Dakar. Aussi nommée Pointe Dakar. La pointe de Dakar est un des premiers sites choisis pour la défense du mouillage, puisqu’une batterie, dotée d’un réduit Mle 1846, et armée de canons de 30, y est établie dès 1857. En 1897, la batterie est toujours armée de huit canons de 16 cm Mle 1856-60. Le rapport de l’amiral Escande la qualifie d’installation sans valeur militaire. Une batterie armée de quatre canons de 240 Mle 1870-87 sur affût Mle 1888 PC est en projet à cette époque. Elle est effectivement réalisée, et dotée d’un magasin souterrain, dont une grande partie est destinée au stockage des munitions de la direction de l’Artillerie de la place. L’ouvrage possède quatre cuves, alignées nord-ouest – sud-est, offrant aux pièces de 240 un champ de tir de 360°. Trois monte-charge relient les traverses bétonnées aux magasins. Il est difficile de se faire une idée précise de l’organisation de la batterie, car les dessous ont été transformés, et les dessus en partie remblayés. Et les ingénieurs coloniaux avaient des idées quelques fois différentes de leurs homologues métropolitains. Un poste d’observation, relié par une galerie aux magasins, a été construit au cours de la Seconde Guerre mondiale, sur l’emplacement de la cuve sud-est. Un seul canon est prélevé à la batterie, lors de la Première Guerre mondiale. En 1939, l’ouvrage abrite une section de défense des passes, armée de deux canons de 75 Mle 1897 sur affût de campagne approprié au tir de côte. Elle est assistée, pour le tir de nuit, par un projecteur de 90, d’origine allemande, installé dans un abri bétonné construit au-dessus de la route de la corniche. Les 75 sont remplacés, en 1940, par deux canons de 90 Mle 1877 sur affût 1916. Ceux-ci sont à leur tour remplacés, en 1941, par deux canons de 75 sur affût 1916, installés précédemment au cap Manuel. L’abri du projecteur est toujours en place, occupé il y a encore quelques années par l’épave de l’engin. On peut voir, à proximité, quelques blockhaus réalisés au cours de la Seconde Guerre mondiale sur le front de mer, ainsi que l’amorce de la digue qui devait relier la pointe de Dakar à Gorée. En 1954, un projet de PC interarmes antiatomique, installé dans les anciens magasins de la batterie, a été établi. Les travaux n’ont pas été réalisés. Un peu en arrivant à la batterie, on peut voir la résidence du général commandant la place, occupée jusqu’en juillet 2011 par le général commandant les Forces Françaises du Cap-Vert. Avant son départ, un mémorial, inauguré en juin 2010, a été réalisé à proximité immédiate de l’ouvrage. Le poste d’observation de la cuve sud-est a été dégagé à cette occasion. Le site de la Pointe, qui a gardé son aspect colonial, avec ses bâtiments typiques et ses grands arbres, est vraiment très agréable. La vue sur le port et sur Gorée est imprenable. Nous en ignorons le statut actuel. Auch Pointe Dakar genannt. Die Spitze von Dakar ist einer der ersten für die Verteidigung des Ankerplatzes ausgewählten Orte, da dort bereits 1857 eine Batterie, ausgestattet mit einem Reduit Mle 1846 und bewaffnet mit 30-Pfünder-Kanonen, errichtet wird. 1897 ist die Batterie immer noch mit acht 16-cm-Kanonen Mle 1856-60 bewaffnet. Der Bericht von Admiral Escande bezeichnet sie als Anlage ohne militärischen Wert. Eine mit vier 240-mm-Kanonen Mle 1870-87 auf Lafette Mle 1888 PC bewaffnete Batterie ist zu dieser Zeit in Planung. Sie wird tatsächlich realisiert und mit einem unterirdischen Magazin ausgestattet, von dem ein großer Teil für die Lagerung der Munition der Artilleriedirektion des Platzes bestimmt ist. Das Werk besitzt vier Gruben, nordwest-südöstlich ausgerichtet, die den 240-mm-Geschützen ein Schussfeld von 360° bieten. Drei Lastenaufzüge verbinden die betonierten Traversen mit den Magazinen. Es ist schwierig, sich eine genaue Vorstellung von der Organisation der Batterie zu machen, da die Untergeschosse umgebaut und die Obergeschosse teilweise verfüllt wurden. Und die Kolonialingenieure hatten manchmal andere Ideen als ihre Kollegen im Mutterland. Ein Beobachtungsposten, durch einen Stollen mit den Magazinen verbunden, wurde während des Zweiten Weltkriegs an der Stelle der südöstlichen Grube errichtet. Nur ein Geschütz wird während des Ersten Weltkriegs von der Batterie abgezogen. 1939 beherbergt das Werk eine Sektion zur Verteidigung der Hafeneinfahrten, bewaffnet mit zwei 75-mm-Kanonen Mle 1897 auf Feldlafette geeignet für Küstenfeuer. Sie wird für das Nachtfeuer von einem 90-cm-Scheinwerfer deutscher Herkunft unterstützt, der in einem betonierten Unterstand oberhalb der Corniche-Straße installiert ist. Die 75-mm-Kanonen werden 1940 durch zwei 90-mm-Kanonen Mle 1877 auf Lafette 1916 ersetzt. Diese werden ihrerseits 1941 durch zwei 75-mm-Kanonen auf Lafette 1916 ersetzt, die zuvor am Kap Manuel installiert waren. Der Scheinwerferunterstand ist noch vorhanden, vor einigen Jahren noch vom Wrack des Geräts besetzt. In der Nähe kann man einige während des Zweiten Weltkriegs an der Küstenfront errichtete Bunker sehen, sowie den Ansatz des Dammes, der die Spitze von Dakar mit Gorée verbinden sollte. 1954 wurde ein Projekt für einen atomwaffensicheren teilstreitkräfteübergreifenden Gefechtsstand erstellt, der in den alten Magazinen der Batterie eingerichtet werden sollte. Die Arbeiten wurden nicht ausgeführt. Etwas vor der Batterie kann man die Residenz des den Platz kommandierenden Generals sehen, die bis Juli 2011 vom General, der die Französischen Streitkräfte von Kap Verde kommandierte, bewohnt wurde. Vor seinem Weggang wurde in unmittelbarer Nähe des Werks ein Denkmal errichtet, das im Juni 2010 eingeweiht wurde. Der Beobachtungsposten der südöstlichen Grube wurde bei dieser Gelegenheit freigelegt. Der Ort der Spitze, der sein koloniales Aussehen mit seinen typischen Gebäuden und großen Bäumen bewahrt hat, ist wirklich sehr angenehm. Die Aussicht auf den Hafen und auf Gorée ist unverbaubar. Wir kennen seinen aktuellen Status nicht. Ook Pointe Dakar genoemd. De punt van Dakar is een van de eerste plaatsen gekozen voor de verdediging van de ankerplaats, aangezien er al in 1857 een batterij wordt opgericht, voorzien van een reduit Mle 1846, en bewapend met 30-kanonnen. In 1897 is de batterij nog steeds bewapend met acht 16 cm-kanonnen Mle 1856-60. Het rapport van admiraal Escande bestempelt haar als installatie zonder militaire waarde. Een batterij bewapend met vier 240 mm-kanonnen Mle 1870-87 op affuit Mle 1888 PC is in die tijd in project. Zij wordt daadwerkelijk gerealiseerd, en voorzien van een ondergronds magazijn, waarvan een groot deel bestemd is voor de opslag van munitie van de artilleriedirectie van de plaats. Het werk bezit vier kazematten, noordwest-zuidoost georiënteerd, die de 240 mm-stukken een schootsveld van 360° bieden. Drie goederenliften verbinden de betonnen traversen met de magazijnen. Het is moeilijk zich een precies beeld te vormen van de organisatie van de batterij, omdat de onderzijden zijn verbouwd, en de bovenzijden gedeeltelijk zijn gedempt. En de koloniale ingenieurs hadden soms andere ideeën dan hun tegenhangers in het moederland. Een observatiepost, door een gang verbonden met de magazijnen, is tijdens de Tweede Wereldoorlog gebouwd op de plaats van de zuidoostelijke kazemat. Slechts één kanon wordt aan de batterij onttrokken tijdens de Eerste Wereldoorlog. In 1939 herbergt het werk een sectie ter verdediging van de vaargeulen, bewapend met twee 75 mm-kanonnen Mle 1897 op veldaffuit geschikt voor kustvuur. Zij wordt voor het nachtvuren bijgestaan door een zoeklicht van 90 cm, van Duitse oorsprong, geïnstalleerd in een betonnen onderkomen gebouwd boven de weg van de kustweg. De 75 mm-kanonnen worden in 1940 vervangen door twee 90 mm-kanonnen Mle 1877 op affuit 1916. Deze worden op hun beurt in 1941 vervangen door twee 75 mm-kanonnen op affuit 1916, eerder geïnstalleerd op Kaap Manuel. De onderkomen van het zoeklicht is nog aanwezig, tot voor enkele jaren bezet door het wrak van het toestel. Men kan in de buurt enkele bunkers zien gebouwd tijdens de Tweede Wereldoorlog aan het zeefront, alsmede het begin van de dam die de punt van Dakar met Gorée moest verbinden. In 1954 is een project opgesteld voor een interwapen atoomvrije commandopost, geïnstalleerd in de oude magazijnen van de batterij. De werken zijn niet uitgevoerd. Iets voor de batterij kan men de residentie zien van de generaal commandant van de plaats, bewoond tot juli 2011 door de generaal commandant van de Franse Strijdkrachten van Kaap Verde. Voor zijn vertrek is een gedenkteken, ingehuldigd in juni 2010, opgericht in de onmiddellijke nabijheid van het werk. De observatiepost van de zuidoostelijke kazemat is bij die gelegenheid vrijgemaakt. De site van de Punt, die zijn koloniale uiterlijk heeft behouden, met zijn typische gebouwen en grote bomen, is werkelijk zeer aangenaam. Het uitzicht op de haven en op Gorée is onneembaar. Wij kennen de huidige status niet. Also called Pointe Dakar. The Pointe de Dakar is one of the first sites chosen for the defence of the anchorage, since a battery, provided with a keep Mle 1846, and armed with 30-pounder guns, is established there as early as 1857. In 1897, the battery is still armed with eight 16 cm guns Mle 1856-60. Admiral Escande's report qualifies it as an installation of no military value. A battery armed with four 240 mm guns Mle 1870-87 on mounting Mle 1888 PC is planned at that time. It is actually built, and provided with an underground magazine, a large part of which is intended for the storage of ammunition for the Artillery directorate of the place. The work has four pits, aligned north-west – south-east, offering the 240 mm pieces a field of fire of 360°. Three freight lifts connect the concrete traverses to the magazines. It is difficult to get a precise idea of the battery's organisation, as the lower parts have been transformed, and the upper parts partly filled in. And the colonial engineers sometimes had different ideas from their metropolitan counterparts. An observation post, connected by a gallery to the magazines, was built during the Second World War, on the site of the south-eastern pit. Only one gun is removed from the battery during the First World War. In 1939, the work houses a harbour entrance defence section, armed with two 75 mm guns Mle 1897 on field mounting adapted for coast fire. It is assisted, for night firing, by a 90 cm searchlight, of German origin, installed in a concrete shelter built above the corniche road. The 75 mm guns are replaced in 1940 by two 90 mm guns Mle 1877 on mounting 1916. These are in turn replaced in 1941 by two 75 mm guns on mounting 1916, previously installed at Cap Manuel. The searchlight shelter is still in place, occupied a few years ago by the wreck of the device. Nearby, one can see a few blockhouses built during the Second World War on the seafront, as well as the start of the dyke which was to connect the Pointe de Dakar to Gorée. In 1954, a project for an atomic-proof joint command post, to be installed in the old magazines of the battery, was drawn up. The work was not carried out. A little before reaching the battery, one can see the residence of the general commanding the place, occupied until July 2011 by the general commanding the French Forces of Cape Verde. Before his departure, a memorial, inaugurated in June 2010, was built in the immediate vicinity of the work. The observation post of the south-eastern pit was cleared on this occasion. The Pointe site, which has retained its colonial aspect, with its typical buildings and large trees, is truly very pleasant. The view of the port and of Gorée is unobstructed. We do not know its current status. Také nazývána Pointe Dakar. Výběžek Dakaru je jedním z prvních míst vybraných pro obranu kotviště, protože zde je již v roce 1857 zřízena baterie, opatřená reduitem vz. 1846 a vyzbrojená 30liberními děly. V roce 1897 je baterie stále vyzbrojena osmi 16cm děly vz. 1856-60. Zpráva admirála Escanda ji označuje za zařízení bez vojenské hodnoty. Baterie vyzbrojená čtyřmi 240mm děly vz. 1870-87 na lafetě vz. 1888 PC je v té době v projektu. Je skutečně realizována a opatřena podzemním skladištěm, jehož velká část je určena pro skladování munice pro ředitelství dělostřelectva místa. Dílo má čtyři jámy orientované severozápad – jihovýchod, poskytující 240mm kusům palebné pole 360°. Tři nákladní výtahy spojují betonové traverzy se skladišti. Je obtížné udělat si přesnou představu o organizaci baterie, protože spodní části byly přestavěny a horní části částečně zasypány. A koloniální inženýři měli někdy jiné nápady než jejich protějšky v metropoli. Pozorovatelna, spojená chodbou se skladišti, byla postavena během druhé světové války na místě jihovýchodní jámy. Během první světové války je z baterie odebráno pouze jedno dělo. V roce 1939 ukrývá dílo sekci obrany průplavů, vyzbrojenou dvěma 75mm děly vz. 1897 na polní lafetě upravené pro pobřežní střelbu. Pro noční střelbu je asistována 90cm světlometem německého původu, instalovaným v betonovém krytu postaveném nad silnicí na pobřežní cestě. 75mm děla jsou v roce 1940 nahrazena dvěma 90mm děly vz. 1877 na lafetě 1916. Ta jsou zase v roce 1941 nahrazena dvěma 75mm děly na lafetě 1916, dříve instalovanými na mysu Manuel. Kryt světlometu je stále na místě, ještě před několika lety obsazený vrakem zařízení. V blízkosti lze vidět několik bunkrů postavených během druhé světové války na pobřeží, stejně jako náběh hráze, která měla spojit výběžek Dakaru s Gorée. V roce 1954 byl vypracován projekt mezisložkového proti-atomového velitelského stanoviště, které mělo být instalováno ve starých skladištích baterie. Práce nebyly provedeny. Kousek před baterií lze vidět rezidenci generála velícího místu, obývanou do července 2011 generálem velícím Francouzským silám Kapverd. Před jeho odchodem byl v bezprostřední blízkosti díla postaven památník, slavnostně otevřený v červnu 2010. Při této příležitosti byla vyklizena pozorovatelna jihovýchodní jámy. Lokalita Výběžku, která si zachovala svůj koloniální vzhled s typickými budovami a velkými stromy, je opravdu velmi příjemná. Výhled na přístav a na Gorée je nezapomenutelný. Jeho současný status neznáme. © JJM 15/03/2026