Fort-de-France. Dernier venu des ouvrages du point d'appui, la batterie de la pointe d'Alet est une construction moderne en béton armé, édifiée en 1900 à deux kilomètres au sud de la pointe du Bout, sur la rive sud de la baie de Fort-de-France. Située sur le morne d'Alet, à l'altitude moyenne de 110 mètres, elle se compose de deux demi-batteries, armées chacune de 4 mortiers G de 270 Mle 1889 sur affût G à châssis circulaire, et distantes d'environ 500 mètres. Celle de l'Est est établie sur le morne Flambeau, celle de l'Ouest sur le morne des Étages. Elle ne possède pas de magasin caverne. Chaque demi-batterie est organisée autour de 2 magasins en béton armé, ravitaillés par voie de 60. Chacun de ces magasins alimente les pièces des 2 cuves encadrantes, à l'aide d'une noria à munitions. Il s'agit là d'un plan complètement original, qu'on ne rencontre sur aucune batterie de mortiers métropolitaine. La batterie était ravitaillée par mer, depuis Fort-de-France, à l'aide d'un appontement construit à Glacy, relié aux magasins par une route et, sans doute, une voie de 60. Le champ de tir couvre la quasi-totalité de la baie de Fort-de-France, ainsi que l'intérieur des terres, jusqu'au Diamant. Un plan, datant de 1899, fait figurer une batterie de 4 canons M de 138 Mle 1881 entre les deux demi-batteries de mortiers. Dans un projet de 1902, c'est une batterie de 4 canons M de 19 cm Mle 1870-93 sur affût M Mle 1899 PC, qui est prévue à cet emplacement. Mais, en 1912, on n'y trouve que 4 canons de 90 Mle 1877 sur affût de campagne. Les mortiers seront déposés pendant la Première Guerre mondiale, et la batterie tombera dans l'oubli. De nos jours, elle est complètement embroussaillée, et sert de terrain de jeux aux enfants des environs. Elle est en mauvais état, mais malgré tout très intéressante par l'originalité de son plan.

Fort-de-France. Der letzte hinzugekommene Bau des Stützpunktes, die Batterie der Pointe d'Alet, ist ein modernes Stahlbetonbauwerk, errichtet 1900 zwei Kilometer südlich der Pointe du Bout, am Südufer der Bucht von Fort-de-France. Gelegen auf dem Morne d'Alet in einer durchschnittlichen Höhe von 110 Metern, besteht sie aus zwei Halbbatterien, jede bewaffnet mit 4 Mörsern G 270 Mle 1889 auf Lafette G mit kreisförmigem Gestell, und etwa 500 Meter voneinander entfernt. Die östliche ist auf dem Morne Flambeau eingerichtet, die westliche auf dem Morne des Étages. Sie besitzt kein Felsenmagazin. Jede Halbbatterie ist um 2 Stahlbetonmagazine organisiert, die über eine 60-cm-Bahn versorgt werden. Jedes dieser Magazine versorgt die Geschütze der 2 flankierenden Geschützstellungen mit Hilfe eines Munitionsnorias. Dabei handelt es sich um einen völlig originellen Plan, den man auf keiner Mörserbatterie im Mutterland antrifft. Die Batterie wurde über See aus Fort-de-France versorgt, mit Hilfe eines in Glacy erbauten Landungsstegs, der über eine Straße und wahrscheinlich eine 60-cm-Bahn mit den Magazinen verbunden war. Das Schussfeld deckt fast die gesamte Bucht von Fort-de-France ab, sowie das Landesinnere bis zum Diamant. Ein Plan von 1899 zeigt eine Batterie von 4 Geschützen M 138 Mle 1881 zwischen den beiden Halbbatterien der Mörser. In einem Projekt von 1902 ist an dieser Stelle eine Batterie von 4 Geschützen M 19 cm Mle 1870-93 auf Lafette M Mle 1899 PC vorgesehen. Aber 1912 findet man dort nur 4 Geschütze 90 Mle 1877 auf Feldlafette. Die Mörser werden während des Ersten Weltkriegs abgebaut, und die Batterie gerät in Vergessenheit. Heutzutage ist sie völlig verbuscht und dient als Spielplatz für die Kinder der Umgebung. Sie ist in schlechtem Zustand, aber dennoch sehr interessant aufgrund der Originalität ihres Plans.

Fort-de-France. De laatste toegevoegde constructie van het steunpunt, de batterij van de Pointe d'Alet, is een modern gewapend betonnen bouwwerk, opgericht in 1900 twee kilometer ten zuiden van de Pointe du Bout, op de zuidoever van de baai van Fort-de-France. Gelegen op de Morne d'Alet op een gemiddelde hoogte van 110 meter, bestaat zij uit twee halve batterijen, elk bewapend met 4 mortieren G 270 Mle 1889 op affuit G met cirkelvormig chassis, en ongeveer 500 meter van elkaar verwijderd. De oostelijke is ingericht op de Morne Flambeau, de westelijke op de Morne des Étages. Zij bezit geen rotsmagazijn. Elke halve batterij is georganiseerd rond 2 gewapend betonnen magazijnen, bevoorraad via een 60 cm spoorweg. Elk van deze magazijnen bevoorraadt de stukken van de 2 flankerende geschutsopstellingen met behulp van een munitienoria. Dit is een volledig origineel plan, dat men op geen enkele mortierbatterij in het moederland aantreft. De batterij werd over zee bevoorraad vanuit Fort-de-France, met behulp van een aanlegsteiger gebouwd in Glacy, verbonden met de magazijnen door een weg en waarschijnlijk een 60 cm spoorweg. Het schootsveld bestrijkt bijna de gehele baai van Fort-de-France, evenals het binnenland tot aan de Diamant. Een plan uit 1899 toont een batterij van 4 kanonnen M 138 Mle 1881 tussen de twee halve batterijen mortieren. In een project uit 1902 is op deze plaats een batterij van 4 kanonnen M 19 cm Mle 1870-93 op affuit M Mle 1899 PC voorzien. Maar in 1912 vindt men er slechts 4 kanonnen 90 Mle 1877 op veldaffuit. De mortieren zullen tijdens de Eerste Wereldoorlog worden afgevoerd, en de batterij zal in vergetelheid raken. Tegenwoordig is zij volledig dichtgegroeid en dient zij als speelterrein voor de kinderen uit de omgeving. Zij is in slechte staat, maar desalniettemin zeer interessant vanwege de originaliteit van haar plan.

Fort-de-France. The last addition to the support point's works, the battery of Pointe d'Alet is a modern reinforced concrete construction, built in 1900 two kilometres south of Pointe du Bout, on the southern shore of the bay of Fort-de-France. Located on Morne d'Alet at an average altitude of 110 metres, it consists of two half-batteries, each armed with 4 G mortars 270 Mle 1889 on G mount with circular chassis, and about 500 metres apart. The eastern one is established on Morne Flambeau, the western one on Morne des Étages. It does not have a cavern magazine. Each half-battery is organised around 2 reinforced concrete magazines, supplied by a 60 cm railway. Each of these magazines supplies the guns of the 2 flanking emplacements using a munitions noria. This is a completely original layout, not found on any mortar battery in mainland France. The battery was supplied by sea from Fort-de-France, using a jetty built at Glacy, connected to the magazines by a road and probably a 60 cm railway. The field of fire covers almost the entire bay of Fort-de-France, as well as the interior of the land up to Diamant. A plan dating from 1899 shows a battery of 4 M guns 138 Mle 1881 between the two half-batteries of mortars. In a 1902 project, a battery of 4 M guns 19 cm Mle 1870-93 on mount M Mle 1899 PC is planned at this location. But in 1912, only 4 guns 90 Mle 1877 on field carriage are found there. The mortars will be removed during the First World War, and the battery will fall into oblivion. Nowadays, it is completely overgrown and serves as a playground for local children. It is in poor condition, but nevertheless very interesting due to the originality of its layout.

Fort-de-France. Poslední přidaná stavba podpůrného bodu, baterie Pointe d'Alet, je moderní železobetonová konstrukce postavená v roce 1900 dva kilometry jižně od Pointe du Bout, na jižním břehu zátoky Fort-de-France. Ležící na Morne d'Alet v průměrné nadmořské výšce 110 metrů se skládá ze dvou polovičních baterií, každá vyzbrojená 4 minomety G 270 vz. 1889 na lafetě G s kruhovým podvozkem, vzdálených od sebe asi 500 metrů. Východní je zřízena na Morne Flambeau, západní na Morne des Étages. Nemá jeskynní sklad. Každá poloviční baterie je organizována kolem 2 železobetonových skladů, zásobovaných 60 cm železnicí. Každý z těchto skladů zásobuje děla 2 flankujících postavení pomocí munice norie. Jde o zcela originální plán, který se na žádné minometné baterii v metropolitní Francii nenachází. Baterie byla zásobována po moři z Fort-de-France pomocí přístaviště postaveného v Glacy, spojeného se sklady silnicí a pravděpodobně 60 cm železnicí. Palebné pole pokrývá téměř celou zátoku Fort-de-France a také vnitrozemí až k Diamant. Plán z roku 1899 ukazuje baterii 4 děl M 138 vz. 1881 mezi dvěma polovičními bateriemi minometů. V projektu z roku 1902 je na tomto místě plánována baterie 4 děl M 19 cm vz. 1870-93 na lafetě M vz. 1899 PC. Ale v roce 1912 se tam nachází pouze 4 děla 90 vz. 1877 na polní lafetě. Minomety budou během první světové války sejmuty a baterie upadne v zapomnění. Dnes je zcela zarostlá a slouží jako hřiště pro místní děti. Je ve špatném stavu, ale přesto velmi zajímavá kvůli originalitě svého plánu.