Place de Langres, nord de la ville, 1888. 425 m alt. Ouvrage d'infanterie, réniforme, typique de la place de Langres. Toutefois il est moins ramassé sur lui-même que l'ouvrage de la Montagne par exemple. Ses maçonneries figurent parmi les mieux conservées de la place. Son escarpe revêtue est intacte et les tranchées où l'infanterie devait cheminer ont leurs murs en parfait état. Les dessus de l'ouvrage sont constitués pour partie d'une jeune hêtraie et pour partie d'une pessière. La strate herbacée étant ainsi réduite presque à néant, les reliefs sont particulièrement bien discernables, surtout sur les flancs et le front de tête. Un pont-levis permettait de franchir le fossé de gorge et il n'est pas impossible que les éléments métalliques suspendus aujourd'hui (10/2007) dans le vide en soient des vestiges. Par six fois, ce fossé de gorge a été surcreusé pour atteindre le niveau des soupiraux des chambrées situés environ deux mètres plus bas que le fond du fossé. Comme dans les autres ouvrages du même type, deux entrées couvertes d'une épaisseur de béton de l'ordre de deux mètres donnent sur un escalier menant environ sept mètres plus bas. Le sous-sol montre six chambrées dont la section est en forme de fer à cheval. Toutes sont parfaitement revêtues d'un enduit de ciment immaculé si ce n'est la présence d'un grand graffiti près de l'entrée gauche "LANOT 1914-15-". Le logement d'une borne fontaine peut être repéré non loin du pied de l'escalier de droite. Dans sa moitié droite, le couloir de circulation des chambrées se révèle assez remarquable par ses concrétions. Le sol n'est qu'une succession de gours sur une très longue distance. Propriété privée. L'approche des fossés est potentiellement dangereuse, surtout celui de gorge, très escarpé et glissant.

Festung von Langres, nördlich der Stadt, 1888. 425 M ü M. Infanteriewerk, nierenförmig, typisch für den Festungsplatz Langres. Allerdings ist es weniger in sich geschlossen als beispielsweise das Werk Montagne. Seine Mauern gehören zu den am besten erhaltenen des Platzes. Seine verkleidete Eskarpe ist intakt und die Gräben, in denen die Infanterie verlaufen sollte, haben ihre Wände in perfektem Zustand. Die Oberseiten des Werks bestehen teilweise aus einem jungen Buchenwald und teilweise aus einem Fichtenwald. Die Krautschicht ist somit fast auf nichts reduziert, die Reliefs sind besonders gut erkennbar, besonders an den Flanken und der Stirnseite. Eine Zugbrücke ermöglichte die Überquerung des Kehlgrabens und es ist nicht unmöglich, dass die heute (10/2007) im Leeren hängenden Metallteile davon Überreste sind. Sechsmal wurde dieser Kehlgraben vertieft, um das Niveau der Lichtschächte der Stuben zu erreichen, die etwa zwei Meter tiefer als der Grabengrund liegen. Wie in anderen Werken desselben Typs führen zwei Eingänge, bedeckt mit einer Betondicke von etwa zwei Metern, zu einer Treppe, die etwa sieben Meter tiefer führt. Der Untergrund zeigt sechs Stuben, deren Querschnitt hufeisenförmig ist. Alle sind perfekt mit einem makellosen Zementputz überzogen, abgesehen von der Präsenz einer großen Graffiti nahe dem linken Eingang "LANOT 1914-15-". Das Gehäuse eines Brunnens kann in der Nähe des Fußes der rechten Treppe ausgemacht werden. In seiner rechten Hälfte erweist sich der Zirkulationskorridor der Stuben als ziemlich bemerkenswert durch seine Konkretionen. Der Boden ist nur eine Abfolge von Sinterbecken über eine sehr lange Distanz. Privateigentum. Die Annäherung an die Gräben ist potenziell gefährlich, besonders der Kehlgraben, sehr steil und rutschig.

Vesting van Langres, noorden van de stad, 1888. 425 m hoogte. Infanteriewerk, niervormig, typisch voor de vestingplaats Langres. Echter is het minder in zichzelf samengebald dan het werk van de Montagne bijvoorbeeld. Zijn metselwerk behoort tot het best bewaarde van de plaats. Zijn beklede escarpe is intact en de loopgraven waar de infanterie moest lopen hebben hun muren in perfecte staat. De bovenzijden van het werk bestaan deels uit een jong beukenbos en deels uit een sparrenbos. De kruidlaag is zo bijna tot niets gereduceerd, de reliëfs zijn bijzonder goed waarneembaar, vooral op de flanken en de voorzijde. Een ophaalbrug maakte het mogelijk de keelgracht over te steken en het is niet onmogelijk dat de metalen elementen die vandaag (10/2007) in de leegte hangen daarvan overblijfselen zijn. Zes keer is deze keelgracht verdiept om het niveau te bereiken van de lichtschachten van de slaapzalen gelegen ongeveer twee meter lager dan de bodem van de gracht. Zoals in andere werken van hetzelfde type, geven twee ingangen bedekt met een betondikte van ongeveer twee meter uit op een trap die ongeveer zeven meter lager leidt. De kelder toont zes slaapzalen waarvan de doorsnede hoefijzervormig is. Alle zijn perfect bedekt met een smetteloze cementpleister afgezien van de aanwezigheid van een grote graffiti nabij de linkeringang "LANOT 1914-15-". De behuizing van een waterpunt kan worden opgemerkt niet ver van de voet van de rechtertrap. In zijn rechterhelft toont de circulatiegang van de slaapzalen zich vrij opmerkelijk door zijn concreties. De vloer is slechts een opeenvolging van gours over een zeer lange afstand. Privé-eigendom. De benadering van de grachten is potentieel gevaarlijk, vooral die van de keel, zeer steil en glibberig.

Fortress of Langres, north of the town, 1888. 425 m alt. Infantry work, kidney-shaped, typical of the Langres fortress. However it is less compact than the Montagne work for example. Its masonry is among the best preserved of the place. Its revetted scarp is intact and the trenches where the infantry had to move have their walls in perfect condition. The tops of the work consist partly of a young beech wood and partly of a spruce wood. The herbaceous layer being thus reduced almost to nothing, the reliefs are particularly well discernible, especially on the flanks and the head front. A drawbridge allowed crossing the gorge ditch and it is not impossible that the metallic elements suspended today (10/2007) in the void are remnants of it. Six times, this gorge ditch was deepened to reach the level of the air vents of the quarters located about two metres lower than the bottom of the ditch. As in other works of the same type, two entrances covered with a concrete thickness of about two metres lead to a staircase going about seven metres lower. The basement shows six quarters whose section is horseshoe-shaped. All are perfectly coated with an immaculate cement render except for the presence of a large graffiti near the left entrance "LANOT 1914-15-". The housing of a water fountain can be spotted not far from the foot of the right staircase. In its right half, the circulation corridor of the quarters proves quite remarkable by its concretions. The floor is only a succession of gours over a very long distance. Private property. The approach to the ditches is potentially dangerous, especially the gorge one, very steep and slippery.

Pevnost Langres, sever města, 1888. 425 m nad mořem. Pěchotní objekt, ledvinovitého tvaru, typický pro pevnostní místo Langres. Avšak je méně stísněný než například objekt Montagne. Jeho zdivo patří k nejlépe zachovaným na místě. Jeho obložený eskarp je neporušený a zákopy, kudy měla pěchota procházet, mají své stěny v dokonalém stavu. Vrchy objektu se skládají zčásti z mladého bukového lesa a zčásti ze smrčiny. Bylinné patro je tak téměř redukováno na nic, reliéfy jsou obzvláště dobře rozpoznatelné, zejména na bocích a čelní straně. Padací most umožňoval překročení šíjového příkopu a není nemožné, že kovové prvky visící dnes (10/2007) v prázdnu jsou jeho pozůstatky. Šestkrát byl tento šíjový příkop prohlouben, aby dosáhl úrovně větracích otvorů ubikací umístěných asi dva metry níže než dno příkopu. Jako v jiných objektech stejného typu, dva vchody kryté tloušťkou betonu asi dva metry vedou na schodiště sestupující asi sedm metrů níže. Suterén ukazuje šest ubikací, jejichž průřez je podkovovitý. Všechny jsou dokonale pokryty neposkvrněnou cementovou omítkou kromě přítomnosti velkého graffiti u levého vchodu "LANOT 1914-15-". Uchycení vodovodního stojánku lze nalézt nedaleko paty pravého schodiště. Ve své pravé polovině se oběhový chodba ubikací ukazuje jako docela pozoruhodný svými krápníkovými útvary. Podlaha je pouze sledem sintrových jezírek po velmi dlouhou vzdálenost. Soukromý majetek. Přístup k příkopům je potenciálně nebezpečný, zejména k šíjovému, velmi strmý a kluzký.