Ce petit port, situé à 20 kilomètres de la frontière tunisienne, occupe une place particulière dans l’histoire de l’Algérie. Pendant les guerres révolutionnaires, puis de l’Empire, le Dey d’Alger a fourni à la France de grandes quantités de blé. Le trésor étant vide, le règlement en est remis à des jours meilleurs. En 1819, le montant de la dette est estimé à 7 millions de francs qu’il s’agit désormais de payer. Quatre millions sont versés en 1820, mais le Dey ne verra jamais le reste de son argent. L’indélicat intermédiaire des transactions ayant lui-même contracté des dettes, les sommes restantes sont versées à la caisse des dépôts et consignations, dans l’attente d’un jugement. En 1827, le Dey, un peu irrité, découvre en outre que la concession commerciale de la Calle, à l’extrême est du pays, a été fortifiée, en dépit des promesses faites par le représentant de la France, Pierre Deval. Lors d’une réception officielle, le Dey, qui attend une réponse de Charles X au sujet du remboursement de la dette de la France, demande des explications au consul de France. Celui-ci, qui ne peut en fournir aucune, le prend de haut. Le Dey, furieux, lui donne alors le fameux coup de chasse-mouches qui entrera dans l’histoire et sera, devant le refus de Hussein Dey de présenter des excuses, le prétexte à la conquête. Aucune batterie ne défend le port en 1914, mais, devant la menace représentée par les sous-marins, deux postes de Défense Contre les Sous-marins (DCSM) sont établis dans le secteur en 1917 à La Calle et au Cap Rosa. © JJM 22/01/2026

Dieser kleine Hafen, 20 Kilometer von der tunesischen Grenze entfernt gelegen, nimmt einen besonderen Platz in der Geschichte Algeriens ein. Während der Revolutionskriege, dann des Kaiserreichs, hat der Dey von Algier Frankreich große Mengen Weizen geliefert. Da die Staatskasse leer war, wurde die Bezahlung auf bessere Tage verschoben. 1819 wird die Höhe der Schulden auf 7 Millionen Francs geschätzt, die nun zu bezahlen sind. Vier Millionen werden 1820 gezahlt, aber den Rest seines Geldes wird der Dey nie sehen. Der unseriöse Vermittler der Geschäfte hatte selbst Schulden gemacht, daher werden die verbleibenden Beträge bei der Hinterlegungskasse eingezahlt, in Erwartung eines Urteils. 1827 entdeckt der Dey, etwas verärgert, außerdem, dass die Handelskonzession von La Calle, im äußersten Osten des Landes, befestigt wurde, trotz der Versprechungen des französischen Vertreters Pierre Deval. Bei einem offiziellen Empfang fordert der Dey, der eine Antwort von Karl X. bezüglich der Rückzahlung der französischen Schulden erwartet, vom französischen Konsul Erklärungen. Dieser, der keine geben kann, behandelt ihn von oben herab. Der wütende Dey versetzt ihm daraufhin den berühmten Fliegenwedelschlag, der in die Geschichte eingehen wird und angesichts der Weigerung Hussein Deys, sich zu entschuldigen, den Vorwand für die Eroberung liefern wird. Keine Batterie verteidigt den Hafen 1914, aber angesichts der Bedrohung durch U-Boote werden 1917 zwei Stellungen zur U-Boot-Abwehr (DCSM) im Sektor bei La Calle und am Cap Rosa errichtet. © JJM 22/01/2026

Deze kleine haven, gelegen op 20 kilometer van de Tunesische grens, bekleedt een bijzondere plaats in de geschiedenis van Algerije. Tijdens de revolutionaire oorlogen, vervolgens van het Keizerrijk, heeft de Dey van Algiers Frankrijk grote hoeveelheden tarwe geleverd. Omdat de schatkist leeg was, werd de betaling uitgesteld tot betere tijden. In 1819 wordt het bedrag van de schuld geschat op 7 miljoen frank dat nu moet worden betaald. Vier miljoen worden in 1820 betaald, maar de Dey zal de rest van zijn geld nooit zien. De onbetrouwbare tussenpersoon van de transacties had zelf schulden gemaakt, daarom worden de resterende bedragen gestort bij de deposito- en consignatiekas, in afwachting van een uitspraak. In 1827 ontdekt de Dey, enigszins geïrriteerd, bovendien dat de handelsconcessie van La Calle, in het uiterste oosten van het land, is versterkt, ondanks de beloften gedaan door de vertegenwoordiger van Frankrijk, Pierre Deval. Tijdens een officiële receptie vraagt de Dey, die een antwoord van Karel X verwacht over de terugbetaling van de schuld van Frankrijk, om uitleg aan de consul van Frankrijk. Deze, die geen enkele kan geven, behandelt hem hautain. De woedende Dey geeft hem dan de beroemde klap met de vliegenmepper die geschiedenis zal maken en, gezien de weigering van Hussein Dey om zijn excuses aan te bieden, het voorwendsel voor de verovering zal zijn. Geen batterij verdedigt de haven in 1914, maar gezien de dreiging van onderzeeërs worden in 1917 twee posten voor Defensie Tegen Onderzeeërs (DCSM) in de sector gevestigd te La Calle en op Cap Rosa. © JJM 22/01/2026

This small port, located 20 kilometres from the Tunisian border, holds a special place in the history of Algeria. During the Revolutionary Wars, then the Empire, the Dey of Algiers supplied France with large quantities of wheat. The treasury being empty, payment was postponed to better days. In 1819, the amount of the debt is estimated at 7 million francs which now must be paid. Four million are paid in 1820, but the Dey will never see the rest of his money. The unscrupulous intermediary of the transactions having himself contracted debts, the remaining sums are paid into the deposit and consignment fund, pending a judgment. In 1827, the Dey, somewhat irritated, further discovers that the commercial concession of La Calle, in the far east of the country, has been fortified, despite the promises made by the representative of France, Pierre Deval. During an official reception, the Dey, who is awaiting a reply from Charles X concerning the repayment of France's debt, asks the French consul for explanations. The latter, who cannot provide any, treats him condescendingly. The furious Dey then strikes him with the famous fly-whisk blow that will go down in history and, in view of Hussein Dey's refusal to apologize, will become the pretext for the conquest. No battery defends the port in 1914, but, faced with the threat posed by submarines, two Anti-Submarine Defence (DCSM) posts are established in the sector in 1917 at La Calle and at Cap Rosa. © JJM 22/01/2026

Tento malý přístav, nacházející se 20 kilometrů od tuniských hranic, zaujímá zvláštní místo v dějinách Alžírska. Během revolučních válek, poté císařství, alžírský dey dodal Francii velké množství pšenice. Pokladnice byla prázdná, platba byla odložena na lepší časy. V roce 1819 se výše dluhu odhaduje na 7 milionů franků, které nyní musí být zaplaceny. Čtyři miliony jsou vyplaceny v roce 1820, ale dey nikdy neuvidí zbytek svých peněz. Neseriózní zprostředkovatel transakcí sám zadlužený, zbývající částky jsou složeny do depozitní a konsignační pokladny, v očekávání soudního rozhodnutí. V roce 1827 dey, poněkud podrážděný, dále zjišťuje, že obchodní koncese La Calle na dalekém východě země byla opevněna, navzdory slibům daným zástupcem Francie Pierrem Devalem. Během oficiální recepce dey, který očekává odpověď Karla X. ohledně splacení dluhu Francie, žádá o vysvětlení od francouzského konzula. Ten, který nemůže poskytnout žádné, jedná s ním povýšeně. Rozzuřený dey mu tehdy uštědří slavnou ránu plácačkou na mouchy, která vejde do dějin a bude, tváří v tvář odmítnutí Husajna Deje omluvit se, záminkou k dobytí. Žádná baterie nebrání přístav v roce 1914, ale tváří v tvář hrozbě ponorek jsou v roce 1917 v sektoru zřízena dvě stanoviště Obrany Proti Ponorkám (DCSM) v La Calle a na Cap Rosa. © JJM 22/01/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Cap Rosa (poste de DCSM du), La Calle (poste DCSM de)