Maroc. Nord du port de Safi. Batterie Lieutenant de Vaisseau Laporte. Le 23 mars 1940, le torpilleur La Railleuse (1) est détruit dans le port de Casablanca, par l’explosion de trois de ses torpilles et de leurs réservoirs de chasse d’air comprimé. Le drame fait 28 morts. Mais son artillerie principale est intacte, et va être utilisée pour armer une batterie d’artillerie secondaire, réalisée en 1940 à 6 000 mètres au nord-ouest du port de Safi. Aucun avant-projet n’a été dressé. Le marché est passé le 23 juin 1940, et le tir d’épreuve réalisé le 31 août 1940. Il s’agit d’un ouvrage semi-fixe, de construction légère, mais bien fini. Le canon de 130 Mle 1924 sur affût Mle 1924, peut expédier un obus explosif acier OEA Mle 1934 à 19 820 mètres, à V° 840. Les pièces sont installées dans des cuves circulaires de 7 mètres de diamètre, dotées de deux petites niches, pour 50 coups complets. Les pièces, placées à l’altitude moyenne de 125 mètres, avec un entraxe de 40 mètres, sont ravitaillées à bras, à partir d’un magasin non protégé, mais semi-enterré, et placé sur la contrepente. L’équipage dispose d’un casernement en dur, dont deux abris semi-enterrés, en arrière des pièces 2 et 4. Le P.C.T., placé à l’altitude de 137 mètres, à droite de la pièce 1, est de construction légère. Il est de plus très visible et particulièrement vulnérable, comme le prouveront les combats de novembre 1942. Il est équipé d’un conjugateur Le Prieur Mle 1923, et d’un télémètre de 5 mètres O.P.L. L’éclairage du champ de tir est assuré par un projecteur de 150 G.P. Sperry, placé au bas de la falaise. Le 8 novembre 1942, la batterie qui, par manque de personnel, n’a que deux pièces en service, a affaire à très forte partie. Le port de Safi a, en effet, été choisi pour débarquer les chars Sherman, destinés à la prise de Casablanca. L’ouvrage, appuyé par la 3e batterie de 155 G.P.F. placée à 3 000 mètres au sud du port, se trouve face au groupe d’attaque sud qui comprend, entre autres, le cuirassé New York, le croiseur Philadelphia, le porte-avions Santee, et 10 destroyers. Les destroyers Bernadou et Cole doivent forcer l’entrée du port, pour y déposer leurs commandos. Cette opération réussit parfaitement, entre 04 et 05 heures 00, la section de 75 de défense des passes se révélant particulièrement inefficace. La batterie La Railleuse ouvre le feu à son tour et entame un duel, bien inégal, avec le New York. À 08 heures 00, un obus de 356, tiré par le cuirassé, traverse sans exploser le créneau d’observation du P.C.T., et tue le commandant de la batterie, le lieutenant de vaisseau Laporte, ainsi qu’un de ses hommes, et blesse deux officiers mariniers. C’est le coup au but, celui théoriquement impossible… Le feu cesse peu après. Le New York a tiré 60 obus de 356. La batterie est prise par les chars vers 11 heures 30, et les Américains font sauter les volées des 2 pièces. Quant à la batterie de 155 G.P.F., après avoir exécuté plusieurs tirs de barrage sur les péniches de débarquement, et essuyé des tirs du Philadelphia, elle est abandonnée par ses servants, après destruction des pièces, devant l’avance des troupes américaines. De nos jours, la batterie, dont les deux pièces survivantes sont restées en service jusqu’à la fin de la guerre, et même après, est dans un état remarquable. Le créneau du P.C.T. a été refait, et la tourelle du télémètre est toujours à son poste. Les 4 cuves n’attendent que leurs canons, et les différents bâtiments sont tous présents, pas même tagués... Un petit phare a été construit sur l’emplacement du projecteur. À voir également, à 35 kilomètres au nord de Safi par la route côtière, le phare du cap Beddouza, entouré d’une enceinte crénelée bastionnée. JJM 04/2008

(1) La Railleuse est un torpilleur de 1 378 tonneaux, de la classe Le Mars, mis en service en 1928. Il est armé de 4 canons de 130 Mle 1924, de 2 canons de 37 C.A. et de 6 tubes lance-torpilles de 550.

Marokko. Nördlich des Hafens von Safi. Batterie des Lieutenant de Vaisseau Laporte. Am 23. März 1940 wird der Zerstörer La Railleuse (1) im Hafen von Casablanca durch die Explosion von drei seiner Torpedos und ihrer Druckluftbehälter zerstört. Die Tragödie fordert 28 Tote. Aber seine Hauptartillerie ist intakt und wird zum Bewaffnen einer sekundären Artilleriebatterie verwendet, die 1940 6.000 Meter nordwestlich des Hafens von Safi errichtet wird. Es wurde kein Vorprojekt erstellt. Der Auftrag wird am 23. Juni 1940 vergeben, und der Probeschuss wird am 31. August 1940 durchgeführt. Es handelt sich um ein halbfestes Werk, leicht gebaut, aber gut ausgeführt. Das Geschütz 130 Mle 1924 auf Lafette Mle 1924 kann einen Stahlsprenggranaten OEA Mle 1934 auf 19.820 Meter, bei V° 840, versenden. Die Geschütze sind in runden Gruben von 7 Metern Durchmesser installiert, mit zwei kleinen Nischen für 50 komplette Schüsse. Die Geschütze, in einer durchschnittlichen Höhe von 125 Metern platziert, mit einem Achsabstand von 40 Metern, werden von Hand aus einem ungeschützten, aber halbverschütteten Magazin auf der Gegenhangseite versorgt. Die Besatzung verfügt über eine massive Unterkunft, darunter zwei halbverschüttete Unterstände, hinter den Geschützen 2 und 4. Der Gefechtsstand, in einer Höhe von 137 Metern, rechts von Geschütz 1, ist leicht gebaut. Er ist zudem sehr sichtbar und besonders verwundbar, wie die Kämpfe im November 1942 beweisen werden. Er ist mit einem Richtgerät Le Prieur Mle 1923 und einem 5-Meter-Entfernungsmesser O.P.L. ausgestattet. Die Beleuchtung des Schussfeldes wird durch einen 150 G.P. Sperry-Scheinwerfer gewährleistet, der am Fuß der Klippe platziert ist. Am 8. November 1942 hat die Batterie, die aus Personalmangel nur zwei Geschütze im Dienst hat, es mit einem sehr starken Gegner zu tun. Der Hafen von Safi wurde nämlich für die Landung der Sherman-Panzer ausgewählt, die für die Einnahme von Casablanca bestimmt sind. Das Werk, unterstützt von der 3. Batterie 155 G.P.F., die 3.000 Meter südlich des Hafens steht, sieht sich der Südangriffsgruppe gegenüber, zu der unter anderem das Schlachtschiff New York, der Kreuzer Philadelphia, der Flugzeugträger Santee und 10 Zerstörer gehören. Die Zerstörer Bernadou und Cole müssen den Hafeneingang erzwingen, um ihre Kommandos abzusetzen. Diese Operation gelingt perfekt, zwischen 04 und 05 Uhr, wobei sich die 75er Sektion für die Passverteidigung als besonders ineffektiv erweist. Die Batterie La Railleuse eröffnet ihrerseits das Feuer und beginnt ein sehr ungleiches Duell mit der New York. Um 08:00 Uhr durchschlägt eine 356-Granate, abgefeuert vom Schlachtschiff, ohne zu explodieren die Beobachtungsscharte des Gefechtsstands und tötet den Kommandanten der Batterie, Kapitänleutnant Laporte, sowie einen seiner Männer, und verwundet zwei Unteroffiziere. Es ist der Treffer, der theoretisch unmöglich war… Das Feuer hört kurz darauf auf. Die New York hat 60 Granaten 356 abgefeuert. Die Batterie wird gegen 11:30 Uhr von den Panzern eingenommen, und die Amerikaner sprengen die Rohre der 2 Geschütze. Was die 155 G.P.F.-Batterie betrifft, nachdem sie mehrere Sperrfeuer auf die Landungsboote ausgeführt und Feuer von der Philadelphia einstecken musste, wird sie von ihren Bedienungsmannschaften aufgegeben, nach der Zerstörung der Geschütze, angesichts des Vormarsches der amerikanischen Truppen. Heutzutage ist die Batterie, deren zwei überlebende Geschütze bis zum Kriegsende und sogar darüber hinaus im Dienst blieben, in einem bemerkenswerten Zustand. Die Scharte des Gefechtsstands wurde neu gemacht, und der Turm des Entfernungsmessers ist immer noch an seinem Platz. Die 4 Gruben warten nur auf ihre Kanonen, und die verschiedenen Gebäude sind alle vorhanden, nicht einmal mit Graffiti besprüht... Ein kleiner Leuchtturm wurde an der Stelle des Scheinwerfers erbaut. Ebenfalls zu sehen, 35 Kilometer nördlich von Safi an der Küstenstraße, der Leuchtturm von Cap Beddouza, umgeben von einer bastionierten Zinnenmauer. JJM 04/2008

(1) Die La Railleuse ist ein Zerstörer von 1.378 Tonnen, der Klasse Le Mars, in Dienst gestellt 1928. Er ist bewaffnet mit 4 Kanonen 130 Mle 1924, 2 Kanonen 37 Flak und 6 Torpedorohren 550.

Marokko. Ten noorden van de haven van Safi. Batterij van de Luitenant-ter-Zee Laporte. Op 23 maart 1940 wordt de torpedobootjager La Railleuse (1) in de haven van Casablanca vernietigd door de explosie van drie van zijn torpedo's en hun samengeperste lucht reservoirs. Het drama maakt 28 doden. Maar zijn hoofdartillerie is intact en zal gebruikt worden om een secundaire artilleriebatterij te bewapenen, gerealiseerd in 1940 op 6.000 meter ten noordwesten van de haven van Safi. Geen voorontwerp is opgesteld. De markt wordt gesloten op 23 juni 1940, en het proefschot uitgevoerd op 31 augustus 1940. Het betreft een halfvast werk, van lichte constructie, maar goed afgewerkt. Het kanon 130 Mle 1924 op affuit Mle 1924, kan een stalen explosieve granaat OEA Mle 1934 tot 19.820 meter verzenden, bij V° 840. De stukken zijn geïnstalleerd in ronde kuipen van 7 meter diameter, voorzien van twee kleine nissen, voor 50 complete schoten. De stukken, geplaatst op de gemiddelde hoogte van 125 meter, met een hart-op-hart afstand van 40 meter, worden met de hand bevoorraad, vanuit een onbeschermd, maar half ingegraven magazijn, geplaatst op de tegenhelling. De bemanning beschikt over een stenen inkwartiering, waaronder twee half ingegraven schuilplaatsen, achter de stukken 2 en 4. De gevechtsleiding, geplaatst op de hoogte van 137 meter, rechts van stuk 1, is van lichte constructie. Hij is bovendien zeer zichtbaar en bijzonder kwetsbaar, zoals de gevechten van november 1942 zullen bewijzen. Hij is uitgerust met een richttoestel Le Prieur Mle 1923, en een afstandsmeter van 5 meter O.P.L. De verlichting van het schootsveld wordt verzorgd door een 150 G.P. Sperry zoeklicht, geplaatst aan de voet van de klif. Op 8 november 1942 heeft de batterij, die door gebrek aan personeel slechts twee stukken in dienst heeft, het zeer zwaar te verduren. De haven van Safi is inderdaad gekozen om de Sherman-tanks te ontschepen, bestemd voor de inname van Casablanca. Het werk, gesteund door de 3e batterij 155 G.P.F. geplaatst op 3.000 meter ten zuiden van de haven, bevindt zich tegenover de zuidelijke aanvalsgroep die onder andere het slagschip New York, de kruiser Philadelphia, het vliegdekschip Santee, en 10 torpedobootjagers omvat. De torpedobootjagers Bernadou en Cole moeten de haveningang forceren, om er hun commando's af te zetten. Deze operatie slaagt perfect, tussen 04 en 05 uur, waarbij de 75 sectie voor de verdediging van de doorgangen zich bijzonder inefficiënt blijkt. De batterij La Railleuse opent op haar beurt het vuur en begint een zeer ongelijk duel met de New York. Om 08:00 uur doorboort een granaat van 356, afgevuurd door het slagschip, zonder te exploderen de observatiesleuf van de gevechtsleiding, en doodt de commandant van de batterij, luitenant-ter-zee Laporte, alsook een van zijn mannen, en verwondt twee onderofficieren. Het is de treffer, die theoretisch onmogelijk was... Het vuur houdt kort daarna op. De New York heeft 60 granaten 356 afgevuurd. De batterij wordt rond 11:30 uur door de tanks ingenomen, en de Amerikanen laten de lopen van de 2 stukken springen. Wat de 155 G.P.F.-batterij betreft, na verschillende spervuur op de landingsvaartuigen uitgevoerd te hebben, en vuur van de Philadelphia te hebben moeten incasseren, wordt ze door haar bedieningsmannen verlaten, na vernietiging van de stukken, voor de opmars van de Amerikaanse troepen. Tegenwoordig verkeert de batterij, waarvan de twee overlevende stukken in dienst bleven tot het einde van de oorlog, en zelfs daarna, in een opmerkelijke staat. De sleuf van de gevechtsleiding is hersteld, en de toren van de afstandsmeter is nog steeds op post. De 4 kuipen wachten alleen nog op hun kanonnen, en de verschillende gebouwen zijn allemaal aanwezig, niet eens getagd... Een kleine vuurtoren is gebouwd op de plaats van de zoeklicht. Ook te zien, op 35 kilometer ten noorden van Safi langs de kustweg, de vuurtoren van Kaap Beddouza, omgeven door een gebastioneerde kantelenmuur. JJM 04/2008

(1) De La Railleuse is een torpedobootjager van 1.378 ton, van de klasse Le Mars, in dienst gesteld in 1928. Hij is bewapend met 4 kanonnen 130 Mle 1924, 2 kanonnen 37 luchtafweer en 6 torpedobuizen 550.

Morocco. North of the port of Safi. Lieutenant de Vaisseau Laporte Battery. On 23 March 1940, the destroyer La Railleuse (1) is destroyed in the port of Casablanca by the explosion of three of its torpedoes and their compressed air reservoirs. The tragedy kills 28 men. But its main artillery is intact and will be used to arm a secondary artillery battery, built in 1940, 6,000 metres north-west of the port of Safi. No preliminary design was drawn up. The contract was awarded on 23 June 1940, and the test firing carried out on 31 August 1940. It is a semi-fixed work, lightly built but well finished. The 130 Mle 1924 gun on Mle 1924 mount can fire a steel high-explosive shell OEA Mle 1934 to 19,820 metres, at V° 840. The guns are installed in circular pits 7 metres in diameter, with two small niches for 50 complete rounds. The guns, placed at an average altitude of 125 metres, with a centre-to-centre distance of 40 metres, are supplied by hand from an unprotected but semi-buried magazine, placed on the reverse slope. The crew has solid accommodation, including two semi-buried shelters, behind guns 2 and 4. The command post, placed at an altitude of 137 metres, to the right of gun 1, is lightly built. It is also very visible and particularly vulnerable, as the November 1942 fighting would prove. It is equipped with a Le Prieur Mle 1923 plotting board and a 5-metre O.P.L. rangefinder. Illumination of the firing field is provided by a 150 G.P. Sperry searchlight placed at the foot of the cliff. On 8 November 1942, the battery, which, due to a lack of personnel, has only two guns in service, faces a very strong opponent. The port of Safi was indeed chosen to land the Sherman tanks, intended for the capture of Casablanca. The work, supported by the 3rd 155 G.P.F. battery located 3,000 metres south of the port, faces the southern attack group which includes, among others, the battleship New York, the cruiser Philadelphia, the aircraft carrier Santee, and 10 destroyers. The destroyers Bernadou and Cole must force the entrance to the port to drop off their commandos. This operation succeeds perfectly, between 04:00 and 05:00, the 75 pass defence section proving particularly ineffective. The La Railleuse battery opens fire in turn and begins a very unequal duel with the New York. At 08:00, a 356 shell, fired by the battleship, passes through without exploding the observation slit of the command post, and kills the battery commander, Lieutenant de Vaisseau Laporte, as well as one of his men, and wounds two petty officers. It is the hit, the one theoretically impossible… The fire ceases shortly afterwards. The New York fired 60 shells of 356. The battery is taken by the tanks around 11:30, and the Americans blow up the barrels of the 2 guns. As for the 155 G.P.F. battery, after having executed several barrage fires on the landing craft, and having endured fire from the Philadelphia, it is abandoned by its crew, after destruction of the guns, in the face of the advance of American troops. Nowadays, the battery, whose two surviving guns remained in service until the end of the war, and even after, is in a remarkable state. The slit of the command post has been redone, and the rangefinder turret is still at its post. The 4 pits are only waiting for their guns, and the various buildings are all present, not even tagged... A small lighthouse has been built on the site of the searchlight. Also to be seen, 35 kilometres north of Safi along the coastal road, the Cape Beddouza lighthouse, surrounded by a bastioned crenellated wall. JJM 04/2008

(1) The La Railleuse is a 1,378-ton destroyer of the Le Mars class, commissioned in 1928. It is armed with 4 130 Mle 1924 guns, 2 37 anti-aircraft guns and 6 550 torpedo tubes.

Maroko. Severně od přístavu Safi. Baterie poručíka námořnictva Laporte. Dne 23. března 1940 je torpédoborec La Railleuse (1) zničen v přístavu Casablanca výbuchem tří svých torpéd a jejich tlakových nádrží. Tragédie si vyžádá 28 mrtvých. Ale jeho hlavní dělostřelectvo je neporušené a bude použito k vyzbrojení sekundární dělostřelecké baterie, postavené v roce 1940 6 000 metrů severozápadně od přístavu Safi. Nebyl vypracován žádný předběžný projekt. Zakázka byla zadána 23. června 1940 a zkušební střelba provedena 31. srpna 1940. Jedná se o polopevné dílo, lehké konstrukce, ale dobře dokončené. Dělo 130 Mle 1924 na lafetě Mle 1924 může vystřelit ocelový výbušný granát OEA Mle 1934 na 19 820 metrů, při V° 840. Děla jsou instalována v kruhových jamách o průměru 7 metrů, se dvěma malými výklenky pro 50 kompletních nábojů. Děla, umístěná v průměrné nadmořské výšce 125 metrů, s osovou vzdáleností 40 metrů, jsou zásobována ručně z nechráněného, ale polozapuštěného skladu, umístěného na protisvahu. Posádka má zděné ubytování, včetně dvou polozapuštěných úkrytů, za děly 2 a 4. Velitelské stanoviště, umístěné v nadmořské výšce 137 metrů, napravo od děla 1, je lehké konstrukce. Je také velmi viditelné a obzvláště zranitelné, jak dokážou boje v listopadu 1942. Je vybaveno zaměřovacím přístrojem Le Prieur Mle 1923 a dálkoměrem o 5 metrech O.P.L. Osvětlení palebného pole zajišťuje reflektor 150 G.P. Sperry umístěný na úpatí útesu. Dne 8. listopadu 1942 má baterie, která z nedostatku personálu má v provozu pouze dvě děla, co do činění s velmi silným protivníkem. Přístav Safi byl skutečně vybrán pro vylodění tanků Sherman, určených k dobytí Casablanky. Dílo, podporované 3. baterií 155 G.P.F. umístěnou 3 000 metrů jižně od přístavu, stojí proti jižní útočné skupině, která zahrnuje mimo jiné bitevní loď New York, křižník Philadelphia, letadlovou loď Santee a 10 torpédoborců. Torpédoborce Bernadou a Cole musí prolomit vstup do přístavu, aby vysadily své komanda. Tato operace dokonale uspěje mezi 04:00 a 05:00, přičemž četa obrany průchodů ráže 75 se ukáže jako zvláště neúčinná. Baterie La Railleuse otvírá palbu na oplátku a začíná velmi nerovný souboj s New Yorkem. V 08:00 projde granát ráže 356, vypálený bitevní lodí, bez výbuchu pozorovací štěrbinou velitelského stanoviště a zabije velitele baterie, poručíka námořnictva Laporteho, stejně jako jednoho z jeho mužů, a zraní dva poddůstojníky. Je to zásah, ten teoreticky nemožný… Palba krátce nato ustane. New York vystřelil 60 granátů ráže 356. Baterie je kolem 11:30 dobyta tanky a Američané nechají explodovat hlavně 2 děl. Pokud jde o 155 G.P.F. baterii, poté, co provedla několik přehradných paleb na vyloďovací čluny a utrpěla palbu od Philadelphia, je opuštěna svou obsluhou po zničení děl před postupem amerických vojsk. V dnešní době je baterie, jejíž dvě přeživší děla zůstala ve službě až do konce války a dokonce i po ní, ve výjimečném stavu. Štěrbina velitelského stanoviště byla obnovena a věž dálkoměru je stále na svém místě. 4 jámy jen čekají na svá děla a různé budovy jsou všechny přítomny, ani neposprejované... Na místě reflektoru byl postaven malý maják. K vidění je také, 35 kilometrů severně od Safi podél pobřežní silnice, maják mysu Beddouza, obklopený bastionovanou cimbuřinovou zdí. JJM 04/2008

(1) La Railleuse je torpédoborec o výtlaku 1 378 tun, třídy Le Mars, zařazený do služby v roce 1928. Je vyzbrojen 4 děly 130 Mle 1924, 2 děly 37 protiletadlovými a 6 torpédomety 550.