Place de Cherbourg, Saint-Vaast-la-Hougue. Nous n'avons connaissance de ce projet que par un croquis annexé à un procès-verbal de conférence entre les chefs du Génie et de l'Artillerie de la place de Cherbourg et daté du 30 avril 1889. 5200 m environ au sud de la batterie de Grenneville, laquelle fut évoquée également lors de cette même conférence, et 12 km au nord-ouest du fort des îles Saint-Marcouf, on envisagea de construire une batterie de 4 mortiers de 270 mm sur les hauteurs de Quinéville. Nous n'avons pas pu déterminer son emplacement exact, mais il ne semble faire de doute que c'eût été sur le mont Coquerel. Le plan que nous avons pu voir cote la batterie à 44 m/alt, mais les courbes indiquent bel et bien un sommet et le mont culmine 10 m plus haut. Il est possible que le niveau zéro considéré alors soit différent de celui des cartes actuelles. Tout ce que le plan nous donne comme autre indication c'est, au sud de la batterie et d'orientation ouest/est, chemin de grande communication numéro 42. Perpendiculairement à ce dernier et sur l'arrière de la batterie, nous avons le chemin vicinal ordinaire numéro 19. Gageons qu'avec ces indications et d'anciennes cartes, l'énigme sera rapidement résolue. La batterie aurait eu un périmètre trapézoïdal, presque rectangulaire, aux angles coupés. Ceux du front de tête se seraient vus attacher, chacun, un bastionnet d'où il aurait été possible de protéger non seulement le front de tête, mais aussi les flancs. Il ne semble pas qu'un fossé ait été prévu. Au centre de la gorge, une pointe aurait fait saillie, comme si un ravelin ou une demi-lune eût été attachée à l'escarpe. L'entrée aurait percé le flanc sud de cette saillie. L'intérieur de la batterie aurait été on ne peut plus simple. Deux plates-formes doubles séparées par un abri bétonné (le magasin journalier) et devancées par une plongée en terre coulante. Une rampe ascendante était prévue au centre de chaque paire de pas de tir pour amener pièces et munitions. Derrière les pas de tir, deux constructions légères, le logement du gardien de batterie et un petit dépôt, auraient bénéficié de la protection du relief de la crête de feu. Moins de 100 m en arrière de la batterie et 14 m en contrebas, un magasin sous roc était prévu. Il aurait consisté en une enceinte presque carrée d'environ 35 m de côté avec deux accès, tous deux reliés à ce chemin vicinal numéro 19. Dans la cour on avait prévu l'habituel hangar aux projectiles vides et, dans la pente, orientée droit vers la batterie, on aurait trouvé l'unique entrée du magasin souterrain. Cette entrée aurait donné sur une galerie rectiligne d'une quarantaine de mètres de longueur, galerie débouchant sur une transversale donnant, à gauche sur un atelier de chargement, à droite sur un magasin à poudre précédé d'un sas. Les dimensions du local de stockage des poudres eussent avoisiné les quatre mètres de côté. Le report vertical de ces locaux souterrains les situait à l'extérieur mais très proches de la demie gorge gauche de la batterie.

Festung von Cherbourg, Saint-Vaast-la-Hougue. Wir kennen dieses Projekt nur von einer einer Konferenzniederschrift beigefügten Skizze zwischen den Chefs des Genies und der Artillerie der Festung Cherbourg, datiert vom 30. April 1889. Etwa 5200 m südlich der Batterie von Grenneville, die ebenfalls bei dieser Konferenz erwähnt wurde, und 12 km nordwestlich des Forts der Îles Saint-Marcouf, erwog man den Bau einer Batterie mit 4 Mörsern Kaliber 270 mm auf den Höhen von Quinéville. Wir konnten ihren genauen Standort nicht bestimmen, aber es scheint zweifellos, dass es auf dem Mont Coquerel gewesen wäre. Der Plan, den wir einsehen konnten, gibt die Batterie mit 44 M/ü M. an, doch die Höhenlinien zeigen eindeutig einen Gipfel und der Berg erreicht 10 m höher. Es ist möglich, dass der damals betrachtete Nullpunkt von dem der heutigen Karten abweicht. Alles, was der Plan uns als weitere Angabe liefert, ist südlich der Batterie und in West-Ost-Richtung die Fernverbindungsstraße Nummer 42. Senkrecht dazu und hinter der Batterie haben wir die lokale Gemeindestraße Nummer 19. Wetten wir, dass mit diesen Angaben und alten Karten das Rätsel schnell gelöst sein wird. Die Batterie hätte einen trapezförmigen, fast rechteckigen Grundriss mit abgeschnittenen Ecken gehabt. An diejenigen der Stirnfront wären jeweils ein kleines Bastionett angefügt worden, von dem aus nicht nur die Stirnfront, sondern auch die Flanken hätten geschützt werden können. Ein Graben scheint nicht vorgesehen gewesen zu sein. In der Mitte der Kehle hätte eine Spitze vorgesprungen, als wäre ein Ravelin oder eine Halbmondschanze an die Escarpe angebaut. Der Eingang hätte die Südflanke dieses Vorsprungs durchbrochen. Das Innere der Batterie wäre höchst einfach gewesen. Zwei Doppelplattformen, getrennt durch einen betonierten Unterstand (das Tagesmagazin) und vorgelagert durch einen Erdabhang mit fließendem Profil. Eine ansteigende Rampe war in der Mitte jedes Paars Schusspositionen vorgesehen, um Geschütze und Munition heranzubringen. Hinter den Schusspositionen hätten zwei leichte Gebäude, die Unterkunft des Batteriewärters und ein kleines Depot, vom Schutz des Feuerkammreliefs profitiert. Weniger als 100 m hinter der Batterie und 14 m tiefer gelegen war ein Felsmagazin geplant. Es hätte aus einem fast quadratischen Gehege von etwa 35 m Seitenlänge mit zwei Zugängen bestanden, die beide mit dieser lokalen Gemeindestraße Nummer 19 verbunden waren. Im Hof war das übliche Lager für leere Geschosse vorgesehen und, am Hang, direkt auf die Batterie ausgerichtet, hätte man den einzigen Eingang zum unterirdischen Magazin gefunden. Dieser Eingang hätte zu einem geradlinigen Gang von etwa vierzig Metern Länge geführt, einem Gang, der auf einen Quergang mündet, der links zu einer Ladewerkstatt, rechts zu einem Pulvermagazin, dem ein Schleusenraum vorausgeht, führt. Die Abmessungen des Pulverlagerraums hätten etwa vier Meter im Quadrat betragen. Der vertikale Übertrag dieser unterirdischen Räume platzierte sie außerhalb, aber sehr nahe an der linken halben Kehle der Batterie.

Vesting van Cherbourg, Saint-Vaast-la-Hougue. We zijn alleen op de hoogte van dit project via een bij een conferentieverslag gevoegde schets tussen de hoofden van de Genie en de Artillerie van de vesting Cherbourg, gedateerd 30 april 1889. Ongeveer 5200 m ten zuiden van de batterij van Grenneville, die eveneens tijdens deze conferentie werd besproken, en 12 km ten noordwesten van het fort van de Îles Saint-Marcouf, overwoog men een batterij van 4 mortieren van 270 mm te bouwen op de hoogten van Quinéville. We hebben de exacte locatie niet kunnen bepalen, maar het lijkt geen twijfel te lijden dat het op de Mont Coquerel zou zijn geweest. Het plan dat we hebben kunnen inzien geeft de batterij aan op 44 m/alt, maar de hoogtelijnen tonen duidelijk een top en de berg reikt 10 m hoger. Het is mogelijk dat het toen beschouwde nulpunt verschilt van dat van de huidige kaarten. Alles wat het plan ons verder aan informatie geeft is, ten zuiden van de batterij en in west-oostrichting, de hoofdverbindingsweg nummer 42. Loodrecht daarop en achter de batterij hebben we de gewone gemeentelijke weg nummer 19. Laten we wedden dat met deze aanwijzingen en oude kaarten het raadsel snel zal zijn opgelost. De batterij zou een trapeziumvormige, bijna rechthoekige omtrek hebben gehad, met afgeschuinde hoeken. Aan die van de voorfront zou elk een klein bastionetje zijn gehecht, van waaruit niet alleen het voorfront, maar ook de flanken had kunnen worden beschermd. Een gracht lijkt niet voorzien te zijn geweest. In het midden van de keel zou een punt hebben uitgestoken, alsof een ravelijn of een halvemaan aan de escarpe was vastgemaakt. De ingang zou de zuidflank van deze uitstulping hebben doorbroken. Het interieur van de batterij zou uiterst eenvoudig zijn geweest. Twee dubbele platforms, gescheiden door een betonnen onderkomen (het dagmagazijn) en voorafgegaan door een aflopende grondhelling. Een oplopende hellingbaan was voorzien in het midden van elk paar schietopstellingen om geschut en munitie aan te voeren. Achter de schietopstellingen zouden twee lichte bouwsels, de woning van de batterijwachter en een klein depot, hebben geprofiteerd van de bescherming van het reliëf van de vuurkam. Minder dan 100 m achter de batterij en 14 m lager gelegen was een rotsmagazijn gepland. Het zou hebben bestaan uit een bijna vierkante omsloten ruimte van ongeveer 35 m zijde met twee toegangen, beide verbonden met deze gemeentelijke weg nummer 19. In de binnenplaats was het gebruikelijke loods voor lege projectielen voorzien en, op de helling, recht naar de batterij gericht, zou men de enige ingang van het ondergrondse magazijn hebben gevonden. Deze ingang zou hebben uitgekomen op een rechte galerij van een veertigtal meter lengte, een galerij die uitmondt op een dwarsgang die, links naar een laadatelier, rechts naar een kruitmagazijn voorafgegaan door een sluis leidt. De afmetingen van de opslagruimte voor kruit zouden ongeveer vier meter in het vierkant hebben bedragen. De verticale projectie van deze ondergrondse ruimtes plaatste ze buiten maar zeer dicht bij de linker halve keel van de batterij.

Fortress of Cherbourg, Saint-Vaast-la-Hougue. We are aware of this project only from a sketch attached to the minutes of a conference between the chiefs of Engineering and Artillery of the fortress of Cherbourg and dated 30 April 1889. Approximately 5200 m south of the Grenneville battery, which was also discussed during this same conference, and 12 km northwest of the fort of the Îles Saint-Marcouf, consideration was given to building a battery of 4 270 mm mortars on the heights of Quinéville. We have not been able to determine its exact location, but it seems beyond doubt that it would have been on Mont Coquerel. The plan we were able to see marks the battery at 44 m/alt, but the contour lines clearly indicate a summit and the mount peaks 10 m higher. It is possible that the zero level considered then differs from that of current maps. All the plan gives us as further indication is, south of the battery and oriented west/east, main communication road number 42. Perpendicular to it and at the rear of the battery, we have the ordinary vicinal road number 19. Let's bet that with these clues and old maps, the enigma will be quickly solved. The battery would have had a trapezoidal, almost rectangular perimeter, with cut-off corners. Those of the head front would have had, each, a small bastion attached from which it would have been possible to protect not only the head front, but also the flanks. A ditch does not seem to have been planned. At the centre of the gorge, a point would have protruded, as if a ravelin or a demi-lune had been attached to the scarp. The entrance would have pierced the southern flank of this projection. The interior of the battery would have been extremely simple. Two double platforms separated by a concrete shelter (the daily magazine) and preceded by a sloping earth glacis. An ascending ramp was planned in the centre of each pair of firing steps to bring guns and ammunition. Behind the firing steps, two light constructions, the battery keeper's lodging and a small depot, would have benefited from the protection of the fire crest relief. Less than 100 m behind the battery and 14 m lower down, an underground rock magazine was planned. It would have consisted of an almost square enclosure about 35 m on each side with two accesses, both connected to this vicinal road number 19. In the courtyard the usual shed for empty projectiles was planned and, on the slope, oriented straight towards the battery, one would have found the sole entrance to the underground magazine. This entrance would have given onto a straight gallery about forty metres long, a gallery leading to a transverse passage giving, on the left to a loading workshop, on the right to a powder magazine preceded by an airlock. The dimensions of the powder storage room would have been about four metres square. The vertical projection of these underground rooms placed them outside but very close to the left half gorge of the battery.

Pevnost Cherbourg, Saint-Vaast-la-Hougue. O tomto projektu víme pouze ze skici připojené k zápisu z konference mezi šéfy Ženijního a Dělostřeleckého sboru pevnosti Cherbourg, datovaného 30. dubna 1889. Přibližně 5200 m jižně od baterie Grenneville, která byla rovněž zmíněna během této konference, a 12 km severozápadně od fortu na ostrovech Saint-Marcouf, se uvažovalo o výstavbě baterie ze 4 minometů ráže 270 mm na výšinách Quinéville. Nepodařilo se nám určit její přesnou polohu, ale nezdá se být pochyb, že by to bylo na Mont Coquerel. Plán, který jsme mohli vidět, uvádí baterii v 44 m/n.m., ale vrstevnice jasně ukazují vrchol a hora dosahuje o 10 m výše. Je možné, že tehdy uvažovaná nulová hladina se liší od té na současných mapách. Vše, co nám plán dává jako další údaj, je jižně od baterie a v západovýchodním směru hlavní spojovací silnice číslo 42. Kolmo k ní a na týlu baterie máme obyčejnou obecní cestu číslo 19. Vsadíme se, že s těmito údaji a starými mapami bude hádanka rychle vyřešena. Baterie by měla lichoběžníkový, téměř obdélníkový obvod se zkosenými rohy. K těm na čelní frontě by byl připevněn, každý zvlášť, malý bastion, odkud by bylo možné chránit nejen čelní frontu, ale také boky. Nezdá se, že by byl plánován příkop. Uprostřed týla by vyčníval hrot, jako by k eskarpě byl připevněn ravelin nebo půlměsícová bašta. Vstup by prorazil jižní bok tohoto výběžku. Interiér baterie by byl nanejvýš jednoduchý. Dvě dvojité platformy oddělené betonovým úkrytem (denní prachárna) a před nimi sypaný zemní glacis. Stoupající rampa byla plánována uprostřed každého páru palebných postavení pro dopravu děl a munice. Za palebnými postaveními by dvě lehké stavby, obydlí strážce baterie a malý sklad, těžily z ochrany reliéfu palebného hřebene. Méně než 100 m za baterií a o 14 m níže byl plánován skalní prachový sklad. Skládal by se z téměř čtvercového ohrazení o straně přibližně 35 m se dvěma vstupy, oba spojené s touto obecní cestou číslo 19. Na nádvoří byl plánován obvyklý přístřešek na prázdné projektily a na svahu, přímo orientovaném na baterii, by se našel jediný vstup do podzemního skladu. Tento vstup by vedl do rovné galerie dlouhé asi čtyřicet metrů, galerie ústící do příčné chodby vedoucí vlevo do nabíjecí dílny, vpravo do prachárny předcházené přechodovou komorou. Rozměry skladovací místnosti pro prach by byly přibližně čtyři metry čtvereční. Vertikální průmět těchto podzemních místností je umístil vně, ale velmi blízko levé poloviny týla baterie.