Place de Besançon, sud-ouest de la ville, 1888-1890. 491 m/alt. Nous avons là rien de moins que l'ouvrage le plus moderne de toute la place. Barrant une crête de part en part, l'essentiel de ses locaux sont souterrains et parfois en béton. En surface il n'y avait pratiquement que 3 plates-formes d'artillerie, un parapet d'infanterie et deux débouchés d'escaliers joignant les dessous. L'entrée, en fond de fossé, est bétonnée et son porche abritait un pont roulant à effacement latéral. Le casernement, intégralement sous terre et disposé tel un abri caverne (cinq chambrées séparées par des piédroits aussi larges que les chambrées elles-mêmes), était totalement doublé de cloisons de briques, partiellement effondrées aujourd'hui (10/2006). L'ouvrage possède deux casemates à tir direct donnant vers l'est et leurs embrasures débouchent sur un à-pic. Deux autres donnent vers l'ouest et leurs embrasures sont protégées par un fossé diamant. Ces embrasures sont modelées de façon à pouvoir pratiquer également un tir indirect, sous un angle prononcé. Cela étant, les affûts le permettaient-ils ? Le magasin à poudre est réduit à sa plus simple expression, un local dépourvu de tout créneau à lampe ainsi que de dispositif d'aération. Deux caponnières, bétonnées, assuraient le flanquement des deux fossés perpendiculaires à la crête. Pugey préfigure en quelque sorte les ouvrages à venir. Ses seules parties apparentes sont en béton, le casernement ne possède pas la moindre fenêtre, son artillerie est placée sous casemate – ce qui suscita débats – son relief est minimal… Malheureusement, nous n'avons pu déterminer avec certitude cet armement sous casemates. Initialement, on évoque des pièces de 12 en bronze sur affûts de casemate de Reffye. Ces pièces anciennes auront probablement été remplacées par d'autres, mais nous ignorons de quels types, modèle et calibre. En 1902, des essais de tir avec des 155 courts ne donnèrent pas satisfaction. Hélas, ce spécimen unique ne semble pas avoir attiré l'attention des responsables et se dégrade rapidement. Ses fossés se comblent, son entrée est obstruée et un chemin traverse désormais les dessus. Élément le plus méridional de la place, il était jusqu'il y a peu (01/2012) totalement à l'abandon. Depuis, la municipalité et l'association de valorisation des fortifications du Grand Besançon (AVALFORT) l'on sécurisé, fermé pour éviter détritus et autres vestiges de diverses pratiques, partiellement nettoyé et l'ouvrent au public sur demande.

Festung von Besançon, südwestlich der Stadt, 1888-1890. 491 M/ü M. Wir haben hier nichts weniger als das modernste Werk der gesamten Festung. Es sperrt einen Kamm von einer Seite zur anderen, der Großteil seiner Räume ist unterirdisch und teilweise in Beton. An der Oberfläche gab es praktisch nur 3 Artillerieplattformen, eine Infanterie-Brustwehr und zwei Ausgänge von Treppen, die zu den Untergeschossen führen. Der Eingang, im Grabenende, ist betoniert und seine Vorhalle beherbergte eine seitlich verschiebbare Laufkatze. Die Unterkunft, vollständig unterirdisch und wie ein Höhlenunterstand angeordnet (fünf Schlafsäle, getrennt durch Pfeiler, die so breit sind wie die Schlafsäle selbst), war vollständig mit Ziegelwänden ausgekleidet, die heute teilweise eingestürzt sind (10/2006). Das Werk verfügt über zwei Direktschuss-Kasematten, die nach Osten gerichtet sind, und deren Scharten münden auf einen Steilhang. Zwei weitere sind nach Westen gerichtet und ihre Scharten sind durch einen Diamantgraben geschützt. Diese Scharten sind so geformt, dass sie auch indirektes Feuer unter einem ausgeprägten Winkel ermöglichen. Die Frage ist, ob die Lafetten dies erlaubten? Das Pulvermagazin ist auf das Nötigste reduziert, ein Raum ohne jede Lampenscharte und ohne Belüftungsvorrichtung. Zwei betonierte Kaponnieren sorgten für die Flankierung der beiden zur Kette senkrechten Gräben. Pugey nimmt gewissermaßen die künftigen Werke vorweg. Seine einzigen sichtbaren Teile sind aus Beton, die Unterkunft hat nicht das geringste Fenster, seine Artillerie ist in Kasematten untergebracht – was Debatten auslöste – sein Relief ist minimal… Leider konnten wir diese Kasemattbewaffnung nicht mit Sicherheit bestimmen. Ursprünglich werden 12-cm-Bronzegeschütze auf Kasemattlafetten nach Reffye erwähnt. Diese alten Geschütze wurden wahrscheinlich durch andere ersetzt, aber wir wissen nicht, welchen Typs, Modells und Kalibers. 1902 gaben Schießversuche mit kurzen 15,5-cm-Geschützen keine Zufriedenheit. Leider scheint dieses einzigartige Exemplar die Verantwortlichen nicht aufmerksam gemacht zu haben und zerfällt rasch. Seine Gräben verlanden, sein Eingang ist versperrt und ein Weg durchquert mittlerweile die Oberseite. Südlichstes Element der Festung, war es bis vor kurzem (01/2012) völlig verlassen. Seitdem haben die Stadtverwaltung und der Verein zur Aufwertung der Befestigungen des Großraums Besançon (AVALFORT) es gesichert, verschlossen, um Abfälle und andere Überreste verschiedener Aktivitäten zu vermeiden, teilweise gereinigt und öffnen es auf Anfrage für die Öffentlichkeit.

Vesting van Besançon, zuidwesten van de stad, 1888-1890. 491 m/hoogte. We hebben hier niets minder dan het modernste werk van de hele vesting. Het verspert een kam van de ene kant naar de andere, het grootste deel van zijn lokalen is ondergronds en soms in beton. Aan de oppervlakte waren er praktisch slechts 3 artillerieplatforms, een infanterieparapet en twee uitgangen van trappen die naar de ondergrondse ruimten leiden. De ingang, in het einde van de gracht, is gebetonneerd en zijn portiek herbergde een zijwaarts verschuifbare loopkat. De kazerne, volledig ondergronds en ingericht als een grotonderkomen (vijf slaapzalen, gescheiden door pijlers even breed als de slaapzalen zelf), was volledig bekleed met bakstenen wanden, die vandaag gedeeltelijk ingestort zijn (10/2006). Het werk beschikt over twee directe vuur kazematten, gericht naar het oosten, en hun schietgaten komen uit op een steile afgrond. Twee andere zijn gericht naar het westen en hun schietgaten worden beschermd door een diamantgracht. Deze schietgaten zijn zo gemodelleerd dat ze ook indirect vuur onder een uitgesproken hoek mogelijk maken. De vraag is of de affuiten dit toelieten? Het kruitmagazijn is tot het uiterste vereenvoudigd, een lokaal verstoken van elke lampnis evenals van ventilatievoorziening. Twee gebetonneerde caponnières verzekerden de flankering van de twee loodrecht op de kam gelegen grachten. Pugey kondigt in zekere zin de toekomstige werken aan. Zijn enige zichtbare delen zijn in beton, de kazerne heeft geen enkel venster, zijn artillerie is onder kazemat geplaatst – wat debatten uitlokte – zijn reliëf is minimaal… Helaas hebben we deze kazematbewapening niet met zekerheid kunnen bepalen. Initieel wordt gesproken over 12 cm bronzen stukken op kazemataffuiten van Reffye. Deze oude stukken werden waarschijnlijk vervangen door andere, maar we weten niet van welke types, model en kaliber. In 1902 gaven schietproeven met korte 15,5 cm stukken geen voldoening. Helaas lijkt dit unieke exemplaar de aandacht van de verantwoordelijken niet getrokken te hebben en degradeert het snel. Zijn grachten slibben dicht, zijn ingang is versperd en een pad doorkruist voortaan de bovenzijde. Meest zuidelijke element van de vesting, het was tot voor kort (01/2012) volledig verlaten. Sindsdien hebben het stadsbestuur en de vereniging voor valorisatie van de vestingwerken van Groot-Besançon (AVALFORT) het beveiligd, gesloten om afval en andere overblijfselen van diverse praktijken te vermijden, gedeeltelijk opgeruimd en openen het op aanvraag voor het publiek.

Fortress of Besançon, southwest of the town, 1888-1890. 491 m/alt. We have here nothing less than the most modern work of the entire fortress. Barring a ridge from one side to the other, the majority of its rooms are underground and sometimes in concrete. On the surface, there were practically only 3 artillery platforms, an infantry parapet, and two stair exits leading to the underground. The entrance, at the bottom of the ditch, is concreted and its porch housed a laterally retractable overhead crane. The barracks, entirely underground and arranged like a cavern shelter (five sleeping quarters separated by piers as wide as the quarters themselves), was entirely lined with brick partitions, partially collapsed today (10/2006). The work has two direct-fire casemates facing east and their embrasures open onto a sheer drop. Two others face west and their embrasures are protected by a diamond ditch. These embrasures are shaped to also allow indirect fire at a pronounced angle. That being said, did the gun carriages allow it? The powder magazine is reduced to its simplest expression, a room devoid of any lamp embrasure as well as ventilation device. Two concreted caponiers ensured the flanking of the two ditches perpendicular to the ridge. Pugey in a way foreshadows the works to come. Its only visible parts are in concrete, the barracks have not the slightest window, its artillery is placed under casemate – which sparked debates – its relief is minimal… Unfortunately, we have not been able to determine with certainty this casemate armament. Initially, 12 cm bronze pieces on Reffye casemate carriages are mentioned. These old pieces were probably replaced by others, but we do not know of which types, model, and caliber. In 1902, firing tests with short 155 mm pieces did not give satisfaction. Alas, this unique specimen does not seem to have attracted the attention of those responsible and is deteriorating rapidly. Its ditches are filling up, its entrance is obstructed, and a path now crosses the top. Southernmost element of the fortress, it was until recently (01/2012) completely abandoned. Since then, the municipality and the association for the enhancement of the fortifications of Greater Besançon (AVALFORT) have secured it, closed it to avoid trash and other remnants of various practices, partially cleaned it, and open it to the public on request.

Pevnost Besançon, jihozápadně od města, 1888-1890. 491 m/n.m. Máme zde nic méně než nejmodernější dílo celé pevnosti. Přehrazující hřeben z jedné strany na druhou, většina jeho místností je podzemních a někdy v betonu. Na povrchu byly prakticky jen 3 dělostřelecké plošiny, pěchotní parapet a dvě výstupy schodišť vedoucích do podzemí. Vstup, na dně příkopu, je zabetonován a jeho předsíň ukrývala bočně zasouvací jeřáb. Kasárna, zcela podzemní a uspořádaná jako jeskynní úkryt (pět ubikací pro mužstvo oddělených pilíři tak širokými jako ubikace samotné), byla zcela obložena cihlovými příčkami, dnes částečně zřícenými (10/2006). Dílo má dvě kasematy přímé palby obrácené na východ a jejich střílny ústí na sráz. Další dvě jsou obráceny na západ a jejich střílny jsou chráněny diamantovým příkopem. Tyto střílny jsou tvarovány tak, aby umožňovaly také nepřímou palbu pod výrazným úhlem. Otázkou je, zda to lafety umožňovaly? Prachárna je redukována na nejjednodušší vyjádření, místnost bez jakékoli střílny pro lampu a bez ventilačního zařízení. Dvě zabetonované kaponiéry zajišťovaly flankování dvou příkopů kolmých na hřeben. Pugey tak trochu předjímá budoucí díla. Jeho jediné viditelné části jsou betonové, kasárna nemají sebemenší okno, jeho artilerie je umístěna pod kasematou – což vyvolalo debaty – jeho reliéf je minimální… Bohužel se nám nepodařilo s jistotou určit tuto kasematovou výzbroj. Zpočátku se zmiňují 12 cm bronzová děla na kasematových lafetách systému Reffye. Tato stará děla byla pravděpodobně nahrazena jinými, ale nevíme jakého typu, modelu a ráže. V roce 1902 střelecké zkoušky s krátkými 155 mm děly nepřinesly uspokojení. Žel, tento unikátní exemplář zřejmě nepřitáhl pozornost odpovědných osob a rychle chátrá. Jeho příkopy se zanášejí, vstup je zablokován a cesta nyní prochází po vrchu. Nejjižnější prvek pevnosti byl až donedávna (01/2012) zcela opuštěn. Od té doby jej obec a sdružení pro valorizaci opevnění Velkého Besançonu (AVALFORT) zabezpečily, uzavřely, aby zabránily odpadkům a dalším pozůstatkům různých aktivit, částečně vyčistily a na požádání jej otevírají veřejnosti.