Place de Reims, est de la ville. ± 1892. ± 235 m/alt. Magasin sous roc construit à contre-pente en arrière de la vigie du même nom. Il a pour base un plan très proche du magasin sous roc du fort de Nogent-l’Abesse. Deux entrées parallèles (la galerie de gauche plus longue et comportant un angle obtus) donnent sur une galerie transversale sur laquelle débouchent sept magasins et ateliers. De ces sept magasins, un seul, le plus grand, était destiné au stockage de la poudre. La distance entre les deux locaux les plus éloignés est de 66 m, tandis que celle entre l’entrée et le fond du local aux poudres est de 55 m. Assez curieusement, ce magasin ne comporte pas le moindre créneau lampe et les rares gonds demeurant sont tous en métal ferreux. Ses deux niches à artifices ont une longueur de 4,5 m. Ce magasin est très humide. Déjà, une note ministérielle du 13 novembre 1901 évoque qu’il est envahi par les eaux d’infiltration. Plusieurs projets tant d’évacuation des eaux que d’assèchement et même de construction de sarcophage interne en béton armé ont été proposés par le Génie jusqu’en 1903, mais manifestement, à voir l’état des galeries aujourd’hui (08/2007), rien n’a été fait. Cela peut expliquer aussi que les belligérants ne l’aient apparemment pas occupé. Du côté allemand de la ligne de front durant la plus grande partie du premier conflit mondial, aucun aménagement n’y a été fait, exactement comme si ce magasin avait été ignoré. Il faut dire qu’à en juger par les traces laissées sur les murs, l’eau monte parfois jusqu’à un mètre de hauteur. L’entrée orientale est aux trois quarts obturée et il est maintenant fermé pour la protection des Chiroptères.

Festung Reims, östlich der Stadt. ± 1892. ± 235 m/Höhe. Felsmagazin, das an den Hang hinter dem gleichnamigen Aussichtspunkt gebaut wurde. Seine Basis ist dem Felsmagazin des Forts Nogent-l'Abesse sehr ähnlich. Zwei parallele Eingänge (der linke Gang ist länger und hat einen stumpfen Winkel) öffnen sich zu einem Quergang, auf den sich sieben Magazine und Werkstätten öffnen. Von diesen sieben Magazinen war nur eines, das größte, zur Lagerung von Schießpulver vorgesehen. Der Abstand zwischen den beiden am weitesten entfernten Räumen beträgt 66 m, während der zwischen dem Eingang und der Rückseite des Schießpulverraums 55 m beträgt. Kurioserweise hat dieses Magazin keine einzige Laternenzinne und die wenigen verbliebenen Scharniere sind alle aus Eisenmetall. Seine beiden Feuerwerksnischen sind 4,5 m lang. Dieses Magazin ist sehr feucht. Bereits in einer Ministernotiz vom 13. November 1901 wird erwähnt, dass es von Sickerwasser durchdrungen ist. Bis 1903 schlugen die Ingenieure mehrere Projekte zur Wasserableitung und -entwässerung sowie sogar den Bau eines inneren Sarkophags aus Stahlbeton vor. Doch der heutige Zustand der Galerien (08/2007) lässt darauf schließen, dass nichts unternommen wurde. Dies könnte auch erklären, warum die Kriegsparteien sie offenbar nicht besetzten. Auf der deutschen Seite der Frontlinie wurde während des größten Teils des Ersten Weltkriegs dort nichts gebaut, als ob dieser Laden ignoriert worden wäre. Den Spuren an den Wänden nach zu urteilen, steigt das Wasser manchmal bis zu einem Meter hoch. Der östliche Eingang ist zu drei Vierteln blockiert und zum Schutz der Fledermäuse geschlossen.

Vesting Reims, ten oosten van de stad. ± 1892. ± 235 m/hoogte. Rotsmagazijn gebouwd tegen de helling achter het gelijknamige uitkijkpunt. De basis lijkt sterk op het rotsmagazijn van het fort Nogent-l'Abesse. Twee parallelle ingangen (de linkergalerij is langer en heeft een stompe hoek) komen uit op een dwarsgalerij waarop zeven magazijnen en werkplaatsen uitkomen. Van deze zeven magazijnen was er slechts één, het grootste, bestemd voor de opslag van buskruit. De afstand tussen de twee verst verwijderde kamers is 66 m, terwijl die tussen de ingang en de achterkant van de kruitkamer 55 m is. Vreemd genoeg heeft dit magazijn geen enkele lampkanteling en zijn de weinige overgebleven scharnieren allemaal van ferrometaal. De twee vuurwerknissen zijn 4,5 m lang. Dit magazijn is erg vochtig. Een ministeriële nota van 13 november 1901 vermeldt al dat het door infiltratiewater wordt aangetast. Tot 1903 werden door de Ingenieurs diverse projecten voorgesteld voor zowel waterafvoer als -afvoer, en zelfs de bouw van een interne sarcofaag van gewapend beton, maar gezien de huidige staat van de galerijen (08/2007) is er duidelijk niets mee gedaan. Dit zou ook kunnen verklaren waarom de strijdende partijen het blijkbaar niet hebben bezet. Aan de Duitse kant van de frontlinie werd er gedurende het grootste deel van de Eerste Wereldoorlog geen ontwikkeling doorgevoerd, net alsof deze opslagplaats was verwaarloosd. Afgaande op de sporen op de muren moet worden gezegd dat het water soms wel een meter hoog staat. De oostelijke ingang is voor driekwart geblokkeerd en is nu gesloten ter bescherming tegen vleermuizen.

Fortress Reims, east of the city. ± 1892. ± 235 m/alt. Rock magazine built against the slope behind the lookout of the same name. Its base is very similar to the rock magazine of the Nogent-l'Abesse fort. Two parallel entrances (the left gallery is longer and has an obtuse angle) open onto a transverse gallery onto which seven magazines and workshops open. Of these seven magazines, only one, the largest, was intended for storing gunpowder. The distance between the two most distant rooms is 66 m, while that between the entrance and the back of the gunpowder room is 55 m. Oddly enough, this magazine does not have a single lamp crenelation and the few remaining hinges are all made of ferrous metal. Its two fireworks niches are 4.5 m long. This magazine is very damp. Already, a ministerial note dated November 13, 1901 mentions that it is invaded by infiltration water. Several projects for both water evacuation and drainage and even the construction of an internal sarcophagus in reinforced concrete were proposed by the Engineers until 1903, but clearly, seeing the state of the galleries today (08/2007), nothing has been done. This may also explain why the belligerents apparently did not occupy it. On the German side of the front line during most of the First World War, no development was made there, exactly as if this store had been ignored. It must be said that judging by the traces left on the walls, the water sometimes rises to a height of one meter. The eastern entrance is three-quarters blocked and it is now closed for the protection of bats.

Pevnost Reims, východně od města. ± 1892. ± 235 m/nm. Skalní sklad postavený na svahu za stejnojmennou vyhlídkou. Jeho základna je velmi podobná skalnímu skladu pevnosti Nogent-l'Abesse. Dva rovnoběžné vchody (levý ochoz je delší a má tupý úhel) ústí do příčného ochoz, na který ústí sedm skladů a dílen. Z těchto sedmi skladů byl pouze jeden, největší, určen ke skladování střelného prachu. Vzdálenost mezi dvěma nejvzdálenějšími místnostmi je 66 m, zatímco mezi vchodem a zadní částí místnosti se střelným prachem je 55 m. Kupodivu tento sklad nemá ani jedno cimbuří pro lampy a několik zbývajících pantů je vyrobeno ze železného kovu. Jeho dva výklenky pro ohňostroje jsou dlouhé 4,5 m. Tento sklad je velmi vlhký. Již ministerská poznámka ze dne 13. listopadu 1901 zmiňuje, že je zaplaven vsakovací vodou. Inženýři navrhovali až do roku 1903 několik projektů na evakuaci a odvodnění vody, a dokonce i výstavbu vnitřního sarkofágu ze železobetonu, ale vzhledem k dnešnímu stavu galerií (08/2007) je zřejmé, že se nic neudělalo. To může také vysvětlovat, proč je válčící strany zjevně neobsadily. Na německé straně fronty se po většinu první světové války neprováděl žádný stavební projekt, jako by se o tento sklad vůbec nestaralo. Je třeba říci, že soudě dle stop na zdech voda někdy stoupá až do výšky jednoho metru. Východní vchod je ze tří čtvrtin zablokován a nyní je uzavřen z důvodu ochrany netopýrů.