Bizerte. La batterie du Djebel Soumeur est le troisième ouvrage armé de canons de 164, réalisé sur le front de mer de Bizerte. Il s’agit d’une batterie d’artillerie secondaire fixe, construite sur un emplacement nouveau, à 180 mètres d’altitude, à 1 000 mètres du rivage et à 9 kilomètres à l’ouest du cap Bizerte. Son avant-projet est établi le 21 mars 1927, et son exécution prescrite le 24 juin 1927. Le marché est remporté par monsieur Louis Grasset, entrepreneur à Tunis. La batterie est armée de 4 canons de 164 Mle 1893-96 M, du même modèle que ceux armant la batterie du Cap Bizerte. Ils sont installés sur affût C Mle 23, qui est un matériel en acier moulé, à support enveloppant, étudié spécialement pour équiper les batteries de côte armées de canons de 164 Mle 1893-96 et 96-96 M à berceau, provenant des croiseurs du type Desaix. Pour permettre la rentrée en batterie aux grands angles, un récupérateur supplémentaire a été placé au dessus de berceau. Avec cet affût, placé sur plateforme BA Mle 25 bis, la portée, à l’angle de 42° est de 17 800 mètres avec l’obus RC et de 20 100 mètres avec l’obus FAD. Le champ de tir est de 360° et l’angle de pointage minimum de -6°. La cadence de tir est de 3 coups à la minute. On trouve ce type de matériel en métropole, avec des tubes Mle 93-96, par exemple à la batterie de la Croix des Signaux. Les pièces sont placées dans des cuves circulaires, d’un diamètre de 7,60 mètres, et le champ de tir de la batterie d’étend du cap Zébib à l’est, au ras el Koran à l’ouest. Les missions sont le tir à vue directe sur toute cette zone, ainsi que l’interdiction de la plage de l’oued Damous, reprenant en cela la mission des 95 du djebel Nador en 1914. Pour permettre de remplir celle-ci, le mur de genouillère des cuves présente un décrochement important, permettant le tir sous -6°. Le front de la batterie s’étend sur 250 mètres. Les projectiles et leurs charges sont stockés dans un magasin souterrain, comportant trois issues en puits, et 2 monte-charges débitant sur un circuit de voie de 40 alimentant les niches des cuves. Le PDT se trouve à 100 mètres, en arrière de la pièce 2. Il est protégé par un blindage de 200 mm et est équipé d’un conjugateur C Mle 1926 et d’un télémètre à dépression H Mle 34. La batterie dispose d’une section éclairante, armée de 2 canons de 75 Mle 1897 sur affût Mle 1916 approprié pour le tir des obus éclairants, situés en arrière du PDT, à proximité d’un projecteur de DCA. Après l’installation d’un projecteur de 150 GP, au pied de la position, les 75 sont déplacés et installés dans 2 cuves, placés sur une croupe, en avant de la batterie, pour faire du tir direct sur la plage. Le casernement, pour les 120 hommes d’équipage, comporte le logement du gardien de batterie, un poste de batterie et 8 abris en tôle métro. La batterie est capturée intacte par les forces de l’Axe, en novembre 1942. A leur départ les occupants détruisent le matériel. Ils s’appliquent particulièrement sur ce site, faisant sauter le PDT, dont le toit est éjecté, et le magnifique magasin souterrain, le plus beau du front de mer, dont il ne reste qu’un immense cratère, servant d’abreuvoir au bétail local. Le terrain est libre d’accès, et l’on y découvre une vue extraordinaire sur la plage de l’oued Damous et le djebel Nador. JJM 14/10/07

Bizerte. Die Batterie Djebel Soumeur ist das dritte mit 164er Geschützen bewaffnete Werk, das an der Seefront von Bizerte errichtet wurde. Es handelt sich um eine feste Sekundärartilleriebatterie, neu errichtet auf 180 Meter Höhe, 1000 Meter vom Ufer und 9 Kilometer westlich von Kap Bizerte. Ihr Vorentwurf wird am 21. März 1927 erstellt und ihre Ausführung am 24. Juni 1927 angeordnet. Den Auftrag erhält Herr Louis Grasset, Unternehmer in Tunis. Die Batterie ist mit 4 Geschützen 164 Mle 1893-96 M bewaffnet, vom gleichen Modell wie jene der Batterie Kap Bizerte. Sie sind auf Lafette C Mle 23 installiert, einem Material aus Stahlguss mit umschließender Unterstützung, speziell entwickelt für die Ausrüstung von Küstenbatterien, die mit 164 Mle 1893-96 und 96-96 M Geschützen in Wiege, stammend von Kreuzern der Desaix-Klasse, bewaffnet sind. Um die Rückkehr in Batteriestellung bei großen Winkeln zu ermöglichen, wurde ein zusätzlicher Rohrrückholer über der Wiege angebracht. Mit dieser Lafette, platziert auf Plattform BA Mle 25 bis, beträgt die Reichweite bei 42° Elevation 17.800 Meter mit der RC-Granate und 20.100 Meter mit der FAD-Granate. Das Schussfeld beträgt 360° und der minimale Höhenrichtwinkel -6°. Die Feuergeschwindigkeit beträgt 3 Schuss pro Minute. Dieses Material findet sich im Mutterland, mit Rohren Mle 93-96, zum Beispiel in der Batterie Croix des Signaux. Die Geschütze sind in kreisförmigen Gruben mit einem Durchmesser von 7,60 Metern platziert, und das Schussfeld der Batterie erstreckt sich von Kap Zébib im Osten bis Ras el Koran im Westen. Die Aufträge sind Direktsichtfeuer über diese gesamte Zone sowie die Sperrung des Strandes von Oued Damous, womit sie die Aufgabe der 95er des Djebel Nador von 1914 übernimmt. Um diese erfüllen zu können, weist die Brustwehr der Gruben einen signifikanten Absatz auf, der das Feuern unter -6° ermöglicht. Die Front der Batterie erstreckt sich über 250 Meter. Die Geschosse und ihre Treibladungen werden in einem unterirdischen Magazin gelagert, das drei Schachtabgänge und 2 Aufzüge aufweist, die auf ein 40-cm-Schienennetz entladen, das die Bereitstellungsnischen der Gruben versorgt. Das PDT befindet sich 100 Meter hinter Geschütz 2. Es ist durch eine 200 mm starke Panzerung geschützt und mit einem Koordinatenumwerter C Mle 1926 und einem Druckdifferenz-Entfernungsmesser H Mle 34 ausgestattet. Die Batterie verfügt über eine Beleuchtungsabteilung, bewaffnet mit 2 Kanonen 75 Mle 1897 auf geeigneter Lafette Mle 1916 für das Verschießen von Leuchtgranaten, gelegen hinter dem PDT, in der Nähe eines Flakscheinwerfers. Nach der Installation eines 150-cm-Scheinwerfers GP am Fuße der Stellung werden die 75er verlegt und in 2 Gruben auf einem Hügel vor der Batterie installiert, um Direktfeuer auf den Strand auszuüben. Die Unterkunft für die 120 Mann Besatzung umfasst die Wohnung des Batteriewärters, einen Batterieposten und 8 Wellblechunterstände. Die Batterie wird im November 1942 intakt von den Achsenmächten erbeutet. Bei ihrem Abzug zerstören die Besatzer das Material. Sie legen sich auf diesem Standort besonders ins Zeug, sprengen das PDT, dessen Dach weggeschleudert wird, und das prächtige unterirdische Magazin, das schönste der Seefront, von dem nur ein riesiger Krater übrig bleibt, der als Viehtränke dient. Das Gelände ist frei zugänglich und man entdeckt einen außergewöhnlichen Blick auf den Strand von Oued Damous und den Djebel Nador. JJM 14/10/07

Bizerte. De batterij van de Djebel Soumeur is het derde met 164 kanonnen bewapende werk, gerealiseerd aan de zeefront van Bizerte. Het betreft een vaste secundaire artilleriebatterij, gebouwd op een nieuwe locatie, op 180 meter hoogte, 1000 meter van de oever en 9 kilometer ten westen van Kaap Bizerte. Haar voorontwerp is opgesteld op 21 maart 1927, en haar uitvoering voorgeschreven op 24 juni 1927. De aanbesteding wordt gewonnen door de heer Louis Grasset, aannemer te Tunis. De batterij is bewapend met 4 kanonnen 164 Mle 1893-96 M, van hetzelfde model als die welke de batterij van Kaap Bizerte bewapenen. Zij zijn geïnstalleerd op affuit C Mle 23, dat is een materiaal in gegoten staal, met omhullende steun, speciaal bestudeerd om kustbatterijen uit te rusten bewapend met 164 Mle 1893-96 en 96-96 M kanonnen in wieg, afkomstig van kruisers van het type Desaix. Om de terugkeer in batterij bij grote hoeken mogelijk te maken, is een extra teruglooprem boven de wieg geplaatst. Met dit affuit, geplaatst op platform BA Mle 25 bis, bedraagt het bereik, onder een hoek van 42°, 17.800 meter met de RC-granaat en 20.100 meter met de FAD-granaat. Het schootsveld is 360° en de minimale elevatiehoek -6°. Het vuurritme is 3 schoten per minuut. Dit type materieel vindt men in het moederland, met lopen Mle 93-96, bijvoorbeeld in de batterij van de Croix des Signaux. De stukken zijn geplaatst in ronde kuipen, met een diameter van 7,60 meter, en het schootsveld van de batterij strekt zich uit van Kaap Zébib in het oosten, tot Ras el Koran in het westen. De opdrachten zijn het directe zichtvuur over deze hele zone, alsmede het ontzeggen van de toegang tot het strand van de oued Damous, waarbij zij de missie van de 95 van de djebel Nador in 1914 overneemt. Om dit te kunnen vervullen, vertoont de borstwering van de kuipen een belangrijke verspringing, die het vuren onder -6° mogelijk maakt. Het front van de batterij strekt zich uit over 250 meter. De projectielen en hun ladingen worden opgeslagen in een ondergronds magazijn, met drie schachtafgangen, en 2 liften die lossen op een netwerk van 40 cm-spoor dat de nissen van de kuipen bevoorraadt. De PDT bevindt zich op 100 meter, achter stuk 2. Hij is beschermd door een 200 mm pantser en is uitgerust met een coördinatenomzetter C Mle 1926 en een depressiedichtmeter H Mle 34. De batterij beschikt over een verlichtingssectie, bewapend met 2 kanonnen 75 Mle 1897 op geschikt affuit Mle 1916 voor het vuren van verlichtingsgranaten, gelegen achter de PDT, in de buurt van een luchtafweerzoeklicht. Na de installatie van een 150 cm zoeklicht GP, aan de voet van de positie, worden de 75ers verplaatst en geïnstalleerd in 2 kuipen, geplaatst op een heuvel, voor de batterij, om direct vuur op het strand uit te oefenen. De inkwartiering, voor de 120 man bemanning, omvat de woning van de batterijwachter, een batterijpost en 8 schuilplaatsen in gegolfd plaatijzer. De batterij wordt intact buitgemaakt door de As-mogendheden, in november 1942. Bij hun vertrek vernietigen de bezetters het materieel. Zij zetten zich bijzonder in op deze site, laten de PDT springen, waarvan het dak wordt uitgeworpen, en het prachtige ondergrondse magazijn, het mooiste van de zeefront, waarvan enkel een immense krater overblijft, die als drinkplaats voor het lokale vee dient. Het terrein is vrij toegankelijk, en men ontdekt er een buitengewoon uitzicht op het strand van de oued Damous en de djebel Nador. JJM 14/10/07

Bizerte. The Djebel Soumeur battery is the third work armed with 164 guns, built on the sea front of Bizerte. It is a fixed secondary artillery battery, built on a new site, at 180 meters altitude, 1,000 meters from the shore and 9 kilometers west of Cape Bizerte. Its preliminary design was established on March 21, 1927, and its execution ordered on June 24, 1927. The contract was won by Mr. Louis Grasset, a contractor in Tunis. The battery is armed with 4 guns 164 Mle 1893-96 M, of the same model as those arming the Cape Bizerte battery. They are installed on carriage C Mle 23, which is a cast steel material with an enclosing support, specially designed to equip coast batteries armed with 164 Mle 1893-96 and 96-96 M guns in cradle, originating from cruisers of the Desaix type. To allow return to battery at high angles, an additional recuperator was placed above the cradle. With this carriage, placed on platform BA Mle 25 bis, the range at an angle of 42° is 17,800 meters with the AP shell and 20,100 meters with the HE shell. The field of fire is 360° and the minimum aiming angle is -6°. The rate of fire is 3 rounds per minute. This type of equipment is found in metropolitan France, with barrels Mle 93-96, for example at the Croix des Signaux battery. The pieces are placed in circular pits, with a diameter of 7.60 meters, and the battery's field of fire extends from Cape Zébib in the east to Ras el Koran in the west. The missions are direct line-of-sight fire over this entire zone, as well as denial of access to the beach of Oued Damous, thereby taking over the mission of the 95s of Djebel Nador in 1914. To enable this, the parapet wall of the pits features a significant setback, allowing firing below -6°. The battery front extends over 250 meters. The projectiles and their charges are stored in an underground magazine, featuring three well exits, and 2 hoists discharging onto a network of 60 cm gauge track supplying the pits' niches. The FCB is located 100 meters behind piece 2. It is protected by 200 mm of armor and equipped with a coordinate converter C Mle 1926 and a depression rangefinder H Mle 34. The battery has an illuminating section, armed with 2 guns 75 Mle 1897 on appropriate carriage Mle 1916 for firing illuminating shells, located behind the FCB, near an anti-aircraft searchlight. After the installation of a 150 cm searchlight GP at the foot of the position, the 75s are moved and installed in 2 pits, placed on a knoll in front of the battery, to provide direct fire on the beach. The quarters, for the 120 crewmen, include the battery keeper's lodging, a battery post and 8 corrugated iron shelters. The battery was captured intact by Axis forces in November 1942. Upon their departure, the occupiers destroyed the equipment. They applied themselves particularly on this site, blowing up the FCB, whose roof was ejected, and the magnificent underground magazine, the finest on the sea front, of which only a huge crater remains, serving as a watering hole for local livestock. The land is freely accessible, and one discovers an extraordinary view of the beach of Oued Damous and Djebel Nador. JJM 14/10/07

Bizerta. Baterie na hoře Soumeur je třetím dílem vyzbrojeným 164 děly, realizovaným na námořním předpolí Bizerty. Jedná se o pevnou sekundární dělostřeleckou baterii, postavenou na novém stanovišti, v 180 metrech nadmořské výšky, 1000 metrů od břehu a 9 kilometrů západně od mysu Bizerta. Její předběžný projekt je vypracován 21. března 1927 a její provedení nařízeno 24. června 1927. Zakázku získává pan Louis Grasset, podnikatel v Tunisu. Baterie je vyzbrojena 4 děly 164 Mle 1893-96 M, stejného modelu jako ta vyzbrojující baterii na mysu Bizerta. Jsou instalována na lafetě C Mle 23, což je materiál z lité oceli s obklopující podporou, speciálně vyvinutý pro vybavení pobřežních baterií vyzbrojených 164 děly Mle 1893-96 a 96-96 M v kolébce, pocházejících z křižníků typu Desaix. Pro umožnění návratu do palebné polohy při velkých úhlech byl nad kolébku umístěn dodatečný vratný mechanismus. S touto lafetou, umístěnou na platformě BA Mle 25 bis, činí dostřel při úhlu 42° 17 800 metrů s průbojným granátem a 20 100 metrů s tříštivo-trhavým granátem. Palebný vějíř je 360° a minimální náměr -6°. Kadence je 3 rány za minutu. Tento typ materiálu se nachází v mateřské zemi, s hlavněmi Mle 93-96, například v baterii Croix des Signaux. Děla jsou umístěna v kruhových jamách o průměru 7,60 metru a palebný vějíř baterie se táhne od mysu Zébib na východě po Ras el Koran na západě. Úkoly jsou přímá palba na viděnou po celé této zóně a znemožnění přístupu na pláž ued Damous, čímž přebírá úkol 95ek na hoře Nador z roku 1914. Pro umožnění tohoto úkolu má parapetová zeď jam výrazný odstup, umožňující střelbu pod -6°. Fronta baterie se táhne 250 metrů. Střely a jejich nálože jsou uskladněny v podzemním skladišti se třemi šachtovými východy a 2 výtahy, které vykládají na síť 40 cm kolejí zásobujících niky jam. Palebné řídící stanoviště (PDT) se nachází 100 metrů za dělem 2. Je chráněno 200 mm pancířem a je vybaveno převodníkem souřadnic C Mle 1926 a výškovým dálkoměrem H Mle 34. Baterie disponuje osvětlovací četou, vyzbrojenou 2 děly 75 Mle 1897 na vhodné lafetě Mle 1916 pro střelbu osvětlovacích granátů, umístěnou za PDT, v blízkosti protiletadlového reflektoru. Po instalaci 150 cm reflektoru GP u paty pozice jsou 75ky přemístěny a instalovány ve 2 jamách na návrší před baterií, aby vedly přímou palbu na pláž. Ubytování pro 120 mužů posádky zahrnuje byt hlídače baterie, bateriový stan a 8 úkrytů z vlnitého plechu. Baterie je ukořistěna nepoškozená silami Osy v listopadu 1942. Při svém odchodu okupanti zničili materiál. Na tomto stanovišti se obzvláště snažili, odstřelili PDT, jehož střecha byla vymrštěna, a nádherné podzemní skladiště, nejkrásnější na námořním předpolí, z něhož zůstal jen obrovský kráter sloužící jako napajedlo pro místní dobytek. Terén je volně přístupný a objevíte zde mimořádný výhled na pláž ued Damous a horu Nador. JJM 14/10/07