Bizerte. Le fort du Djebel Kébir est le pilier de la défense terrestre de Bizerte. Il a été réalisé entre 1898 et 1899 sur le Djebel Kébir, à la cote 274, pour protéger la ville et le port d’une attaque à revers, par un ennemi débarqué sur les plages de l’oued Damous. C’est un ouvrage pentagonal, protégé par un fossé avec escarpe et contrescarpe maçonnées, flanqué par quatre caponnières, dont une double. En 1914, son armement comprend 4 canons de 120 Mle 1878 et 16 canons de 95 Mle 1888, sur affûts de campagne. Cinq mitrailleuses arment les caponnières. Il est de plus doté des 2 seules tourelles à éclipse GF 4 Mle 1899, pour 2 mitrailleuses, installées outremer (N° 2 et 3). Ces cuirassements ont malheureusement été ferraillés, à une période indéterminée, certainement suite à leur destruction par les forces de l’Axe, en 1943. Ce bel ouvrage a connu ensuite des utilisations diverses, centre d’instruction, poste de commandement, station radar. Dans les années cinquante, un poste de commandement interarmes est creusé sous le fort, protégé par 80 mètres de roches. Comme pour ceux de Mers el-Kébir, les travaux ne seront jamais achevés. Dans les dernières années de la présence française, il est occupé par la BDA 923, dont les radars, qui font partie de la chaîne de détection de l’OTAN du bassin occidental de la Méditerranée, couvrent le détroit de Sicile. À cette époque, qui ignore encore les radars aéroportés et les satellites d’observation, c’est un site stratégique important, qui est relié par câble au poste de commandement du Strategic Air Command, à Nouaceur, au Maroc. De nos jours, le fort est toujours occupé par l’armée tunisienne, et inapprochable. Appelé aussi fort du Kébir. Das Fort Djebel Kébir ist der Pfeiler der Landverteidigung von Bizerte. Es wurde zwischen 1898 und 1899 auf dem Djebel Kébir auf der Höhe 274 errichtet, um die Stadt und den Hafen vor einem Angriff von hinten durch einen an den Stränden des Oued Damous gelandeten Feind zu schützen. Es ist ein fünfeckiges Werk, geschützt durch einen Graben mit gemauerten Eskarpe und Kontreskarpe, flankiert von vier Kaponnieren, davon eine doppelt. 1914 umfasst seine Bewaffnung 4 Kanonen 120 mm Mle 1878 und 16 Kanonen 95 mm Mle 1888 auf Feldlafetten. Fünf Maschinengewehre bewaffnen die Kaponnieren. Es ist außerdem mit den einzigen beiden Versenkpanzertürmen GF 4 Mle 1899 für 2 Maschinengewehre ausgestattet, die in Übersee installiert wurden (Nr. 2 und 3). Diese Panzerungen wurden leider zu einem unbekannten Zeitpunkt verschrottet, sicherlich nach ihrer Zerstörung durch die Achsenmächte im Jahr 1943. Dieses schöne Werk hatte danach verschiedene Verwendungen, Ausbildungszentrum, Gefechtsstand, Radarstation. In den fünfziger Jahren wurde unter dem Fort ein teilstreitkräfteübergreifender Gefechtsstand in den Fels getrieben, geschützt durch 80 Meter Gestein. Wie bei denen von Mers el-Kébir werden die Arbeiten nie abgeschlossen. In den letzten Jahren der französischen Präsenz wird es von der BDA 923 besetzt, deren Radare, die Teil der Erfassungskette der NATO des westlichen Mittelmeerbeckens sind, die Straße von Sizilien abdecken. Zu dieser Zeit, die Luftgestützte Radare und Beobachtungssatelliten noch nicht kennt, ist es ein wichtiger strategischer Standort, der durch Kabel mit dem Gefechtsstand des Strategic Air Command in Nouaceur, Marokko, verbunden ist. Heute ist das Fort immer noch von der tunesischen Armee besetzt und unzugänglich. Auch Fort du Kébir genannt. Het fort van de Djebel Kébir is de pijler van de landverdediging van Bizerte. Het werd tussen 1898 en 1899 op de Djebel Kébir op kote 274 gerealiseerd, om de stad en de haven te beschermen tegen een aanval in de rug door een vijand geland op de stranden van de oued Damous. Het is een vijfhoekig werk, beschermd door een gracht met gemetselde escarpe en contrescarpe, geflankeerd door vier kaponnières, waarvan één dubbel. In 1914 omvat zijn bewapening 4 kanonnen van 120 mm Mle 1878 en 16 kanonnen van 95 mm Mle 1888 op veldaffuiten. Vijf mitrailleurs bewapenen de kaponnières. Het is bovendien uitgerust met de enige twee verzonken geschutskoepels GF 4 Mle 1899 voor 2 mitrailleurs, geïnstalleerd overzee (nrs. 2 en 3). Deze pantseringen zijn helaas op een onbekend tijdstip verschroot, zeker na hun vernieling door de Asmogendheden in 1943. Dit mooie werk kende vervolgens diverse gebruiken, opleidingscentrum, commandopost, radarstation. In de jaren vijftig wordt onder het fort een interwapencommandopost uitgegraven, beschermd door 80 meter rots. Net als die van Mers el-Kébir zullen de werken nooit worden voltooid. In de laatste jaren van de Franse aanwezigheid wordt het bezet door de BDA 923, waarvan de radars, die deel uitmaken van de detectieketen van de NAVO van het westelijke Middellandse Zeegebied, de Straat van Sicilië bestrijken. In die tijd, die luchtradars en observatiesatellieten nog niet kent, is het een belangrijke strategische site, die via een kabel verbonden is met de commandopost van het Strategic Air Command in Nouaceur, Marokko. Tegenwoordig is het fort nog steeds bezet door het Tunesische leger en ontoegankelijk. Ook fort du Kébir genoemd. The Fort of Djebel Kébir is the pillar of the land defence of Bizerte. It was built between 1898 and 1899 on Djebel Kébir, at contour 274, to protect the town and the port from an attack from the rear, by an enemy landed on the beaches of Oued Damous. It is a pentagonal work, protected by a ditch with masonry escarp and counterscarp, flanked by four caponiers, one of which is double. In 1914, its armament comprises 4 guns of 120 mm Mle 1878 and 16 guns of 95 mm Mle 1888, on field mountings. Five machine guns arm the caponiers. It is also equipped with the only two disappearing turrets GF 4 Mle 1899 for 2 machine guns, installed overseas (Nos. 2 and 3). These armours were unfortunately scrapped at an undetermined time, certainly following their destruction by the Axis forces in 1943. This fine work then had various uses, training centre, command post, radar station. In the fifties, a combined arms command post is excavated under the fort, protected by 80 metres of rock. As with those at Mers el-Kébir, the work will never be completed. In the last years of the French presence, it is occupied by the BDA 923, whose radars, which are part of the detection chain of the NATO in the western Mediterranean basin, cover the Strait of Sicily. At that time, which still ignores airborne radars and observation satellites, it is an important strategic site, connected by cable to the command post of the Strategic Air Command at Nouaceur, Morocco. Nowadays, the fort is still occupied by the Tunisian army, and unapproachable. Also called Fort du Kébir. Pevnost Džabal Kébir je pilířem pozemní obrany Bizerty. Byla postavena v letech 1898 až 1899 na hoře Džabal Kébir, na kótě 274, na ochranu města a přístavu před útokem z týlu nepřítele vyloděného na plážích vádí Damús. Je to pětiúhelníkové dílo, chráněné příkopem se zděnou eskarpou a kontreskarpou, flankované čtyřmi kaponiérami, z nichž jedna je dvojitá. V roce 1914 zahrnuje jeho výzbroj 4 děla ráže 120 mm vz. 1878 a 16 děl ráže 95 mm vz. 1888 na polních lafetách. Pět kulometů vyzbrojuje kaponiéry. Je navíc vybaveno jedinými dvěma zasunovacími věžemi GF 4 vz. 1899 pro 2 kulomety, instalovanými v zámoří (č. 2 a 3). Tyto pancíře byly bohužel v neurčené době sešrotovány, pravděpodobně po jejich zničení silami Osy v roce 1943. Toto krásné dílo pak mělo různá využití, výcvikové středisko, velitelské stanoviště, radarová stanice. V padesátých letech je pod pevností vyhloubeno velitelské stanoviště společných zbraní, chráněné 80 metry skály. Stejně jako v Mers el-Kébir nebudou práce nikdy dokončeny. V posledních letech francouzské přítomnosti je obsazena jednotkou BDA 923, jejíž radary, které jsou součástí detekčního řetězce NATO západní pánve Středomoří, pokrývají Sicilský průliv. V té době, která ještě nezná palubní radary a pozorovací satelity, je to důležité strategické místo, spojené kabelem s velitelským stanovištěm Strategic Air Command v Nouaceuru v Maroku. V dnešní době je pevnost stále obsazena tuniskou armádou a nepřístupná. Nazývána také pevnost Kébir. © JJM 12/02/2026