Entre 1870 et 1914, la France entreprend une vaste remise à niveau de son système défensif à la suite de la guerre franco-prussienne. En Bourgogne, bien que relativement éloignée des frontières, plusieurs positions sont modernisées ou créées dans le cadre du système Séré de Rivières, notamment autour de Dijon, Auxonne et Chalon-sur-Saône. Ces sites, déjà dotés d'anciennes fortifications datant du XVIIIe siècle ou du Second Empire, sont partiellement réutilisés ou transformés pour répondre aux nouvelles exigences imposées par l'artillerie à longue portée et les obus explosifs. On y voit apparaître des batteries modernisées, des abris bétonnés, des magasins à poudre protégés et des casernements enterrés, souvent dispersés pour éviter les tirs groupés. Certaines voies ferrées stratégiques, comme la ligne Dijon–Besançon, sont également prises en compte dans le dispositif. Bien que la Bourgogne ne constitue pas une zone fortifiée de première ligne, elle joue un rôle de soutien logistique, de contrôle des axes de communication et de zone de repli éventuelle. À l'approche de la Première Guerre mondiale, ces ouvrages sont pour la plupart déclassés ou mis en réserve, mais ils témoignent encore aujourd'hui d'un effort défensif national étendu, souvent oublié, inscrit dans les paysages bourguignons.

Zwischen 1870 und 1914 unternahm Frankreich nach dem Deutsch-Französischen Krieg eine umfassende Überholung seines Verteidigungssystems. In Burgund, obwohl relativ weit von der Grenze entfernt, wurden mehrere Stellungen als Teil des Séré de Rivières-Systems modernisiert oder neu geschaffen, insbesondere rund um Dijon, Auxonne und Chalon-sur-Saône. Diese Standorte, die bereits mit alten Befestigungsanlagen aus dem 18. Jahrhundert oder dem Zweiten Kaiserreich ausgestattet waren, wurden teilweise wiederverwendet oder umgebaut, um den neuen Anforderungen durch Langstreckenartillerie und hochexplosive Granaten gerecht zu werden. Es entstanden modernisierte Batterien, Betonbunker, geschützte Pulvermagazine und unterirdische Kasernen, die oft verstreut lagen, um Massenbeschuss zu vermeiden. Auch bestimmte strategische Eisenbahnstrecken, wie die Strecke Dijon–Besançon, wurden in das System einbezogen. Obwohl Burgund kein befestigtes Frontgebiet war, spielte es eine Rolle bei der logistischen Unterstützung, der Kontrolle von Kommunikationswegen und als potenzielle Rückzugszone. Mit dem Herannahen des Ersten Weltkriegs wurden die meisten dieser Befestigungen außer Dienst gestellt oder eingelagert, doch sie zeugen noch immer von einer weitverbreiteten, oft vergessenen nationalen Verteidigungsanstrengung, eingebettet in die burgundische Landschaft.

Tussen 1870 en 1914 ondernam Frankrijk een grondige herziening van zijn verdedigingssysteem na de Frans-Duitse Oorlog. In Bourgondië, hoewel relatief ver van de grens, werden verschillende posities gemoderniseerd of gecreëerd als onderdeel van het Séré de Rivières-systeem, met name rond Dijon, Auxonne en Chalon-sur-Saône. Deze locaties, die al waren uitgerust met oude vestingwerken uit de 18e eeuw of het Tweede Keizerrijk, werden gedeeltelijk hergebruikt of omgebouwd om te voldoen aan de nieuwe eisen van langeafstandsartillerie en brisantgranaten. Gemoderniseerde batterijen, betonnen schuilplaatsen, beschermde kruitmagazijnen en ondergrondse barakken verschenen, vaak verspreid om massaal vuur te vermijden. Bepaalde strategische spoorlijnen, zoals de lijn Dijon-Besançon, werden ook in het systeem opgenomen. Hoewel Bourgondië geen versterkt frontgebied was, speelde het een rol in logistieke ondersteuning, controle over communicatieroutes en als potentiële terugvalzone. Toen de Eerste Wereldoorlog naderde, werden de meeste van deze vestingwerken buiten gebruik gesteld of opgeslagen. Toch zijn ze nog steeds getuigen van een wijdverbreide, en vaak vergeten, nationale verdedigingslinie, ingebed in het Bourgondische landschap.

Between 1870 and 1914, France undertook a major overhaul of its defensive system following the Franco-Prussian War. In Burgundy, although relatively far from the borders, several positions were modernized or created as part of the Séré de Rivières system, particularly around Dijon, Auxonne, and Chalon-sur-Saône. These sites, already equipped with old fortifications dating from the 18th century or the Second Empire, were partially reused or transformed to meet the new requirements imposed by long-range artillery and high-explosive shells. Modernized batteries, concrete shelters, protected powder magazines, and underground barracks appeared, often dispersed to avoid mass fire. Certain strategic railways, such as the Dijon–Besançon line, were also included in the system. Although Burgundy was not a front-line fortified area, it played a role in logistical support, controlling communication routes, and as a potential fallback zone. As the First World War approached, most of these fortifications were decommissioned or put into storage, but they still bear witness to a widespread, often forgotten, national defensive effort, embedded in the Burgundian landscape.

Mezi lety 1870 a 1914 provedla Francie po francouzsko-pruské válce zásadní reformu svého obranného systému. V Burgundsku, ačkoli bylo relativně daleko od hranic, bylo v rámci systému Séré de Rivières modernizováno nebo vytvořeno několik pozic, zejména v okolí Dijonu, Auxonne a Chalon-sur-Saône. Tato místa, již vybavená starými opevněními z 18. století nebo z doby Druhého císařství, byla částečně znovu použita nebo transformována, aby splňovala nové požadavky kladené dělostřelectvem dlouhého doletu a vysoce explozivními granáty. Objevily se modernizované baterie, betonové kryty, chráněné prachárny a podzemní kasárna, často rozptýlené, aby se zabránilo masové palbě. Do systému byly zahrnuty i některé strategické železniční tratě, jako například trať Dijon–Besançon. Ačkoli Burgundsko nebylo opevněnou oblastí v frontové linii, hrálo roli v logistické podpoře, kontrole komunikačních cest a jako potenciální záložní zóna. S blížící se první světovou válkou byla většina těchto opevnění vyřazena z provozu nebo uskladněna, ale stále svědčí o rozsáhlém, často zapomenutém, národním obranném úsilí, zakořeněném v burgundské krajině.