Nouméa. La batterie de Koumourou est située à l’extrémité ouest de la presqu’île Ducos, à la cote 136. Sa mission est l’interdiction de l’entrée de la grande rade, de concert avec la batterie de Téréka, avec laquelle elle croise ses feux. Construite en 1896, c’est une installation très simple, qui regroupe, abrités derrière un simple mur maçonné, 4 canons M de 14 cm Mle 1870 sur affût M Mle 1847 PA. Les pièces sont disposées en arc de cercle, avec un entraxe de 10 mètres. Elles couvrent ainsi un secteur d’environ 120°. Le canon de 14 cm Mle 1870, dont le calibre réel est de 138,6 mm, pèse 2 600 kilos, et l’affût Mle 1847, avec son châssis, 3 815 kg. Le tube peut expédier un obus allongé, pesant 21 kg, à 7 800 mètres à l’angle de 45°, avec une vitesse initiale de 455 m/s procurée par une charge de 4 kg de poudre. Mais la portée pratique ne dépassait pas 5 000 mètres. La batterie n’est véritablement opérationnelle qu’à partir de 1899, après la modification des châssis, que nous avons évoquée dans l’historique sur Nouméa. Elle est déclassée en 1906. Les pièces ont été déposées en décembre 1986, et remontées au camp Broché, à Plum. De nos jours, le site est complètement embroussaillé, y compris la route d’accès. Seuls les pivots de châssis sont restés sur place. Nous n’avons pas trouvé trace de la moindre construction annexe. Une excavation dans le rocher laisse penser que les projectiles et la poudre étaient stockés dans un bâtiment léger, qui les protégeait des intempéries. Il est vrai que l’altitude de la batterie la rendait peu vulnérable aux tirs venant du large, compte tenu des faibles angles de tir des affûts de bord de l’époque. Au départ de la route d’accès, on peut voir les vestiges de la base d’hydravion installée par les Américains, pendant la Seconde Guerre mondiale. Des bâtiments légers et des pyramides de barils de carburant, avec les moyens de pompage, sont présents. Une tenace odeur d’essence flotte encore sur les lieux… JJM 30/06/07

Nouméa. Die Batterie Koumourou befindet sich am westlichen Ende der Halbinsel Ducos auf Höhe 136. Ihre Aufgabe ist die Sperrung des Zugangs zur großen Reede, gemeinsam mit der Batterie Téréka, mit der sie ihre Feuer kreuzt. 1896 erbaut, ist es eine sehr einfache Anlage, die vier 14 cm M-Kanonen Mle 1870 auf M-Lafette Mle 1847 PA hinter einer einfachen gemauerten Mauer gruppiert und geschützt aufstellt. Die Geschütze sind kreisförmig mit einem Achsabstand von 10 Metern angeordnet. Sie decken so einen Sektor von etwa 120° ab. Die 14 cm Kanone Mle 1870, deren tatsächliches Kaliber 138,6 mm beträgt, wiegt 2.600 Kilogramm und die Lafette Mle 1847 mit ihrem Fahrgestell 3.815 kg. Der Lauf kann ein Langgeschoss von 21 kg mit einer Mündungsgeschwindigkeit von 455 m/s, erzeugt durch eine Treibladung von 4 kg Pulver, bei einem Winkel von 45° auf 7.800 Meter verschießen. Die praktische Reichweite überschritt jedoch nicht 5.000 Meter. Die Batterie wurde erst ab 1899 wirklich einsatzbereit, nach der Modifikation der Fahrgestelle, die wir im historischen Abriss über Nouméa erwähnt haben. Sie wurde 1906 außer Dienst gestellt. Die Geschütze wurden im Dezember 1986 ausgebaut und im Camp Broché in Plum wieder aufgebaut. Heutzutage ist die Stelle völlig verwildert, einschließlich der Zufahrtsstraße. Nur die Fahrgestellpivotpunkte sind vor Ort geblieben. Wir haben keine Spur von irgendwelchen Nebengebäuden gefunden. Eine Aushöhlung im Fels lässt vermuten, dass die Geschosse und das Pulver in einem leichten Gebäude gelagert wurden, das sie vor Witterung schützte. Es ist wahr, dass die Höhe der Batterie sie angesichts der geringen Erhöhungswinkel der damaligen Bordlafetten wenig anfällig für Beschuss von See machte. Am Anfang der Zufahrtsstraße kann man die Überreste der von den Amerikanern während des Zweiten Weltkriegs errichteten Wasserflugzeugbasis sehen. Leichte Gebäude und Pyramiden aus Kraftstofffässern mit den Pumpmitteln sind vorhanden. Ein hartnäckiger Geruch von Benzin schwebt noch über dem Ort… JJM 30/06/07

Nouméa. De batterij Koumourou bevindt zich aan het westelijke einde van het schiereiland Ducos op hoogtepunt 136. Haar missie is het blokkeren van de toegang tot de grote rede, samen met de batterij Téréka, waarmee zij haar vuur kruist. Gebouwd in 1896, is het een zeer eenvoudige installatie die vier 14 cm M-kanonnen Mle 1870 op M-affuit Mle 1847 PA groepeert, beschut achter een eenvoudige gemetselde muur. De stukken zijn opgesteld in een cirkelboog met een hartafstand van 10 meter. Zij dekken zo een sector van ongeveer 120°. Het 14 cm kanon Mle 1870, waarvan het werkelijke kaliber 138,6 mm bedraagt, weegt 2.600 kilo en het affuit Mle 1847 met zijn onderstel 3.815 kg. De loop kan een langwerpig projectiel van 21 kg afschieten naar 7.800 meter onder een hoek van 45°, met een beginsnelheid van 455 m/s verkregen door een lading van 4 kg buskruit. Maar het praktisch bereik overschreed niet 5.000 meter. De batterij werd pas echt operationeel vanaf 1899, na de wijziging van de onderstellen, die we in het historisch overzicht over Nouméa hebben aangehaald. Zij werd in 1906 gedegradeerd. De stukken werden in december 1986 verwijderd en opnieuw opgebouwd in kamp Broché, te Plum. Tegenwoordig is de site volledig verbost, inclusief de toegangsweg. Alleen de draaipunten van de onderstellen zijn ter plaatse gebleven. We hebben geen spoor gevonden van enig bijgebouw. Een uitholling in de rots doet vermoeden dat de projectielen en het buskruit werden opgeslagen in een licht gebouw dat hen tegen weersinvloeden beschermde. Het is waar dat de hoogte van de batterij haar weinig kwetsbaar maakte voor vuur van zee, gezien de lage elevatiehoeken van de boordaffuiten van die tijd. Aan het begin van de toegangsweg kan men de resten zien van de door de Amerikanen tijdens de Tweede Wereldoorlog geïnstalleerde watervliegtuigbasis. Lichte gebouwen en piramides van brandstoftonnen met de pompmiddelen zijn aanwezig. Een hardnekkige geur van benzine hangt nog steeds op de plaats… JJM 30/06/07

Nouméa. The Koumourou battery is located at the western end of the Ducos peninsula at level 136. Its mission is to block the entrance to the large roadstead, in conjunction with the Téréka battery, with which it crosses its fire. Built in 1896, it is a very simple installation grouping four 14 cm M guns Mle 1870 on M carriage Mle 1847 PA, sheltered behind a simple masonry wall. The pieces are arranged in a circular arc with a centre distance of 10 metres. They thus cover a sector of about 120°. The 14 cm gun Mle 1870, whose actual calibre is 138.6 mm, weighs 2,600 kilograms, and the carriage Mle 1847 with its chassis weighs 3,815 kg. The barrel can fire an elongated shell weighing 21 kg to 7,800 metres at an angle of 45°, with an initial velocity of 455 m/s provided by a charge of 4 kg of powder. But the practical range did not exceed 5,000 metres. The battery only became truly operational from 1899 onwards, after the modification of the chassis, which we mentioned in the historical overview of Nouméa. It was downgraded in 1906. The pieces were removed in December 1986 and reassembled at Camp Broché in Plum. Nowadays, the site is completely overgrown, including the access road. Only the chassis pivot points remain in place. We found no trace of any outbuildings. An excavation in the rock suggests that the projectiles and powder were stored in a light building that protected them from the weather. It is true that the altitude of the battery made it little vulnerable to fire from the sea, given the low elevation angles of the shipboard carriages of the time. At the start of the access road, one can see the remains of the seaplane base installed by the Americans during the Second World War. Light buildings and pyramids of fuel barrels with the pumping equipment are present. A persistent smell of petrol still lingers on the site… JJM 30/06/07

Nouméa. Baterie Koumourou se nachází na západním konci poloostrova Ducos na kótě 136. Jejím úkolem je blokovat vstup do velké rejdy ve spolupráci s baterií Téréka, se kterou kříží palbu. Postavená v roce 1896 je to velmi jednoduchá instalace, která sdružuje čtyři 14cm M děla vz. 1870 na M lafetě vz. 1847 PA, ukrytá za jednoduchou zděnou zdí. Děla jsou uspořádána do kruhového oblouku se středovou vzdáleností 10 metrů. Pokrývají tak sektor asi 120°. 14cm dělo vz. 1870, jehož skutečná ráže je 138,6 mm, váží 2 600 kilogramů a lafeta vz. 1847 i s podvozkem 3 815 kg. Hlaveň může vystřelit protáhlý granát o hmotnosti 21 kg na 7 800 metrů pod úhlem 45°, s počáteční rychlostí 455 m/s zajištěnou náplní 4 kg prachu. Praktický dostřel však nepřekročil 5 000 metrů. Baterie se stala skutečně operační až od roku 1899, po úpravě podvozků, kterou jsme zmínili v historickém přehledu o Nouméi. Byla vyřazena v roce 1906. Děla byla v prosinci 1986 sejmuta a znovu sestavena v táboře Broché v Plum. Dnes je místo zcela zarostlé, včetně přístupové cesty. Na místě zůstaly pouze otočné body podvozků. Nenašli jsme žádné stopy po přístavbě. Výkop ve skále naznačuje, že střely a prach byly skladovány v lehké budově, která je chránila před povětrnostními vlivy. Je pravda, že nadmořská výška baterie ji kvůli malým náměrovým úhlům tehdejších palubních lafet činila málo zranitelnou vůči palbě z moře. Na začátku přístupové cesty lze vidět pozůstatky hydroplánové základny zřízené Američany během druhé světové války. Jsou zde lehké budovy a pyramidy z palivových sudů s čerpací technikou. Na místě stále přetrvává vytrvalý zápach benzínu… JJM 30/06/07