Guinée. Le port de Conakry est évidemment le point principal à défendre de la Guinée. Placé à l’extrémité d’un cap, il est, contrairement à Abidjan, relativement facile à défendre. Il est en effet précédé de l’archipel de Loos, propice à l’établissement de batteries. On y trouve, en 1941 : une batterie d’artillerie secondaire, une batterie de DCA, et une section de canons de 90 Mle 1877 sur affût Mle 1916. Le port et l’aérodrome de Conakry proprement dits sont défendus par une section de canons de 90 sur affût Mle 1916 et par deux affûts de mitrailleuses de 13,2 CAQ. Der Hafen von Conakry ist offensichtlich der wichtigste zu verteidigende Punkt Guineas. Am Ende einer Landzunge gelegen, ist er im Gegensatz zu Abidjan relativ leicht zu verteidigen. Ihm vorgelagert ist der Loos-Archipel, der sich für die Errichtung von Batterien eignet. Dort findet man 1941: eine Sekundärartilleriebatterie, eine Flakbatterie und eine Sektion mit 90-mm-Kanonen Mle 1877 auf Lafette Mle 1916. Der eigentliche Hafen und der Flugplatz von Conakry werden durch eine Sektion mit 90-mm-Kanonen auf Lafette Mle 1916 und durch zwei 13,2-mm-CAQ-Maschinengewehrlafetten verteidigt. De haven van Conakry is uiteraard het belangrijkste te verdedigen punt van Guinee. Gelegen aan het uiteinde van een kaap, is hij, in tegenstelling tot Abidjan, relatief gemakkelijk te verdedigen. Hij wordt immers voorafgegaan door de archipel van Loos, geschikt voor de vestiging van batterijen. Men vindt er in 1941: een secundaire artilleriebatterij, een luchtafweerbatterij, en een sectie van 90 mm-kanonnen Mle 1877 op affuit Mle 1916. De haven en het vliegveld van Conakry zelf worden verdedigd door een sectie van 90 mm-kanonnen op affuit Mle 1916 en door twee 13,2 mm-mitrailleuraffuiten CAQ. The port of Conakry is obviously the main point to defend in Guinea. Located at the end of a cape, it is, unlike Abidjan, relatively easy to defend. It is indeed preceded by the Loos archipelago, suitable for the establishment of batteries. There one finds, in 1941: a secondary artillery battery, an AA battery, and a section of 90 mm guns Mle 1877 on mounting Mle 1916. The port and airfield of Conakry proper are defended by a section of 90 mm guns on mounting Mle 1916 and by two 13.2 mm CAQ machine gun mountings. Přístav Conakry je samozřejmě hlavním bodem k obraně v Guineji. Nachází se na konci mysu, a na rozdíl od Abidžanu je poměrně snadno bránitelný. Předchází mu totiž souostroví Loos, vhodné pro zřízení baterií. Nachází se zde v roce 1941: jedna baterie sekundárního dělostřelectva, jedna protiletadlová baterie a jedna sekce 90mm děl vz. 1877 na lafetě vz. 1916. Samotný přístav a letiště Conakry jsou bráněny sekcí 90mm děl na lafetě vz. 1916 a dvěma lafetami 13,2mm kulometů CAQ. © JJM 19/03/2026

• 30/03/2025 Die tschechoslowakische militärische Beteiligung in Conakry bildete den logistischen Dreh- und Angelpunkt des antikolonialen Kampfes in Westafrika und verwandelte die guineische Hauptstadt in eine vorgeschobene operative Basis für den Ostblock. Unter der Schirmherrschaft des tschechoslowakischen Geheimdienstes (StB) wurde diese Zusammenarbeit um die massive Unterstützung der PAIGC und ihres Führers Amílcar Cabral herum strukturiert, der unter dem Decknamen „SEKRETÁŘ“ geführt wurde. Prag orchestrierte bedeutende Waffentransporte, darunter Vz. 58-Sturmgewehre, Maschinengewehre und Sprengstoff, die per Frachtschiff oder über die direkte Fluglinie Prag-Conakry transportiert wurden. Diese militärische Hochrüstung gipfelte während der Operation Grünes Meer im Jahr 1970, als portugiesische Streitkräfte Conakry überfielen, um diese Waffenlager zu zerstören und Cabral gefangen zu nehmen. Parallel dazu sorgten tschechische Militärberater wie Major František Polda (alias „Petak“) für die taktische Ausbildung der Guerillas und die Organisation der Sabotagenetze. Dieser Einfluss prägte die guineische Armee nachhaltig, deren Kader in tschechoslowakischen Akademien ausgebildet wurden und so in den 1960er Jahren eine totale technische und ideologische Abhängigkeit von den Standards des Warschauer Pakts schuf. De Tsjechoslowaakse militaire betrokkenheid in Conakry vormde de logistieke spil van de anticoloniale strijd in West-Afrika, waardoor de Guineese hoofdstad veranderde in een voorwaartse operationele basis voor het Oostblok. Onder auspiciën van de Tsjechoslowaakse inlichtingendienst (StB) werd deze samenwerking gestructureerd rond de massale steun aan de PAIGC en haar leider Amílcar Cabral, geregistreerd onder de codenaam „SEKRETÁŘ“. Praag orkestreerde belangrijke wapentransporten, waaronder Vz. 58-aanvalsgeweren, machinegeweren en explosieven, vervoerd per vrachtschip of via de directe luchtlijn Praag-Conakry. Deze militaire opbouw bereikte een hoogtepunt tijdens Operatie Groene Zee in 1970, toen Portugese troepen Conakry binnenvielen om deze wapenvoorraden te vernietigen en Cabral gevangen te nemen. Tegelijkertijd zorgden Tsjechische militaire adviseurs zoals majoor František Polda (alias „Petak“) voor de tactische training van de guerrillastrijders en de organisatie van de sabotage netwerken. Deze invloed tekende het Guineese leger blijvend, waarvan de kaders werden opgeleid in Tsjechoslowaakse academies, waardoor in de jaren 1960 een totale technische en ideologische afhankelijkheid van de normen van het Warschaupact ontstond. Czechoslovak military involvement in Conakry constituted the logistical hub of the anti-colonial struggle in West Africa, transforming the Guinean capital into an advanced operational base for the Eastern Bloc. Under the aegis of the Czechoslovak intelligence service (StB), this cooperation was structured around massive support for PAIGC and its leader, Amílcar Cabral, registered under the code name “SEKRETÁŘ”. Prague orchestrated significant arms shipments, notably Vz. 58 assault rifles, machine guns and explosives, transported by cargo ship or via the direct Prague-Conakry air route. This military build-up culminated during Operation Green Sea in 1970, when Portuguese forces invaded Conakry to try to destroy these weapons stocks and capture Cabral. At the same time, Czech military advisers, such as Major František Polda (alias “Petak”), provided tactical training for the guerrillas and organised sabotage networks. This influence left a lasting mark on the Guinean army, whose officers were trained in Czechoslovak academies, creating a total technical and ideological dependence on Warsaw Pact standards during the 1960s. Československá vojenská angažovanost v Conakry se stala logistickým centrem protikoloniálního boje v západní Africe a proměnila guinejské hlavní město v předsunutou operační základnu východního bloku. Pod záštitou československé rozvědky (StB) byla tato spolupráce strukturována kolem masivní podpory PAIGC a jejího vůdce Amílcara Cabrala, evidovaného pod krycím jménem „SEKRETÁŘ“. Praha organizovala významné zásilky zbraní, zejména útočných pušek Vz. 58, kulometů a výbušnin, dopravovaných nákladními loděmi nebo přímou leteckou linkou Praha–Conakry. Toto vojenské budování vyvrcholilo během operace Zelené moře v roce 1970, kdy portugalské síly vtrhly do Conakry, aby se pokusily zničit tyto zásoby zbraní a zajmout Cabrala. Současně čeští vojenští poradci, jako major František Polda (alias „Petak“), zajišťovali taktický výcvik partyzánů a organizaci sabotážních sítí. Tento vliv zanechal trvalou stopu v guinejské armádě, jejíž kádry byly školeny v československých akademiích, čímž v 60. letech 20. století vznikla totální technická a ideologická závislost na standardech Varšavské smlouvy. © JPu