En 1942, pour éviter toute nouvelle surprise à la frontière de Chine, un programme important de fortification est entrepris par le Génie. Il comprend huit ouvrages :

• à Lang Son, les forts Brière de l’Isle, de Négrier et Gallieni, auxquels on doit ajouter la citadelle, renforcée par des blockhaus pour mitrailleuses
• à Lao Kay, les forts Pennequin et de Coc Leu
• à Dong Dang, le fort Van Vollenhoven
• à Cao Bang, le fort Huntziger
• à Ha Giang, le fort Billote.

Ces ouvrages, construits sur des hauteurs, sur l’emplacement d’anciens fortins, sont généralement réalisés sur trois niveaux superposés, en béton spécial non armé par suite de la pénurie de fers à béton. La partie basse constitue l’infrastructure souterraine, comprenant usine électrique, casernement, magasins et poste de commandement. Ce niveau est relié par puits à l’étage intermédiaire, constitué d’un ensemble de galeries et de magasins, reliés à des casemates pour mitrailleuses, flanquant un mur qui entoure et protège le sommet. Ce mur, maçonné ou en béton, est haut de 6 mètres, et épais de 4 mètres à la base. La partie haute est constituée de casemates, armées suivant les cas, de canons de 95 sur affût Mle 1904, de canons de 90, 75 et 47 sur affût Mle 1916 ou de canons antichars de 25 et de 37 sur affût de campagne. Les embrasures sont protégées par des fossés diamant et des volets blindés, et les intrados des dalles, épais de 1,70 mètre, sont renforcés par des rails. Des emplacements pour mortiers, et des observatoires, sont également aménagés sur les superstructures. L’ensemble est protégé par un réseau de barbelés, par un barrage de rails antichars, et par des mines de fabrication locale. C’est en somme un ouvrage Maginot, les cuirassements en moins. L’ensemble de ces constructions a nécessité la réalisation de 1 000 000 de m³ de terrassements, de 50 000 m³ de béton spécial, de 24 000 m³ de maçonneries pour les galeries, et de 80 000 m³ de maçonneries extérieure. Aucun plan de ces réalisations ne nous est malheureusement parvenu. Non terminés, insuffisamment armés et dotés d’une garnison trop faible, ils vont subir de plein fouet l’assaut japonais, dans la nuit du 9 au 10 mars 1945. Occupés par les troupes chinoises, après la capitulation japonaise, ils sont pillés, et leurs superstructures détruites par explosif, avant le départ de celles-ci, en 1946, ou par le Vietminh. Les souterrains des ouvrages de Lang Son sont utilisés ultérieurement par l’armée française, pour y stocker des matériels et des munitions. Ceux-ci sont récupérés intacts par le Vietminh, en octobre 1950, après le repli précipité des troupes du colonel Constans, faisant suite aux combats de la RC4. Il semble bien qu’une bonne partie des obus de 105 tirés sur Dien Bien Phu, quatre ans plus tard, provenait des stocks de Lang Son… Nous n’avons vu que les ouvrages de Lang Son et de Dong Dang, dont les superstructures ne sont que chaos de béton. Les souterrains du fort de Négrier sont utilisés par l’armée vietnamienne. JJM 03/07/2008

1942 wurde, um weitere Überraschungen an der chinesischen Grenze zu vermeiden, ein umfangreiches Befestigungsprogramm durch die Pioniertruppe in Angriff genommen. Es umfasst acht Werke:

• in Lang Son, die Forts Brière de l’Isle, Négrier und Gallieni, zu denen die Zitadelle hinzuzufügen ist, verstärkt durch Maschinengewehr-Bunker
• in Lao Kay, die Forts Pennequin und de Coc Leu
• in Dong Dang, das Fort Van Vollenhoven
• in Cao Bang, das Fort Huntziger
• in Ha Giang, das Fort Billote.

Diese auf Anhöhen an der Stelle alter kleiner Forts errichteten Werke bestehen in der Regel aus drei übereinander liegenden Ebenen aus speziellem unbewehrtem Beton, da Bewehrungsstahl knapp war. Der untere Teil bildet die unterirdische Infrastruktur mit Kraftwerk, Unterkünften, Magazinen und Gefechtsstand. Diese Ebene ist durch Schächte mit der Zwischenebene verbunden, die aus einem System von Gängen und Magazinen besteht, die mit Maschinengewehr-Kasematten verbunden sind und eine Mauer flankieren, die die Spitze umgibt und schützt. Diese Mauer, gemauert oder aus Beton, ist 6 Meter hoch und an der Basis 4 Meter dick. Der obere Teil besteht aus Kasematten, die je nach Fall mit 95 mm Kanonen auf Lafette Mle 1904, 90, 75 und 47 mm Kanonen auf Lafette Mle 1916 oder 25 und 37 mm Panzerabwehrkanonen auf Feldlafetten bewaffnet sind. Die Scharten sind durch diamantförmige Gräben und gepanzerte Klappen geschützt, und die Unterseiten der 1,70 Meter dicken Decken sind mit Schienen verstärkt. Auf den Aufbauten sind auch Stellungen für Mörser und Beobachtungsstände eingerichtet. Das Ganze ist durch ein Stacheldrahtnetz, eine Barriere aus Panzerabwehrschienen und lokal hergestellte Minen geschützt. Es ist im Grunde ein Maginot-Werk, nur ohne Panzerungen. Alle diese Bauten erforderten 1.000.000 m³ Erdarbeiten, 50.000 m³ Sonderbeton, 24.000 m³ Mauerwerk für die Gänge und 80.000 m³ Außenmauerwerk. Leider ist uns kein Plan dieser Anlagen erhalten geblieben. Unfertig, unzureichend bewaffnet und mit einer zu schwachen Besatzung versehen, traf sie der japanische Angriff in der Nacht vom 9. auf den 10. März 1945 mit voller Wucht. Nach der japanischen Kapitulation von chinesischen Truppen besetzt, wurden sie geplündert und ihre Aufbauten vor deren Abzug 1946 oder durch den Vietminh mit Sprengstoff zerstört. Die unterirdischen Anlagen der Werke von Lang Son wurden später von der französischen Armee zur Lagerung von Material und Munition genutzt. Diese wurden im Oktober 1950, nach dem hastigen Rückzug der Truppen von Oberst Constans infolge der Kämpfe auf der RC4, vom Vietminh unversehrt übernommen. Es scheint, dass ein Großteil der 1954, vier Jahre später, auf Dien Bien Phu abgefeuerten 105 mm Geschosse aus den Beständen von Lang Son stammte… Wir haben nur die Werke von Lang Son und Dong Dang gesehen, deren Aufbauten nur noch ein Betonchaos sind. Die unterirdischen Anlagen des Forts Négrier werden von der vietnamesischen Armee genutzt. JJM 03/07/2008

In 1942 werd, om verdere verrassingen aan de Chinese grens te voorkomen, een belangrijk vestingbouwprogramma door de Genie ondernomen. Het omvat acht werken:

• in Lang Son, de forten Brière de l’Isle, Négrier en Gallieni, waaraan de citadel moet worden toegevoegd, versterkt met mitrailleurbunkers
• in Lao Kay, de forten Pennequin en de Coc Leu
• in Dong Dang, het fort Van Vollenhoven
• in Cao Bang, het fort Huntziger
• in Ha Giang, het fort Billote.

Deze op hoogten, op de plaats van oude kleine forten gebouwde werken, zijn over het algemeen uitgevoerd in drie boven elkaar gelegen niveaus, van speciaal ongewapend beton als gevolg van het tekort aan wapeningsstaal. Het onderste deel vormt de ondergrondse infrastructuur, bestaande uit elektriciteitsfabriek, kazernering, magazijnen en commandopost. Dit niveau is via schachten verbonden met de tussenverdieping, bestaande uit een geheel van galerijen en magazijnen, verbonden met mitrailleurscasematten, die een muur flankeren die de top omgeeft en beschermt. Deze muur, gemetseld of van beton, is 6 meter hoog en aan de basis 4 meter dik. Het bovenste deel bestaat uit kazematten, bewapend naar gelang het geval met 95 mm kanonnen op affuit Mle 1904, 90, 75 en 47 mm kanonnen op affuit Mle 1916 of 25 en 37 mm antitankkanonnen op veldaffuit. De schietgaten zijn beschermd door diamantvormige grachten en gepantserde luiken, en de onderzijden van de 1,70 meter dikke platen zijn versterkt met rails. Op de opbouwen zijn ook opstellingen voor mortieren en observatieposten ingericht. Het geheel wordt beschermd door een prikkeldraadnetwerk, een barrière van antitankrails en lokaal gefabriceerde mijnen. Het is kortom een Maginot-werk, zonder de pantseringen. Al deze bouwwerken vereisten de aanleg van 1.000.000 m³ grondwerken, 50.000 m³ speciaal beton, 24.000 m³ metselwerk voor de galerijen en 80.000 m³ buitenmetselwerk. Geen enkel plan van deze realisaties is helaas tot ons gekomen. Onvoltooid, onvoldoende bewapend en met een te zwakke bezetting, kregen zij de Japanse aanval in de nacht van 9 op 10 maart 1945 vol te incasseren. Na de Japanse capitulatie door Chinese troepen bezet, werden ze geplunderd en hun opbouwen voor hun vertrek in 1946, of door de Vietminh, met springstof vernietigd. De ondergrondse installaties van de werken van Lang Son werden later door het Franse leger gebruikt voor de opslag van materiaal en munitie. Deze werden in oktober 1950, na de haastige terugtocht van de troepen van kolonel Constans na de gevechten op de RC4, ongeschonden door de Vietminh overgenomen. Het lijkt erop dat een groot deel van de 105 mm granaten die vier jaar later op Dien Bien Phu werden afgevuurd, afkomstig was uit de voorraden van Lang Son… We hebben alleen de werken van Lang Son en Dong Dang gezien, waarvan de opbouwen slechts een chaos van beton zijn. De ondergrondse installaties van het fort Négrier worden gebruikt door het Vietnamese leger. JJM 03/07/2008

In 1942, to avoid any further surprises on the Chinese border, a major fortification programme was undertaken by the Engineers. It comprises eight works:

• at Lang Son, the forts Brière de l’Isle, Négrier and Gallieni, to which must be added the citadel, reinforced by machine-gun blockhouses
• at Lao Kay, the forts Pennequin and de Coc Leu
• at Dong Dang, the fort Van Vollenhoven
• at Cao Bang, the fort Huntziger
• at Ha Giang, the fort Billote.

These works, built on heights, on the site of old small forts, are generally constructed on three superimposed levels, of special unreinforced concrete due to the shortage of reinforcing steel. The lower part constitutes the underground infrastructure, comprising power plant, barracks, magazines and command post. This level is connected by shafts to the intermediate level, consisting of a system of galleries and magazines, connected to machine-gun casemates, flanking a wall that surrounds and protects the summit. This wall, masonry or concrete, is 6 metres high and 4 metres thick at the base. The upper part consists of casemates, armed as the case may be with 95 mm guns on carriage Mle 1904, 90, 75 and 47 mm guns on carriage Mle 1916 or 25 and 37 mm anti-tank guns on field carriage. The embrasures are protected by diamond ditches and armoured shutters, and the soffits of the 1.70 metre thick slabs are reinforced with rails. Positions for mortars, and observatories, are also set up on the superstructures. The whole is protected by a barbed wire network, by an anti-tank rail barrier, and by locally manufactured mines. It is, in short, a Maginot work, minus the armoured elements. All these constructions required the excavation of 1,000,000 m³ of earthworks, 50,000 m³ of special concrete, 24,000 m³ of masonry for the galleries, and 80,000 m³ of external masonry. Unfortunately, no plan of these achievements has reached us. Unfinished, insufficiently armed and with too weak a garrison, they bore the full brunt of the Japanese assault on the night of 9-10 March 1945. Occupied by Chinese troops after the Japanese surrender, they were looted and their superstructures destroyed by explosives, before their departure in 1946, or by the Vietminh. The underground facilities of the works at Lang Son were later used by the French army to store equipment and ammunition. These were recovered intact by the Vietminh in October 1950, after the hasty retreat of Colonel Constans' troops following the fighting on RC4. It seems likely that a large proportion of the 105 mm shells fired on Dien Bien Phu four years later came from the stocks at Lang Son… We have only seen the works at Lang Son and Dong Dang, whose superstructures are now nothing but concrete chaos. The underground facilities of Fort Négrier are used by the Vietnamese army. JJM 03/07/2008

V roce 1942 bylo, aby se předešlo dalším překvapením na čínské hranici, ženisty zahájeno velký opevňovací program. Zahrnuje osm staveb:

• v Lang Sonu, pevnosti Brière de l’Isle, Négrier a Gallieni, k nimž je třeba připočíst citadelu, posílenou kulometnými bunkry
• v Lao Kay, pevnosti Pennequin a de Coc Leu
• v Dong Dangu, pevnost Van Vollenhoven
• v Cao Bang, pevnost Huntziger
• v Ha Giang, pevnost Billote.

Tyto stavby, postavené na výšinách na místě starých malých pevnůstek, jsou obvykle provedeny ve třech nad sebou umístěných úrovních ze speciálního nevyztuženého betonu z důvodu nedostatku výztuže. Spodní část tvoří podzemní infrastruktura zahrnující elektrárnu, ubytovací prostory, skladiště a velitelské stanoviště. Tato úroveň je spojena šachtami s mezipatrem, tvořeným soustavou chodeb a skladišť, napojených na kulometné kasematy, které flankují zeď obklopující a chránící vrchol. Tato zeď, zděná nebo betonová, je vysoká 6 metrů a u základny silná 4 metry. Horní část se skládá z kasemat, vyzbrojených podle případu 95 mm děly na lafetě vz. 1904, 90, 75 a 47 mm děly na lafetě vz. 1916 nebo 25 a 37 mm protitankovými děly na polní lafetě. Střílny jsou chráněny diamantovými příkopy a pancéřovými okenicemi a spodní strany 1,70 metru silných desek jsou vyztuženy kolejnicemi. Na nástavbách jsou rovněž zřízena postavení pro minomety a pozorovatelny. Celek je chráněn sítí ostnatého drátu, zábranou z protitankových kolejnic a lokálně vyráběnými minami. Je to zkrátka maginotovská stavba, ovšem bez pancéřových prvků. Všechny tyto stavby si vyžádaly provedení 1 000 000 m³ zemních prací, 50 000 m³ speciálního betonu, 24 000 m³ zdiva pro chodby a 80 000 m³ venkovního zdiva. K našemu zármutku se k nám nedostal žádný plán těchto realizací. Nedokončené, nedostatečně vyzbrojené a s příliš slabou posádkou pocítily plnou tíhu japonského útoku v noci z 9. na 10. března 1945. Po japonské kapitulaci obsazené čínskými jednotkami byly vypleněny a jejich nástavby zničeny výbušninami před jejich odchodem v roce 1946, nebo Vietminhem. Podzemní zařízení staveb v Lang Sonu byla později využívána francouzskou armádou pro skladování materiálu a munice. Ty byly v říjnu 1950, po ukvapeném ústupu jednotek plukovníka Constanse následujícím boje na RC4, neporušeně převzaty Vietminhem. Zdá se, že velká část 105 mm granátů vypálených o čtyři roky později na Dien Bien Phu pocházela ze zásob z Lang Sonu… Viděli jsme pouze stavby v Lang Sonu a Dong Dangu, jejichž nástavby jsou dnes jen betonovým chaosem. Podzemní prostory pevnosti Négrier využívá vietnamská armáda. JJM 03/07/2008