Entre 1874 et 1914, l’Île-de-France occupe une place essentielle dans le système Séré de Rivières, car il s’agit de protéger directement Paris, cœur politique et économique du pays. Autour de la capitale, un vaste rideau défensif est mis en place, combinant anciens forts de l’enceinte de Thiers, modernisés pour accueillir une artillerie plus puissante, et une deuxième ceinture de positions construites en périphérie, de Cormeilles à Montmorency, de Domont à Chelles. Ces ouvrages, souvent enterrés et renforcés par le béton à la fin du XIXᵉ siècle, intègrent magasins à poudre, casernements et plates-formes d’artillerie, capables de couvrir de larges secteurs. L’objectif n’était pas seulement de barrer la route à une armée ennemie, mais aussi de protéger les voies ferrées et les carrefours stratégiques menant à Paris. Ainsi, l’Île-de-France devint un véritable glacis fortifié, témoignage de l’obsession nationale de rendre la capitale imprenable.

Zwischen 1874 und 1914 nahm die Île-de-France im Séré-de-Rivières-System eine Schlüsselrolle ein, da es darum ging, Paris – das politische und wirtschaftliche Herz des Landes – direkt zu schützen. Rund um die Hauptstadt entstand ein breiter Verteidigungsgürtel, der die modernisierten Forts des alten Thiers-Rings mit einer zweiten Linie neuer Befestigungen verband, von Cormeilles über Montmorency und Domont bis nach Chelles. Diese Werke, gegen Ende des 19. Jahrhunderts zunehmend betoniert und teilweise unterirdisch angelegt, verfügten über Pulvermagazine, Kasernen und Artilleriestellungen zur Kontrolle weiter Räume. Ziel war nicht nur, einer feindlichen Armee den Weg zu versperren, sondern auch, Eisenbahnlinien und strategische Verkehrsknoten zu sichern. So entwickelte sich die Île-de-France zu einem wahrhaften Festungsglacis, Ausdruck der nationalen Obsession, Paris uneinnehmbar zu machen.

Tussen 1874 en 1914 speelde Île-de-France een centrale rol in het Séré de Rivières-systeem, omdat hier de directe bescherming van Parijs, het politieke en economische hart van Frankrijk, op het spel stond. Rond de hoofdstad werd een breed verdedigingsgordel aangelegd, waarin de gemoderniseerde forten van de oude Thiers-omwalling werden gecombineerd met een tweede linie nieuwe stellingen, van Cormeilles tot Montmorency, van Domont tot Chelles. Deze werken, vaak gedeeltelijk ondergronds en aan het einde van de 19e eeuw met beton versterkt, omvatten kruitmagazijnen, kazernes en artillerieplatforms die grote sectoren konden bestrijken. Het doel was niet alleen een vijandelijk leger de weg te versperren, maar ook spoorwegen en strategische knooppunten richting Parijs te beveiligen. Zo werd Île-de-France een werkelijk versterkt glacis, symbool van de nationale obsessie om de hoofdstad onneembaar te maken.

Between 1874 and 1914, Île-de-France played a central role in the Séré de Rivières system, since the primary objective was the direct protection of Paris, the political and economic heart of France. Around the capital, a wide defensive belt was established, combining the modernized forts of the old Thiers line with a second ring of positions built further out, stretching from Cormeilles to Montmorency, from Domont to Chelles. These works, increasingly reinforced with concrete and partly underground by the end of the 19th century, included powder magazines, barracks, and artillery emplacements covering vast sectors. The purpose was not only to block an advancing army but also to secure railways and strategic crossroads leading into Paris. Thus, Île-de-France became a true fortified glacis, a lasting testimony to the national determination to render the capital impregnable.

V letech 1874–1914 hrála oblast Île-de-France klíčovou roli v systému Séré de Rivières, neboť hlavním cílem byla přímá ochrana Paříže, politického a hospodářského srdce země. Kolem metropole vznikl široký obranný pás, který spojoval modernizované forty starého Thiersova opevnění s druhým prstencem nových pozic, od Cormeilles přes Montmorency a Domont až po Chelles. Tato díla, na konci 19. století částečně podzemní a zesílená betonem, zahrnovala prachárny, kasárna a dělostřelecké plošiny, schopné pokrývat rozsáhlé sektory. Účelem nebylo jen zastavit postup nepřátelské armády, ale také chránit železnice a strategické křižovatky směřující do Paříže. Île-de-France se tak proměnila v opravdový opevněný glacis, výraz národní posedlosti učinit hlavní město nedobytným.