Nord du dépt 54 (Meurthe-et-Moselle), place de Longwy. Le bastion VI, situé au sud-ouest de l’enceinte, assurait le flanquement des fronts méridionaux et couvrait les approches venant de la vallée de la Chiers. Ses parapets épais et ses casemates latérales permettaient de battre efficacement fossés et glacis, tandis que ses communications souterraines le reliaient aux courtines voisines. Comme pour d’autres points sensibles, le système Séré de Rivières compléta la ligne par un ouvrage avancé : l’ouvrage du Tilleul, implanté en avant du rempart. Ce petit fortin, doté de plates-formes d’artillerie et de retranchements de campagne, servait de verrou intermédiaire pour ralentir et désorganiser toute attaque. L’association du bastion bastionné classique et de cet avant-poste illustre la transition stratégique de la fin du XIXᵉ siècle, où l’artillerie à longue portée imposa de projeter la défense bien au-delà des murs de la vieille ville.

Norden des Départements 54 (Meurthe-et-Moselle), Festung Longwy. Das Bastion VI, im Südwesten der Umwallung gelegen, flankierte die südlichen Fronten und deckte die Annäherungen aus dem Tal der Chiers. Mit seinen massiven Brustwehren und seitlichen Kasematten konnte es Gräben und Glacis wirksam bestreichen, während unterirdische Gänge die Verbindung zu den Nachbarcourtinen herstellten. Ergänzend wurde nach dem System Séré de Rivières ein vorgeschobenes Werk errichtet: das Werk Tilleul, vor der Stadtmauer gelegen. Diese kleine Befestigung mit Geschützstellungen und Feldverschanzungen diente als Zwischensperre, um einen Angriff zu verzögern und zu zersplittern. Die Kombination aus klassischem Bastion und vorgelagertem Werk verdeutlicht den Übergang des späten 19. Jahrhunderts, als weitreichende Artillerie die Projektion der Verteidigung über die alten Mauern hinaus erzwang.

Noorden van departement 54 (Meurthe-et-Moselle), vesting Longwy. Het bastion VI, in het zuidwesten van de omwalling, diende om de zuidelijke fronten te flankeren en de toegangen vanuit de vallei van de Chiers te dekken. Met zijn dikke borstweringen en flankkazematten kon het grachten en glacis doeltreffend bestrijken, terwijl ondergrondse gangen het met de naburige courtines verbonden. Volgens het systeem Séré de Rivières werd de linie aangevuld met een vooruitgeschoven werk: het werk van Tilleul, vóór de stadsmuur gelegen. Deze kleine versterking met artillerieplatforms en veldverdedigingen fungeerde als tussenslot om een aanval te vertragen en te ontregelen. De combinatie van het klassieke bastion en dit voorpostwerk illustreert de overgang van de late 19e eeuw, toen artillerie met groot bereik de verdediging ver naar buiten dwong.

North of department 54 (Meurthe-et-Moselle), fortress of Longwy. Bastion VI, located at the south-western corner of the enceinte, provided flanking fire along the southern fronts and covered approaches from the Chiers valley. Its thick parapets and flanking casemates allowed effective control of ditches and glacis, while underground passages linked it to adjoining curtain walls. In accordance with the Séré de Rivières system, the line was reinforced with an advanced position: the Tilleul outwork, built forward of the rampart. This small fortification, with gun platforms and field entrenchments, acted as an intermediate lock to delay and disrupt enemy assaults. The pairing of a traditional bastioned front with such a forward outpost illustrates the late 19th-century transition, when long-range artillery forced defenses to be projected well beyond the city walls.

Sever departementu 54 (Meurthe-et-Moselle), pevnost Longwy. Bastion VI, umístěný na jihozápadním rohu opevnění, zajišťoval boční palbu jižních front a kryl přístupy z údolí řeky Chiers. Jeho silné parapety a flankovací kasematy umožňovaly účinně kontrolovat příkopy a glacis, zatímco podzemní chodby jej spojovaly se sousedními kurtinami. Podle systému Séré de Rivières byla linie doplněna vysunutou pozicí: opevněním Tilleul, vybudovaným před hlavním valem. Tato malá fortifikace s dělostřeleckými plošinami a polními opevněními sloužila jako mezilehlý uzávěr, který měl zpomalit a narušit nepřátelský útok. Spojení klasického bastionu s tímto předpolním dílem dobře ukazuje přechod konce 19. století, kdy dalekonosné dělostřelectvo donutilo obranu posunout daleko za hradby města.