Safi. Nord du port de Safi. Dénommée batterie Lieutenant de Vaisseau Laporte après novembre 1942. Le 23 mars 1940, le torpilleur La Railleuse (1) est détruit dans le port de Casablanca, par l’explosion de trois de ses torpilles et de leurs réservoirs de chasse d’air comprimé. Le drame fait 28 morts. Mais son artillerie principale est intacte, et va être utilisée pour armer une batterie d’artillerie secondaire, réalisée en 1940 à 6 000 mètres au nord-ouest du port de Safi. Aucun avant-projet n’a été dressé. Le marché est passé le 23 juin 1940, et le tir d’épreuve réalisé le 31 août 1940. Il s’agit d’un ouvrage semi-fixe, de construction légère, mais bien fini. Le canon de 130 Mle 1924 sur affût Mle 1924, peut expédier un obus explosif acier OEA Mle 1934 à 19 820 mètres, à V° 840. Les pièces sont installées dans des cuves circulaires de 7 mètres de diamètre, dotées de deux petites niches, pour 50 coups complets. Les pièces, placées à l’altitude moyenne de 125 mètres, avec un entraxe de 40 mètres, sont ravitaillées à bras, à partir d’un magasin non protégé, mais semi-enterré, et placé sur la contrepente. L’équipage dispose d’un casernement en dur, dont deux abris semi-enterrés, en arrière des pièces 2 et 4. Le P.C.T., placé à l’altitude de 137 mètres, à droite de la pièce 1, est de construction légère. Il est de plus très visible et particulièrement vulnérable, comme le prouveront les combats de novembre 1942. Il est équipé d’un conjugateur Le Prieur Mle 1923, et d’un télémètre de 5 mètres O.P.L. L’éclairage du champ de tir est assuré par un projecteur de 150 G.P. Sperry, placé au bas de la falaise. Le 8 novembre 1942, la batterie qui, par manque de personnel, n’a que deux pièces en service, a affaire à très forte partie. Le port de Safi a, en effet, été choisi pour débarquer les chars Sherman, destinés à la prise de Casablanca. L’ouvrage, appuyé par la 3e batterie de 155 G.P.F. placée à 3 000 mètres au sud du port, se trouve face au groupe d’attaque sud qui comprend, entre autres, le cuirassé New York, le croiseur Philadelphia, le porte-avions Santee, et 10 destroyers. Les destroyers Bernadou et Cole doivent forcer l’entrée du port, pour y déposer leurs commandos. Cette opération réussit parfaitement, entre 04 et 05 heures 00, la section de 75 de défense des passes se révélant particulièrement inefficace. La batterie La Railleuse ouvre le feu à son tour et entame un duel, bien inégal, avec le New York. À 08 heures 00, un obus de 356, tiré par le cuirassé, traverse sans exploser le créneau d’observation du P.C.T., et tue le commandant de la batterie, le lieutenant de vaisseau Laporte, ainsi qu’un de ses hommes, et blesse deux officiers mariniers. C’est le coup au but, celui théoriquement impossible… Le feu cesse peu après. Le New York a tiré 60 obus de 356. La batterie est prise par les chars vers 11 heures 30, et les Américains font sauter les volées des 2 pièces. Quant à la batterie de 155 G.P.F., après avoir exécuté plusieurs tirs de barrage sur les péniches de débarquement, et essuyé des tirs du Philadelphia, elle est abandonnée par ses servants, après destruction des pièces, devant l’avance des troupes américaines. De nos jours, la batterie, dont les deux pièces survivantes sont restées en service jusqu’à la fin de la guerre, et même après, est dans un état remarquable. Le créneau du P.C.T. a été refait, et la tourelle du télémètre est toujours à son poste. Les 4 cuves n’attendent que leurs canons, et les différents bâtiments sont tous présents, pas même tagués. Un petit phare a été construit sur l’emplacement du projecteur. À voir également, à 35 kilomètres au nord de Safi par la route côtière, le phare du cap Beddouza, entouré d’une enceinte crénelée bastionnée. Nördlich des Hafens von Safi. Batterie Lieutenant de Vaisseau Laporte genannt nach November 1942. Am 23. März 1940 wird der Torpedoboot-Zerstörer La Railleuse (1) im Hafen von Casablanca durch die Explosion von drei seiner Torpedos und ihrer Druckluftbehälter zerstört. Die Tragödie fordert 28 Tote. Aber seine Hauptartillerie ist intakt und wird verwendet, um eine Sekundärartilleriebatterie zu bewaffnen, die 1940 6 000 Meter nordwestlich des Hafens von Safi errichtet wird. Es wurde kein Vorentwurf erstellt. Der Auftrag wird am 23. Juni 1940 vergeben, und der Beschusstest wird am 31. August 1940 durchgeführt. Es handelt sich um ein halbstationäres Werk, von leichter, aber gut ausgeführter Bauart. Das 130-mm-Geschütz Mle 1924 auf Lafette Mle 1924 kann eine Stahlsprenggranate OEA Mle 1934 auf 19 820 Meter verschießen, bei einer Mündungsgeschwindigkeit von 840 m/s. Die Geschütze sind in runden Gruben mit 7 Metern Durchmesser installiert, die mit zwei kleinen Nischen für 50 komplette Schuss ausgestattet sind. Die auf einer durchschnittlichen Höhe von 125 Metern mit einem Achsabstand von 40 Metern aufgestellten Geschütze werden von Hand aus einem ungeschützten, aber halbunterirdischen Magazin versorgt, das am Gegenhang liegt. Die Besatzung verfügt über eine feste Unterkunft, darunter zwei halbunterirdische Unterstände hinter den Geschützen 2 und 4. Der Feuerleitstand (P.C.T.), auf einer Höhe von 137 Metern rechts von Geschütz 1 gelegen, ist von leichter Bauart. Er ist zudem sehr sichtbar und besonders verwundbar, wie die Kämpfe im November 1942 beweisen werden. Er ist mit einem Le Prieur-Konjugator Mle 1923 und einem 5-Meter-Entfernungsmesser O.P.L. ausgestattet. Die Beleuchtung des Schussfeldes wird von einem 150-cm-Suchscheinwerfer G.P. Sperry übernommen, der am Fuße der Klippe steht. Am 8. November 1942 hat es die Batterie, die aus Personalmangel nur zwei Geschütze im Einsatz hat, mit einer sehr starken Übermacht zu tun. Der Hafen von Safi wurde nämlich ausgewählt, um die Sherman-Panzer zu landen, die für die Einnahme von Casablanca bestimmt sind. Das Werk, unterstützt von der 3. Batterie 155 mm G.P.F., die 3 000 Meter südlich des Hafens steht, befindet sich gegenüber der südlichen Angriffsgruppe, die unter anderem das Schlachtschiff New York, den Kreuzer Philadelphia, den Flugzeugträger Santee und 10 Zerstörer umfasst. Die Zerstörer Bernadou und Cole sollen die Hafeneinfahrt erzwingen, um ihre Kommandotrupps abzusetzen. Diese Operation gelingt perfekt zwischen 04:00 und 05:00 Uhr, wobei sich die 75-mm-Sektion zur Verteidigung der Flussmündung als besonders ineffektiv erweist. Die Batterie La Railleuse eröffnet ihrerseits das Feuer und beginnt ein sehr ungleiches Duell mit der New York. Um 08:00 Uhr durchschlägt eine 356-mm-Granate, vom Schlachtschiff abgefeuert, ohne zu explodieren die Beobachtungsöffnung des Feuerleitstandes, tötet den Batteriekommandanten, Korvettenkapitän Laporte, sowie einen seiner Männer und verwundet zwei Unteroffiziere. Das ist der Treffer, der theoretisch unmöglich ist… Kurz darauf wird das Feuer eingestellt. Die New York hat 60 Granaten Kaliber 356 mm abgefeuert. Die Batterie wird gegen 11:30 Uhr von Panzern eingenommen, und die Amerikaner sprengen die Rohre der 2 Geschütze. Was die 155-mm-G.P.F.-Batterie betrifft, so wird sie, nachdem sie mehrere Sperrfeuer auf die Landungsboote abgegeben und Feuer von der Philadelphia erhalten hat, von ihren Bedienungen nach Zerstörung der Geschütze angesichts des Vormarsches der amerikanischen Truppen verlassen. Heutzutage ist die Batterie, deren zwei überlebende Geschütze bis Kriegsende und sogar danach im Dienst blieben, in einem bemerkenswerten Zustand. Die Scharte des Feuerleitstandes wurde erneuert, und der Entfernungsmesser-Turm steht immer noch an seinem Platz. Die 4 Gruben warten nur auf ihre Kanonen, und die verschiedenen Gebäude sind alle vorhanden, nicht einmal besprüht. Ein kleiner Leuchtturm wurde an der Stelle des Scheinwerfers errichtet. Ebenfalls sehenswert, 35 Kilometer nördlich von Safi an der Küstenstraße, der Leuchtturm von Kap Beddouza, umgeben von einer zinnenbekrönten Bastionärsumwallung. Noorden van de haven van Safi. Batterij Lieutenant de Vaisseau Laporte genoemd na november 1942. Op 23 maart 1940 wordt de torpedobootjager La Railleuse (1) in de haven van Casablanca vernietigd door de ontploffing van drie van zijn torpedo's en hun persluchtreservoirs. Het drama eist 28 doden. Maar zijn hoofdbewapening is intact en zal worden gebruikt om een secundaire artilleriebatterij te bewapenen, gerealiseerd in 1940 op 6 000 meter ten noordwesten van de haven van Safi. Er is geen voorontwerp opgesteld. De opdracht wordt gegund op 23 juni 1940, en het proefschot wordt afgevuurd op 31 augustus 1940. Het betreft een semi-vast werk, van lichte constructie, maar goed afgewerkt. Het kanon van 130 mm Mle 1924 op affuit Mle 1924 kan een stalen brisantgranaat OEA Mle 1934 verschieten op 19 820 meter, bij V° 840 m/s. De stukken zijn geïnstalleerd in ronde kazematten van 7 meter doorsnee, voorzien van twee kleine nissen, voor 50 complete schoten. De stukken, geplaatst op een gemiddelde hoogte van 125 meter, met een hart-op-hart afstand van 40 meter, worden met de hand bevoorraad vanuit een onbeschermd, maar halfondergronds magazijn op de tegenhelling. De bemanning beschikt over een stenen legering, waaronder twee halfondergrondse onderkomens, achter de stukken 2 en 4. De vuurleidingspost (P.C.T.), gelegen op een hoogte van 137 meter, rechts van stuk 1, is van lichte constructie. Hij is bovendien erg zichtbaar en bijzonder kwetsbaar, zoals de gevechten van november 1942 zullen bewijzen. Hij is uitgerust met een Le Prieur-conjugator Mle 1923 en een 5-meter afstandsmeter O.P.L. De verlichting van het schootsveld wordt verzorgd door een zoeklicht van 150 cm G.P. Sperry, geplaatst onderaan de klif. Op 8 november 1942 heeft de batterij, die wegens personeelsgebrek slechts twee stukken in gebruik heeft, te maken met een zeer zware tegenstander. De haven van Safi is immers gekozen om de Sherman-tanks te landen, bestemd voor de inname van Casablanca. Het werk, ondersteund door de 3e batterij van 155 mm G.P.F. geplaatst op 3 000 meter ten zuiden van de haven, bevindt zich tegenover de zuidelijke aanvalsgroep die onder meer het slagschip New York, de kruiser Philadelphia, het vliegdekschip Santee en 10 torpedobootjagers omvat. De torpedobootjagers Bernadou en Cole moeten de haveningang forceren om hun commando's af te zetten. Deze operatie slaagt perfect tussen 04:00 en 05:00 uur, waarbij de 75 mm sectie ter verdediging van de vaargeulen bijzonder ineffectief blijkt. De batterij La Railleuse opent op haar beurt het vuur en begint een zeer ongelijke strijd met de New York. Om 08:00 uur doorkruist een granaat van 356 mm, afgevuurd door het slagschip, zonder te exploderen de observatieopening van de vuurleidingspost, doodt de batterijcommandant, luitenant-ter-zee Laporte, en een van zijn mannen, en verwondt twee onderofficieren. Dat is de voltreffer, de theoretisch onmogelijke… Kort daarna staakt het vuur. De New York heeft 60 granaten van 356 mm afgevuurd. De batterij wordt rond 11:30 uur ingenomen door tanks, en de Amerikanen laten de mondingen van de 2 stukken ontploffen. Wat de 155 mm G.P.F. batterij betreft, na verschillende spervuren op de landingsvaartuigen te hebben uitgevoerd en vuur van de Philadelphia te hebben doorstaan, wordt zij door haar bedieningen verlaten, na vernieling van de stukken, voor de opmars van de Amerikaanse troepen. Tegenwoordig verkeert de batterij, waarvan de twee overlevende stukken tot het einde van de oorlog en zelfs daarna in dienst bleven, in een opmerkelijke staat. De schietpoort van de vuurleidingspost is hersteld, en de koepel van de afstandsmeter staat nog steeds op zijn post. De 4 kazematten wachten alleen op hun kanonnen, en de verschillende gebouwen zijn allemaal aanwezig, niet eens beklad. Een kleine vuurtoren is gebouwd op de plaats van het zoeklicht. Ook te zien, op 35 kilometer ten noorden van Safi langs de kustweg, de vuurtoren van Kaap Beddouza, omringd door een gekanteelde gebastioneerde omwalling. North of the port of Safi. Named Lieutenant de Vaisseau Laporte battery after November 1942. On 23 March 1940, the destroyer La Railleuse (1) is destroyed in the port of Casablanca by the explosion of three of its torpedoes and their compressed air flasks. The tragedy causes 28 deaths. But its main artillery is intact, and will be used to arm a secondary artillery battery, built in 1940 6,000 metres north-west of the port of Safi. No preliminary design was drawn up. The contract is signed on 23 June 1940, and the proof firing carried out on 31 August 1940. It is a semi-fixed work, of light construction, but well finished. The 130 mm gun Mle 1924 on mounting Mle 1924 can fire a steel high-explosive shell OEA Mle 1934 to 19,820 metres, at a muzzle velocity of 840 m/s. The pieces are installed in circular pits 7 metres in diameter, provided with two small niches, for 50 complete rounds. The pieces, placed at an average altitude of 125 metres, with a centre distance of 40 metres, are hand-supplied from an unprotected, but semi-buried magazine, located on the reverse slope. The crew has permanent accommodation, including two semi-buried shelters, behind pieces 2 and 4. The fire control post (P.C.T.), located at an altitude of 137 metres, to the right of piece 1, is of light construction. It is moreover very visible and particularly vulnerable, as the fighting of November 1942 will prove. It is equipped with a Le Prieur conjugator Mle 1923, and a 5-metre rangefinder O.P.L. Illumination of the field of fire is provided by a 150 cm searchlight G.P. Sperry, placed at the bottom of the cliff. On 8 November 1942, the battery, which due to lack of personnel only has two pieces in service, is up against a very strong opponent. The port of Safi was, indeed, chosen to land the Sherman tanks, intended for the capture of Casablanca. The work, supported by the 3rd battery of 155 mm G.P.F. placed 3,000 metres south of the port, finds itself facing the southern attack group which includes, among others, the battleship New York, the cruiser Philadelphia, the aircraft carrier Santee, and 10 destroyers. The destroyers Bernadou and Cole are to force the harbour entrance, to land their commandos. This operation succeeds perfectly between 04:00 and 05:00 hours, the 75 mm estuary defence section proving particularly ineffective. The La Railleuse battery in turn opens fire and begins a very unequal duel with the New York. At 08:00 hours, a 356 mm shell, fired by the battleship, passes through the observation slit of the fire control post without exploding, and kills the battery commander, Lieutenant de Vaisseau Laporte, as well as one of his men, and wounds two petty officers. That is the hit, the theoretically impossible one… Fire ceases shortly after. The New York fired 60 shells of 356 mm. The battery is taken by tanks around 11:30 hours, and the Americans blow up the barrels of the 2 pieces. As for the 155 mm G.P.F. battery, after having carried out several barrage fires on the landing craft, and endured fire from the Philadelphia, it is abandoned by its crews, after destruction of the pieces, in the face of the advance of American troops. Nowadays, the battery, whose two surviving pieces remained in service until the end of the war, and even after, is in a remarkable state. The observation slit of the fire control post has been remade, and the rangefinder turret is still in place. The 4 pits are only waiting for their guns, and the various buildings are all present, not even tagged. A small lighthouse has been built on the site of the searchlight. Also worth seeing, 35 kilometres north of Safi by the coastal road, the Cape Beddouza lighthouse, surrounded by a crenellated bastioned enclosure. Severně od přístavu Safi. Nazývána baterie Lieutenant de Vaisseau Laporte po listopadu 1942. Dne 23. března 1940 je torpédoborec La Railleuse (1) zničen v přístavu Casablanca výbuchem tří svých torpéd a jejich tlakových lahví se stlačeným vzduchem. Tragédie si vyžádá 28 mrtvých. Jeho hlavní dělostřelectvo je ale neporušené a bude použito k vyzbrojení baterie sekundárního dělostřelectva, vybudované v roce 1940 6 000 metrů severozápadně od přístavu Safi. Nebyl vypracován žádný předběžný projekt. Zakázka je zadána 23. června 1940 a zkušební střelba provedena 31. srpna 1940. Jedná se o polopevné dílo lehké, ale dobře provedené konstrukce. Dělo ráže 130 mm vz. 1924 na lafetě vz. 1924 může vystřelit ocelový tříštivý granát OEA vz. 1934 na vzdálenost 19 820 metrů při úsťové rychlosti 840 m/s. Kusy jsou instalovány v kruhových jámách o průměru 7 metrů, opatřených dvěma malými nikami pro 50 úplných nábojů. Kusy umístěné v průměrné nadmořské výšce 125 metrů s osovou vzdáleností 40 metrů jsou ručně zásobovány z nechráněného, ale polozapuštěného skladiště na protisvahu. Posádka má k dispozici pevné ubytování, včetně dvou polozapuštěných krytů za kusy 2 a 4. Palebné řídící stanoviště (P.C.T.), umístěné v nadmořské výšce 137 metrů napravo od kusu 1, je lehké konstrukce. Je navíc velmi viditelné a obzvláště zranitelné, jak prokážou boje v listopadu 1942. Je vybaveno konjugátorem Le Prieur vz. 1923 a dálkoměrem délky 5 m O.P.L. Osvětlení palebného pole zajišťuje světlomet o průměru 150 cm G.P. Sperry, umístěný na úpatí útesu. Dne 8. listopadu 1942 se baterie, která má kvůli nedostatku personálu v provozu pouze dva kusy, utkává s velmi silným protivníkem. Přístav Safi byl totiž vybrán k vylodění tanků Sherman, určených k dobytí Casablanky. Dílo podporované 3. baterií 155mm děl G.P.F. umístěnou 3 000 metrů jižně od přístavu stojí proti jižní útočné skupině, která zahrnuje mimo jiné bitevní loď New York, křižník Philadelphia, letadlovou loď Santee a 10 torpédoborců. Torpédoborce Bernadou a Cole mají za úkol vynutit si vjezd do přístavu a vysadit své komando. Tato operace dokonale uspěje mezi 04:00 a 05:00 hodinou, přičemž 75mm sekce obrany průplavů se ukazuje jako obzvláště neúčinná. Baterie La Railleuse na oplátku zahajuje palbu a začíná velmi nerovný souboj s lodí New York. V 08:00 hodin proletí 356mm granát vypálený bitevní lodí bez výbuchu pozorovací štěrbinou palebného řídícího stanoviště a zabíjí velitele baterie, korvetního kapitána Laporta, a jednoho z jeho mužů a zraňuje dva poddůstojníky. To je zásah, ten teoreticky nemožný… Palba brzy ustává. New York vypálil 60 granátů ráže 356 mm. Baterie je dobyta tanky kolem 11:30 hodin a Američané odstřelují hlavně 2 kusů. Pokud jde o 155mm baterii G.P.F., po provedení několika přehradných paleb na výsadkové čluny a po utrpění palby z lodi Philadelphia je opuštěna svými obsluhami po zničení kusů tváří v tvář postupu amerických jednotek. V dnešní době je baterie, jejíž dva přeživší kusy zůstaly ve službě až do konce války a dokonce i poté, v pozoruhodném stavu. Střílna palebného řídícího stanoviště byla přestavěna a věž dálkoměru je stále na svém místě. 4 jámy čekají jen na svá děla a různé budovy jsou všechny přítomny, dokonce ani popsány sprejem. Na místě světlometu byl postaven malý maják. K vidění je také 35 kilometrů severně od Safi po pobřežní silnici maják na mysu Beddouza, obklopený cimbuřím opatřeným bastionovým opevněním. © JJM 05/02/2026

Cité dans : Zitiert in : Geciteerd in: Cited in: Citováno v: Laporte (batterie du Lt de Vaisseau)