Entre 1874 et 1914, le département des Côtes-d'Armor, bien que moins exposé que la rade de Brest ou la façade sud de la Bretagne, reste intégré dans le dispositif de défense côtière établi par le système Séré de Rivières. Héritier d'un riche passé fortifié depuis l'époque médiévale et les ouvrages de Vauban, le littoral costarmoricain conserve des positions stratégiques autour de ports comme Saint-Brieuc, Paimpol, Tréguier ou encore la baie de Saint-Malo à sa frontière orientale. Plusieurs anciennes batteries et fortins sont entretenus ou partiellement modernisés pour accueillir une artillerie plus performante, tirant profit du relief accidenté et des caps naturels. Des points élevés, comme les promontoires de Plouha, Perros-Guirec ou Fréhel, offrent des emplacements favorables à l'implantation de postes d'observation et de batteries côtières. Ces sites visent surtout à prévenir d'éventuels débarquements ennemis ou incursions navales, notamment dans un contexte de tensions croissantes avec l'Empire allemand. Le département voit également l'installation de sémaphores modernisés pour le contrôle du trafic maritime et la transmission de messages, renforçant le maillage défensif du littoral. Bien que le front Est concentre la majorité des investissements militaires, les Côtes-d'Armor participent à l'effort global de sécurisation des côtes françaises à travers la valorisation de leurs atouts naturels et historiques.

Zwischen 1874 und 1914 blieb das Département Côtes-d'Armor, obwohl weniger exponiert als der Hafen von Brest oder die Südküste der Bretagne, Teil des Küstenverteidigungssystems des Séré de Rivières-Systems. Erbe einer reichen Festungsvergangenheit, die bis ins Mittelalter und die Werke Vaubans zurückreicht, behielt die Küste der Côtes-d'Armor strategische Positionen rund um Häfen wie Saint-Brieuc, Paimpol, Tréguier und die Bucht von Saint-Malo an ihrer Ostgrenze. Mehrere alte Batterien und Forts wurden erhalten oder teilweise modernisiert, um Platz für effizientere Artillerie zu schaffen und das zerklüftete Gelände und die natürlichen Landzungen zu nutzen. Höhepunkte wie die Vorgebirge von Plouha, Perros-Guirec und Fréhel boten günstige Standorte für die Errichtung von Beobachtungsposten und Küstenbatterien. Diese Standorte sollten in erster Linie mögliche feindliche Landungen oder Seeeinfälle verhindern, insbesondere vor dem Hintergrund der wachsenden Spannungen mit dem Deutschen Reich. In der Abteilung wurden auch modernisierte Semaphoren zur Kontrolle des Seeverkehrs und zur Nachrichtenübermittlung installiert, wodurch das Verteidigungsnetz der Küste gestärkt wurde. Obwohl die meisten militärischen Investitionen auf die Ostfront konzentriert waren, beteiligten sich die Côtes-d'Armor an den allgemeinen Bemühungen zur Sicherung der französischen Küsten, indem sie ihre natürlichen und historischen Schätze förderten.

Tussen 1874 en 1914 bleef het departement Côtes-d'Armor, hoewel minder kwetsbaar dan de haven van Brest of de zuidkust van Bretagne, deel uitmaken van het kustverdedigingssysteem van de Séré de Rivières. De kustlijn van de Côtes-d'Armor, die voortbouwde op een rijk versterkt verleden dat teruggaat tot de middeleeuwen en de werken van Vauban, behield strategische posities rond havens zoals Saint-Brieuc, Paimpol, Tréguier en de baai van Saint-Malo aan de oostgrens. Verschillende oude batterijen en forten werden onderhouden of gedeeltelijk gemoderniseerd om efficiëntere artillerie te kunnen huisvesten, waarbij gebruik werd gemaakt van het ruige terrein en de natuurlijke landtongen. Hoge punten, zoals de voorgebergten van Plouha, Perros-Guirec en Fréhel, boden gunstige locaties voor de vestiging van observatieposten en kustbatterijen. Deze locaties waren in de eerste plaats bedoeld om mogelijke vijandelijke landingen of zee-invallen te voorkomen, met name in een context van toenemende spanningen met het Duitse Keizerrijk. Het departement zorgde ook voor de installatie van gemoderniseerde semaforen voor de controle van het scheepvaartverkeer en de overdracht van berichten, waardoor het verdedigingsnetwerk van de kustlijn werd versterkt. Hoewel het oostfront de meeste militaire investeringen concentreerde, namen de Côtes-d'Armor deel aan de algehele inspanning om de Franse kusten te beveiligen door hun natuurlijke en historische rijkdommen te promoten.

Between 1874 and 1914, the Côtes-d'Armor department, although less exposed than Brest harbor or the southern coast of Brittany, remained part of the coastal defense system established by the Séré de Rivières system. Heir to a rich fortified past dating back to medieval times and the works of Vauban, the Côtes-d'Armor coastline retained strategic positions around ports such as Saint-Brieuc, Paimpol, Tréguier, and the bay of Saint-Malo on its eastern border. Several old batteries and forts were maintained or partially modernized to accommodate more efficient artillery, taking advantage of the rugged terrain and natural headlands. High points, such as the promontories of Plouha, Perros-Guirec, and Fréhel, offered favorable locations for the establishment of observation posts and coastal batteries. These sites were primarily intended to prevent possible enemy landings or naval incursions, particularly in a context of growing tensions with the German Empire. The department also saw the installation of modernized semaphores for the control of maritime traffic and the transmission of messages, strengthening the defensive network of the coastline. Although the Eastern Front concentrated the majority of military investments, the Côtes-d'Armor participated in the overall effort to secure the French coasts by promoting their natural and historical assets.

Mezi lety 1874 a 1914 zůstal department Côtes-d'Armor, ačkoli méně exponovaný než přístav Brest nebo jižní pobřeží Bretaně, součástí pobřežního obranného systému zřízeného systémem Séré de Rivières. Pobřeží Côtes-d'Armor, dědic bohaté opevňovací minulosti sahající až do středověku a děl Vaubana, si udrželo strategické pozice kolem přístavů, jako jsou Saint-Brieuc, Paimpol, Tréguier a záliv Saint-Malo na své východní hranici. Několik starých baterií a pevností bylo zachováno nebo částečně modernizováno, aby se do nich vešlo efektivnější dělostřelectvo, s využitím členitého terénu a přírodních mysů. Vysoké body, jako jsou výběžky Plouha, Perros-Guirec a Fréhel, nabízely příznivá místa pro zřízení pozorovacích stanovišť a pobřežních baterií. Tato místa byla primárně určena k zabránění možnému nepřátelskému vylodění nebo námořním vpádům, zejména v kontextu rostoucího napětí s Německou říší. Ministerstvo také zažilo instalaci modernizovaných semaforů pro řízení námořní dopravy a přenos zpráv, čímž se posílila obranná síť pobřeží. Ačkoli se většina vojenských investic soustředila na východní frontu, Côtes-d'Armor se podílel na celkovém úsilí o zabezpečení francouzského pobřeží propagací jeho přírodních a historických aktiv.