Mareth. Tataouine est surtout connue pour son quasi-bagne militaire, la garnison des bataillons d’Afrique, les Bat’d’Af. En 1940, c’est aussi une place militaire de toute première importance car, par la trouée de Wilder (qui ne prendra ce nom qu’après sa reconnaissance par le capitaine Wilder, du Long Range Desert Group, en janvier 1943), dont elle est le verrou, elle donne l’accès au Dahar, qui permet le contournement par l’ouest de la ligne Mareth. À la fin des années 1930, la construction de trois points d’appui est donc entreprise, pour contrôler les itinéraires passant par la localité : Bou Guernine, Ras el Aïn et Tlattlet. En juin 1940, ils sont occupés par deux compagnies du 1er BIL, qui ont largement contribué à leur construction, et par une section de 75 Mle 1897 (75 C pour campagne) de la 4e batterie du 388e RAPT. En février 1943, la place, non défendue, est prise sans combat par les unités britanniques. Tataouine ist vor allem bekannt für sein quasi-militärisches Zuchthaus, die Garnison der Afrika-Bataillone, der Bat’d’Af. 1940 ist es auch ein militärischer Platz von größter Bedeutung, denn durch die Wilder-Schneise (die diesen Namen erst nach ihrer Erkundung durch Captain Wilder vom Long Range Desert Group im Januar 1943 erhalten wird), deren Riegel sie ist, gewährt sie den Zugang zum Dahar, der die Umgehung der Mareth-Linie von Westen her ermöglicht. Ende der 1930er Jahre wurde daher mit dem Bau von drei Stützpunkten begonnen, um die durch die Ortschaft führenden Routen zu kontrollieren: Bou Guernine, Ras el Aïn und Tlattlet. Im Juni 1940 werden sie von zwei Kompanien des 1. BIL, die maßgeblich zu ihrem Bau beigetragen haben, und von einer Sektion 75-mm-Kanonen Mle 1897 (75 C für Feldkanone) der 4. Batterie des 388. RAPT besetzt. Im Februar 1943 wird der unverteidigte Platz kampflos von britischen Einheiten eingenommen. Tataouine is vooral bekend om zijn quasi-militaire tuchthuis, de garnizoen van de Afrikabataljons, de Bat’d’Af. In 1940 is het ook een militaire plaats van het grootste belang, want via de Wilder-kloof (die deze naam pas zal krijgen na de verkenning door kapitein Wilder van de Long Range Desert Group in januari 1943), waarvan zij de grendel is, geeft zij toegang tot de Dahar, die de omtrekking van de Marethlinie langs het westen mogelijk maakt. Aan het einde van de jaren 1930 wordt daarom de bouw van drie steunpunten ondernomen om de routes door de plaats te controleren: Bou Guernine, Ras el Aïn en Tlattlet. In juni 1940 worden ze bezet door twee compagnieën van het 1e BIL, die ruimschoots hebben bijgedragen aan hun bouw, en door een sectie 75 mm-kanonnen Mle 1897 (75 C voor veld) van de 4e batterij van het 388e RAPT. In februari 1943 wordt de onverdedigde plaats zonder strijd ingenomen door Britse eenheden. Tataouine is especially known for its quasi-military penal colony, the garrison of the African battalions, the Bat’d’Af. In 1940, it is also a military place of prime importance because, via the Wilder gap (which will only take this name after its reconnaissance by Captain Wilder, of the Long Range Desert Group, in January 1943), of which it is the lock, it gives access to the Dahar, which allows the outflanking from the west of the Mareth Line. At the end of the 1930s, the construction of three strongpoints was therefore undertaken, to control the routes passing through the locality: Bou Guernine, Ras el Aïn and Tlattlet. In June 1940, they are occupied by two companies of the 1st BIL, which contributed largely to their construction, and by a section of 75 mm guns Mle 1897 (75 C for field) of the 4th battery of the 388th RAPT. In February 1943, the undefended place is taken without a fight by British units. Tataouine je známá především svou téměř vojenskou káznicí, posádkou afrických praporů, Bat’d’Af. V roce 1940 je to také vojenské místo prvořadého významu, protože skrz průrvu Wilderovou (která tento název získá až po jejím průzkumu kapitánem Wilderem z Long Range Desert Group v lednu 1943), jejíž je závorou, poskytuje přístup k Dahar, který umožňuje obchvat linie Mareth ze západu. Na konci 30. let 20. století je proto zahájena stavba tří opěrných bodů ke kontrole tras procházejících lokalitou: Bou Guernine, Ras el Aïn a Tlattlet. V červnu 1940 jsou obsazeny dvěma rotami 1. praporu BIL, které se významně podílely na jejich stavbě, a sekcí 75mm kanónů vz. 1897 (75 C pro polní) ze 4. baterie 388. RAPT. V únoru 1943 je nebráněné místo dobyto britskými jednotkami bez boje. © JJM 05/03/2026