Nouméa. La batterie d’Ouémo est située sur un petit cap, appendice de la pointe aux Longs Cous, à l’est de Nouméa, à la cote 20. Sa mission est l’interdiction de l’approche de Nouméa par l’est et le sud-est. Primitivement armée de 2 canons de 16 cm Mle 1858-60 sur affût Mle 1847, elle est entièrement reconstruite en 1894 pour recevoir 2 canons de 19 cm Mle 1870 N° 1 sur affût PC de tourelle, type Alma, en provenance de la corvette cuirassée Thétis. Voir l’articulet sur la batterie de Ouen Toro pour les caractéristiques de ce canon. Les pièces sont installées sur des plateformes en béton, dans deux alvéoles maçonnées, séparées par une traverse intégrant le magasin à projectiles. Le magasin à poudre, situé sous le glacis, est accessible par un bras de traverse reliant les deux alvéoles. Les deux magasins sont réalisés en béton. Une fois achevé, l’ouvrage est l’objet de vives critiques, en particulier du directeur de l’Artillerie, qui lui reproche son altitude trop faible, qui le rend vulnérable aux tirs du large, ainsi que le côté secondaire de sa mission. Il est en effet très improbable qu’un ennemi menace Nouméa dans cette direction. Flanquant de loin le Ouen Toro, les canons n’ont aucune action directe vers la passe. La batterie est déclassée en 1906. Elle n’est parvenue jusqu’à nous que grâce à la vigilance et à la volonté des associations d’anciens combattants et patriotiques locales. En effet, en 1990, l’armée procède au démontage des 2 matériels de la batterie, abandonnée et embroussaillée, afin de les remettre en état et de les exposer sur un site militaire. Cela provoque une vive émotion, et la mobilisation de plusieurs personnalités, emmenées par le maire de Nouméa, qui vont obtenir le retour des canons sur le site, en 1991. Ceux-ci, repeints et remis en place dans la batterie, dégagée de la végétation, ont alors fière allure. La réalisation d’un musée militaire, en arrière de l’ouvrage, est même prévue. En 2007, aménagée en jardin, dans un site magnifique, la batterie est accessible au public. Les canons sont toujours en place, mais malheureusement entièrement tagués. Les magasins sont, quant à eux, envahis par les immondices. Et du musée projeté, nulle trace… JJM 30/06/07

Nouméa. Die Batterie Ouémo befindet sich auf einer kleinen Landzunge, einem Ausläufer der Pointe aux Longs Cous, östlich von Nouméa auf Höhe 20. Ihre Aufgabe ist die Sperrung der Annäherung an Nouméa von Osten und Südosten. Ursprünglich mit 2 16 cm Kanonen Mle 1858-60 auf Lafette Mle 1847 bewaffnet, wurde sie 1894 vollständig neu gebaut, um 2 19 cm Kanonen Mle 1870 Nr. 1 auf PC-Turmlafette, Typ Alma, von der Panzerkorvette Thétis aufzunehmen. Siehe den Artikel zur Batterie Ouen Toro für die Eigenschaften dieses Geschützes. Die Geschütze sind auf Betonplattformen in zwei gemauerten Geschützständen installiert, die durch eine Traverse getrennt sind, die das Geschossmagazin integriert. Das Pulvermagazin unter dem Glacis ist über einen Traversenarm erreichbar, der die beiden Geschützstände verbindet. Beide Magazine sind in Beton ausgeführt. Einmal fertiggestellt, war das Werk heftiger Kritik ausgesetzt, insbesondere vom Direktor der Artillerie, der ihm seine zu geringe Höhe vorwarf, die es anfällig für Beschuss von See machte, sowie die sekundäre Natur seiner Aufgabe. Es ist in der Tat sehr unwahrscheinlich, dass ein Feind Nouméa aus dieser Richtung bedroht. Die Batterie flankiert den Ouen Toro aus der Ferne, die Geschütze haben keine direkte Wirkung auf die Passage. Die Batterie wurde 1906 außer Dienst gestellt. Sie ist nur dank der Wachsamkeit und des Willens lokaler Veteranen- und patriotischer Vereinigungen zu uns gelangt. Tatsächlich demontierte die Armee 1990 die 2 Geschütze der verlassenen und verwilderten Batterie, um sie instand zu setzen und auf einem militärischen Gelände auszustellen. Dies löste große Emotionen aus und die Mobilisierung mehrerer Persönlichkeiten unter der Führung des Bürgermeisters von Nouméa, die 1991 die Rückkehr der Kanonen an den Standort erwirken konnten. Diese, neu gestrichen und in der von Vegetation befreiten Batterie wieder aufgestellt, sahen dann stolz aus. Sogar die Errichtung eines Militärmuseums hinter dem Werk war geplant. 2007, als Garten in einer herrlichen Umgebung angelegt, ist die Batterie für die Öffentlichkeit zugänglich. Die Kanonen sind noch an Ort und Stelle, aber leider vollständig mit Graffiti besprüht. Die Magazine sind hingegen von Unrat überschwemmt. Und von dem geplanten Museum keine Spur… JJM 30/06/07

Nouméa. De batterij Ouémo bevindt zich op een kleine kaap, een aanhangsel van de Pointe aux Longs Cous, ten oosten van Nouméa op hoogtepunt 20. Haar missie is het blokkeren van de benadering van Nouméa vanuit het oosten en zuidoosten. Oorspronkelijk bewapend met 2 16 cm kanonnen Mle 1858-60 op affuit Mle 1847, werd zij in 1894 volledig herbouwd om 2 19 cm kanonnen Mle 1870 Nr. 1 op PC-koepelaffuit, type Alma, afkomstig van het gepantserde korvet Thétis, te ontvangen. Zie het artikeltje over de batterij Ouen Toro voor de kenmerken van dit kanon. De stukken zijn geïnstalleerd op betonnen platforms, in twee gemetselde geschutsopstellingen, gescheiden door een traverse die het projectielenmagazijn integreert. Het kruitmagazijn, onder het glacis gelegen, is toegankelijk via een traversearm die de twee opstellingen verbindt. De twee magazijnen zijn in beton uitgevoerd. Eenmaal voltooid, was het werk het voorwerp van hevige kritiek, in het bijzonder van de directeur van de Artillerie, die haar te lage hoogte verwijt, wat haar kwetsbaar maakt voor vuur van zee, evenals het secundaire karakter van haar missie. Het is inderdaad zeer onwaarschijnlijk dat een vijand Nouméa vanuit deze richting zou bedreigen. De batterij flankeert de Ouen Toro van veraf, de kanonnen hebben geen directe werking op de doorgang. De batterij werd in 1906 gedegradeerd. Zij is slechts tot ons gekomen dankzij de waakzaamheid en de wil van lokale verenigingen van oud-strijders en patriotten. Inderdaad, in 1990 ontmantelde het leger de 2 materialen van de verlaten en verboste batterij, om ze te herstellen en op een militaire site tentoon te stellen. Dit veroorzaakte hevige emotie en de mobilisatie van verscheidene persoonlijkheden, aangevoerd door de burgemeester van Nouméa, die in 1991 de terugkeer van de kanonnen op de site zullen verkrijgen. Deze, opnieuw geschilderd en weer op hun plaats in de van vegetatie ontdaan batterij, hadden toen een trotse aanblik. Zelfs de realisatie van een militair museum, achter het werk, was voorzien. In 2007, aangelegd als tuin in een prachtige omgeving, is de batterij toegankelijk voor het publiek. De kanonnen zijn nog steeds aanwezig, maar helaas volledig beklad met graffiti. De magazijnen zijn intussen overspoeld met vuil. En van het geplande museum, geen spoor… JJM 30/06/07

Nouméa. The Ouémo battery is located on a small headland, an appendage of Pointe aux Longs Cous, east of Nouméa at level 20. Its mission is to block the approach to Nouméa from the east and south-east. Originally armed with 2 16 cm guns Mle 1858-60 on carriage Mle 1847, it was completely rebuilt in 1894 to receive 2 19 cm guns Mle 1870 No. 1 on turret PC carriage, Alma type, from the armoured corvette Thétis. See the article on the Ouen Toro battery for the characteristics of this gun. The pieces are installed on concrete platforms in two masonry emplacements, separated by a traverse integrating the projectile magazine. The powder magazine, located under the glacis, is accessible via a traverse arm linking the two emplacements. Both magazines are constructed in concrete. Once completed, the work was the subject of strong criticism, particularly from the Director of Artillery, who reproached it for its too low altitude, making it vulnerable to fire from the sea, as well as the secondary nature of its mission. It is indeed very unlikely that an enemy would threaten Nouméa from this direction. Flanking the Ouen Toro from a distance, the guns have no direct action on the pass. The battery was downgraded in 1906. It has only survived to the present day thanks to the vigilance and will of local veterans' and patriotic associations. Indeed, in 1990, the army dismantled the 2 pieces of equipment from the abandoned and overgrown battery in order to restore them and exhibit them on a military site. This provoked strong emotion and the mobilisation of several personalities, led by the mayor of Nouméa, who obtained the return of the guns to the site in 1991. These, repainted and put back in place in the battery cleared of vegetation, then had a proud appearance. Even the creation of a military museum behind the work was planned. In 2007, laid out as a garden in a magnificent setting, the battery is accessible to the public. The guns are still in place, but unfortunately completely covered in graffiti. The magazines, meanwhile, are invaded by rubbish. And of the planned museum, no trace… JJM 30/06/07

Nouméa. Baterie Ouémo se nachází na malém mysu, výběžku Pointe aux Longs Cous, východně od Nouméy na kótě 20. Jejím úkolem je blokovat přístup k Nouméi od východu a jihovýchodu. Původně vyzbrojena 2 16cm děly vz. 1858-60 na lafetě vz. 1847 byla v roce 1894 kompletně přestavěna, aby pojala 2 19cm děla vz. 1870 č. 1 na věžové PC lafetě typu Alma z pancéřového korvetu Thétis. Vlastnosti tohoto děla viz článek o baterii Ouen Toro. Děla jsou instalována na betonových plošinách ve dvou zděných postaveních, oddělených traversou obsahující skladiště střel. Prachárna, umístěná pod glacis, je přístupná traversovým ramenem spojujícím obě postavení. Oba sklady jsou provedeny z betonu. Po dokončení bylo dílo předmětem ostré kritiky, zejména ze strany ředitele dělostřelectva, který mu vytýkal příliš nízkou nadmořskou výšku, což jej činí zranitelným vůči palbě z moře, a také druhořadost jeho úkolu. Je totiž velmi nepravděpodobné, že by nepřítel ohrožoval Nouméu z tohoto směru. Baterie z dálky flankuje Ouen Toro, děla nemají přímý účinek na průliv. Baterie byla vyřazena v roce 1906. K nám se dostala pouze díky bdělosti a vůli místních sdružení veteránů a vlastenců. V roce 1990 armáda demontovala 2 kusy výzbroje opuštěné a zarostlé baterie, aby je opravila a vystavila na vojenském místě. To vyvolalo silné emoce a mobilizaci několika osobností vedených starostou Nouméy, kteří v roce 1991 dosáhli návratu děl na místo. Tato děla, přetřená a vrácená na místo v baterii zbavené vegetace, pak měla hrdý vzhled. Dokonce bylo plánováno vytvoření vojenského muzea za stavbou. V roce 2007, upravená jako zahrada v nádherném prostředí, je baterie přístupná veřejnosti. Děla jsou stále na místě, ale bohužel zcela pokryta graffiti. Skladiště jsou mezitím zaplavena odpadky. A po plánovaném muzeu ani stopa… JJM 30/06/07