Camp Retranché de Toul, sud-est de la ville, 1875-1878. 293 m/alt. 157 hommes et 18 pièces. Dénommée redoute Ambert. Pentagone irrégulier d’assez faible surface, la redoute a un agencement assez classique. Deux ailerons (saillants II et IV) ainsi qu’une caponnière double au saillant III concouraient avec les coffres de la courtine à la gorge à la défense des fossés. Le fond de cette courtine était occupé par les 2 x 5 travées du casernement séparées par le porche de l’entrée. Ce dernier en légère saillie par rapport à la, ligne de l’escarpe coupe selon leur diamètre vertical deux oculi du système de ventilation des locaux. Le pont-levis relevait du système Poncelet. Une rue du rempart fait le tour d’un massif central plein. Au total, cinq traverses-abris la garnissent dont trois en arrière du front I-II et les deux dernières de celui du front III-IV. Aucune d’entre-elles n’est enracinée. Les autres fronts avaient des traverses pleines. Ce qui est singulier pour un ouvrage d’artillerie, c’est l’absence de magasin à poudre. Sur la fiche technique établie par le Génie en 1880, il est clairement indiqué que les magasin à poudre et aux munitions confectionnées étaient constitués d’abris en bois considérés, déjà, comme étant hors service. D’autres abris en bois servant de magasin pour l’Artillerie, le Génie et des services administratifs sont mentionnés comme étant en mauvais état. Cette redoute, dont on a commencé à remblayer les fossés est à l’abandon (08/2007) et a servi de support à l’expression hystérico-névrotique des néo peinturlureurs de chromos. Cette redoute mérite mieux que cela, que ce soit pour le remarquable soin apporté à la réalisation de ses maçonneries ou à son statut de témoin de la fortification post 1870 mais ante période de l’obus-torpille qui, à Toul, n’a plus d’égal si ce n’est la redoute de la Justice.

Befestigtes Lager Toul, südöstlich der Stadt, 1875–1878. 293 m ü. M. 157 Mann und 18 Geschütze. Genannt Ambert-Redoute. Die Redoute hat die Form eines unregelmäßigen Fünfecks mit relativ kleiner Grundfläche und einen recht klassischen Grundriss. Zwei Flügel (Vorsprünge II und IV) sowie eine doppelte Kaponniere bei Vorsprung III konkurrierten mit den Kämmen der Kurtine an der Schlucht um die Verteidigung der Gräben. Die Rückseite dieser Kurtine wurde von den 2 x 5 Jochen der Kaserne eingenommen, die durch den Eingangsvorbau getrennt waren. Letzterer, der leicht aus der Böschungslinie hervorragt, schneidet entlang seines vertikalen Durchmessers zwei Oculi des Belüftungssystems des Geländes. Die Zugbrücke war Teil des Poncelet-Systems. Eine Wallstraße verläuft um ein massives Zentralmassiv. Insgesamt ist es von fünf Unterstandstraversen gesäumt, drei davon hinter der Front I-II und die letzten beiden hinter der Front III-IV. Keine davon ist verwurzelt. Die anderen Fronten hatten feste Traversen. Ungewöhnlich für eine Artillerieanlage ist das Fehlen eines Pulvermagazins. Auf dem technischen Datenblatt der Pioniere aus dem Jahr 1880 wird deutlich darauf hingewiesen, dass die Pulver- und Munitionsmagazine aus hölzernen Unterständen bestanden, die bereits als außer Betrieb galten. Von anderen hölzernen Unterständen, die der Artillerie, den Pionieren und der Verwaltung als Lager dienten, wird erwähnt, dass sie sich in schlechtem Zustand befanden. Diese Schanze, deren Gräben zugeschüttet werden, ist verlassen (08/2007) und diente den Neochromo-Malern als Grundlage für ihren hysterisch-neurotischen Ausdruck. Diese Redoute hätte Besseres verdient, sei es wegen der bemerkenswerten Sorgfalt bei der Ausführung ihres Mauerwerks oder wegen ihres Status als Zeuge der Befestigung nach 1870, aber vor der Zeit der Torpedogranaten, die in Toul heute keine vergleichbare Anlage mehr hat, außer der Redoute der Justiz.

Verschansd kamp Toul, ten zuidoosten van de stad, 1875-1878. 293 m/alt. 157 manschappen en 18 kanonnen. De redoute werd de Ambert genoemd. De redoute, een onregelmatige vijfhoek met een relatief klein oppervlak, heeft een vrij klassieke indeling. Twee vleugels (salient II en IV) en een dubbele caponnière bij saillant III concurreerden met de kisten van de ringmuur bij de kloof om de grachten te verdedigen. De achterkant van deze ringmuur werd ingenomen door de 2 x 5 traveeën van de barakken, gescheiden door de ingangsportiek. Deze laatste, die iets uitsteekt ten opzichte van de helling, snijdt twee oculi van het ventilatiesysteem van het terrein langs hun verticale diameter. De ophaalbrug maakte deel uit van het Poncelet-systeem. Een walstraat loopt rond een massief centraal massief. In totaal staan er vijf schuilkelders langs het front, waarvan er drie achter het front I-II liggen en de laatste twee achter het front III-IV. Geen van deze is geworteld. De andere fronten hadden massieve schuilkelders. Wat ongebruikelijk is voor een artilleriegebouw, is de afwezigheid van een kruitmagazijn. Op het technische blad dat de genie in 1880 opstelde, staat duidelijk aangegeven dat de kruit- en munitiemagazijnen bestonden uit houten schuilplaatsen die al als buiten gebruik werden beschouwd. Andere houten schuilplaatsen die dienden als opslagplaatsen voor de artillerie, de genie en de administratieve diensten, worden vermeld als in slechte staat. Deze redoute, waarvan de grachten inmiddels zijn opgevuld, is verlaten (08/2007) en heeft gediend als ondersteuning voor de hysterisch-neurotische expressie van de neochromoschilders. Dit bolwerk verdient beter, hetzij vanwege de opmerkelijke zorg die is besteed aan de uitvoering van het metselwerk, hetzij vanwege zijn status als getuige van de versterkingen na 1870, maar vóór de periode van de torpedogranaat, die in Toul geen gelijke meer kent, behalve het bolwerk van de Gerechtigheid.

Toul Fortified Camp, southeast of the city, 1875-1878. 293 m/alt. 157 men and 18 guns. Called the Ambert redoubt. An irregular pentagon of relatively small surface area, the redoubt has a fairly classic layout. Two wings (salients II and IV) as well as a double caponier at salient III competed with the chests of the curtain wall at the gorge to defend the ditches. The back of this curtain wall was occupied by the 2 x 5 bays of the barracks separated by the entrance porch. The latter, slightly projecting from the line of the escarpment, cuts two oculi of the ventilation system of the premises along their vertical diameter. The drawbridge was part of the Poncelet system. A rampart street runs around a solid central massif. In total, five shelter-traverses line it, three of which are behind the I-II front and the last two behind the III-IV front. None of them are rooted. The other fronts had solid traverses. What is unusual for an artillery structure is the absence of a powder magazine. On the technical sheet drawn up by the Engineers in 1880, it is clearly indicated that the powder and ammunition magazines were made up of wooden shelters already considered to be out of service. Other wooden shelters serving as stores for the Artillery, the Engineers and administrative services are mentioned as being in poor condition. This redoubt, whose ditches have begun to be filled, is abandoned (08/2007) and has served as a support for the hysterical-neurotic expression of the neo-chromo painters. This redoubt deserves better than that, whether for the remarkable care taken in the execution of its masonry or for its status as a witness to the fortification post 1870 but before the period of the torpedo shell which, in Toul, no longer has any equal except the redoubt of Justice.

Opevněný tábor Toul, jihovýchodně od města, 1875-1878. 293 m/n.m. 157 mužů a 18 děl. Říká se jí reduta Ambert. Reduta, nepravidelný pětiúhelník s relativně malou plochou, má poměrně klasické uspořádání. Dvě křídla (výběžky II a IV) a dvojitý kaponiér u výběžku III soupeřily s těžištěm obvodové zdi u rokle o obranu příkopů. Zadní část této obvodové zdi zabíraly 2 x 5 polí kasáren oddělených vstupní verandou. Ta, mírně vyčnívající z linie srázu, prořezává dva okuly ventilačního systému areálu podél jejich svislého průměru. Padací most byl součástí systému Poncelet. Kolem pevného centrálního masivu vede hradba. Celkem ji lemuje pět přístřeškových traverz, z nichž tři se nacházejí za frontou I-II a poslední dvě za frontou III-IV. Žádná z nich není zakořeněná. Ostatní fronty měly pevné traverzy. U dělostřelecké stavby je neobvyklé, že chybí zásobník prachu. V technickém listu vypracovaném ženisty v roce 1880 je jasně uvedeno, že zásobníky prachu a munice byly tvořeny dřevěnými přístřešky, které již byly považovány za vyřazené z provozu. Další dřevěné přístřešky sloužící jako sklady pro dělostřelectvo, ženisty a administrativní služby jsou zmiňovány jako ve špatném stavu. Tato reduta, jejíž příkopy se začaly zasypávat, je opuštěna (08/2007) a sloužila jako opora pro hystericko-neurotický projev neochromatických malířů. Tato reduta si zaslouží víc, ať už pro pozoruhodnou péči věnovanou jejímu zdění, nebo pro své postavení svědka opevnění z roku 1870, tedy před obdobím torpédových granátu, které v Toulu již nemá obdoby kromě reduty Justice.