Le canon de 30 livres est une pièce d'artillerie navale ou de côte dont le projectile pèse environ 30 livres, soit 15 kg. Conçu pour des tirs à longue distance contre les navires ennemis, il était souvent utilisé avec des boulets rouges chauffés avant le tir, destinés à enflammer les voiles ou les soutes à poudre. D'abord développé pour la marine française au début du XIXᵉ siècle, il fut ensuite adapté à la défense côtière et à l'artillerie de terre. Les différents modèles présentaient des longueurs et calibres variables selon leur usage : le canon de 30 livres long (modèle 1820) mesurait 2,706 m et pesait 3 100 kg ; le canon de 30 livres court, 2,525 m pour 2 540 kg ; et le canon de 30 livres de côte (modèle 1840), à âme lisse, était destiné aux batteries défensives avant d'être modifié pour le tir terrestre. Son projectile était un boulet plein de fer, propulsé par une charge de poudre mesurée avec précision, tandis que l'équipe de pièce comptait de 6 à 14 hommes selon la version et le navire. Au fil du temps, le canon de 30 livres connut plusieurs évolutions techniques, notamment l'ajout de rayures pour accroître la précision et la transformation en calibres plus modernes, comme le canon de 16 cm. Arme emblématique de la marine française du XIXᵉ siècle, il équipa notamment les frégates et les batteries de côte, jouant un rôle important dans la transition entre l'artillerie classique et l'artillerie moderne.

Die 30-Pfünder-Kanone ist ein Geschütz der Marine- oder Küstenartillerie, dessen Projektil etwa 30 Pfund, also 15 kg wiegt. Entworfen für Langstreckenschüsse gegen feindliche Schiffe, wurde es oft mit rotglühenden Kugeln verwendet, die vor dem Schuss erhitzt wurden, um Segel oder Pulvermagazine in Brand zu setzen. Zuerst für die französische Marine zu Beginn des 19. Jahrhunderts entwickelt, wurde es später für die Küstenverteidigung und Feldartillerie adaptiert. Die verschiedenen Modelle wiesen je nach Verwendung variable Längen und Kaliber auf: Die lange 30-Pfünder-Kanone (Modell 1820) maß 2,706 m und wog 3 100 kg; die kurze 30-Pfünder-Kanone 2,525 m bei 2 540 kg; und die glattläufige 30-Pfünder-Küstenkanone (Modell 1840) war für Verteidigungsbatterien bestimmt, bevor sie für den Landeinsatz modifiziert wurde. Ihr Geschoss war eine massive Eisenkugel, angetrieben durch eine präzise gemessene Pulverladung, während die Bedienmannschaft je nach Version und Schiff 6 bis 14 Mann zählte. Im Laufe der Zeit erfuhr die 30-Pfünder-Kanone mehrere technische Entwicklungen, insbesondere die Zugabe von Zügen zur Erhöhung der Präzision und die Umwandlung in modernere Kaliber, wie die 16-cm-Kanone. Als ikonische Waffe der französischen Marine des 19. Jahrhunderts stattete sie insbesondere Fregatten und Küstenbatterien aus und spielte eine wichtige Rolle im Übergang zwischen klassischer und moderner Artillerie.

Het 30 pond kanon is een stuk marine- of kustartillerie waarvan het projectiel ongeveer 30 pond weegt, oftewel 15 kg. Ontworpen voor langeafstandsvuur tegen vijandelijke schepen, werd het vaak gebruikt met roodgloeiende kogels die voor het schieten werden verhit, bestemd om zeilen of kruitkamers in brand te steken. Eerst ontwikkeld voor de Franse marine begin 19e eeuw, werd het later aangepast voor kustverdediging en veldartillerie. De verschillende modellen vertoonden variabele lengtes en kalibers volgens hun gebruik: het lange 30 pond kanon (model 1820) mat 2,706 m en woog 3 100 kg; het korte 30 pond kanon 2,525 m voor 2 540 kg; en het gladlooppijp 30 pond kustkanon (model 1840) was bestemd voor verdedigingsbatterijen voordat het werd aangepast voor landgebruik. Zijn projectiel was een massieve ijzeren kogel, aangedreven door een precies gemeten kruitlading, terwijl het kanonbediening tussen 6 en 14 man telde afhankelijk van de versie en het schip. In de loop der tijd onderging het 30 pond kanon verschillende technische evoluties, in het bijzonder de toevoeging van trekken voor verhoogde precisie en de transformatie naar modernere kalibers, zoals het 16 cm kanon. Als een icoonwapen van de Franse marine van de 19e eeuw, uitgerust het vooral fregatten en kustbatterijen, en speelde een belangrijke rol in de overgang tussen klassieke en moderne artillerie.

The 30-pounder cannon is a naval or coastal artillery piece whose projectile weighs about 30 pounds, or 15 kg. Designed for long-range fire against enemy ships, it was often used with red-hot balls heated before firing, intended to ignite sails or powder magazines. First developed for the French navy at the beginning of the 19th century, it was later adapted for coastal defense and field artillery. The different models featured variable lengths and calibers according to their use: the long 30-pounder cannon (model 1820) measured 2.706 m and weighed 3,100 kg; the short 30-pounder cannon 2.525 m for 2,540 kg; and the smoothbore 30-pounder coast cannon (model 1840) was intended for defensive batteries before being modified for land use. Its projectile was a solid iron ball, propelled by a precisely measured powder charge, while the gun crew numbered from 6 to 14 men depending on the version and ship. Over time, the 30-pounder cannon underwent several technical evolutions, notably the addition of rifling to increase precision and transformation into more modern calibers, such as the 16 cm cannon. An iconic weapon of the 19th century French navy, it equipped frigates and coastal batteries in particular, playing an important role in the transition between classical and modern artillery.

30liberní dělo je námořní nebo pobřežní dělostřelecká zbraň, jejíž projektil váží přibližně 30 liber, tedy 15 kg. Konstruované pro střelbu na dlouhé vzdálenosti proti nepřátelským lodím bylo často používáno s rozžhavenými koulemi ohřívanými před výstřelem, určenými k zapálení plachet nebo prachových komor. Nejprve vyvinuté pro francouzské námořnictvo na počátku 19. století bylo později přizpůsobeno pro pobřežní obranu a polní dělostřelectvo. Různé modely měly proměnné délky a ráže podle jejich použití: dlouhé 30liberní dělo (model 1820) měřilo 2,706 m a vážilo 3 100 kg; krátké 30liberní dělo 2,525 m při 2 540 kg; a hladce vrtané 30liberní pobřežní dělo (model 1840) bylo určeno pro obranné baterie před úpravou pro pozemní použití. Jeho projektil byla plná železná koule, poháněná přesně odměřenou prachovou náloží, zatímco obsluha děla čítala 6 až 14 mužů podle verze a lodi. V průběhu času prošlo 30liberní dělo několika technickými vývoji, zejména přidáním drážkování pro zvýšení přesnosti a přeměnou na modernější ráže, jako je 16cm dělo. Jako ikonická zbraň francouzského námořnictva 19. století vyzbrojovala zejména fregaty a pobřežní baterie a hrála důležitou roli v přechodu mezi klasickým a moderním dělostřelectvem.