La flore bleue observée sur les sites fortifiés révèle une diversité saisissante : des gentianes ciliées du fort du Chanot aux vesse-fausses-esparcettes du Randouillet, des gentianes croisette des mêmes hauteurs aux succises des prés de Belfort, en passant par la cynoglosse rayée de Malbousquet, le mouron bleu de l’Eminence et les scilles printanières de Thiaucourt ; les littoraux voient fleurir bourraches, grémils rampants et scilles du Pérou, tandis que les crêtes alpines accueillent gentianes acaules, gentianes printanières, véroniques australes et linaires des Alpes ; s’ajoutent encore iris fétide, grémil pourpre de Sermenaz, scille fausse-jacinthe, nombreuses gentianes ciliées des forts de l’Est, ainsi qu’une riche palette de plantes pionnières et calcicoles. L’ensemble illustre la capacité des fortifications, de la Bretagne aux Alpes et du littoral méditerranéen aux plateaux lorrains, à offrir un refuge à une remarquable mosaïque de floraisons bleues où se côtoient espèces montagnardes, méditerranéennes, forestières et rupicoles.

Die blaue Flora der Festungsstandorte zeigt eine beeindruckende Vielfalt: von den gefransten Enzianen des Fort du Chanot über die falsche Esparsette-Wicke des Randouillet und die Kreuz-Enziane derselben Höhen bis zu den Teufelsabbissen von Belfort, der gestreiften Hundszunge von Malbousquet, dem blauen Gauchheil der Eminence und den Frühlings-Scilla von Thiaucourt; an den Küsten gedeihen Borretsch, niederliegende Grommeln und die Peru-Scilla, während die alpinen Grate Enzian-Acaulis, Frühlingsenziane, südliche Ehrenpreisarten und Alpen-Leinkräuter beherbergen; hinzu kommen das stinkende Schwertlilie, der Purpur-Steinsame von Sermenaz, die Scheinhyazinthe sowie zahlreiche gefranste Enziane der Ostforts. Insgesamt zeigt sich, dass Festungsanlagen von der Bretagne bis zu den Alpen und von den Mittelmeerküsten bis zu den lothringischen Plateaus einer bemerkenswerten Palette blauer Blüten Schutz bieten, in der alpine, mediterrane, waldbewohnende und felsliebende Arten zusammentreffen.

De blauwe flora van de fortificaties vormt een bijzonder rijk geheel: van de gefranjerde gentianen van Fort du Chanot tot de valse esparcette-wikke van Randouillet, van de kruisgentianen op dezelfde hoogten tot de duivelsbitel van Belfort, naast de gestreepte hondstong van Malbousquet, het blauwe guichelheil van l’Eminence en de vroegbloeiende scilla’s van Thiaucourt; langs de kusten verschijnen bernagie, liggende grommel en de Peruaanse scilla, terwijl de alpiene ruggen acaulescente gentianen, voorjaarsgentianen, zuidelijke ereprijzen en Alpen-linaria’s dragen; verder zijn er nog de stinkende iris, de purperen steenzaad van Sermenaz, de schijnhyacint en de vele Gentiana ciliata van de oostelijke forten. Samen tonen deze soorten hoe versterkingen, van Bretagne tot de Alpen en van Middellandse Zeekust tot Lotharingse plateaus, een mozaïek van blauwe bloeiwijzen herbergen waarin alpiene, mediterrane, bos- en rotsplanten samenkomen.

The blue-flowering flora of fortified sites displays remarkable richness: from the fringed gentians of Fort du Chanot to the false-sainfoin vetch of Randouillet, from the cross gentians of the same heights to the devil’s-bit scabious of Belfort, accompanied by the striped hound’s-tongue of Malbousquet, the blue pimpernel of l’Eminence and the early scillas of Thiaucourt; coastal areas add borage, trailing gromwell and Peruvian scilla, while alpine ridges host stemless gentians, spring gentians, southern speedwells and Alpine toadflax; further species include the stinking iris, the purple gromwell of Sermenaz, the false hyacinth and many fringed gentians of eastern forts. Altogether these species demonstrate how fortifications—from Brittany to the Alps and from Mediterranean shores to the Lorraine plateaus—shelter an exceptional mosaic of blue blossoms ranging from alpine to Mediterranean, woodland and rock-dwelling plants.

Modře kvetoucí flora opevnění vykazuje pozoruhodnou pestrost: od třásnitých hořců z fortu du Chanot přes vikve podobné esparcetu z Randouilletu a křížové hořce z týchž výšin až po chrastavec čertův z Belfortu, pruhovanou užanku z Malbousquetu, modrý drchnič z Eminence a rané ladoňky z Thiaucourtu; na pobřeží se objevuje brutnák, plazivý kamejník a peruánská ladoňka, zatímco alpské hřebeny hostí hořce bezlodyžné, jarní hořce, jižní rozrazily a alpské lnářky; dále se vyskytují smrdutý kosatec, purpurový kamejník ze Sermenaz, „nepravý hyacint“ i četné hořce třásnité z opevnění východu. Celek ukazuje, že opevnění od Bretaně po Alpy a od středomořských břehů po lotrinské planiny poskytují útočiště mimořádné mozaice modrých květů zahrnující alpské, středomořské, lesní i skalní druhy.