru, strojovny a denního krytu s reflektorem. Tento denní kryt byl metrickou kolejí propojen s bojovým krytem, který se nacházel asi dvacet metrů severně, což byl rovnoběžnostěn o rozměrech 3 x 3 m. Kancelář, sklad/uhelný bunkr a studna se nacházely v bezprostřední blízkosti denního krytu s reflektorem. Mezi červnem a říjnem 1913 byla povolena úprava areálu s určitými úpravami. Z reflektoru se měla stát střelnice, zatímco na vrchu zemního opevnění továrny měla být umístěna baterie dvou 47mm kanónů T.R. s výklenky pod parapetem (2 výklenky pro 54 ran) a napravo od továrny měl být umístěn další železobetonový zásobník pro 600 ran (500 trhacích a 100 šrapnelových). Od osy k ose by obě kanóny byly od sebe vzdáleny 6 metrů. Dálkové ovládací stanoviště světlometu by bylo v souladu s požadavky nóty z 12. července 1903 (v překladu betonový sloup s clonou a střešní deskou z železobetonu o tloušťce 30 cm) posunuto napravo od baterie. Továrna by si zachovala své 2 m silné zdi, ale nový plán, na rozdíl od starého, specifikuje, že jsou vyrobeny ze speciálního betonu. Sklad uhlí/bunkr by se stal ubytováním pro personál (1 poddůstojník a 4 muži v době míru, ve válce zvýšen na 13 mužů), protože uhlí by se po instalaci naftového motoru Gnôme stalo nepoužitelným. Místnost parního generátoru by se stala skladem oleje a obvyklou chladicí nádrží připojenou k tovární budově v úrovni tohoto skladu. Bojový kryt světlometu měl být také přeměněn na betonovou konstrukci (75 cm silná železobetonová střešní deska a 100 cm speciálního betonu pro parapet) s velkým otvorem do moře a vnitřními rozměry 5 x 3 m. Směrem na východ byla stěna tohoto bojového krytu plánována ze speciálního betonu o tloušťce 100 cm, zatímco její protilehlá strana na západní straně by byla rovněž ze speciálního betonu, ale pouze o tloušťce 50 cm. Skupina Bretteville by tak sloužila střelnici v Becquetu a průzkumná střelnice, která se tam nacházela, byla již v roce 1912 nahrazena jinou střelnicí nacházející se u baterie Bretteville-Bas, jejíž uvedení do provozu bylo plánováno na rok 1913. 28. května 1913 bylo vše výše uvedené ratifikováno. 24. října téhož roku chyběl už jen podpis ministra… Nakonec nevíme, zda válka vypukla dříve, než byly tyto úpravy provedeny.