À la fin de la guerre de 1870, la France lance un vaste programme de fortifications dit Séré de Rivières (1874-1914), destiné à protéger ses frontières. Si la Haute-Normandie, éloignée des zones de front, n’a pas vu s’élever de puissants forts comme dans l’Est, la région a tout de même été concernée par cette logique défensive. L’importance stratégique de la Seine, axe fluvial majeur vers Paris, incite à surveiller les approches maritimes et fluviales. On modernise alors les anciennes batteries côtières autour du Havre, de Dieppe et de Fécamp, tandis que Rouen conserve son rôle de place arrière et de dépôt logistique. Quelques ouvrages légers, redoutes et postes de guet sont adaptés à l’artillerie moderne, mais sans atteindre la monumentalité des grandes places fortes. Ainsi, en Haute-Normandie, le système Séré de Rivières se traduit moins par des forteresses spectaculaires que par une mise à niveau discrète d’anciennes positions, témoins modestes mais révélateurs d’une époque obsédée par la défense nationale.

Nach dem Krieg von 1870 begann Frankreich mit einem umfassenden Befestigungsprogramm, dem Séré-de-Rivières-System (1874–1914), das dem Schutz der Grenzen diente. Die Haute-Normandie, weit entfernt von den Frontlinien, erhielt zwar keine gewaltigen Festungen wie im Osten, wurde jedoch ebenfalls von dieser Verteidigungslogik erfasst. Die strategische Bedeutung der Seine als Hauptzugang nach Paris führte zur Überwachung der See- und Flusswege. Alte Küstenbatterien bei Le Havre, Dieppe und Fécamp wurden modernisiert, während Rouen seine Rolle als rückwärtige Basis und Logistikdepot behielt. Einige leichte Werke, Redouten und Wachtposten wurden an die moderne Artillerie angepasst, jedoch ohne die Monumentalität großer Festungen. In der Haute-Normandie zeigte sich das Séré-de-Rivières-System daher weniger in spektakulären Festungen als vielmehr in einer diskreten Modernisierung älterer Stellungen – bescheidene, aber aufschlussreiche Zeugnisse einer Epoche, die von Landesverteidigung besessen war.

Na de oorlog van 1870 lanceerde Frankrijk een groots fortificatieprogramma, bekend als het Séré de Rivières-systeem (1874–1914), bedoeld om de grenzen te beveiligen. Hoewel Opper-Normandië, ver van de frontlinies, geen massieve forten kende zoals in het oosten, werd de regio toch door deze verdedigingslogica beïnvloed. De strategische betekenis van de Seine, een belangrijke toegangsweg naar Parijs, maakte toezicht op maritieme en rivieraanvoerroutes noodzakelijk. Oude kustbatterijen rond Le Havre, Dieppe en Fécamp werden gemoderniseerd, terwijl Rouen zijn rol als achterplaats en logistiek centrum behield. Enkele lichte werken, redoutes en wachttorens werden aangepast aan de moderne artillerie, maar zonder de monumentaliteit van de grote vestingen. Zo betekende het Séré de Rivières-systeem in Opper-Normandië geen spectaculaire forten, maar eerder een bescheiden modernisering van bestaande posities—kleine, doch veelzeggende getuigen van een tijdperk dat geobsedeerd was door landsverdediging.

After the war of 1870, France launched a vast fortification program known as the Séré de Rivières system (1874–1914), intended to protect its borders. Although Upper Normandy, far from the front lines, did not see the construction of massive forts like those in the East, the region was still affected by this defensive logic. The strategic importance of the Seine, a major waterway toward Paris, encouraged the monitoring of maritime and river approaches. Old coastal batteries around Le Havre, Dieppe, and Fécamp were modernized, while Rouen retained its role as a rear stronghold and logistical depot. A few light works, redoubts, and watch posts were adapted to modern artillery, though without the monumental scale of the great fortresses. In Upper Normandy, the Séré de Rivières system thus meant less spectacular fortresses and more a discreet upgrading of older positions—modest yet telling witnesses of an era obsessed with national defense.

Po válce roku 1870 zahájila Francie rozsáhlý fortifikační program známý jako systém Séré de Rivières (1874–1914), určený k ochraně hranic. Ačkoli Horní Normandie, vzdálená od frontových linií, neviděla výstavbu mohutných pevností jako na východě, i zde se projevil tento obranný koncept. Strategický význam Seiny, hlavní vodní cesty k Paříži, vyžadoval kontrolu námořních a říčních přístupů. Staré pobřežní baterie u Le Havru, Dieppe a Fécampu byly modernizovány, zatímco Rouen si zachoval roli týlové základny a logistického centra. Několik lehkých objektů, redut a strážních stanovišť bylo přizpůsobeno modernímu dělostřelectvu, ovšem bez monumentálnosti velkých pevností. V Horní Normandii se tak systém Séré de Rivières projevil spíše jako nenápadná modernizace starších pozic – skromní, avšak výmluvní svědkové epochy posedlé národní obranou.