Place de Lyon, sud-ouest de la ville, 1878-1882. 288 m/alt. 260 hommes, 22 pièces. Pentagone presque régulier et assez ramassé sur lui-même, avec gorge rentrante et courtine. La défense des fossés était assurée par deux ailerons (saillants II et IV) et une caponnière double au saillant III. Le flanquement de la gorge était confié à des feux de mousqueterie depuis les flancs de l’escarpe demi-détachée de la courtine. Le pont franchissant le fossé de gorge a conservé son pilier métallique. Le bâtiment d’entrée a la particularité d’avoir les corps de garde légèrement saillants par rapport non seulement aux côtés extérieurs où le mur d’escarpe accuse un léger fruit, mais aussi au porche d’entrée lui-même. Ce bâtiment d’entrée abrite dans ses sous-sols des lavabos ainsi qu’une très vieille et curieuse chaudière. L’entrée, en capitale, donne directement sur les cinq travées d’un casernement à deux étages. Une d’entre elles a reçu une carapace de béton intérieure après 1885. Une autre source prétend que ce renforcement serait le fait de l’occupant durant la seconde guerre mondiale. N’ayant pu avoir accès à l’intérieur du casernement, nous ne pouvons trancher la question. Le magasin à poudre, d’une capacité de 41.000 kg est adossé, de toute sa longueur aux trois travées centrales du casernement. Les plates-formes d’artillerie, au nombre de huit, séparées par des traverses-abris, sont confinées sur les fronts II-III et III-IV. Seules les deux traverses abritant les gaines d’accès aux ailerons sont enracinées. Leurs passages couverts ont leur voûte en anse de panier. Les autres traverses sont enrobées et leur intérieur, de forme ogivale, est bétonné tout comme les parapets des plates-formes d’artillerie. Les caponnières quant à elles sont construites en maçonneries de moellons jusqu’à environ 150 cm du sol, après quoi, ainsi qu’il en est en bien d’autres forts de cette place, le béton reprend ses droits. L’aération de la caponnière double est assez insolite. Elle est assurée par deux puits circulaires s’ouvrant dans le plafond, assez proches l’un de l’autre, et inclus dans un pilier central réniforme, creux, avec deux culées latérales quasiment en cul de four. Sur le front I-II, de façon incongrue, se trouve un monolithe cubique, réputé être le pavillon des officiers. Cet édifice ne peut qu’être postérieur car il n’est pas à l’épreuve et le rempart de terre coiffant l’escarpe est interrompu pour lui céder la place. De plus, le perron d’entrée donne face au fossé et un trapillon d’évacuation d’eau avec inscription moulée "fonte ductile - Pont-à-Mousson" témoigne d’une facture bien plus récente que le fort (la fonte ductile n’a été produite industriellement qu’à partir de 1960). Aujourd’hui (04/2007), le casernement est surmonté par les deux énormes réservoirs d’un château d’eau et les fossés sont comblés, hormis au niveau de l’entrée. Le bâtiment de l’entrée a été débarrassé de ses terres de couverture et coiffé d’une toiture moderne. La rue du rempart a été surchargée afin de créer une pente ascendante permettant l’accès au château d’eau. Cependant, pour qui ne craint les aubépines, orties et autres églantiers, les deux ailerons, la caponnière double et certaines traverses-abris demeurent accessibles. Il convient de ne pas omettre de mentionner sur les glacis le caveau de 120 résistants martyrs assassinés en ces lieux le 20 août 1944. Le fort est, en principe, interdit d’accès.

Festung von Lyon, südwestlich der Stadt, 1878-1882. 288 M/ü M. 260 Mann, 22 Geschütze. Fast regelmäßiges und recht kompaktes Fünfeck mit einspringender Kehle und Kurtine. Die Grabenverteidigung wurde durch zwei Flügel (Saillants II und IV) und eine Doppelkaponniere am Saillant III sichergestellt. Die Flankierung der Kehle wurde Musketenfeuern von den Flanken der halb abgetrennten Escarpe der Kurtine anvertraut. Die Brücke über den Kehlgraben hat ihren Metallpfeiler erhalten. Das Eingangsgebäude hat die Besonderheit, dass die Wachlokale nicht nur gegenüber den Außenseiten, wo die Escarpenmauer eine leichte Neigung aufweist, sondern auch gegenüber dem Eingangsportal selbst leicht vorspringen. Dieses Eingangsgebäude beherbergt in seinen Kellern Waschbecken sowie einen sehr alten und merkwürdigen Kessel. Der Eingang in der Hauptachse führt direkt auf die fünf Joche einer zweistöckigen Unterkunft. Eine davon erhielt nach 1885 eine innere Betonschale. Eine andere Quelle behauptet, dass diese Verstärkung auf die Besatzung während des Zweiten Weltkriegs zurückgehe. Da wir keinen Zugang zum Inneren der Unterkunft hatten, können wir die Frage nicht entscheiden. Das Pulvermagazin mit einer Kapazität von 41.000 kg ist auf seiner gesamten Länge an die drei mittleren Joche der Unterkunft angebaut. Die Artillerieplattformen, acht an der Zahl, durch Traversenunterstände getrennt, sind auf die Fronten II-III und III-IV beschränkt. Nur die beiden Traversen, die die Zugangsgänge zu den Flügeln beherbergen, sind eingewurzelt. Ihre gedeckten Durchgänge haben ein korbbogenförmiges Gewölbe. Die anderen Traversen sind ummantelt und ihr Inneres, von ogivaler Form, ist ebenso betoniert wie die Brüstungen der Artillerieplattformen. Die Kaponnieren ihrerseits sind aus Bruchsteinmauerwerk bis etwa 150 cm über dem Boden gebaut, danach, wie in vielen anderen Forts dieses Platzes, übernimmt der Beton wieder die Herrschaft. Die Belüftung der Doppelkaponniere ist recht ungewöhnlich. Sie wird durch zwei runde Schächte gewährleistet, die in der Decke öffnen, ziemlich nahe beieinander, und in einen hohlen, nierenförmigen Mittelpfeiler mit zwei seitlichen Widerlagern, fast in Backofenform, eingeschlossen sind. An der Front I-II befindet sich unpassenderweise ein kubischer Monolith, der als Offizierspavillon bekannt ist. Dieses Gebäude kann nur später entstanden sein, da es nicht bombensicher ist und der die Escarpe krönende Erdwall unterbrochen wurde, um ihm Platz zu machen. Außerdem zeigt die Eingangstreppe zum Graben hin, und ein Ablaufklappe mit gegossener Inschrift "Fonte ductile - Pont-à-Mousson" zeugt von einer deutlich jüngeren Herstellung als das Fort (duktiles Gusseisen wurde erst ab 1960 industriell hergestellt). Heute (Stand: 04/2007) wird die Unterkunft von den beiden riesigen Behältern eines Wasserturms überragt, und die Gräben sind verfüllt, außer im Bereich des Eingangs. Das Eingangsgebäude wurde von seiner Deckerde befreit und mit einem modernen Dach versehen. Die Wallstraße wurde aufgeschüttet, um eine ansteigende Rampe für den Zugang zum Wasserturm zu schaffen. Wer jedoch keine Angst vor Weißdorn, Brennnesseln und anderen Heckenrosen hat, kann die beiden Flügel, die Doppelkaponniere und einige Traversenunterstände noch erreichen. Es darf nicht unerwähnt bleiben, dass sich auf dem Glacis das Gewölbe von 120 Märtyrer-Widerstandskämpfern befindet, die an diesem Ort am 20. August 1944 ermordet wurden. Das Fort ist grundsätzlich nicht zugänglich.

Vesting van Lyon, zuidwest van de stad, 1878-1882. 288 m/hoogte. 260 man, 22 stukken. Bijna regelmatige en vrij gedrongen vijfhoek met inspringende keel en courtine. De verdediging van de grachten werd verzorgd door twee vleugels (saillanten II en IV) en een dubbele caponnière aan saillant III. De flankering van de keel werd toevertrouwd aan musketvuur vanaf de flanken van de half losgemaakte escarpe van de courtine. De brug over de keelgracht heeft zijn metalen pijler behouden. Het toegangsgebouw heeft het bijzondere kenmerk dat de wachtlokalen licht uitspringen, niet alleen ten opzichte van de buitenzijden waar de escarpemuur een lichte talud heeft, maar ook ten opzichte van de ingangsportaal zelf. Dit toegangsgebouw herbergt in zijn kelders wastafels evenals een zeer oude en merkwaardige ketel. De ingang, in de hoofdas, geeft direct uit op de vijf traveeën van een kazerne met twee verdiepingen. Een daarvan heeft na 1885 een binnenste betonnen schaal gekregen. Een andere bron beweert dat deze versterking het werk zou zijn van de bezetter tijdens de Tweede Wereldoorlog. Omdat we geen toegang hadden tot het binnenste van de kazerne, kunnen we de kwestie niet beslissen. Het kruitmagazijn, met een capaciteit van 41.000 kg, is over zijn gehele lengte tegen de drie middelste traveeën van de kazerne aangebouwd. de artillerieplatforms, acht in aantal, gescheiden door traverseschuilplaatsen, zijn beperkt tot de fronten II-III en III-IV. Alleen de twee traversen die de toegangsgangen tot de vleugels huisvesten, zijn geworteld. Hun overdekte doorgangen hebben een tongewelf. De andere traversen zijn ingepakt en hun interieur, van ogivale vorm, is betonnen evenals de borstweringen van de artillerieplatforms. De caponnières zijn op hun beurt opgetrokken uit natuursteenmetselwerk tot ongeveer 150 cm boven de grond, waarna, zoals in vele andere forten van deze plaats, het betoon opnieuw de overhand krijgt. De ventilatie van de dubbele caponnière is vrij ongewoon. Ze wordt verzorgd door twee ronde schachten die in het plafond openen, vrij dicht bij elkaar, en ingesloten in een holle, niervormige middenpijler, met twee zijwaartse steunberen, bijna in ovenvorm. Aan front I-II bevindt zich op ongelukkige wijze een kubisch monoliet, die bekend staat als de officierspaviljoen. Dit gebouw kan alleen later zijn, aangezien het niet bomvrij is en de aardwal die de escarpe kroont onderbroken is om er plaats voor te maken. Bovendien kijkt de toegangstrap uit op de gracht en een afvoerklep met gegoten inscriptie "fonte ductile - Pont-à-Mousson" getuigt van een veel recentere vervaardiging dan het fort (geduktiel gietijzer werd pas industrieel geproduceerd vanaf 1960). Vandaag (stand van zaken: 04/2007) wordt de kazerne overdekt door de twee enorme reservoirs van een watertoren en de grachten zijn opgevuld, behalve ter hoogte van de ingang. Het toegangsgebouw is ontdaan van zijn deklaag en voorzien van een modern dak. De wallestraat is opgehoogd om een stijgende helling te creëren voor toegang tot de watertoren. Voor wie echter niet bang is voor meidoorn, brandnetels en andere wilde rozen, blijven de twee vleugels, de dubbele caponnière en enkele traverseschuilplaatsen toegankelijk. Het dient vermeld te worden dat zich op het glacis het grafkelder van 120 verzetsmartyrs bevindt die op deze plaats op 20 augustus 1944 werden vermoord. Het fort is in principe verboden toegang.

Fortress of Lyon, southwest of the city, 1878-1882. 288 m/alt. 260 men, 22 guns. Almost regular and quite compact pentagon with re-entrant gorge and curtain. The defence of the ditches was ensured by two wings (salients II and IV) and a double caponier at salient III. The flanking of the gorge was entrusted to musket fire from the flanks of the semi-detached scarp of the curtain. The bridge crossing the gorge ditch has retained its metal pillar. The entrance building has the particularity of having the guardrooms slightly projecting not only relative to the outer sides where the scarp wall shows a slight batter, but also relative to the entrance porch itself. This entrance building houses in its basements washbasins as well as a very old and curious boiler. The entrance, on the capital, leads directly onto the five bays of a two-storey barracks. One of them received an interior concrete shell after 1885. Another source claims that this reinforcement would be the work of the occupier during the Second World War. Not having been able to access the inside of the barracks, we cannot decide the question. The powder magazine, with a capacity of 41,000 kg, is backed along its entire length against the three central bays of the barracks. The artillery platforms, eight in number, separated by shelter-traverses, are confined to fronts II-III and III-IV. Only the two traverses housing the access galleries to the wings are rooted. Their covered passages have a basket-handle vault. The other traverses are encased and their interior, of ogival shape, is concreted as are the parapets of the artillery platforms. The caponiers for their part are built in rubble masonry up to about 150 cm from the ground, after which, as is the case in many other forts of this place, concrete resumes its rights. The ventilation of the double caponier is quite unusual. It is provided by two circular shafts opening in the ceiling, quite close to each other, and included in a hollow, kidney-shaped central pillar, with two lateral abutments almost in the shape of an oven arch. On front I-II, incongruously, is a cubic monolith, reputed to be the officers' pavilion. This building can only be later as it is not shell-proof and the earthen rampart crowning the scarp is interrupted to make way for it. Moreover, the entrance steps face the ditch and a water evacuation flap with moulded inscription "fonte ductile - Pont-à-Mousson" testifies to a much more recent manufacture than the fort (ductile cast iron was only produced industrially from 1960 onwards). Today (as of 04/2007), the barracks is surmounted by the two huge reservoirs of a water tower and the ditches are filled, except at the entrance. The entrance building has been cleared of its covering earth and topped with a modern roof. The rampart street has been overloaded in order to create an ascending slope allowing access to the water tower. However, for those who do not fear hawthorns, nettles and other wild roses, the two wings, the double caponier and some shelter-traverses remain accessible. It should not be omitted to mention on the glacis the vault of 120 martyr resistance fighters murdered at this place on 20 August 1944. The fort is, in principle, off-limits.

Pevnost Lyon, jihozápadně od města, 1878-1882. 288 m/n.m. 260 mužů, 22 děl. Téměř pravidelný a dost sevřený pětiúhelník s vtaženým týlem a kurtinou. Obrana příkopů byla zajištěna dvěma křídly (na výběžcích II a IV) a dvojitou kaponiérou na výběžku III. Flankování týlu bylo svěřeno palbě z mušket z boků polooddělené eskarpy kurtiny. Most překračující týlový příkop si zachoval svůj kovový pilíř. Vstupní budova má zvláštnost, že strážnice mírně vystupují nejen vůči vnějším stranám, kde eskarpová zeň vykazuje mírný sklon, ale i vůči samotnému vstupnímu portálu. Tato vstupní budova ukrývá ve svých sklepích umyvadla a také velmi starý a podivný kotel. Vstup, v hlavní ose, vede přímo na pět polí dvoupatrových kasáren. Jedno z nich obdrželo po roce 1885 vnitřní betonový plášť. Jiný zdroj tvrdí, že toto zesílení by bylo dílem okupanta během druhé světové války. Protože jsme neměli přístup do vnitřku kasáren, nemůžeme otázku rozhodnout. Prachárna s kapacitou 41 000 kg je po celé své délce přistavěna ke třem středním polím kasáren. Dělostřelecké plošiny, osm na číslo, oddělené úkrytovými traverzami, jsou omezeny na fronty II-III a III-IV. Pouze dvě traverzy ukrývající přístupové šachty ke křídlům jsou zakořeněné. Jejich kryté průchody mají proutěnou klenbu. Ostatní traverzy jsou obezděné a jejich vnitřek, ogiválního tvaru, je zabetonován stejně jako parapety dělostřeleckých plošin. Kaponiéry jsou zase postaveny z lomového zdiva do asi 150 cm od země, načež, jak je tomu v mnoha jiných fortech tohoto místa, beton znovu získává svá práva. Větrání dvojité kaponiéry je docela neobvyklé. Je zajištěno dvěma kruhovými šachtami otevírajícími se ve stropě, dost blízko u sebe, a zahrnutými ve středním dutém ledvinovitém pilíři se dvěma postranními opěrami téměř ve tvaru pece. Na frontě I-II se nepřípadně nachází kubický monolit, proslulý jako důstojnický pavilon. Tato budova může být pouze pozdější, protože není odolná proti střelbě a zemní val korunující eskarpu je přerušen, aby jí uvolnil místo. Navíc vstupní schodiště směřuje k příkopu a vodní výpustní klapka s lité nápisem "fonte ductile - Pont-à-Mousson" svědčí o mnohem novějším zhotovení než fort (tvárná litina byla průmyslově vyráběna až od roku 1960). Dnes (stav k 04/2007) kasárna překrývají dvě obrovské nádrže vodárenské věže a příkopy jsou zasypány, kromě úrovně vstupu. Vstupní budova byla zbavena své krycí zeminy a opatřena moderní střechou. Val byla přeložena, aby vytvořila stoupající rampu umožňující přístup k vodárenské věži. Pro toho, kdo se však nebojí hlohu, kopřiv a jiných šípkových růží, zůstávají přístupná dvě křídla, dvojitá kaponiéra a některé úkrytové traverzy. Je třeba neopomenout zmínit na glacisu hrobku 120 mučedníků odboje zavražděných na tomto místě 20. srpna 1944. Fort je v zásadě nepřístupný.