Dans le cadre des fortifications conçues par le général Séré de Rivières entre 1874 et 1914, la Franche-Comté se dote d’une ceinture défensive dense visant à protéger l’Est de la France. La place forte de Besançon, modernisée et reliée à un réseau de forts détachés, verrouille la vallée du Doubs et contrôle les axes de communication locaux; plus à l’est, le camp retranché de Belfort, renforcé après 1870, forme un bastion lourdement armé chargé de surveiller la trouée de Belfort et d’empêcher toute percée. Batteries, barrages et ouvrages éclatés composent un système stratégique destiné à ralentir et canaliser toute offensive.

Im Rahmen der von General Séré de Rivières zwischen 1874 und 1914 geplanten Befestigungsanlagen erhielt die Franche-Comté einen dichten Verteidigungsgürtel zum Schutz Ostfrankreichs. Die modernisierte und mit einem Netzwerk von freistehenden Forts verbundene Festung Besançon blockierte das Doubstal und kontrollierte die lokalen Kommunikationswege. Weiter östlich bildete das verschanzte Lager Belfort, das nach 1870 verstärkt wurde, eine schwer bewaffnete Bastion, die die Belfort-Lücke überwachen und Durchbrüche verhindern sollte. Batterien, Dämme und Sprenganlagen bildeten ein strategisches System, das jede Offensive verlangsamen und kanalisieren sollte.

Als onderdeel van de vestingwerken die generaal Séré de Rivières tussen 1874 en 1914 ontwierp, verwierf Franche-Comté een dichte verdedigingsgordel die het oosten van Frankrijk moest beschermen. De vesting Besançon, gemoderniseerd en verbonden met een netwerk van losstaande forten, blokkeerde de Doubsvallei en controleerde de lokale communicatieroutes; verder naar het oosten vormde het versterkte kamp van Belfort, na 1870 versterkt, een zwaar bewapend bastion dat de Belfort Gap moest bewaken en elke doorbraak moest voorkomen. Batterijen, dammen en explosieve constructies vormden een strategisch systeem dat ontworpen was om elk offensief te vertragen en te kanaliseren.

As part of the fortifications designed by General Séré de Rivières between 1874 and 1914, Franche-Comté acquired a dense defensive belt aimed at protecting the East of France. The stronghold of Besançon, modernized and linked to a network of detached forts, blocked the Doubs valley and controlled local communication routes; further east, the entrenched camp of Belfort, reinforced after 1870, formed a heavily armed bastion tasked with monitoring the Belfort Gap and preventing any breakthrough. Batteries, dams, and explosive structures formed a strategic system designed to slow and channel any offensive.

V rámci opevnění navrženého generálem Sérém de Rivières v letech 1874 až 1914 získalo Franche-Comté hustý obranný pás zaměřený na ochranu východní Francie. Pevnost Besançon, modernizovaná a propojená se sítí samostatných pevností, blokovala údolí Doubs a kontrolovala místní komunikační cesty; dále na východě tvořil zakořeněný tábor Belfort, posílený po roce 1870, těžce ozbrojenou baštu, jejímž úkolem bylo monitorovat Belfortský průlom a zabránit jakémukoli průlomu. Baterie, přehrady a výbušné struktury tvořily strategický systém určený ke zpomalení a usměrnění jakékoli ofenzívy.