Dépt 08 (Ardennes), 1862. D’une longueur de 850 mètres, ce tunnel, mis en service en 1863, permit la jonction entre les réseaux ferroviaires belge et français par la vallée de la Meuse. Ce tunnel passe sous la forteresse de Charlemont. Côté frontière belge, de part et d’autre de l’entrée, on a ménagé une casemate d’une vingtaine de mètres de longueur pour 3,5 de large. Ces casemates possèdent, chacune, deux créneaux de tir au fusil défendant l’approche du tunnel et cinq autres créneaux interdisant l’entrée dans le tunnel. Entre ces créneaux et les portes d’accès aux casemates, le tunnel devait pouvoir être barré de fortes portes, possibilité dont seul témoigne aujourd’hui (03/2009) un ressaut de maçonnerie. Un dispositif de fourneaux de mines existe dans l’extrados de la voûte. On y accède par un puits s’ouvrant dans la clef de voûte où une échelle coulissante est encore en place. À environ 200 m de l’entrée nord, un escalier barré d’une grille débouche dans le flanc ouest. Il s’agit de l’accès au fort ; 407 marches pour l’essentiel (à tout le moins dans la partie inférieure) bouleversées par des décennies de coulées d’eau continues ou presque. Cet escalier débouche face au plus oriental des magasins sous roc que contient le fort. Nous doutons qu’il s’agisse là d’autre chose que d’une possibilité de sortie de la garnison. En effet, la largeur de la galerie et, surtout, l’absence totale d’aménagement tel que pente cimentée avec rails, n’indique pas de réelle prévision ou volonté de ravitaillement de la garnison du fort, garnison se montant à près de 3.000 hommes. L’hypothèse de monter des approvisionnements et/ou des munitions, à dos d’homme dans ce boyau, bien que théoriquement possible, nous incite à la prudence et à ne pas être trop péremptoires. À en croire la revue du Nord-Belge de 1929, ce tunnel fut d’abord à simple voie. La mise en deux voies serait due à l’occupant durant la première guerre. Toujours en service, il est évident que ce tunnel est interdit d’accès.

Dept 08 (Ardennen), 1862. Mit einer Länge von 850 Metern ermöglichte dieser Tunnel, der 1863 in Betrieb genommen wurde, die Verbindung zwischen dem belgischen und dem französischen Eisenbahnnetz durch das Maastal. Dieser Tunnel verläuft unter der Festung Charlemont. Auf der belgischen Grenzseite wurde beidseits des Eingangs eine Kasematte von etwa zwanzig Metern Länge und 3,5 m Breite eingerichtet. Diese Kasematten haben jeweils zwei Gewehrscharten zur Verteidigung der Tunnelannäherung und fünf weitere Scharten, die den Tunneleingang sperren. Zwischen diesen Scharten und den Zugangstüren zu den Kasematten sollte der Tunnel durch starke Tore versperrt werden können, eine Möglichkeit, von der heute (03/2009) nur noch ein Mauerwerksvorsprung zeugt. Eine Minenanlage existiert im Scheitel des Gewölbes. Der Zugang erfolgt über einen Schacht, der im Scheitelstein öffnet, wo eine Schiebeleiter noch vorhanden ist. Etwa 200 m vom Nordeingang entfernt mündet eine Treppe, die durch ein Gitter versperrt ist, in der Westflanke. Es handelt sich um den Zugang zum Fort; 407 Stufen, größtenteils (zumindest im unteren Teil) durch jahrzehntelange, fast kontinuierliche Wassereinwirkungen beschädigt. Diese Treppe mündet gegenüber dem östlichsten der Felsmagazine des Forts. Wir bezweifeln, dass es sich hier um mehr als eine mögliche Ausgangsmöglichkeit für die Garnison handelt. Tatsächlich deuten die Breite der Galerie und vor allem das völlige Fehlen von Einrichtungen wie einer zementierten Rampe mit Schienen nicht auf eine echte Planung oder Absicht zur Versorgung der Fortgarnison hin, die fast 3.000 Mann zählte. Die Hypothese, Vorräte und/oder Munition auf dem Rücken von Menschen durch diesen Stollen zu transportieren, obwohl theoretisch möglich, veranlasst uns zur Vorsicht und dazu, nicht allzu kategorisch zu sein. Laut der Zeitschrift Nord-Belge von 1929 war dieser Tunnel zunächst eingleisig. Die Umstellung auf zwei Gleise soll während des Ersten Weltkriegs durch die Besatzer erfolgt sein. Noch immer in Betrieb, ist dieser Tunnel natürlich für die Öffentlichkeit gesperrt.

Dept 08 (Ardennen), 1862. Met een lengte van 850 meter, in dienst gesteld in 1863, maakte deze tunnel de verbinding mogelijk tussen het Belgische en het Franse spoorwegnet via het Maasdal. Deze tunnel passeert onder het fort Charlemont. Aan de Belgische grens zijde, aan weerszijden van de ingang, werd een kazemat van een twintigtal meters lang voor 3,5 m breed aangelegd. Deze kazematten hebben elk twee schietgaten voor geweren die de nadering van de tunnel verdedigen en vijf andere schietgaten die de toegang tot de tunnel verbieden. Tussen deze schietgaten en de toegangsdeuren tot de kazematten, moest de tunnel kunnen worden afgesloten met zware deuren, een mogelijkheid waarvan vandaag (03/2009) alleen een metselwerkverhoging getuigt. Een systeem van mijngalerijen bestaat in de bovenzijde van het gewelf. De toegang gebeurt via een schacht die opent in de sluitsteen waar een uitschuifbare ladder nog steeds op zijn plaats is. Op ongeveer 200 m van de noordingang komt een trap, afgesloten met een traliewerk, uit in de westflank. Het betreft de toegang tot het fort; 407 treden in hoofdzaak (althans in het onderste deel) verstoord door decennia van bijna continue waterinsijpeling. Deze trap komt uit tegenover de meest oostelijke van de rotsmagazijnen die het fort bevat. Wij betwijfelen of dit meer is dan een mogelijke uitgang voor de garnizoen. Inderdaad, de breedte van de galerij en, vooral, de volledige afwezigheid van aanpassingen zoals een gecementeerde helling met rails, wijst niet op een echte voorziening of wil om de garnizoen van het fort te bevoorraden, een garnizoen dat bijna 3.000 man telde. De hypothese om voorraden en/of munitie, op de rug van mannen, door deze gang te brengen, hoewel theoretisch mogelijk, spoort ons aan tot voorzichtigheid en om niet te stellig te zijn. Volgens het tijdschrift Nord-Belge van 1929 was deze tunnel eerst enkelspoor. De ombouw naar dubbelspoor zou te danken zijn aan de bezetter tijdens de eerste wereldoorlog. Nog steeds in dienst, het is evident dat deze tunnel verboden toegang is.

Dept 08 (Ardennes), 1862. With a length of 850 metres, this tunnel, commissioned in 1863, allowed the connection between the Belgian and French railway networks via the Meuse valley. This tunnel passes beneath the Charlemont fortress. On the Belgian border side, on either side of the entrance, a casemate about twenty metres long by 3.5 m wide was provided. These casemates each have two rifle loopholes defending the approach to the tunnel and five other loopholes blocking the entrance to the tunnel. Between these loopholes and the access doors to the casemates, the tunnel was to be capable of being barred by strong doors, a possibility of which only a masonry ledge bears witness today (03/2009). A system of mine chambers exists in the crown of the vault. Access is via a shaft opening in the keystone where a sliding ladder is still in place. About 200 m from the north entrance, a staircase barred by a grid emerges in the west flank. This is the access to the fort; 407 steps for the most part (at least in the lower part) disrupted by decades of almost continuous water seepage. This staircase emerges opposite the easternmost of the rock-cut magazines contained within the fort. We doubt this is anything other than a possible exit for the garrison. Indeed, the width of the gallery and, above all, the total absence of fittings such as a cemented slope with rails, does not indicate any real provision or intention to supply the fort's garrison, which numbered nearly 3,000 men. The hypothesis of carrying supplies and/or ammunition on men's backs through this passage, although theoretically possible, urges us to be cautious and not too categorical. According to the Nord-Belge review of 1929, this tunnel was initially single-track. Its conversion to double track is said to have been done by the occupier during the First World War. Still in service, it is obvious that this tunnel is off-limits.

Dept 08 (Ardennes), 1862. S délkou 850 metrů, uvedený do provozu v roce 1863, umožnil tento tunel spojení mezi belgickou a francouzskou železniční sítí přes údolí Mázy. Tento tunel prochází pod pevností Charlemont. Na belgické straně hranice, po obou stranách vstupu, byla zřízena kasemata dlouhá asi dvacet metrů a široká 3,5 m. Tyto kasematy mají každá dvě střílny pro pušky bránící přístupu k tunelu a pět dalších střílen blokujících vstup do tunelu. Mezi těmito střílnami a vstupními dveřmi do kasemat měl být tunel možné zablokovat silnými dveřmi, možnost, o které dnes (03/2009) svědčí pouze vystupující zdivo. V klenbě tunelu existuje systém minových komor. Přístup je through šachtu otvírající se v patce klenby, kde je stále na místě vysouvací žebřík. Asi 200 m od severního vstupu ústí schodiště, zablokované mříží, v západním boku. Jedná se o přístup k pevnosti; 407 schodů, z větší části (přinejmenším v dolní části) narušených desetiletími téměř nepřetržitého prosakování vody. Toto schodiště ústí naproti nejvýchodnějšímu z podzemních skladů ve skále, které pevnost obsahuje. Pochybujeme, že se jedná o něco více než o možný východ pro posádku. Skutečně, šířka galerie a především naprostá absence úprav, jako je cementovaná rampa s kolejnicemi, nenaznačuje skutečný předpoklad nebo záměr zásobovat posádku pevnosti, která čítala téměř 3 000 mužů. Hypotéza vynášení zásob a/nebo munice na zádech mužů tímto průchodem, ačkoli teoreticky možná, nás nabádá k opatrnosti a ne být příliš kategorický. Podle revue Nord-Belge z roku 1929 byl tento tunel zprvu jednokolejný. Přestavba na dvoukolejný by měla být provedena okupanty během první světové války. Stále v provozu, je zřejmé, že tento tunel je veřejnosti nepřístupný.