Place de Lyon, sud-ouest de la ville, 1877-1879. 270 m/alt. ± 300 hommes, une vingtaine de pièces. Fort pentagonal de disposition classique avec courtine à la gorge, une caponnière double en capitale et un aileron aux saillants II et IV. Le flanquement de la gorge était assuré par des feux croisés de mousqueterie depuis l’escarpe demi-détachée des flancs de la courtine, avec l’inconvénient d’avoir le pont de l’entrée qui, immanquablement, provoquait des angles morts. Les saillants I et V, où l’escarpe demi-détachée se prolonge, sont arrondis. Le bâtiment d’entrée possédait un pont à effacement longitudinal. Le casernement alignait sept travées sur deux niveaux, de facture assez jolie, avec des baies mêlant maçonneries de moellons et de briques de terre cuite. À priori, il n’y a pas de four à pain. En revanche, à la droite du casernement, on trouve un local avec un puits couronné par une pompe à eau de marque Livet datant de 1879. Cette pompe, bien qu’incomplète, a encore fière allure. La caponnière double du saillant III est accessible de puis une gaine s’ouvrant, non pas comme généralement dans un passage enraciné, mais bien par une poterne enrobée donnant sur la rue du rempart. Très bien conservé, l’intérieur de cette caponnière montre, comme souvent à Lyon, des maçonneries de moellons jusqu’à 150 cm de hauteur environ, ce à quoi succède invariablement du béton simple. Les seules traverses enracinées sont situées au centre des fronts II-III et III-IV. Leurs passages sont en anse de panier. Cette situation implique que les accès aux ailerons ne sont pas plus protégés que celui de la caponnière double. L’aileron du saillant II possède des embrasures décalées en hauteur ; à l’intérieur, l’embrasure côté escarpe a manifestement été rabaissée, mais nous en ignorons le pourquoi, d’autant plus que les créneaux de la caponnière double n’ont, eux, pas subi de modification. Les traverses-abris des fronts de tête sont enrobées. Nous n’avons pu en voir l’intérieur et vérifier si, comme souvent à Lyon, elles ont un local ogival et bétonné, mais les parapets des plates-formes d’artillerie sont, eux, bel et bien bétonnés. Le magasin à poudre est dans un état de conservation remarquable et possède ses trois créneaux à lampe intacts. En sus, les poulies et encadrements des déflecteurs des deux puits à lumière sont présents, tout comme les grillages anti-flamme et l’ensemble des huisseries. Le fort est dans un bon état général (04/2007), mais le casernement, maintenant surmonté d’un château d’eau, a été amputé de son premier étage. Ce travail a été réalisé si proprement que, si nous n’avions vu la cage d’escalier qui, à l’arrière du couloir de circulation, permettait de gagner cet étage, nous ne l’aurions cru qu’avec peine. En revanche, du pont à effacement longitudinal, extérieurement, il ne reste rien…sinon le témoignage du gardien. Le fort est partagé par plusieurs groupements ayant des activités de scoutisme, de tir à l’arc, et autres. Le gardien loge dans le bâtiment d’entrée et sa basse-cour occupe une partie du fossé de gorge et de la rue du rempart. Ces différentes activités ne nuisent en rien aux bâtiments et, au contraire, maintiennent une vie dans ces précieux murs leur évitant les outrages des apprentis artistes aux sprays de peinture. Le fort a été choisi comme cadre pour le tournage d’un épisode de la série "Louis la Brocante", avec Victor Lanoux dans le rôle principal. L’organisation de visites ne semble pas à l’ordre du jour, mais le gardien est très sympathique et moyennant le strict respect des règles de sécurité, il vous réservera probablement un accueil chaleureux. Le fort est la propriété de la commune d’Irigny, tout comme d’ailleurs son singulièrement proche voisin de Champvillars.

Festung von Lyon, südwestlich der Stadt, 1877-1879. 270 M/ü M. ± 300 Mann, etwa zwanzig Geschütze. Fünfeckiges Fort klassischer Anordnung mit Kurtine an der Kehle, einer Doppelkaponniere in der Hauptachse und einem Flügel an den Saillants II und IV. Die Flankierung der Kehle wurde durch gekreuztes Musketenfeuer von der halb abgetrennten Escarpe der Kurtinenflanken gewährleistet, mit dem Nachteil, dass die Brücke des Eingangs unweigerlich tote Winkel verursachte. Die Saillants I und V, wo sich die halb abgetrennte Escarpe fortsetzt, sind abgerundet. Das Eingangsgebäude besaß eine Brücke mit Längsverschub. Die Unterkunft reihte sieben Joche auf zwei Ebenen aneinander, von recht hübscher Machart, mit Öffnungen, die Bruchstein- und Backsteinmauerwerk vermischen. Es gibt a priori keinen Backofen. Hingegen findet man rechts der Unterkunft einen Raum mit einem Brunnen, der von einer Wasserpumpe der Marke Livet aus dem Jahr 1879 gekrönt wird. Diese Pumpe hat, obwohl unvollständig, noch immer stolzes Aussehen. Die Doppelkaponniere am Saillant III ist zugänglich von einem Gang aus, der sich öffnet, nicht wie üblich in einem eingewurzelten Durchgang, sondern durch eine ummantelte Poterne, die auf die Wallstraße führt. Sehr gut erhalten zeigt das Innere dieser Kaponniere, wie oft in Lyon, Bruchsteinmauerwerk bis etwa 150 cm Höhe, dem stets einfacher Beton folgt. Die einzigen eingewurzelten Traversen befinden sich in der Mitte der Fronten II-III und III-IV. Ihre Durchgänge sind korbbogenförmig. Diese Situation bedeutet, dass die Zugänge zu den Flügeln nicht besser geschützt sind als der zur Doppelkaponniere. Der Flügel am Saillant II hat versetzte Schießscharten in der Höhe; innen wurde die Scharte an der Escarpenseite offensichtlich abgesenkt, aber wir wissen nicht warum, umso mehr als die Schießscharten der Doppelkaponniere keine Veränderung erfahren haben. Die Traversenunterstände der Stirnfronten sind ummantelt. Wir konnten ihr Inneres nicht einsehen und überprüfen, ob sie, wie oft in Lyon, einen ogivalen und betonierten Raum haben, aber die Brüstungen der Artillerieplattformen sind tatsächlich betoniert. Das Pulvermagazin ist in einem bemerkenswerten Erhaltungszustand und besitzt seine drei Lampennischen intakt. Zudem sind die Rollen und Einfassungen der Deflektoren der beiden Lichtschächte vorhanden, ebenso wie die Flammenschutzgitter und sämtliche Türzargen. Das Fort ist in einem guten Allgemeinzustand (Stand: 04/2007), aber die Unterkunft, die jetzt von einem Wasserturm überragt wird, wurde ihres ersten Stocks beraubt. Diese Arbeit wurde so sauber ausgeführt, dass, hätten wir nicht das Treppenhaus gesehen, das hinter dem Verkehrsgang den Zugang zu diesem Stockwerk ermöglichte, wir es nur schwer geglaubt hätten. Hingegen ist von der Brücke mit Längsverschub äußerlich nichts übrig… außer der Aussage des Wärters. Das Fort wird von mehreren Gruppen mit Pfadfinder-, Bogenschieß- und anderen Aktivitäten genutzt. Der Wärter wohnt im Eingangsgebäude und sein Geflügelhof nimmt einen Teil des Kehlgrabens und der Wallstraße ein. Diese verschiedenen Aktivitäten schaden den Gebäuden in keiner Weise und halten im Gegenteil Leben in diesen wertvollen Mauern, was sie vor den Übergriffen angehender Künstler mit Farbsprühdosen bewahrt. Das Fort wurde als Kulisse für die Dreharbeiten einer Folge der Serie "Louis la Brocante" mit Victor Lanoux in der Hauptrolle ausgewählt. Die Organisation von Besuchen scheint nicht auf der Tagesordnung zu stehen, aber der Wärter ist sehr sympathisch und unter strikter Einhaltung der Sicherheitsregeln wird er Ihnen wahrscheinlich einen herzlichen Empfang bereiten. Das Fort ist Eigentum der Gemeinde Irigny, genau wie übrigens sein auffallend naher Nachbar Champvillars.

Vesting van Lyon, zuidwest van de stad, 1877-1879. 270 m/hoogte. ± 300 man, een twintigtal stukken. Vijfhoekig fort van klassieke inrichting met courtine aan de keel, een dubbele caponnière in de hoofdas en een vleugel aan de saillanten II en IV. De flankering van de keel werd verzorgd door gekruist musketvuur vanaf de half losgemaakte escarpe van de flanken van de courtine, met het nadeel dat de brug van de ingang onvermijdelijk dode hoeken veroorzaakte. De saillanten I en V, waar de half losgemaakte escarpe zich voortzet, zijn afgerond. Het toegangsgebouw bezat een brug met longitudinale verschuiving. De kazerne schikte zeven traveeën op twee niveaus, van vrij mooie makelij, met openingen die natuursteen- en baksteenmetselwerk vermengen. Er is a priori geen broodoven. Daarentegen vindt men rechts van de kazerne een lokaal met een put bekroond door een waterpomp van het merk Livet daterend uit 1879. Deze pomp, hoewel onvolledig, heeft nog steeds een trots uiterlijk. De dubbele caponnière aan saillant III is toegankelijk vanaf een gang die zich opent, niet zoals gewoonlijk in een gewortelde doorgang, maar wel door een ingepakte poterne die uitkomt op de wallestraat. Zeer goed bewaard toont het binnenste van deze caponnière, zoals vaak in Lyon, natuursteenmetselwerk tot ongeveer 150 cm hoogte, waarna steevoudig eenvoudig beton volgt. De enige gewortelde traversen bevinden zich in het midden van de fronten II-III en III-IV. Hun doorgangen zijn tongewelfd. Deze situatie impliceert dat de toegangen tot de vleugels niet beter beschermd zijn dan die van de dubbele caponnière. De vleugel aan saillant II heeft schietgaten die in hoogte versprongen zijn; binnenin is de schietgatopening aan de escarpekant duidelijk verlaagd, maar wij weten niet waarom, temeer daar de schietgaten van de dubbele caponnière geen wijziging hebben ondergaan. De traverseschuilplaatsen van de hoofdfronten zijn ingepakt. Wij hebben hun binnenkant niet kunnen zien en verifiëren of ze, zoals vaak in Lyon, een ogivaal en betonnen lokaal hebben, maar de borstweringen van de artillerieplatforms zijn wel degelijk betonnen. Het kruitmagazijn is in een opmerkelijke staat van bewaring en bezit zijn drie lampnissen intact. Bovendien zijn de katrollen en omlijstingen van de deflectoren van de twee lichtschachten aanwezig, evenals de vlamwerende roosters en het geheel van de kozijnen. Het fort is in een goede algemene staat (stand van zaken: 04/2007), maar de kazerne, nu overtopt door een watertoren, is van zijn eerste verdieping beroofd. Dit werk werd zo proper uitgevoerd dat, als wij het trappenhuis niet hadden gezien dat, achter de circulatiegang, toegang gaf tot deze verdieping, wij het slechts met moeite zouden hebben geloofd. Daarentegen is van de brug met longitudinale verschuiving, uitwendig, niets over… behalve het getuigenis van de bewaker. Het fort wordt gedeeld door verscheidene groeperingen met activiteiten van scouting, boogschieten, en andere. De bewaker woont in het toegangsgebouw en zijn pluimveehok neemt een deel van de keelgracht en de wallestraat in. Deze verschillende activiteiten schaden op geen enkele wijze de gebouwen en houden integendeel leven in deze kostbare muren, wat hen behoedt voor de aantastingen door leerling-kunstenaars met verfspuitbussen. Het fort werd gekozen als kader voor de opname van een aflevering van de serie "Louis la Brocante", met Victor Lanoux in de hoofdrol. De organisatie van bezoeken lijkt niet op de agenda te staan, maar de bewaker is zeer sympathiek en mits strikte naleving van de veiligheidsregels zal hij u waarschijnlijk een hartelijk onthaal voorbehouden. Het fort is eigendom van de gemeente Irigny, net zoals trouwens zijn opmerkelijk nabije buur Champvillars.

Fortress of Lyon, south-west of the city, 1877-1879. 270 m/alt. ± 300 men, about twenty guns. Pentagonal fort of classical layout with curtain at the gorge, a double caponier in the capital axis and a wing at salients II and IV. The flanking of the gorge was ensured by crossed musket fire from the semi-detached scarp of the curtain flanks, with the disadvantage of having the entrance bridge which inevitably caused dead angles. Salients I and V, where the semi-detached scarp continues, are rounded. The entrance building possessed a bridge with longitudinal retraction. The barracks aligned seven bays on two levels, of rather pretty workmanship, with openings mixing rubble and brick masonry. There is a priori no bread oven. On the other hand, to the right of the barracks, one finds a room with a well crowned by a water pump of the brand Livet dating from 1879. This pump, although incomplete, still has a proud appearance. The double caponier at salient III is accessible from a gallery opening, not as usual in a rooted passage, but by an encased postern giving onto the rampart street. Very well preserved, the interior of this caponier shows, as often in Lyon, rubble masonry up to about 150 cm in height, invariably followed by simple concrete. The only rooted traverses are located at the centre of fronts II-III and III-IV. Their passages are basket-handle vaulted. This situation implies that the accesses to the wings are no more protected than that of the double caponier. The wing at salient II has embrasures offset in height; inside, the embrasure on the scarp side has clearly been lowered, but we do not know why, especially since the loopholes of the double caponier have not undergone modification. The shelter-traverses of the head fronts are encased. We were not able to see their interior and verify if, as often in Lyon, they have an ogival and concreted room, but the parapets of the artillery platforms are indeed concreted. The powder magazine is in a remarkable state of preservation and possesses its three lamp niches intact. In addition, the pulleys and frames of the deflectors of the two light shafts are present, as are the anti-flame grids and all the door frames. The fort is in a good general condition (as of 04/2007), but the barracks, now surmounted by a water tower, has been deprived of its first floor. This work was carried out so cleanly that, had we not seen the staircase which, at the rear of the circulation corridor, allowed access to this floor, we would have hardly believed it. On the other hand, of the bridge with longitudinal retraction, externally, nothing remains… except the testimony of the keeper. The fort is shared by several groups with scouting, archery, and other activities. The keeper lodges in the entrance building and his poultry yard occupies part of the gorge ditch and the rampart street. These various activities do not harm the buildings in any way and, on the contrary, maintain life in these precious walls, sparing them the outrages of apprentice artists with paint sprays. The fort was chosen as a setting for the filming of an episode of the series "Louis la Brocante", with Victor Lanoux in the lead role. The organisation of visits does not seem to be on the agenda, but the keeper is very friendly and provided strict respect of safety rules, he will probably reserve you a warm welcome. The fort is the property of the commune of Irigny, as is, moreover, its strikingly close neighbour Champvillars.

Pevnost Lyon, jihozápadně od města, 1877-1879. 270 m/n.m. ± 300 mužů, asi dvacet děl. Pětiúhelníkový fort klasického uspořádání s kurtinou na týlové straně, dvojitou kaponiérou v hlavní ose a křídlem na výběžcích II a IV. Flankování týlu bylo zajištěno křížovou palbou z mušket z polooddělené eskarpy boků kurtiny, s nevýhodou, že vstupní most nevyhnutelně vytvářel mrtvé úhly. Výběžky I a V, kde se polooddělená eskarpa prodlužuje, jsou zaoblené. Vstupní budova měla most s podélným zasouváním. Kasárna řadila sedm polí na dvou úrovních, poměrně hezky zpracovaná, s otvory mísícími lomové zdivo a cihlové zdivo. A priori tam není pekárna. Na druhé straně, vpravo od kasáren, se nachází místnost se studnou, kterou korunuje vodní čerpadlo značky Livet z roku 1879. Toto čerpadlo, ač neúplné, má stále hrdý vzhled. Dvojitá kaponiéra na výběžku III je přístupná ze šachty, která se otvírá, ne jako obvykle v zakořeněném průchodu, ale zastřešenou poternou ústící na valu. Velmi dobře zachovalý vnitřek této kaponiéry ukazuje, jako často v Lyonu, lomové zdivo do asi 150 cm výšky, po němž nezměněně následuje prostý beton. Jediné zakořeněné traverzy se nacházejí uprostřed front II-III a III-IV. Jejich průchody jsou proutěné. Tato situace znamená, že přístupy ke křídlům nejsou lépe chráněny než ten k dvojité kaponiéře. Křídlo na výběžku II má střílny posunuté ve výšce; uvnitř byla střílna na straně eskarpy zjevně snížena, ale nevíme proč, tím spíše, že střílny dvojité kaponiéry neprošly úpravou. Úkrytové traverzy hlavních front jsou obezděné. Nemohli jsme vidět jejich vnitřek a ověřit, zda mají, jako často v Lyonu, ogivální a betonovanou místnost, ale parapety dělostřeleckých plošin jsou skutečně betonovány. Prachárna je v pozoruhodném stavu zachování a má své tři nikony pro lampy neporušené. Navíc jsou přítomny kladky a rámy deflektorů obou světlíkových šachet, stejně jako protiplamenné mřížky a veškeré dveřní zárubně. Pevnost je v dobrém celkovém stavu (stav k 04/2007), ale kasárna, nyní překryta vodárenskou věží, byla zbavena svého prvního patra. Tato práce byla provedena tak čistě, že kdybychom neviděli schodiště, které vzadu za obslužnou chodbou umožňovalo přístup k tomuto patru, těžko bychom tomu uvěřili. Na druhé straně, z mostu s podélným zasouváním zvenčí nic nezbylo… kromě svědectví správce. Pevnost sdílí několik skupin se skautskými, lukostřeleckými a jinými aktivitami. Správce bydlí ve vstupní budově a jeho drůbeží dvůr zabírá část týlového příkopu a valu. Tyto různé aktivity budovám nijak neškodí a naopak udržují život v těchto cenných zdech, čímž je chrání před útoky učedníků umělců s barvou ve spreji. Pevnost byla vybrána jako kulisa pro natáčení epizody seriálu "Louis la Brocante" s Victor Lanoux v hlavní roli. Organizace návštěv se nezdá být na pořadu dne, ale správce je velmi příjemný a při přísném dodržování bezpečnostních pravidel vám pravděpodobně připraví vřelé přijetí. Pevnost je majetkem obce Irigny, stejně jako ostatně její pozoruhodně blízký soused Champvillars.