Martinique. Fort-de-France. Dernier venu des ouvrages du point d'appui, la batterie de la Pointe d'Alet est une construction moderne en béton armé, édifiée en 1900. Elle est située sur le territoire de la commune des Trois-Îlets, à deux kilomètres au sud de la pointe du Bout, sur la rive sud de la baie de Fort-de-France. Située sur le morne d'Alet, à l'altitude moyenne de 110 mètres, l'ouvrage comprend deux demi-batteries, armées chacune de 4 mortiers G de 270 Mle 1889 sur affût G à châssis circulaire. Elles sont distantes de 500 mètres l'une de l'autre. Celle de l'Est est établie sur le morne Flambeau, celle de l'Ouest sur le morne des Étages. L'ouvrage ne possède pas de magasin caverne. Chaque demi-batterie est organisée autour de deux magasins en béton armé, ravitaillés par voie de 60. Chacun de ces magasins alimente les pièces des deux cuves encadrantes, à l'aide d'une noria à munitions. Il s'agit là d'un plan complètement original, que nous n'avons rencontré sur aucune batterie de mortiers métropolitaine. La batterie est ravitaillée par mer, depuis Fort-de-France, au moyen d'un appontement construit à Glacy, relié aux magasins par une route et par une voie de 60. Le champ de tir couvre la quasi-totalité de la baie de Fort-de-France, ainsi que l'intérieur des terres, jusqu'au Diamant. Un plan, daté de 1899, fait figurer une batterie de quatre canons de 138 Mle 1881 entre les deux demi-batteries de mortiers. Dans un projet de 1902, c'est une batterie de quatre canons M de 19 cm Mle 1870-93 sur affût M Mle 1899 PC, qui est prévue à cet emplacement. Mais, en 1912, on n'y trouve que quatre canons de 90 Mle 1877 sur affût de campagne. Les mortiers sont déposés au cours de la Première Guerre mondiale, et renvoyés en métropole. La batterie tombe ensuite dans l'oubli, et ne sera pas réutilisée pendant la Seconde Guerre mondiale. Lors de notre passage, elle était très embroussaillée, et servait de terrain de jeu à la jeunesse des environs. Depuis, la demi-batterie ouest a été dégagée de la végétation. Als letztes der Werke des Stützpunkts ist die Batterie der Pointe d'Alet ein moderner Stahlbetonbau, errichtet im Jahr 1900. Sie liegt auf dem Gebiet der Gemeinde Les Trois-Îlets, zwei Kilometer südlich der Pointe du Bout, am Südufer der Bucht von Fort-de-France. Auf dem Morne d'Alet gelegen, auf einer durchschnittlichen Höhe von 110 Metern, umfasst das Werk zwei Halbbatterien, jede bewaffnet mit 4 G-Mörsern 270 mm Mle 1889 auf G-Lafette mit kreisförmigem Rahmen. Sie sind 500 Meter voneinander entfernt. Die östliche befindet sich auf dem Morne Flambeau, die westliche auf dem Morne des Étages. Das Werk besitzt kein Kavernenmagazin. Jede Halbbatterie ist um zwei Stahlbetonmagazine herum organisiert, die über eine Feldbahn der Spurweite 60 versorgt werden. Jedes dieser Magazine versorgt die Geschütze der beiden angrenzenden Gruben mit Hilfe einer Munitionsnoria. Dies ist ein völlig origineller Plan, wie wir ihn bei keiner metropolitanen Mörserbatterie angetroffen haben. Die Batterie wird von See her von Fort-de-France aus über eine in Glacy gebaute Anlegestelle versorgt, die durch eine Straße und eine Feldbahn der Spurweite 60 mit den Magazinen verbunden ist. Das Schussfeld deckt fast die gesamte Bucht von Fort-de-France sowie das Landesinnere bis zum Diamant ab. Ein Plan aus dem Jahr 1899 zeigt eine Batterie von vier Kanonen 138 mm Mle 1881 zwischen den beiden Mörserhalbbatterien. In einem Projekt von 1902 ist an dieser Stelle eine Batterie von vier M-Kanonen 19 cm Mle 1870-93 auf M-Lafette Mle 1899 PC (Lafette mit zentralem Drehpunkt) vorgesehen. Aber 1912 findet man dort nur vier Kanonen 90 mm Mle 1877 auf Feldlafette. Die Mörser werden während des Ersten Weltkriegs abgebaut und ins Mutterland zurückgeschickt. Die Batterie gerät dann in Vergessenheit und wird während des Zweiten Weltkriegs nicht wieder genutzt. Bei unserem Besuch war sie sehr zugewachsen und diente der örtlichen Jugend als Spielplatz. Inzwischen ist die westliche Halbbatterie von der Vegetation befreit worden. Als laatste van de werken van het steunpunt is de batterij van de Pointe d'Alet een moderne constructie van gewapend beton, gebouwd in 1900. Zij ligt op het grondgebied van de gemeente Les Trois-Îlets, twee kilometer ten zuiden van de Pointe du Bout, op de zuidoever van de baai van Fort-de-France. Gelegen op de Morne d'Alet, op een gemiddelde hoogte van 110 meter, omvat het werk twee halfbatterijen, elk bewapend met 4 G-mortieren van 270 mm Mle 1889 op G-affuit met cirkelvormig frame. Ze liggen 500 meter van elkaar verwijderd. De oostelijke ligt op de Morne Flambeau, de westelijke op de Morne des Étages. Het werk bezit geen grotmagazijn. Elke halfbatterij is georganiseerd rond twee magazijnen van gewapend beton, bevoorraad via een veldspoor van spoorwijdte 60. Elk van deze magazijnen voedt de stukken van de twee omliggende kazematten met behulp van een munitienoria. Dit is een volkomen origineel plan, dat we bij geen enkele metropolitaanse mortierbatterij zijn tegengekomen. De batterij wordt van over zee bevoorraad vanuit Fort-de-France via een aanlegsteiger gebouwd in Glacy, verbonden met de magazijnen door een weg en een veldspoor van spoorwijdte 60. Het schootsveld bestrijkt vrijwel de gehele baai van Fort-de-France, evenals het binnenland tot aan Le Diamant. Een plan uit 1899 toont een batterij van vier kanonnen van 138 mm Mle 1881 tussen de twee mortierhalfbatterijen. In een project van 1902 is op deze plaats een batterij van vier M-kanonnen van 19 cm Mle 1870-93 op M-affuit Mle 1899 PC (affuit met centraal draaipunt) voorzien. Maar in 1912 vindt men er slechts vier kanonnen van 90 mm Mle 1877 op veldaffuit. De mortieren worden tijdens de Eerste Wereldoorlog gedemonteerd en naar het moederland teruggezonden. De batterij raakt vervolgens in vergetelheid en wordt tijdens de Tweede Wereldoorlog niet hergebruikt. Bij ons bezoek was ze zeer overwoekerd en diende ze als speelterrein voor de plaatselijke jeugd. Inmiddels is de westelijke halfbatterij van de vegetatie ontdaan. The last of the support point's works to be built, the Pointe d'Alet battery is a modern reinforced concrete construction, built in 1900. It is located in the territory of the commune of Les Trois-Îlets, two kilometres south of Pointe du Bout, on the south bank of the Bay of Fort-de-France. Located on Morne d'Alet, at an average altitude of 110 metres, the work comprises two half-batteries, each armed with 4 G mortars of 270 mm Mle 1889 on G mounting with circular chassis. They are 500 metres apart from each other. The eastern one is established on Morne Flambeau, the western one on Morne des Étages. The work has no cavern magazine. Each half-battery is organised around two reinforced concrete magazines, supplied by a 60 cm gauge railway. Each of these magazines supplies the pieces of the two surrounding pits by means of an ammunition noria. This is a completely original plan, not encountered on any metropolitan mortar battery. The battery is supplied by sea from Fort-de-France, by means of a landing stage built at Glacy, connected to the magazines by a road and a 60 cm gauge railway. The field of fire covers almost the entire Bay of Fort-de-France, as well as the interior as far as Le Diamant. A plan, dated 1899, shows a battery of four 138 mm Mle 1881 guns between the two mortar half-batteries. In a 1902 project, a battery of four M guns of 19 cm Mle 1870-93 on M mounting Mle 1899 PC (mounting with central pivot point) is planned for this location. But, in 1912, only four 90 mm Mle 1877 guns on field mounting are found there. The mortars are removed during the First World War and sent back to metropolitan France. The battery then falls into oblivion, and will not be reused during the Second World War. During our visit, it was very overgrown, and served as a playground for the local youth. Since then, the western half-battery has been cleared of vegetation. Jako poslední z děl opěrného bodu je baterie Pointe d'Alet moderní železobetonová stavba postavená v roce 1900. Nachází se na území obce Les Trois-Îlets, dva kilometry jižně od Pointe du Bout, na jižním břehu zátoky Fort-de-France. Dílo se nachází na kopci Morne d'Alet v průměrné nadmořské výšce 110 metrů a zahrnuje dvě poloviční baterie, každou vyzbrojenou 4 minomety G ráže 270 mm vz. 1889 na lafetě G s kruhovým rámem. Jsou od sebe vzdáleny 500 metrů. Východní je na kopci Morne Flambeau, západní na kopci Morne des Étages. Dílo nemá jeskynní skladiště. Každá poloviční baterie je organizována kolem dvou železobetonových skladišť zásobovaných úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 60 cm. Každé z těchto skladišť zásobuje kusy dvou okolních jam pomocí muniční norie. Jedná se o zcela originální plán, který jsme nepotkali u žádné metropolitní minometné baterie. Baterie je zásobována po moři z Fort-de-France pomocí přístaviště postaveného v Glacy, spojeného se skladišti silnicí a úzkorozchodnou dráhou o rozchodu 60 cm. Palebné pole pokrývá téměř celou zátoku Fort-de-France, stejně jako vnitrozemí až k Le Diamant. Plán z roku 1899 ukazuje baterii čtyř 138mm děl vz. 1881 mezi dvěma polovičními minometnými bateriemi. V projektu z roku 1902 je na tomto místě plánována baterie čtyř děl M ráže 19 cm vz. 1870-93 na lafetě M vz. 1899 PC (lafeta s centrálním bodem otáčení). Ale v roce 1912 se tam nacházejí pouze čtyři děla ráže 90 mm vz. 1877 na polní lafetě. Minomety jsou během první světové války demontovány a odeslány do metropole. Baterie pak upadne v zapomnění a během druhé světové války nebude znovu použita. Při naší návštěvě byla velmi zarostlá a sloužila jako hřiště pro místní mládež. Od té doby byla západní poloviční baterie zbavena vegetace. © JJM 31/03/2026